ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1182.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 1182/2019- 433
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2019 o dovolání obviněného J. W., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 10 To 28/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 T 25/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 5 T 25/2018, byl obviněný J. W. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se těchto trestných činů dopustil jednáními popsanými ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. Za tyto přečiny a dále za přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 3. 2018, č. j. 14 T 59/2018-66, v právní moci dne 15. 3. 2018, byl odsouzen podle §326 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 20 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 14 T 59/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný si proti tomuto rozsudku podal odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 10 To 28/2019 tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále také jen „napadené usnesení“) napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Uvedl, že den před konáním veřejného zasedání se omluvil z důvodu onemocnění a náhlého zhoršení zdravotního stavu s tím, že toto dodatečně doloží potvrzením lékaře a požádal o stanovení jiného termínu odročeného jednání. Po telefonickém vyrozumění obviněným učinil totéž i obhájce. Odvolací soud však omluvu neakceptoval, když neobsahovala zároveň doložení potvrzení zdravotní indispozice v podobě potvrzení lékaře v rozsahu, ze kterého by vyplývala neschopnost obviněného účastnit se veřejného zasedání a neschopnost dostavit se k soudu. Dále odvolací soud uvedl, že omluva a žádost o odročení jednání nebyly podány včas, přičemž zároveň poukázal na to, že účast obviněného stejně nebyla nutná a že ve veřejném zasedání ani nebyly prováděny důkazy. Obviněný v dovolání namítal, že odvolací soud bez bližšího zdůvodnění, aniž by zkoumal důvod důkazního návrhu obviněného na výslech svědkyně Š. B., patrně neprocesním způsobem tento důkazní návrh označil za nadbytečný. Neumožnil mu tedy blíže vysvětlit jeho důkazní iniciativu a nedal prostor ani jmenované svědkyni k doplnění výpovědi, popřípadě k vysvětlení její původní neúplnosti nebo nepřesnosti.
Namítal, že omluvu zdůvodněnou zdravotním stavem (onemocněním) doručenou den před konáním veřejného zasedání nelze považovat za omluvu, která nebyla doručena včas a za omluvu nedůvodnou jen proto, že k ní nebylo současně připojeno potvrzení lékaře. Stejně tak nelze považovat za nedůvodnou omluvu obhájce. Obviněný uvedl, že je jeho právem účastnit se veřejného zasedání, a pokud tohoto práva chce využít, není rozhodující představa odvolacího soudu o přínosnosti jeho osobní účasti ve veřejném zasedání. Pokud odvolací soud přesto konal v jeho nepřítomnosti, porušil tím práva obviněného dána nejen trestním řádem, ale i Listinou základních práv a svobod.
Závěrem podotknul, že se v průběhu trestního řízení nikdy nesnažil o tzv. obstrukční přístup a nebyl dán ani žádný důvod k odmítnutí omluvy a žádosti o odročení veřejného zasedání v zájmu urychlené represe nebo omezení jeho svobody. V neposlední řadě požádal o odklad vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s napadeným usnesením.
S ohledem na vše uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se doposud k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 10 To 28/2019 je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, když byla v řízení porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Ohledně řízení u odvolacího soudu platí speciální ustanovení §263 tr. ř. Podle jeho třetího odstavce musí mít obviněný při veřejném zasedání konaném o odvolání obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení (srov. §202 odst. 4 tr. ř.). Je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze podle §263 odst. 4 tr. ř. veřejné zasedání konat v jeho nepřítomnosti tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Jelikož se v daném případě nejednalo o případ nutné obhajoby a obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, nebylo nutno přihlížet k ustanovení §263 odst. 3, 4 tr. ř. Zbývá tedy posoudit, zda odvolací soud správně aplikoval obecná ustanovení o přítomnosti u veřejného zasedání. Podle ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob.
Obviněný se k veřejnému zasedání předvolává zpravidla tehdy, jestliže jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání je nutná, zejména v případech, když soud považuje za nezbytné vyslechnout obviněného, vyzvat ho k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho podání, které je předmětem veřejného zasedání, resp. o vyjádření k takovému podání jiné procesní strany (srov. R 38/2003-I. a TR NS 33/2007-T 972.). V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která dala svým návrhem podnět k veřejnému zasedání, resp. jako osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání (viz R 38/2003-I. pro veřejné zasedání konané o odvolání a ÚS 45/2004-u.). Pokud byl obviněný podle §233 odst. 1 tr. ř. pouze vyrozuměn o veřejném zasedání, je třeba mu i přesto umožnit účast na veřejném zasedání, jestliže svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání, a zároveň požádá o odročení veřejného zasedání se sdělením, že trvá na své účasti u něj a nesouhlasí s jednáním v jeho nepřítomnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/08).
V nyní posuzovaném případě byl obviněný o konání veřejného zasedání k projednání odvolání pouze vyrozuměn, čímž dal soud najevo, že jeho přítomnost na tomto zasedání není nutná a lze rozhodnout a jednat i v jeho nepřítomnosti. Veřejné zasedání bylo nařízeno na den 16. 5. 2019, přičemž dne 15. 5. 2019 zaslal obviněný odvolacímu soudu omluvu z veřejného zasedání z důvodu nemoci, přičemž dodal, že bude uschopněn cca za týden. Zároveň požádal o „odložení veřejného zasedání a stanovení nového“ a také o výslech svědkyně Š. B. Žádnou lékařskou zprávu týkající se jeho zdravotního stavu k předmětné e-mailové zprávě nepřiložil. Až po konání veřejného zasedání dne 18. 5. 2019 soudu zaslal e-mail s tím, že přikládá přílohy zaslané poštou 15. 5. 2019. Jednalo se přitom pouze o rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti obviněného, které bylo následně doručeno soudu dne 24. 5. 2019. Podává se z něj, že dne 15. 5. 2019 bylo toto rozhodnutí lékařkou L. H. vystaveno a zneschopněn práce byl obviněný rovněž od tohoto dne.
Obhájce obviněného poté, co byl obviněným o jeho nemoci informován, také téhož dne, tj. 15. 5. 2019, omluvil u soudu svoji neúčast na veřejném zasedání nařízeném na den 16. 5. 2019 a uvedl, že za situace, kdy obviněný trvá na osobní účasti u veřejného zasedání, rovněž žádá o odročení nařízeného veřejného zasedání.
Přestože obviněný ve své omluvě výslovně neuvádí, že trvá na své účasti u veřejného zasedání, s jistou mírou tolerance lze dovodit, že tomu tak s ohledem na celkový obsah jeho podání bylo. Stejně jako odvolací soud však nemůže ani Nejvyšší soud označit omluvu obviněného za řádnou. Byť se obviněný z veřejného zasedání omluvil den před jeho konáním, nedoložil k němu současně doklad o jeho dočasné pracovní neschopnosti ani žádnou lékařskou zprávu, z níž by vyplývalo, že nebyl schopen se veřejného zasedání účastnit, což je nezbytnou podmínkou k tomu, aby bylo možné účast obviněného považovat za řádně omluvenou. Takový nedostatek nemohl být zhojen ani pozdějším doručením dokladu o dočasné pracovní neschopnosti, když jeho naskenovaná kopie byla doručena soudu až dva dny po konání veřejného zasedání, samotný doklad pak dne 24. 5. 2019. Jestliže obviněný v e-mailu ze dne 18. 5. 2019 uvedl, že doklad zaslal poštou již dne 15. 5. 2019, pak je k tomu zapotřebí uvést, že toto bylo pouze jeho tvrzením, jež nepodložil příslušným potvrzením, např. podacím lístkem, kterým by to bylo možné ověřit. Zároveň se jeví jako nelogický postup obviněného, že nezaslal tento doklad ihned spolu s omluvou, když tento již měl v dispozici, neboť ho údajně i tohoto dne, tj. 15. 5. 2019, zaslal poštou soudu. Soud přitom není povinen si za takovéto situace, bez uvedení dalších konkrétních informací, zjišťovat a ověřovat, zda je obviněný uznán dočasně pracovně neschopným a z jakých důvodů, že není schopen se veřejného zasedání účastnit. To je totiž věcí samotného obviněného, neboť je to v jeho zájmu, aby se řádně a včas omluvil, pokud trvá na své přítomnosti při veřejném zasedání, o němž je pouze vyrozuměn. Soud v dané věci nemohl předpokládat, že mu obviněný svůj nepříznivý zdravotní stav, jenž mu nedovolil se účastnit veřejného zasedání, doloží relevantními dokumenty. Proto jen z toho důvodu, že obviněný sdělil, že je nemocný, nebyl soud povinen nařízené veřejné zasedání odročovat. Ničeho na tom nemůže změnit ani skutečnost, že se z tohoto jednání omluvil i obhájce obviněného, neboť ani ten za obviněného žádné příslušné lékařské potvrzení nedodal. Podstatným zůstává, že do dne konání veřejného zasedání soud žádné takové potvrzení, z nějž by mohl vycházet, neobdržel.
Pouze nad rámec lze doplnit, že bylo Nejvyšším soudem již v minulosti dokonce judikováno, že ani samotné předložení potvrzení o pracovní neschopnosti (bez lékařské zprávy, která nedoporučuje účast na soudním jednání) by neprokazovalo dostatečným způsobem, že obviněný pro zdravotní důvody není schopen dostavit se k veřejnému zasedání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 6 Tdo 932/2004).
K námitce obviněného, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s jeho důkazním návrhem na výslech svědkyně Š. B., Nejvyšší soud uvádí, že taková námitka neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a ani jinému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b tr. ř. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Nadto lze konstatovat, že z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že odvolací soud považoval učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a úplná, a proto výslech navrhované svědkyně považoval za nadbytečný právě i z toho důvodu, že byla vyslechnuta již při hlavním líčení.
Nejvyššímu soudu nezbývá než uzavřít, že v řízení k namítanému pochybení nedošlo, a tudíž žádné ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání porušeno nebylo. Dovolání obviněného proto s ohledem na vše výše uvedené odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
K návrhu obviněného na odložení výkonu rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s napadeným usnesením Nejvyšší soud uvádí, že s ohledem na to, jak rozhodl, neshledal důvod postupovat podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu