ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.602.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 602/2019- 210
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání obviněné L. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. 2 To 236/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 179/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 4 T 179/2017, byla obviněná L. J. (dále jen obviněná, popř. dovolatelka) uznána vinnou ze spáchání přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že:
v době od 28. 8. 2017 od 20:24 hod. do 29. 8. 2017 do 00:05 hod. v XY, okres Přerov, na XY, v herně XY, jako barmanka vázaná dohodou o provedení práce a dohodou o ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, během směny postupně vyzvedla z kasy a trezoru jí svěřenou finanční hotovost určenou k vyplácení výher v celkové výši 100 216 Kč, kterou postupně prohrála na výherních hracích automatech, čímž způsobila společnosti Catering mix s.r.o., IČO: 04610784, se sídlem Brno – Horní Heršpice, Bednářova 621/29, celkovou škodu ve výši 100 216 Kč.
Za uvedený přečin uložil Okresní soud v Přerově obviněné podle §206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Net and Games a. s., IČ 28330633, se sídlem Brno – Horní Heršpice, Bednářova 621/29, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 4 T 179/2017, podala obviněná odvolání do všech výroků tohoto rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. 2 To 236/2018 tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. 2 To 236/2018, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání do výroku o vině, trestu a náhradě škody z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněná namítá, že soud prvého stupně se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro meritorní rozhodnutí. Rovněž pochybuje o správnosti skutkových zjištění ohledně části napadeného rozhodnutí a poukazuje na porušení trestního zákona (výslovná citace). Zásadní problém spatřuje v otázce údajně způsobené škody, neboť pojmovým znakem přečinu zpronevěry je způsobení škody a vyloučení poškozeného z dispozice s majetkem. V předmětné věci si poškozená společnost vzala své prostředky z výherních automatů opět zpět, tudíž nemohla škoda popsaná v obžalobě a napadeném rozsudku reálně vzniknout, čímž nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
V závěru podaného dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudu druhého i prvního stupně a v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně ve věci znovu provést řízení a vydat nové rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce ke dni rozhodování o podaném dovolání nevyužil své oprávnění se k věci vyjádřit podle §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněné dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné. Obviněná konkrétně naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v nedostatečných skutkových zjištěních a v nenaplnění skutkové podstaty přečinu zpronevěry, konkrétně znaku vzniklé škody.
Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je možno konstatovat, že obviněná uplatnila námitky částečně právně relevantním způsobem, přestože převážná část zvolené dovolací argumentace stojí mimo zvolený dovolací důvod. Za právně relevantním způsobem uplatněné námitky lze považovat argumentaci týkající se otázky vzniklé škody ve vztahu k naplnění skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Ve vztahu ke zbývající argumentaci lze uvést, že obviněná v podstatě ryze formálně vyjadřuje nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního a druhého stupně, přičemž žádnou bližší argumentaci neuvádí. Takto formulované dovolací námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť tyto jsou jednak zcela obecné a jednak ve své podstatě směřují do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Přesto považuje Nejvyšší soud z pohledu námitek uplatněných obviněnou v podaném dovolání, které směřují primárně do způsobu hodnocení důkazů soudy [a tedy nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], toliko na podporu závěru, že v případě obviněné nejde o případ tzv. extrémního nesouladu, který obviněná ani nenamítá, v jeho výkladu Ústavním soudem, za nutné uvést, že zejména soud prvního stupně své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil, tak jak to vyžaduje ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Uvedený soud velmi podrobně rozvedl, na základě kterých důkazů byla obviněná uznána vinou. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz str. 6-8, bod 15. – 20. rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se pak ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, když ovšem neodkázal pouze na jeho rozhodnutí, nýbrž rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněná uplatnila v rámci podaného odvolání a jež jsou totožné s námitkami uplatněnými v podaném dovolání (viz str. 3-4, bod 11. usnesení soudu druhého stupně). V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že na případ, kdy dovolatelka v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.“ O takovou situaci se v dané věci jedná. Stran obecné námitky obviněné ohledně nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro meritorní rozhodnutí, porušení ustanovení trestního zákona a pochybností ohledně správnosti skutkových zjištění, musí Nejvyšší soud konstatovat, že argumentace obviněné, jak již bylo naznačeno, je naprosto kusá a zcela nedostačující. Za takové situace obecné námitky obviněné nemohou být předmětem podrobného přezkumu a Nejvyšší soud se s nimi vypořádá jen v obecné rovině (viz přim. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 330/2015), jak bylo učiněno shora.
Ve vztahu k námitce obviněné, že nevznikla žádná škoda a v důsledku toho nebyla naplněna skutková podstata přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, je třeba uvést, jak již bylo naznačeno, že tato je podřaditelná pod zvolený dovolací důvod, když obviněná namítá nesprávné právní posouzení skutku. Jinak vyjádřeno, obviněná namítá, že nebyly naplněny všechny znaky zvolené skutkové podstaty. Obecně je třeba uvést, že trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. Obsahem škody tu může být peněžitá částka, nějaká věc, ale i konání nebo opomenutí, které má určitou majetkovou hodnotu. Došlo-li zpronevěřením, tj. protiprávním použitím věci či jiné majetkové hodnoty k jinému nežli svěřenému účelu, již k dokonání trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, je způsobenou škodou celá takto neoprávněně použitá (zpronevěřená) peněžitá částka bez ohledu na to, zda pachatel později přisvojené peníze nebo jejich část vrátí poškozenému, škodou je tedy celá skutečná hodnota zpronevěřené věci nebo jiné majetkové hodnoty (srov. například rozhodnutí č. 54/1967-II. Sb. rozh. tr. nebo č. 32/2004 Sb. rozh. tr. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1060/2017, nebo ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 6 Tdo 70/2016).
Z pohledu zvolené dovolací argumentace je třeba zdůraznit, že škoda se v trestním právu chápe obdobně jako v těch odvětvích práva, která upravují majetkové a závazkové vztahy včetně odpovědnosti za škodu, tj. v právu občanském nebo obchodním, protože trestní zákoník ani trestní řád nedefinují pojem „škoda“ pro své účely. Obecně se škoda chápe jako újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a jde tedy o újmu majetkové povahy. Spadá sem nejen zmenšení majetku (damnum emergens), tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i ušlý zisk (lucrum cessans), tj. to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen. Jinak vyjádřeno škodou se rozumí nejen zmenšení dotčeného svěřeného majetku, ale i nedostatek přírůstku na něm, tedy ušlý zisk. Podle toho se rozlišuje skutečná škoda a ušlý zisk, když za skutečnou škodu se považuje újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které je nutno vynaložit, aby došlo k uvedení majetku do předešlého stavu. Skutečnou škodou se proto rozumí především jakékoli zmenšení hodnoty svěřeného majetku, k němuž by nedošlo, kdyby pachatel nejednal protiprávně. Ušlý zisk pak znamená, že nenastane obvyklý přírůstek na majetku, který lze očekávat při řádné péči (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 776/2013).
V projednávaném případě je podstatné, že obviněná neoprávněně v rozporu s dohodou o ochraně svěřených hodnot (č. l. 20) a dohodou o provedení práce (č. l. 19) vzala z kasy a trezoru jí svěřenou částku ve výši 100 216 Kč, kterou následně použila při hře na výherních hracích automatech, buď přímo v zaměstnání, nebo posléze v nedaleké herně či si zbytek zpronevěřené hotovosti ponechala. Škoda byla prokazatelně způsobena společnosti Catering mix s. r. o. a to ve výši přisvojené hotovosti, když došlo ke zmenšení majetku této společnosti o částku rovnající se výši přisvojené hotovosti obviněnou, neboť pokud by nebylo jednání obviněné, tak by měla tato firma předmětné finanční prostředky k dispozici a nemusela by je hradit firmě Net and Games (viz bod 3.3 smlouvy o obsluze technických zařízení – viz č. l. 124). Skutečnost, že takto svěřené peníze, které obviněná zpronevěřila, z výherních automatů byly následně vybrány a do výše 100.000 Kč ponechány na provozovně, když představovaly provozní zálohu, je pro posouzení vzniku škody nerozhodná. Obě firmy si totiž musely následně finanční prostředky vyúčtovat, když podle smlouvy o obsluze technických zařízení byla povinna firma Catering mix s. r. o., jako obsluhovatel, firmě Net and Games, jako provozovateli, výnos z výherních automatů vyúčtovat a zaslat na předem určený účet a to vždy do každého 5. dne v měsíci předem, popř. i týdně (viz bod 3.6 a 3.8 smlouvy o obsluze technických zařízení). Obsluhovateli, tj. firmě Catering mix s. r. o., sice za činnost související s provozováním výherních automatů náležela stanovená odměna, kterou ovšem musela nejprve každý měsíc vyúčtovat a teprve po jejím vyúčtování došlo k úhradě odměny provozovatelem (viz bod 2.4 a 2.5 smlouvy o obsluze technických zařízení). Z pohledu argumentace obviněné je třeba uvést, že prostředky, které obviněná prohrála ve výherních automatech v dané provozovně (konkrétně část zpronevěřené finanční hotovosti) byly ve vztahu k poškozené společnosti rovněž cizí věcí, tato poškozená společnost za ně odpovídala a jako takové je měla rovněž toliko svěřeny a byla povinna je následně vyúčtovat. Nad rámec těchto úvah je třeba zdůraznit, že i pokud by se fakticky v případě finanční hotovosti, kterou obviněná vzala z kasy a trezoru a prohrála ve výherních automatech v dané provozovně, jednalo o výherní automaty této poškozené společnosti, tak by výši škody představoval ušlý zisk rovnající se finanční hotovosti, kterou obviněná neoprávněně vybrala z trezoru a kasy, neboť pokud by obviněná použila své finanční prostředky, tak by o tuto částku došlo ke zvýšení majetku poškozené společnosti. Tato částka by pak představovala způsobenou škodu.
Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl obviněnou sice částečně uplatněn právně relevantním způsobem, ovšem zjevně neopodstatněným. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněné, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněné v neveřejném zasedání.
Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová