ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.150.2019.1
sp. zn. 5 Tdo 150/2019-2767
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 3. 2019 o dovolání, které podal obviněný Z. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 4 To 10/2018, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 2/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Z. K. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 54 T 2/2012, byl obviněný Z. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Za tento zvlášť závažný zločin a za sbíhající se přečiny nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, alinea první tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 3 T 167/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 4 To 159/2015, byl podle §209 odst. 5 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon ho soud podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále soud obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let. Současně krajský soud podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o ( nesprávně uvedeno „souhrnném“, správně úhrnném ) trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 3 T 167/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 4 To 159/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu pak soud uložil obviněnému povinnost zaplatit náhradu škody dvanácti poškozeným vyjmenovaným v adhezním výroku v celkové částce 5 837 911,70 Kč. Tři z těchto poškozených odkázal soud se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. řádu a současně poškozenou obchodní společnost DACH SYSTEM, s. r. o., IČ 25367501, odkázal s celým jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1 tr. řádu.
2. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali odvolání obviněný a poškozená obchodní společnost EUROVIA CS, a. s., IČ 45274924, o nichž Vrchní soud v Olomouci rozhodl rozsudkem ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 4 To 10/2018, tak, že z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil napadený rozsudek krajského soudu v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově uznal obviněného Z. K. vinným zločinem ( správně zvlášť závažným zločinem ) podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, za který a současně za sbíhající se přečiny nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, alinea 1tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 3 T 167/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 4 To 159/2015 , uložil obviněnému podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Zároveň vrchní soud uložil obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací na dobu pěti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o úhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 3 T 167/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 4 To 159/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále vrchní soud rozhodoval o náhradě škody. Podle §228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost zaplatit dvanácti poškozeným uvedeným ve výroku o náhradě škody celkem 5 837 911,70 Kč, podobně jako soud prvního stupně také odkázal tři z jmenovaných poškozených se zbytky jejich nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. řádu a podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozenou obchodní společnost DACH SYSTEM, s. r. o., s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozené obchodní společnosti EUROVIA CS, a. s., vrchní soud podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
3. Zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se obviněný podle výroku o vině rozsudku odvolacího soudu dopustil tím, že (zjednodušeně uvedeno) v postavení jediného jednatele a společníka obchodní společnosti C., IČ XY, (dále též jen C.), jímž byl od jejího založení dne 29. 9. 2004 do 27. 6. 2008, poté, kdy dne 2. 3. 2007 účelově založil obchodní společnost B., IČ XY, (dále též jen B.),v níž byl také jediným jednatelem a společníkem až do 15. 7. 2008, s cílem zcela kontrolovat a ovlivňovat vnější finanční toky obchodní společnosti C., v návaznosti na to, že jménem B., uzavřel dne 5. 9. 2007 Smlouvu o generálním dodavatelství s obchodní společností A+R, s. r. o., jejímž předmětem bylo převzetí stavebního dohledu a zhotovení prodejny v XY, a dne 22. 1. 2008 Smlouvu o dílo s obchodní společností S., jejímž předmětem byla stavba objektu obchodního centra ve Frýdlantu nad Ostravicí – II. etapa, s tím, že B., fakticky nebude žádnou stavební činnost vyvíjet, tato bude zajišťována výhradně obchodní společností C., v postavení subdodavatele, čímž docílil zejména toho, že platby zadavatelů a investorů byly hrazeny nejméně od ledna 2008 do 27. 6. 2008 v XY, XY, XY nebo jinde ve prospěch B., přičemž pouze obviněný měl vliv na další nakládání s těmito finančními prostředky, přestože věděl o špatné ekonomické situaci C., jež neměla ani dostatečný limit potřebného disponibilního kapitálu pro ekonomické zachování své činnosti, a přestože věděl, že nebude schopen hradit závazky obchodní společnosti C., sám či prostřednictvím zaměstnanců C., sjednával dodávky zboží nebo služeb, a to:
- v rámci výstavby objektu v XY v období od 12. 12. 2007 do 8. 5. 2008 s celkem patnácti dodavateli specifikovanými ve výroku o vině, jimž za dodávky služeb a zboží popsané ve skutkové větě nebylo zaplaceno (popř. byla sjednaná cena uhrazena pouze částečně), čímž bylo od těchto dodavatelů vylákáno plnění v souhrnné hodnotě 6 629 658,68 Kč;
- v rámci výstavby objektu ve XY ve dnech 15. 2. 2008, 10. 3. 2008, 10. 4. 2008 a 11. 4. 2008 se čtyřmi ve výroku označenými dodavateli, jimž za dodávky služeb a zboží popsané ve skutkové větě nebylo zaplaceno (popř. byla sjednaná cena uhrazena pouze částečně), čímž bylo od těchto dodavatelů vylákáno plnění v souhrnné hodnotě 5 067 141 Kč;
- v rámci výstavby objektů v XY a XY ve dnech 4. 2. 2008 a 21. 3. 2008 s dodavatelem HSE, s. r. o., jemuž za dodávku a montáž ocelových dveří a zárubní nebylo zaplaceno, čímž bylo ke škodě tohoto dodavatele vylákáno plnění v hodnotě 728 938 Kč,
tedy uvedeným jednáním obviněný způsobil škodu v celkové výši 12 426 098,68 Kč, přičemž s cílem formální eliminace odpovědnosti za chod a ekonomický stav C., účelově převedl dne 27. 6. 2008 svůj obchodní podíl v této obchodní společnosti na jinou osobu a krátce na to dne 15. 7. 2008 ukončil funkci jednatele v obchodní společnosti B.
II. Dovolání
4. Tento rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný Z. K. dovoláním prostřednictvím svého obhájce JUDr. Radima Mikety, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Dovolatel byl přesvědčen, že napadený rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s ustanovením §120 odst. 3 tr. řádu, neboť popis skutku neodpovídá formálním zákonným znakům skutkové podstaty trestného činu podvodu. Není zřejmé, jakým způsobem a koho měl obviněný uvádět v omyl, eventuálně jakého omylu měl využívat, vůči kterým osobám tak jednal, nebo komu měl které podstatné skutečnosti zamlčovat. Upozornil také na nepřesnost spočívající v tom, že dodávky služeb a zboží ve většině případů nesjednával on sám nebo zaměstnanci C., ale mandatář obchodní společnost N., resp. její jednatel L. S. Namítl rovněž, že ve skutkové větě není uvedeno, kdy měl pojmout podvodný úmysl, což považoval za zásadní pro hodnocení subjektivní stránky zvlášť závažného zločinu podvodu. K nedostatkům popisu skutku obecně bez konkrétní citace poukázal na názor Ústavního soudu, podle něhož vady v popisu skutku nelze zhojit právní větou nebo podrobným odůvodněním rozhodnutí, a ze soudní rozhodovací praxe odkazoval na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 1994, sp. zn. 3 To 105/39, uveřejněné pod č. 43/1994-I. Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 621/2002, uveřejněné pod T 459 ve svazku 19 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1328/2003.
6. Další výhrady dovolatele směřovaly proti rozsahu dokazování, nesouhlasil s rozhodnutím soudů, jimiž zamítly jeho důkazní návrhy. Ačkoli soudy svůj procesní postup zdůvodnily, neučinily tak podle obviněného adekvátně zejména s ohledem na důkazní situaci v této trestní věci, kdy byly prováděny důkazy mnohem menšího významu pro posouzení věci a trestní řízení po podání obžaloby trvalo více jak 6 let. Konkrétně obviněný zmínil návrh na výslech svědka B. H., jehož se domáhal za účelem objasnění důvodů založení obchodní společnosti B. Tento důkaz nepovažovaly soudy za relevantní pro posouzení viny, byť na druhou stranu je v popisu skutku tvrzeno, že B., byla založena účelově k páchání trestné činnosti. Dále dovolatel upozornil na svůj návrh na doplnění znaleckého posudku znalce Ing. Václava Poloka, který připustil, že by u soudu jemu předložená listina měla pro jeho závěry význam, avšak soud v rozporu s tvrzením znalce zdůvodnil zamítnutí návrhu na doplnění dokazování konstatováním o dostatečném rozsahu podkladů znalce pro jeho znalecké zkoumání. K tomuto nesprávnému postupu soudu obviněný citoval stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, uveřejněné pod č. 61/1973 Sb. rozh. tr., podle něhož je možné přezkoumat odbornou správnost formálně bezvadného znaleckého posudku po doplňujícím vysvětlení znalce pouze pomocí nového znaleckého posudku, soud nemůže pominout závěry znaleckého posudku ani je nahradit vlastním v dané otázce laickým názorem. Kromě toho, že soud zcela neadekvátně zamítl důkazní návrhy obhajoby, postavil se podle dovolatele také do role pomocníka obžaloby, čímž došlo k porušení jeho práva na obhajobu, což podpořil odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07.
7. Z uvedených důvodů obviněný Z. K. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout (aniž by však současně navrhl zrušit také rozsudek Krajského soudu v Ostravě).
III. Vyjádření k dovolání
8. K dovolání obviněného Z. K. se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Yvona Antonínová (dále jen „státní zástupkyně“), která považovala popis skutku za odpovídající zvolené právní kvalifikaci v té variantě, že dovolatel někoho uvedl v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Takové právní posouzení vyjadřovala podle státní zástupkyně ta část skutkové věty, kde byly popsány okolnosti uzavírání obchodních smluv (objednávky stavebních prací a materiálu) mezi C., a jednotlivými poškozenými dodavateli, kteří byli uvedeni v omyl v otázce řádné úhrady za poskytnutá plnění. Obviněný učinil za C., manažerské rozhodnutí objednávat od těchto dodavatelů služby a zboží, přestože si byl vědom špatné ekonomické situace uvedené obchodní společnosti, v jejímž důsledku bylo zřejmé, že nebude moci dostát svým závazkům, a dovolatel přitom současně nezajistil zaplacení příslušné odměny dodavatelům ani z plateb přijatých obchodní společností B., od investora a zadavatele právě za stavební díla zhotovená obchodní společností C. Státní zástupkyně byla toho názoru, že podstatným nebylo, zda jednotlivé subdodávky za C., sjednávaly jiné osoby než dovolatel, naopak významné bylo, že se jednalo o jeho rozhodnutí. V návaznosti na takto zdůrazněnou podstatu podvodného jednání obviněného státní zástupkyně dovodila časový okamžik, k němuž se vázal podvodný úmysl, v závislosti na datu uzavírání subdodavatelských smluv, jež byly vesměs sjednány v roce 2008 s výjimkou smlouvy s dodavatelem DOBET, s. r. o., která byla uzavřena 12. 12. 2007. Ke stejnému závěru dospěl v otázce časového určení vzniku podvodného úmyslu také vrchní soud, což vyplývá z bodu 53. odůvodnění jeho rozsudku, a není tak oprávněná výtka obviněného, že odvolací soud se touto otázkou nezabýval. Veškeré znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku proto byly podle přesvědčení státní zástupkyně ve skutkové větě dostatečně uvedeny.
9. S dovolatelovou námitkou opomenutých důkazů se státní zástupkyně také neztotožnila. Za situace, kdy se soudy náležitě zabývaly všemi návrhy obhajoby a případné zamítnutí řádně v předepsané procesní kvalitě zdůvodnily, považovala za neúčelné zabývat se touto otázkou opakovaně. Samotný výslech svědka B. H. podle státní zástupkyně skutečně neměl vztah k uskutečnění podvodného modu operandi ze skutku popsaného soudem (a to na rozdíl od obžaloby, jež okolnosti založení B., spojovala s podvodným jednáním). Co se týká navrhovaného doplnění znaleckého posudku, i v tomto ohledu dala státní zástupkyně za pravdu soudům. Znalecké závěry Ing. Václava Poloka, z nichž soudy vycházely, jsou interpretovány na str. 81 rozsudku krajského soudu a pod bodem 51. rozsudku vrchního soudu. Jednalo se o údaje o vážných hospodářských problémech C., zaznamenaných již v roce 2007, jež měly negativní vliv zejména ve vztahu k věřitelům tohoto podnikatelského subjektu. Uvedené závěry znalce byly podloženy sice ne zcela kompletní, avšak pro daný účel dostatečnou účetní dokumentací, a za takového stavu nepřipadá v úvahu souhlasit s dovolatelem, že by soudy nahradily odborný závěr znalce vlastním úsudkem a že je třeba zadat vypracování nového, resp. revizního znaleckého posudku. Také zdůvodnění soudů k zamítnutí návrhů obhajoby na výslech zástupců investorů považovala státní zástupkyně za dostačující, neboť srozumitelně vysvětlily, že nemají vliv na rámec dovolatelova podvodného jednání za C., vůči jednotlivým subdodavatelům.
10. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. K. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Dále vyslovila souhlas s rozhodnutím o dovolání v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí.
11. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství bylo k případné replice zasláno obviněnému, který tohoto práva nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
12. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
13. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. podle §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele mu svým obsahem také odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání je pouze formální odkaz na citované ustanovení, Nejvyšší soud takové dovolání zpravidla odmítne podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, uveřejněné pod T 420 ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
14. Obviněný Z. K. označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je možné úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Vždy je však hodnotit aplikaci normy hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního, resp. druhého stupně, který vyplývá z výsledků provedeného dokazování. V rámci dovolání tak není možné domáhat se posouzení užití těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem na podkladě vlastní interpretace důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jakým způsobem soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, proto je vázáno na taxativní výčet možných důvodů jeho uplatnění. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování .
b) K dovolacím námitkám
15. Obecně lze uvést, že zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí pachatel, který sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Trestní stíhání proti obviněnému přitom bylo vedeno pro způsobení celkové škody přes 12 milionů Kč dvaceti subdodavatelům, s nimiž sám nebo prostřednictvím dalších osob, a to jednak zaměstnanců obchodní společnosti C., případně prostřednictvím mandatáře, avšak vždy na jeho pokyn, vstupovali do závazkových smluvních vztahů formou objednávek služeb a zboží, ačkoli obviněný věděl, že C., s ohledem na svou špatnou ekonomickou situaci nebude schopna zaplatit sjednanou cenu za přijatá plnění. Takto lze shrnout podstatu podvodného jednání dovolatele, byť skutková věta obsahuje i další informace, které blíže rozvádí a doplňují okolnosti spáchání činu. Je vhodné k tomu připomenout dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž se při podvodném jednání nevyžaduje zvláštní rafinovanost, častým případem klamání je uvádění poškozeného v omyl ohledně platební schopnosti dlužníka či ohledně možnosti zaplatit cenu za vylákané služby či zboží (srov. bod 28. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 5 Tdo 181/2016). Zpravidla se dále dovozuje, že znak objektivní stránky spočívající v uvádění v omyl může spočívat v prostém objednání zboží s úmyslem za něj později nezaplatit, nemusí přitom docházet k žádnému přesvědčování o záměru uhradit dohodnutou kupní cenu (viz bod 23. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 5 Tdo 979/2018). Nejvyšší soud proto nemůže přisvědčit dovolacím výhradám obviněného proti popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu v trestní věci dovolatele, neboť v něm jsou obsaženy všechny okolnosti, za nichž byl skutek spáchán a které odpovídají zákonným znakům skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podvodu, jímž byl uznán vinným.
16. Přesto se dovolací soud vyjádří k jednotlivým výhradám obviněného podrobněji. Obviněnému nebylo z tzv. skutkové věty konkrétně jasné, jakým způsobem a které osoby měl uvádět v omyl, neboť soudy u něho shledaly (správně) naplnění této alternativy druhu jednání, jež základní skutková podstata tohoto trestného činu obsahuje. Avšak bez potřeby bližšího zkoumání popisu způsobu provedení činu obsaženém ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku je zřetelné, že obviněný (případně jím instruované osoby) uváděl v omyl označené smluvní partnery (dodavatele, resp. subdodavatele) C. Z hlediska naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu není třeba výslovně zjistit a následně v popisu skutku označit konkrétní osoby, které vystupovaly v posuzovaných smluvních vztazích za poškozené smluvní partnery. Zcela postačí, že šlo o určitou fyzickou osobu vystupující jménem právnické osoby, a to buď z pozice jejího zaměstnance či statutárního orgánu. Zcela totiž postačí, že druhý účastník smluvního ujednání konal v souladu s vůlí takové právnické osoby. V běžné obchodní praxi není výjimkou, že při vyjednávání o případném smluvním vztahu mezi stranami vystupuje či konkrétně jedná více fyzických osob v rámci výkonu svého pracovního zařazení či funkce, jakou v rozhodné době zastává. Možnost uzavření budoucí smlouvy může být, resp. zásadně bývá nejprve tzv. poptáváno, zjišťují se podmínky případné nabídky, a to různými formami v různém čase. Nejprve např. telefonicky či elektronickou cestou, poté v rámci osobního setkání, jak tomu v posuzované věci bylo u subdodavatele P. Jednatelka této poškozené obchodní společnosti D. F. vypověděla, že smlouvu předjednával její syn a následně ji ona podepsala, (viz č. l. 1808 tr. spisu). V tomto ohledu je proto zřejmé, že požadavek obviněného na označení či identifikaci konkrétního zástupce jednotlivých poškozených, s nímž bylo sjednáváno dodání plnění, a to vyvoláním omylu spočívajícím v předstírání vážné vůle zaplatit za takové plnění dohodnutou cenu, nemá jakékoli opodstatnění. Obviněný sám nebo prostřednictvím jím pověřených a instruovaných osob tímto způsobem při sjednávání dodávek zboží a služeb v příslušném rozsahu vyvolal u druhé smluvní strany mylný dojem, že hodlá zajistit splnění závazku obchodní společnosti C., ačkoli s ohledem na hospodářskou situaci C., musel být minimálně srozuměn s tím, že subdodavatelům zaplaceno ve skutečnosti nebude vůbec, event. nikoli v plném rozsahu.
17. Pokud dovolatel vytkl soudům nepřesnost ve skutečnosti, kdo konkrétně sjednával smlouvy se subdodavateli, je pravda, že se tak na stavbě v B. částečně dělo prostřednictvím svědka L. S., jenž byl zástupcem obchodní společnosti N., s nímž C., uzavřela mandátní smlouvu. Uvedený svědek však u soudu jasně vypověděl, že manažerské řízení, sjednávání subdodavatelů a veškeré finanční záležitosti byly úlohou obviněného Z. K. (doslova uvedl: „Co se týče manažerského řízení, sjednávání subdodavatelů a veškerých finančních záležitostí, to si dělal Z. K. sám. Mojí reálnou pracovní náplní bylo řízení staveb.“; viz č. l. 2106 tr. spisu). Svědek pouze připustil prvotní kontakty u některých menších místních dodavatelů případně uzavírání dohod s nimi, ovšem vždy tak činil v souladu s pokyny obviněného. Byl to pouze obviněný, kdo vymezil také náplň mandátní smlouvy a určoval rozsah plnění, jež bylo mandatářem objednáváno u některých dodavatelů. Tyto stručně uvedené okolnosti soudy sice nezahrnuly do popisu skutku v tzv. skutkové větě, např. bylo možné je zmínit tak, že v rámci výčtu dovolatelem řízených osob sjednával subdodávky také prostřednictvím mandatáře – obchodní společnosti N., zastoupené L. S. Nejedná se však o vadu (navíc se týká jen popisu skutku, nikoli zjištění soudů o okolnostech a způsobu spáchání činu), která by mohla vyvolat kasaci napadeného rozsudku. Uvedený nedostatek popisu skutku ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku ani podstatnou měrou neovlivnil splnění zákonných podmínek výroku rozsudku vyjmenovaných v ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu a již vůbec nevyvolal jakoukoli pochybnost o správné právní kvalifikaci skutkových zjištění soudů.
18. Stejně tak nebylo možné přiznat opodstatnění námitce obviněného, jíž se domáhal určení okamžiku, kdy pojal podvodný úmysl vytýkaný mu soudy obou stupňů. Ze způsobu spáchání činu i přes nikoli perfektně, nicméně dostatečně, popsaný skutek ve výroku o vině doplněný o odpovídající části odůvodnění napadeného rozsudku, je zřejmé, že obviněný sám event. prostřednictvím jím instruovaných osob, tak činil v době uzavírání jednotlivých smluv se subdodavateli. Z formulace této dovolací výhrady obviněným lze snad dovodit, že nepovažuje za správné určení počátku doby páchání podvodu dnem 2. 3. 2007, kdy založil obchodní společnosti B. Tato obchodní společnost následně od 5. 9. 2007 započala uzavírat smlouvy o dílo, což je odpovídajícím způsobem vyjádřeno v úvodní části tzv. skutkové věty, přičemž platby odběratelů, resp. zadavatelů či investorů byly prováděny právě na účet jím ovládané B., a nebyly vůbec nebo z velké části využity k úhradám závazků vyplývajících ze subdodavatelských smluv s poškozenými subjekty rovněž konkrétně označenými ve výroku o vině. Blíže jsou skutečnosti týkající se jak fungování a role obchodní společnosti B., tak uvádění v omyl osob jednajících za jednotlivé subdodavatele srozumitelně vyloženy v odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu, zejména pod body 43. až 52. Nadto je možné doplnit, že následující jednání obviněného, zejména převod obchodního podílu C., na tzv. bílého koně, a to S. U., v podstatě završilo podvodný záměr obviněného, využít úhrady za provedená díla především ve svůj prospěch. Tímto převodem se totiž obviněný ve svém důsledku zbavil odpovědnosti za dluhy obchodní společnosti C., s jejíž „nezdravou“ hospodářskou situací byl podrobně obeznámen již v době sjednávání předmětných závazků se subdodavateli. Nejvyšší soud nad rámec dovolacího přezkumu poznamenává, že podle odvolacího soudu byla subjektivní stránka zvlášť závazného zločinu podvodu naplněna ve formě nepřímého úmyslu (viz body 53. a 54. napadeného rozsudku), ačkoli soud prvního stupně dospěl k závěru o přímém úmyslu (viz str. 109 rozsudku Krajského soudu v Ostravě). S ohledem na jednoznačná skutková zjištění soudů obou stupňů o tom, že obviněný věděl o neschopnosti obchodní společnosti C., řádně uhradit závazky vůči subdodavatelům, a byl to v podstatě pouze obviněný, kdo mohl nakládat s finančními prostředky od řádně platícího investora, je za odpovídající formu zavinění zvlášť závažného zločinu podvodu nutno považovat přímý úmysl podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Vrchní soud tedy ohledně subjektivní stránky postupoval maximálně ve prospěch obviněného Z. K.
19. Pokud se dosavadní námitky obviněného daly s určitou mírou tolerance podřadit jím uplatněnému dovolacímu důvodu, v další části svého dovolání se již svými argumenty zcela minul hmotněprávní povahou důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, neodpovídají ani žádnému jinému z taxativně vyjmenovaných důvodů v §265b odst. 1, 2 tr. řádu. Jedná se výlučně o připomínky či nesouhlas s procesním postupem soudů obou stupňů, a to ve vztahu k rozsahu dokazování a ke způsobu hodnocení provedených důkazních prostředků. Obviněný vytýkal soudu úvahy o založení jmenované obchodní společnosti za účelem páchání trestné činnosti a toto chtěl vyvrátit výpovědí jím navrhovaného svědka B. H. V tomto kontextu však nebylo co vyvracet, protože účelem, za nímž podle zjištění soudů došlo k založení další obchodní společnosti (B.) s předmětem podnikání v oblasti stavebnictví (obviněný již v tomto oboru podnikal jako jediný společník a jednatel C., a také jako fyzická osoba), bylo „kontrolovat a ovlivňovat vnější finanční toky obchodní společnosti C.“ (viz znění skutkové věty z výroku o vině rozsudku vrchního soudu, který také vysvětlil, že založení nové obchodní společnosti nebylo primárně považováno za součást podvodného jednání, k němuž došlo později). Nikde v odsuzujícím rozsudku není uvedeno, že by obviněný Z. K. již při zakládání B., měl být rozhodnut dopustit se určitého jednání, za něž by mohl nést trestní odpovědnost (ať už za jakýkoli trestný čin). Skutečností je, že B., nebyla vybavena personálně ani materiálně k provozování stavební činnosti, účastnila se na výstavbě obchodních center v propojení s C., a jejich vzájemná fakturace umožňovala znepřehlednit převody finančních prostředků z jednoho subjektu na druhý, zvláště pak poté, kdy nebylo možné ani dohledat většinu účetních dokladů. Výtka proti označení založení B., za účelové tedy nebyla z hlediska zvoleného důvodu dovolání právně relevantní a neměla ani opodstatnění, závěry vrchního soudu zcela odpovídají zjištěným skutečnostem.
20. Stejnou povahu mají i pochybnosti obviněného týkající se závěrů znalce Ing. Václava Poloka. Na č. l. 2027 tr. spisu v rámci protokolu o hlavním líčení je zaznamenána otázka obhájce adresovaná znalci: „Soudu jsem doložil další fakturu, která byla vystavena mezi společností B. a C., která není zahrnuta ve vašem posudku, protože jste ji neměl k dispozici, včetně výpisu knihy přijatých faktur. Měly by tyto skutečnosti vliv na otázky 2 a 3, které vám byly položeny?“. Znalec odpověděl: „Nepochybně by vliv měly, protože se jedná o částky, které nejsou v účetnictví a každý účetní, i já, musí říci, že nepochybně ovlivní stavové hodnoty výstupních účetních ukazatelů. Pokud to je částka významná, tak by vliv měla.“ Znalec tedy připustil případné změny ve svých závěrech, avšak s omezením na otázky č. 2 a 3, jež znalci položil policejní orgán v přípravném řízení. Z trestního spisu vyplývá, že otázka znalci č. 2 se týkala výnosů a nákladů B., z výstavby obchodních center ve XY a v XY a neuhrazených faktur souvisejících s výstavbou. Otázka č. 3 pak zněla: „Jaké měla B., náklady v období svého vzniku do 27. 6. 2008 a kolik z těchto nákladů tvořily služby poskytnuté C.?“ (viz č. l. 1203 tr. spisu). Z toho vyplývá, že v případě zohlednění nově předložených dokladů obhajobou by snad mohlo dojít ke změně v závěrech znalce o majetkových dispozicích či hospodářském stavu obchodní společnosti B. Pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného Z. K. z hlediska jednotlivých znaků skutkové podstaty podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku však byla zásadní majetková situace C., resp. její schopnost uhradit přijaté závazky vůči subdodavatelům. Znalec u soudu přitom hovořil o ekonomickém stavu C., v roce 2007, a to s tím závěrem, že i po předložení „nových“ účetních dokladů závazky této obchodní společnosti v té době převyšovaly pohledávky, a to o téměř 10 milionů Kč (viz č. l. 2027 tr. spisu). Na takový hospodářský stav obchodní společnosti C., nakonec lze usuzovat i z dostupných objektivních informací o průběhu insolvenčního řízení, které bylo poprvé zahájeno již dne 11. 8. 2008, avšak bylo zastaveno pro neuhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení dne 3. 11. 2008. V rámci druhého návrhu věřitele B:TECH, a. s., bylo dne 15. 1. 2010 zahájeno druhé insolvenční řízení a dne 31. 3. 2010 došlo k prohlášení konkursu na majetek dlužníka C. V jeho rámci byli věřitelé dlužníka uspokojeni v zanedbatelném rozsahu, na uspokojení jejich pohledávek v celkové hodnotě téměř 25 milionů Kč zůstalo pouhých 1 723 801,27 Kč (viz opravné usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2014, č. j. KSOS 22 INS XY, a Konečná zpráva konkursního správce ze dne 11. 6. 2014, obojí dostupné v elektronické verzi insolvenčního rejstříku na internetových stránkách https://isir.justice.cz ). Pro relevantní právní závěry o vině obviněného (resp. o podvodném úmyslu) tak bylo zásadní, zda C., byla způsobilá dostát přijatým závazkům se subdodavateli, a nikoli stav majetku B. Doplnění znaleckého posudku nebo pořízení revizního znaleckého posudku k těmto otázkám by proto neměly žádný vliv na právní posouzení skutku, jak srozumitelně a s uvedením dalších relevantních důvodů vysvětlil již krajský soud na str. 99 až 101 svého rozsudku a vrchní soud na str. 15 až 17 napadeného rozsudku.
21. Na podkladě shora stručně uvedených úvah, je možné shrnout, že pokud soudy nevyhověly některým důkazním návrhům obviněného, učinily tak zcela v souladu s trestním řádem a ústavním principem nezávislosti soudu (srov. §2 odst. 5 tr. řádu a čl. 82 Ústavy České republiky). V tomto směru je třeba připomenout, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru či zájmu, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení. V průběhu posuzovaného trestního řízení byla soudy respektována veškerá procesní práva obviněného Z. K. včetně zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. řádu) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. řádu), Nejvyšší soud z obsahu spisu nezjistil jakékoli okolnosti, které by mohly svědčit o porušení či nerespektování dalších pravidel ovládajících trestní proces.
22. K doktríně tzv. opomenutých důkazů, již dovolatel také zmínil ve svém dovolání, Ústavní soud opakovaně uvedl, že opomenutým důkazem je zejména takový důkazní návrh, jehož provedení má zásadní význam pro posouzení otázky viny, avšak obecný soud jej bez věcně adekvátního odůvodnění zamítne, eventuálně zcela opomene, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 3711/16). Dále mezi případy opomenutých důkazů patří i situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí zohledněny, ať již pozitivně či negativně (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, uveřejněný pod č. 172 ve svazku 35 Sb. n. a u. Ústavního soudu). V projednávané věci obviněného Krajský soud v Ostravě i Vrchní soud v Olomouci náležitě zvážily uplatněné důkazní návrhy a vysvětlily příčiny jejich nadbytečnosti (blíže viz bod 20. tohoto usnesení). Ve vztahu k návrhům obviněného se proto nemohlo jednat o porušení jeho procesních a už vůbec ne ústavních práv, jak se snažil tvrdit v dovolání.
V. Závěrečné shrnutí
23. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Z. K. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu z větší části uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá, ve zbývající části je zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud na podkladě obsahu trestního spisu podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž by věcně přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku a správnost řízení, které mu předcházelo. Protože Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, učinil tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 3. 2019
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu