ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.644.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 644/2018-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně J. P. , bytem XY, zastoupené Mgr. Richardem Štaincem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1682/15, proti žalované IKA s. r. o. , se sídlem v Třebíči, Pražská 525/61, zastoupené JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, L. Pokorného 48/37, o zaplacení 45.657 Kč, vedené u Okresního soudu Třebíči pod sp. zn. 21 C 198/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2017, č.j. 37 Co 298/2016-171, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2017, č.j. 37 Co 298/2016-171, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení 45.657 Kč z titulu nároku z odpovědnosti za vady prodané věci (slevy z kupní ceny).
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 27. 5. 2016, č. j. 21 C 198/2015-142, zamítl žalobu na zaplacení 45.567 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkového zjištění, že dne 26. 9. 2012 uzavřela žalovaná jako věřitel s CASHFLOW SERVIS s. r. o. jako dlužníkem smlouvu o úvěru za účelem financování kupní ceny automobilu XY černé barvy, číslo karoserie XY (dále jen „vůz“), přičemž závazek CASHFLOW SERVIS s. r. o. byl zajištěn smlouvou o zajišťovacím převodu práva. Dne 22. 1. 2014 se CASHFLOW SERVIS s. r. o. a žalovaná dohodly Dodatkem ke smlouvě o úvěru, že do všech práv a povinností CASHFLOW SERVIS s. r. o. vstupuje namísto ní žalobkyně. Ze svědecké výpovědi L. N., jednatele CASHFLOW SERVIS s. r. o., soud zjistil, že kupní smlouvu na vůz uzavřela se žalobkyní CASHFLOW SERVIS s. r. o. v ústní formě a vůz byl veden na kartě dlouhodobého majetku CASHFLOW SERVIS s. r. o. až do 22. 1. 2014. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimovaná, jelikož byla vlastníkem pouze z titulu zajišťovacího převodu práva a nemohla proto vlastnictví k vozu převést na žalobkyni.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 9. 2017, č.j. 37 Co 298/2016-171, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že soudem prvního stupně provedené důkazy vedou k jasnému závěru, že žalovaná byla v době prodeje vozu jeho vlastníkem z titulu zajišťovacího převodu práva, přičemž podmíněnost takového vlastnictví se ve vztahu ke třetím osobám nijak neprojevuje. Žalobkyně mohla mít za to, že žalovaná je prodávající stranou a je proto ve sporu pasivně věcně legitimovaná.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že právní otázku možnosti věřitele disponovat s předmětem zajištění během trvání zajišťovacího převodu práva odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Prosazuje, že jako věřitelce jí svědčilo pouze tzv. podmíněné vlastnictví, přičemž prodat předmět zajištění by mohla až poté, kdy by se její vlastnictví stalo nepodmíněným, tedy v důsledku tohoto, že nenastala rozvazovací podmínka splnění zajištěné pohledávky. Odvolací soud přehlédl, že CASHFLOW SERVIS s. r. o. a žalovaná si smluvně ujednaly možnost dlužníka vůz zcizit se souhlasem věřitele (žalované). CASHFLOW SERVIS s. r. o. se neocitla v prodlení s plněním svých závazků, písemně požádala žalovanou o souhlas s prodejem vozu a žalovaná s prodejem souhlasila. Dále předestírá k řešení otázku postavení věřitele a třetích osob a významu povědomí třetí osoby o existenci zajišťovacího převodu práva. Prosazuje názor, že pokud by kupující o existenci zajišťovacího převodu práva nevěděl, byla by dispozice věřitele s předmětem zajištění neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Kupní smlouva by byla neplatná i v případě, že by kupující o existenci zajištění věděl, jelikož by nebyl v dobré víře, že prodávající může věc převést. Odvolací soud pochybil, konstatoval-li bez bližšího odůvodnění, že žalobkyně mohla být plně přesvědčena, že prodávajícím je žalovaná. Z Dodatku ke smlouvě o úvěru nevyplývá vůle ani jedné ze smluvních stran směřující k prodeji vozu žalobkyni, a též z protokolu o převzetí předmětu financování vyplývá, že nároky z odpovědnosti za vady nese prodávající, nikoliv žalovaná. Napadenému rozhodnutí vytýká též nepřezkoumatelnost, jelikož odvolací soud své právní úvahy založil na okolnostech neodpovídajících realitě. Žalobkyně vstoupila do práv a povinností CASHFLOW SERVIS s. r. o. a musely jí být známy všechny okolnosti zajišťovacího převodu práva. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.
Dovolání je podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o pasivní věcné legitimaci žalované z pohledu možnosti věřitele - dočasného vlastníka z titulu zajišťovacího převodu práva disponovat s předmětem zajištění. Tento právní závěr implicitně předpokládá i přezkum otázky platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §553 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovacím převodem práva). Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně (§553 odst. 2 obč. zák.).
Podrobný výklad institutu zajišťovacího převodu práva podal Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009, z jehož závěrů konstantně vychází ve svých dalších rozhodnutích (v souvislosti s projednávanou věcí lze uvést především rozsudky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4395/2009, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 33 Cdo 344/2011, ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2077/2016 a ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 6/2011, nebo usnesení ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1958/2013). Ve světle citované judikatury postupuje dlužník smlouvou o zajišťovacím převodu práva věřiteli podmíněně své právo, které má proti jinému. Strany uzavírají smlouvu s úmyslem, aby nešlo o převod trvalý, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele. Smyslem tohoto převodu je především motivovat dlužníka na řádném a včasném splnění jeho závazku. Současně je dlužníkovi zabráněno, aby před splněním závazku disponoval s převedeným právem, resp. jeho předmětem. Zajišťovacím převodem pak věřitel sleduje též možnost dosáhnout v případě prodlení dlužníka s plněním závazku uspokojení svého práva z předmětu převedeného práva. Předmětem zajišťovacího převodu může být i právo vlastnické. Jelikož se jedná o zajišťovací institut, musí zde existovat jako předmět zajištění platný závazek hlavní, ze kterého je dlužník povinen věřiteli plnit a z něhož má věřitel právo na plnění; vedle tohoto hlavního závazkového vztahu vzniká mezi věřitelem a dlužníkem akcesorický závazkový vztah vyplývající ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Dlužník postupuje věřiteli své právo s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Tato rozvazovací podmínka se uplatní při uspokojení zajištěné pohledávky splněním tak, že právní úkony, jimiž bylo právo převedeno, pozbývají účinnosti a právo v rozsahu, v jakém bylo převedeno, přechází zpět na dlužníka; převod práva na věřitele tedy ze zákona zaniká. Místo rozvazovací podmínky lze ve smlouvě sjednat zpětný převod práva po splnění závazku. Úprava obsažená v §553 obč. zák. neřeší blíže, jaká jsou vzájemná práva a povinnosti věřitele a dlužníka, a proto je rozhodující obsah smlouvy. V ní musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí, a jeho předmět a případně i způsob uspokojení věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva. Z obsahu smlouvy musí být zřejmé, že se jedná jen o zajišťovací převod práva, nikoli o převod trvalý. V rozhodnutí uveřejněném pod R 45/2009 Nejvyšší soud též vyložil, že zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky), se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění. V rozsudku ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, Nejvyšší soud dovodil, že ten, kdo nabyl vlastnictví k nemovitosti na základě zajišťovacího převodu práva (§553 občanského zákoníku), je bez dalšího oprávněn převést nabyté vlastnictví na jiného. Převede-li vlastnictví, aniž by (dosud) nastoupila uhrazovací funkce zajišťovacího převodu práva, neboť zatím nenastal stav, že by zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas splněna, přejímá nabyvatel spolu s vlastnictvím nemovitosti také rozvazovací podmínku ze zajišťovacího převodu práva; ten, kdo dal zajištění zajišťovacím převodem práva, se (znovu) stane ze zákona vlastníkem nemovitosti rovněž tehdy, splní-li se rozvazovací podmínka ze zajišťovacího převodu práva až poté, co nemovitost nabyla do vlastnictví třetí osoba.
V posuzované věci je závěr odvolacího soudu, že žalovaná byla v době prodeje vozu jeho vlastníkem z titulu zajišťovacího převodu práva, pročež je coby prodávající ve sporu pasivně věcně legitimovaná, předčasný. V řízení dosud nebyly zjišťovány podstatné okolnosti, na podkladě kterých by bylo možno jednoznačně uzavřít, že žalovaná byla prodávající stranou kupní smlouvy. Stojí-li napadené rozhodnutí na tom, že žalovaná byla v době prodeje vlastníkem vozu z titulu zajišťovacího převodu práva, pochybil odvolací soud, spokojil-li se se skutkovými závěry soudu prvního stupně, který pro svůj (opačný) právní závěr nezjišťoval relevantní skutečnosti pro posouzení platnosti této smlouvy z pohledu výše citovaných závěrů ustálené judikatury dovolacího soudu (zejména z hlediska ujednání vztahujícího se k vlivu pozdního uspokojení pohledávky dlužníkem a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění). Odvolací soud se nevypořádal ani s tím, že Dodatkem k úvěrové smlouvě ze dne 22. 1. 2014 žalovaná vstoupila do práv a povinností CASHFLOW SERVIS s. r. o., neposoudil, zda tímto právním úkonem nedošlo k zániku smlouvy o zajišťovacím převodu práva, kterou CASHFLOW SERVIS s. r. o. uzavřela se žalovanou a tím automaticky ke zpětnému převodu vlastnictví vozu na CASHFLOW SERVIS s. r. o. Lze uzavřít, že skutková zjištění (která navíc odvolací soud nepodrobil řádnému právnímu posouzení), nepostačují k tomu, aby bylo možné přisvědčit správnosti napadeného závěru, že žalovaná je ve sporu pasivně věcně legitimovaná.
Protože dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl žalovanou uplatněn právem, Nejvyššímu soudu nezbylo než napadené usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Dalšími dovolacími námitkami žalované se pro nadbytečnost již nezabýval.
Odvolací osud je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí (§243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu