ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1177.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 1177/2019- 360
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2019 o dovolání obviněného P. T. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2019 č. j. 9 To 81/2019-331 v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 40/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 11. 2018 č. j. 4 T 40/2018-266 byl obviněný P. T. uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 4. 11. 2017 ve 12.26 hod., když se nacházel v Plzni v lokalitě XY, ze svého mobilního telefonu zn. Samsung J3, IMEI: XY, ve kterém měl v tu dobu vloženou SIM kartu s účastnickým číslem: XY, zavolal poškozenému M. P., nar. XY, na jeho mobilní telefonní číslo XY, jenž se v té době nacházel ve Spolkové republice Německo na přesně nezjištěném místě v okolí Chamu, kdy poškozenému P. v rámci telefonního hovoru sdělil, aniž by se představil, že dostal zaplaceno za jeho fyzickou likvidaci, že ho zmlátí baseballovou pálkou a zabije ho, a v případě, že přežije, vyhledá ho v nemocnici a tam ho zabije, kdy výše uvedené jednání směřovalo nejméně k tomu, aby poškozený M. P. nechodil k soudu, nevypovídal a nepředkládal žádné důkazy při hlavním líčení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 64/2017, kde je poškozený v procesním postavení obžalovaného pro jednání vůči své bývalé manželce L. P., nar. XY, právně kvalifikované jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž jedno z hlavních líčení bylo nařízeno na 9. 11. 2017“.
Za to byl obviněný podle §175 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněné odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen také trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Samsung J3, IMEI: XY s vloženou SIM kartou č. XY a paměťovou kartou VERBATIM 16 GB, které vydal dne 13. 12. 2017 Policii ČR. Poškozený M. P. byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 4. 2019 č. j. 9 To 81/2019-331 rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak obviněnému podle §175 odst. 1 tr. zákoníku nově uložil trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. V ostatních výrocích zůstal rozsudek okresního soudu nezměněn.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. T. následně dovolání s odkazem na důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy a v důsledku toho dospěly i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Dovolatel trvá na tom, že se nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Skutkový závěr, že poškozenému vyhrožoval po telefonu právě on, nemá podle jeho mínění v provedených důkazech dostatečnou oporu. Prokázáno bylo pouze tolik, že inkriminovaný hovor proběhl. Kdo však poškozenému z jeho telefonu volal a jaký byl obsah hovoru, objektivně zjištěno nebylo. Dovolatel byl tedy odsouzen v podstatě výhradně na základě lživé výpovědi M. P., motivované snahou vše zveličit a tím mu přitížit. Jiný důkaz, z nějž by vyplývala vyšší míra závažnosti údajně pronesených pohrůžek, resp. potřebná společenská škodlivost stíhaného skutku, soudy k dispozici neměly. Na podporu teze o obecné nevěrohodnosti poškozeného obviněný v přípisu označeném jako „doplnění dovolání“ poukázal na to, že M. P. je trestně stíhán pro přečiny křivého obvinění a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, jichž se měl dopustit vůči své bývalé manželce L. P., s níž nyní obviněný žije v partnerském vztahu. To se poškozenému nelíbí, a proto se jim oběma všemožně snaží komplikovat život. Za nepravdivé označil obviněný i výpovědi svědků D. a C., kteří měli být svědky výhrůžného telefonátu. Závěrem pak navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho dovolání podle §265k tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil ve výrocích o vině i trestu a podle §265 l tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v rámci řízení podle §265h tr. ř. dvěma přípisy vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta úvodem podotkla, že obviněný v dovolání pouze znovu zopakoval argumentaci známou již z předchozích fází trestního řízení. Jeho obhajoba přitom byla provedenými důkazy jednoznačně vyvrácena, když z ničeho nevyplynulo, že by se jeho mobilní telefon mohl bez jeho vědomí a souhlasu v rozhodné době dostat do rukou jiné nepovolané osoby. Nebyl zjištěn ani žádný motiv jiné osoby, která by chtěla způsobem uvedeným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně poškozenému vyhrožovat. Naopak motiv obviněného byl v tomto směru zcela zřejmý, neboť je přítelem L. P. Z provedených důkazů přitom vyplynulo, že mezi bývalými manželi P. panovaly velmi napjaté vztahy a velké rozpory, při nichž se obviněný své partnerky chtěl zastávat. Pokud namítl, že poškozený v telefonu nerozpoznal jeho hlas, přestože jinak se znali, je podle státní zástupkyně nutno vzít v úvahu, že poškozený přijal hovor v automobilu v průběhu cesty přes Německo, kdy hlas volajícího mohl znít zkresleně. Tento argument tedy jeho výpověď znevěrohodnit nemůže, zvláště pokud byla potvrzena svědky P. D. a R. C.
Z hlediska dovolacího přezkumu nicméně státní zástupkyně pokládá za podstatné především to, že obviněný v rozporu s hmotněprávní povahou deklarovaného důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojí proti způsobu, jakým soudy realizovaly proces dokazování, a tím se domáhá zásadní revize skutkových zjištění ve svůj prospěch. Uplatnil tedy námitky procesního charakteru, které žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídají. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než jsou uvedeny v zákoně, a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ, že by Nejvyšší soud ve věci rozhodl způsobem předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný P. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), a jejím prostřednictvím bylo posléze též doplněno. Dovolání současně splňuje formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl obviněnému uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Vyjadřující se státní zástupkyni je třeba přisvědčit potud, že v posuzovaném případě sice dovolatel formálně reklamoval nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku jako přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřel primárně o výtky vůči způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek tak de facto založil na zpochybnění jejich skutkových závěrů, domáhal se zásadního přehodnocení (revize) skutkového stavu věci ve svůj prospěch a teprve na tomto půdorysu namítal vady rozhodnutí předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To ovšem znamená, že předmětný důvod dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a nikoli hmotněprávním základě, a to námitkami, jež současně nelze podřadit ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
Nejvyšší soud tento závěr učinil při respektu k ustálené judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých rozhodnutí opakovaně vyslovil právní názor, podle nějž dovolací důvody nelze vykládat formalisticky a restriktivně a v rámci jejich interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným procesním vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Mezi taková flagrantní pochybení Ústavní soud zařadil především opomenutí důkazů obecnými soudy nebo existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94, přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09 aj.). Tento rozpor je založen zpravidla tím, že zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jestliže jsou vytýkána tato zásadní procesní pochybení, je třeba v konkrétní věci zároveň vždy vyhodnotit, zda skutečně měla nebo alespoň mohla mít podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání (skutku). Jedině tehdy lze připustit, že i skutkové námitky jsou způsobilé založit dovolací přezkum.
Žádnou z výše uvedených procesních vad však Nejvyšší soud v postupu okresního ani krajského soudu nezjistil. Nemá za to, že by byla obhajobou zpochybňovaná skutková zjištění výsledkem řízení, které by jakkoli odporovalo zákonu nebo nepřípustně zasáhlo do ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, splňujícího kritéria požadovaná ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., nelze dovodit, že by jeho skutkové závěry byly výsledkem selektivního, neobjektivního či nekritického hodnocení provedených důkazů nebo dokonce ničím nepodloženými spekulacemi. Způsobu, jakým se okresní soud vypořádal s argumenty obviněného, jimiž v zásadě odůvodnil i své dovolání, nelze z hlediska principů formální logiky ničeho vytknout a na příslušné pasáže písemného vyhotovení rozsudku lze plně odkázat (viz pasáž na str. 2 dole až 4 odůvodnění). S totožnou procesní (skutkovou) argumentací se následně v rámci odvolacího přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) dostatečně vypořádal i krajský soud. Jestliže vůči okresním soudem zjištěnému skutkovému stavu věci neměl žádných výhrad, i on své stanovisko v daném ohledu prezentoval v pasážích odůvodnění svého rozsudku pod body 9 až 15 v souladu s požadavky zákona a ústavně konformním způsobem.
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci obviněného P. T. dospěl k závěru, že jeho námitky ve skutečnosti nerespektují věcné zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., rozhodl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o odmítnutí dovolání, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 10. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu