ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1083.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1083/2019-238
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2019 o dovolání obviněného R. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody Věznice Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 50 To 130/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 95/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný R. P. (dále jen „obviněný“) byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 5 T 95/2018, uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku. Za tyto trestné činy byl obviněný podle §175 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 50 To 130/2019, podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Na podporu uplatněných dovolacích důvodů tento uvedl, že při hlavním líčení dne 15. 1. 2019 nebyl přítomen výslechu poškozeného A., neboť byl z jednací síně odveden eskortou, přičemž z protokolů o hlavním líčení nevyplývá, jaký byl pro výslech poškozeného A. v nepřítomnosti obviněného shledán důvod. Nadto obviněný zdůraznil, že na jeho vyjádření stran výslechu poškozeného A., nebyl soudy nižších stupňů brán žádný zřetel. S ohledem na tyto skutečnosti, jakož i na fakt, že se jedná o výpověď, kterou je třeba hodnotit jako klíčovou, požádal obviněný o její zopakování. Obviněný rovněž konstatoval, že soudy nižších stupňů nebylo prokázáno, že by důvodem napadení poškozeného A. obviněným byla těmito soudy avizovaná snaha získat částku 600 Kč. Ohledně předmětného jednání obviněný dále poměrně rozsáhle prezentoval vlastní verzi skutkového děje, která je podle jeho názoru podpořena jak v řízení důkazy již provedenými, tak důkazy obviněným pouze navrženými. V této souvislosti rovněž zdůraznil nesprávnost postupu soudů nižších stupňů, když provedení právě jim navržených důkazů odmítly. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 50 To 130/2019, a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný v rámci dovolání uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby, přičemž má za to, že trestněprávní jednání obviněného je prokázáno především věrohodnou výpovědí poškozeného A., která koresponduje i s dalšími soudy nižších stupňů provedenými důkazy, zejména pak s úředním záznamem příslušníků vězeňské služby. Dále uvedla, že v případě výslechu poškozeného A. v nepřítomnosti obviněného, se jednalo o postup zcela legitimní, podložený zákonnými důvody. Státní zástupkyně rovněž zhodnotila, že námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabývaly již soudy nižších stupňů, jejichž závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad plně odkázat. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze skutkovými otázkami, jinými slovy řečeno, soudům obou stupňů vytýká nesprávný způsob, jakým hodnotily provedené důkazy. Takto vznesené námitky ovšem nesměřují proti právnímu posouzení věci a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. S ohledem na shora uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vymezeny v §265b tr. ř., přičemž státní zástupkyně zároveň souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a dále souhlasila s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).
III.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
6. Dospěl přitom k závěru, že podané dovolání je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal obviněný prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
8. Nejvyšší soud považuje předně za potřebné uvést, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného jeho obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.).
9. Obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. V obecné rovině platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o které dovolatel opírá existenci určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat jeho zákonnému vymezení podle §265b tr. ř. a nestačí tedy jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo u veřejného zasedání.
11. Citované ustanovení tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím byl obviněný (obžalovaný) zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( čl. 38 odst. 2 Listiny práv a svobod). Podmínky, za kterých lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného, jsou uvedeny zejména v §202 odst. 2 až 5 tr. ř., §204 odst. 2 tr. ř., §209 odst. 1 tr. ř. a §211 odst. 1, 5 tr. ř. V obecné rovině lze připustit, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. může být naplněn v situaci, pokud soud v hlavním líčení, které jinak probíhalo v přítomnosti obžalovaného, provedl výslech svědka tak, že podle §209 odst. 1 věta druhá vykázal obžalovaného z jednací síně, avšak poté ho v rozporu s ustanovením §209 odst. 1 věty třetí neseznámil s obsahem učiněné svědecké výpovědi, neumožnil mu vyjádřit se k ní, ani klást svědkovi otázky (TR NS 8/2004-T 722).
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou dále specifikovaného případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Výjimkou z uvedeného pravidla je již zmíněná situace, tedy pokud jsou dovoláním napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Pokud by došlo k (extrémnímu) porušení předmětné zásady, v důsledku čehož by se výsledek dokazování jevil jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť by se skutková zjištění, o které by se opírala vydaná rozhodnutí, nacházela v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/2014, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. ÚS), pak by mohl být zásah Nejvyššího soudu do hodnocení skutkového stavu z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně zjištěn, odůvodněn.
IV.
14. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených teoretických východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
15. Obviněný předně uplatnil námitku, že okresní soud vyslechl poškozeného v jeho nepřítomnosti, a že z protokolu o hlavním líčení nevyplývá, jaký byl důvod tohoto postupu, resp. zpochybnil, že by existoval zákonný důvod pro provedení výslechu poškozeného v nepřítomnosti obviněného.
16. K uvedené námitce obviněného považuje Nejvyšší soud předně za vhodné zrekapitulovat, že o provedení výslechu v nepřítomnosti obviněného požádal sám poškozený A. již při zahájení hlavního líčení konaného dne 15. 1. 2019. Z vyjádření poškozeného je zjišťován a v zásadě již také odůvodňován důvod takovéto žádosti poškozeného. Podle poškozeného mu kontakt s R. P. způsobuje psychické problémy, což také doložil vyjádřením o tom, jaký dopad má spáchaný trestný čin na jeho dosavadní život, kdy je neustálým terčem verbálního napadání ze strany příznivců obžalovaného P., což je pro něj ještě psychicky náročnější, než samotný trestný čin.
17. Je skutečností, že následně před zahájením jeho výslechu u hlavního líčení na základě pokynu soudu opustil obviněný jednací síň a výslech poškozeného byl konán v jeho nepřítomnosti (v přítomnosti jeho obhájce a státního zástupce). Dále je zjišťováno, že výslech poškozeného u tohoto hlavního líčení byl přerušen do hlavního líčení, které se následně konalo dne 31. 1. 2019 a obviněný byl poučen, že s výpovědí poškozeného bude seznámen. Z protokolu o hlavním líčení, které se konalo dne 31. 1. 2019, pak vyplývá (č. l. 140 p.v.), že po skončení výslechu poškozeného byl obviněný seznámen s výpovědí poškozeného čtením protokolu s tím, že mu byl dán prostor pro dotazy na poškozeného, čehož nevyužil a v rámci svého práva uvedeného v §214 tr. ř. také nevyužil možnosti se k výpovědi vyjádřit (viz č. l. 147). Z obsahu obou protokolů o hlavním líčení také nevyplývá, že by byl obviněným tento procesní postup soudu při výslechu poškozeného A. jakkoliv zpochybňován, přičemž uvedenou námitku obviněný neuplatnil ani v rámci podaného odvolání.
18. Podle §209 odst. 1 tr. ř. dbá předseda senátu o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást otázky. Jde-li o svědka, jehož totožnost má zůstat utajena (§55 odst. 2), učiní předseda senátu opatření, která znemožňují zjistit skutečnou totožnost svědka.
19. Předně je nutné uvést, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek je do značné míry formalizovaným opravným prostředkem, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení odvolatele o existenci jím uplatněného důvodu. Z hlediska předmětné námitky pak lze konstatovat, že s ohledem na citované ustanovení a výše uvedené skutečnosti vyplývající ze spisového materiálu je zřejmé, že v daném případě byly jednak pro provedení výslechu poškozeného A. v nepřítomnosti obviněného splněny všechny zákonné podmínky (s ohledem na svědkem prezentovanou obavu z obviněného – viz citované ustanovení §209 odst. 1 tr. ř. … je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí ), jednak byl následně obviněný seznámen s výpovědi poškozeného, byl mu dán prostor pro kladení otázek tomuto svědkovi a měl také možnost se k jeho výpovědi vyjádřit. Výpověď poškozeného proto nepochybně lze vyhodnotit jako procesně použitelnou a jako podklad pro soudem učiněné skutková zjištění. Při vědomí toho, že obviněný svých uvedených procesních práv nevyužil, je zřejmé, že v žádném směru či ohledu nebyl zkrácen ve svém právu na obhajobu a nebylo tedy porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Navíc lze znovu zopakovat, že z obsahu obou protokolů nevyplývá, že by byl obviněným tento procesní postup soudu při výslechu poškozeného A. v nepřítomnosti obviněného jakkoliv zpochybňován. Uvedenou námitku obviněný neuplatnil ani v rámci podaného odvolání a uplatňuje ji tedy až v rámci tohoto dovolání. Ze všech těchto důvodů proto posoudil Nejvyšší soud tuto jeho dovolací námitku jako zjevně neopodstatněnou.
20. Další dovolací námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahují pouze k výroku o vině, pokud byl obviněný uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, když skutkové a právní závěry týkající se přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku obviněný nezpochybňuje.
21. Námitky vztahující se k výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku jsou založeny na přesvědčení obviněného, že soudy bylo rozhodnuto na základě nesprávného právního posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť nebylo prokázáno, že by důvodem napadení poškozeného byla snaha získat částku 600 Kč přeposláním této částky matkou poškozeného na účet přítelkyně obviněného. Obviněný se domnívá, že pokud byly ve věci předloženy dvě skutkové verze, a to skutková verze poškozeného a skutková verze obviněného, pak skutková verze obviněného byla na rozdíl od skutkové verze poškozeného podpořena dalšími ve věci provedenými důkazy. Naopak skutková verze poškozeného zůstala osamocena, tedy pouze v rovině tvrzení poškozeného, když jeho výpověď byla navíc zatížena mimořádným množstvím vnitřních rozporů, jakožto i rozporů s dalšími provedenými důkazy.
22. Předně je nutno uvést, že pokud Nejvyšší soud konfrontuje tuto dovolací argumentaci obviněného s jeho dosavadní obhajobou a s jeho argumentací v odvolacím řízení, pak je zřejmé, že se touto svojí argumentací opakuje. Její podstata opakovaně spočívá ve zpochybňování procesu dokazování a porušení zásad trestního řízení z pohledu ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. v řízení před nižšími soudy. Z judikatury dovolacího soudu přitom vyplývá, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se tyto soudy dostatečně a správně vypořádaly, pak jde zpravidla o dovolání nedůvodné (srov. např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
23. S ohledem na odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů je zřejmé, že oba soudy se prakticky se všemi námitkami obviněného vztahujícími se k výroku o vině zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku zabývaly a dostatečným způsobem se s nimi vypořádaly. Již tento fakt může signalizovat nedůvodnost podaného dovolání, neboť obviněný sice formálně uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však žádnou konkrétní námitkou nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení. Obviněný tedy v podaném dovolání neuplatňuje žádnou námitku v tom smyslu, že by konkrétní skutková zjištění nalézacího soudu uvedená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nenaplnila znaky skutkové podstaty dovoláním dotčeného trestného činu. Protože veškeré námitky obviněného směřující proti výroku o vině mají skutkový (procesní) charakter, nebylo je možné ani formálně podřadit pod uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako pod žádný jiný dovolací důvod.
24. Nad rámec a pouze pro doplnění může Nejvyšší soud uvést, že obviněný má nepochybně v rámci trestního řízení právo hájit se způsobem, který uzná za vhodný a tímto způsobem se snažit prosadit svůj vlastní pohled na důkazní situaci a skutková zjištění. V dovolacím řízení je však přezkum takto realizovaného právo částečně limitován, neboť Nejvyšší soud v rámci svého (dovolacího) přezkumu vychází, jak již shora naznačeno, v zásadě pouze ze skutkových zjištění, která učinily soudy dříve činné ve věci. V této souvislosti lze například zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. K těmto námitkám skutkové povahy se dovolací soud vyjadřuje jen stručně a ve své podstatě nad rámec své přezkumné povinnosti a k důkladnějšímu rozboru přistupuje jen tehdy, pokud by dovolatel výraznějším způsobem argumentačně podepřel své tvrzení, že postupem soudů nižších stupňů a vydáním odsuzujících rozhodnutí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. K porušení práva na spravedlivý proces dochází zpravidla tehdy, pokud jsou napadená rozhodnutí zatížena vadami v podobě extrémních rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, tedy situace, kdy by došlo k (extrémnímu) porušení předmětné zásady (viz bod 13. tohoto usnesení).
25. V této trestní věci obviněný uvedenou námitku především formálně neuplatňuje. Navíc uvedená situace, že by nastal extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, v této věci podle názoru Nejvyššího soudu nenastala. Obviněný totiž v podstatě uplatňuje „pouze“ jemu příznivější variantu skutkového děje ( že zranění způsobil poškozenému nikoliv proto, aby jej přinutil poslat mu na účet peníze, ale proto, že měl poškozený onanovat na fotkou jeho přítelkyně ) a činí tak polemizováním s jednotlivými důkazy či dílčími skutkovými zjištěními učiněnými nalézacím soudem, či zpochybňováním věrohodnosti poškozeného. Obviněný zároveň z pohledu své uplatňované skutkové verze nenabízí komplexní hodnocení všech provedených důkazů tak, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Je tedy zřejmé, že námitky obviněného se nesou toliko v rámci prosté polemiky se skutkovými zjištěními, ke kterým v projednávané věci dospěl soud prvního stupně a se kterými se vypořádal s ohledem na jejich znovu uplatnění v podaném odvolání také odvolací soud, aniž by obviněný skutečně osvětlil extrémní nesoulad. Na straně druhé, jestliže lze dokazování provedené v této trestní věci považovat za souladné s §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř., přičemž se soudy věnovaly hodnocení provedených důkazů, a to včetně posouzení obecné a specifické věrohodností jednotlivých výpovědí (zejména obviněného a poškozeného A.), konfrontovaly výpověď a obhajobu obviněného na straně jedné a usvědčující výpověď poškozeného na straně druhé s dalšími provedenými důkazy, pak není žádných pochyb o úplnosti a správnosti skutkových zjištění.
26. Jednání obviněného lze mít totiž bez důvodných pochybností za prokázané věrohodnou výpovědí poškozeného M. A., která koresponduje i s dalšími provedenými důkazy, zejména pak s úředním záznamem příslušníků vězeňské služby. Z hlediska posouzení věrohodnosti výpovědi poškozeného je významné, že podle tohoto záznamu poškozený již 29. 5. 2018 při oznámení této události sdělil, jak k napadení došlo a uvedl i důvod tohoto napadení. U poškozeného zjišťované zranění v podobě velmi výrazné zhmožděniny na levé paži a levém stehnu zachycené na fotodokumentaci zase koresponduje s popisem mechanismu vzniku tohoto zranění tak, jak to sám poškozený uvedl, přičemž tento mechanismus rovněž koresponduje se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.
27. Lze tedy shrnout, že pokud obviněný v rámci svého dovolání namítal nesprávnost hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů, rozpory a skutkové pochybnosti, pak nelze tuto jeho argumentaci shledat podřaditelnou pod uplatněný, stejně jako jakýkoliv jiný dovolací důvod a je nutné ji označit jako nedůvodnou.
28. Pod uplatněný dovolací důvod (stejně jako jakýkoliv jiný dovolací důvod) nelze podřadit ani další námitky obviněného procesního charakteru, tedy námitky, že soudy vycházely z procesně nepoužitelných a v řízení neprovedených důkazů, či že odvolací soud neposkytl obviněnému prostor pro vyjádření. Tyto námitky přitom nejsou důvodné ani po obsahové stránce.
29. S první uvedenou námitkou spočívající v údajném nezákonném postupu okresního soudu, který srovnával výpověď svědka L. M. z hlavního líčení s procesně nepoužitelnou výpovědí z přípravného řízení, se beze zbytku vypořádal již odvolací soud, jak vyplývá z bodu 29 odůvodnění jeho usnesení, kdy Nejvyšší soud se s touto argumentací ztotožňuje a odkazuje na ni.
30. Důvodná není ani druhá námitka obviněného, tedy že odvolací soud neposkytl obviněnému prostor pro vyjádření. Oprávněnosti této námitky nesvědčí jak protokol o veřejném zasedání, tak ani zvukový záznam tohoto veřejného zasedání pořízený v souladu s ustanovením §55b odst. 1 tr. ř. Toto veřejné zasedání proběhlo v souladu s ustanovením §263 odst. 5, odst. 6 tr. ř. při plném uplatnění práva obviněného na obhajobu. V situaci, kdy se obviněný nedomáhal (nenavrhl) doplnit dokazování o svůj doplňující výslech obviněného podle §92 tr. ř. (ten důkazní návrh neuplatnil ani v písemném vyhotovení odvolání, ani v průběhu veřejného zasedání) tak dostatečný prostor k vyjádření se k věci, kterého se obviněný domáhá, měl v rámci přednesu odvolání, závěrečného vyjádření či práva na poslední slovo. Z protokolu o veřejném zasedání však vyplývá, že těchto možností (vyjádřit se) obviněný nevyužil, když se pouze ztotožnil s (závěrečným) návrhem svého obhájce. Nenastala tedy situace, kdyby soud neprovedl navrhovaný důkaz v podobě (doplňujícího) výslechu obviněného nebo se s tímto návrhem na doplněné dokazování nevypořádal, což by pak mohlo znamenat porušení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces. Ani tato námitka proto nemohla být shledána jako důvodná.
31. Jakkoliv tedy obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, ve skutečnosti uplatňuje námitky dílem povahy skutkové, dílem povahy procesní, které nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání, což vylučuje jejich způsobilost být předmětem přezkumného postupu před dovolacím soudem.
V.
32. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem mohl Nejvyšší soud uzavřít, že námitky uvedené dovolatelem jsou dílem neopodstatněné, dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, dílem se pak jedná o opakování námitek, uplatněných obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Nejvyšší soud proto o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy jej odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné.
33. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 9. 2019
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Aleš Kolář