ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1425.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1425/2019-715
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2019 o dovolání, které podal obviněný M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. 5. 2019, č. j. 14 To 103/2019-614, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 T 98/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 26. 2. 2019 , č. j. 11 T 98/2018-554 , byl obviněný M. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (ad 1), pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (ad 2 až 4), pokračujícím přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (ad 5 až 10) a přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ad 11), kterých podle zjištění nalézacího soudu se dopustil způsobem popsaným ve výroku tohoto rozsudku.
2. Obviněný byl odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným J. Š. částku 31.129 Kč, F. J. částku 195.000 Kč, Dukát stavby a půjčovna s. r. o., částku 78.141 Kč, Ing. Vetešník a spol. a. s., Podnikatelství staveb, Roudnice nad Labem částku 43.265 Kč, Arbra s. r. o., částku 68.002 Kč, S-projekt Praha s. r. o., částku 78.828,50 Kč, M. H. částku 48.000 Kč a J. K. částku 8.500 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. O. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. Š., F. J., Dukát stavby a půjčovna s.r.o., Ing. Vetešník a spol. a. s., Podnikatelství staveb, Roudnice nad Labem, Arbra s. r. o., a S-projekt Praha s. r. o., odkázáni se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Písku proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích–pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 22. 5. 2019, č. j. 14 To 103/2019-614 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. k odvolání obou odvolatelů zrušil napadený rozsudek v celém jeho rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (ad 1 až 6) a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku (ad 7 až 11), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) v době od 19. 12. 2017 do 21. 12. 2017 si na adrese třída XY, XY, okres Tábor, od společnosti DUKÁT stavby a půjčovna, s. r. o., IČO 03810542, na podkladě uzavřené nájemní smlouvy, po složení vratné kauce ve výši 5 000 Kč, zapůjčil trubkové ocelové lešení výrobní značky Haki, konkrétně 11 ks kotvení, 56 ks stojek (2,72 m výška/ks), 58 ks podélníků (3 m délka/ks), 58 ks příčníků (1,2 m délka/ks), 3 ks výstupní žebřík, 20 ks patka lešení, přičemž se smluvně zavázal tyto věci jejich vlastníku vrátit nejpozději do 21. 1. 2018, což přes opakované urgence do současné doby neučinil, závazky plynoucí ze smlouvy neuhradil ani částečně, komunikaci s pronajímatelem DUKÁT stavby a půjčovna, s. r. o., IČO 03810542, se sídlem třída Čs. armády 874, Veselí nad Lužnicí, okres Tábor, ukončil a tomuto způsobil hmotnou škodu ve výši 78 141 Kč,
2) dne 21. 2. 2018 v blíže neurčenou dobu si osobě v prodejně zahradní techniky firmy J. K., IČO XY, na adrese XY, okres Strakonice, zapůjčil na potvrzení o vypůjčení stroje, po předložení občanského průkazu vydaného na jeho jméno, motorovou pilu výrobní značky Dolmar 500, v hodnotě 8 500 Kč, kdy tuto měl mít v zápůjčce od 21. 2. 2018 do 22. 2. 2018, přičemž výše uvedenou vypůjčenou motorovou pilu do současné doby nevrátil a ani prodejnu fy J. K. nijak nekontaktoval, ani nebyl kontaktní na telefonním čísle, které uvedl při sjednávání zápůjčky, čímž způsobil hmotnou škodu ve výši nejméně 8 500 Kč firmě J. K., IČO XY, sídlem XY,
3) dne 9. 3.2018 v XY v ulici XY č. p. XY, jednaje se záměrem získat pro sebe neoprávněný finanční prospěch, si od P. K., IČO XY, na podkladě uzavřené smlouvy o podnikatelském nájmu movité věci, po složení vratné kauce ve výši 5 000 Kč, zapůjčil trubkové ocelové lešení výrobní značky Haki, konkrétně 16 ks stojek (2,72 m výška/ks), 16 ks podélníků (3 m délka/ks), 16 ks příčníků (1,2 m délka/ks) a 24 ks podlážek, přičemž se smluvně zavázal tyto věci jejich vlastníku vrátit nejpozději do 30. 3. 2018, načež lešení dne 9. 3. 2018 převezl k V. O., nar. XY, na adresu XY č. p. XY, okres Benešov, a tímto jednáním způsobil P. K., IČO XY, se sídlem XY, hmotnou škodu ve výši 8 600 Kč,
4) dne 14. 3. 2018, v XY č. p. XY, okres Písek, jednaje se záměrem získat pro sebe
neoprávněný finanční prospěch, si od J. Š., IČO XY, se sídlem XY, okres Písek, na podkladě uzavřené nájemní smlouvy, po složení vratné kauce ve výši 8 000 Kč, zapůjčil trubkové ocelové lešení výrobní značky Haki, konkrétně 20 ks stojek (2,25 m výška/ks), 20 ks podélníků (3 m délka/ks), 20 ks příčníků (1,3 m délka/ks), 30 ks dřevěných podlážek, přičemž se smluvně zavázal tyto věci jejich vlastníku vrátit nejpozději do 28. 3. 2018, načež lešení dne 14. 3. 2018 převezl k V. O., nar. XY na adresu XY č. p. XY, okres Benešov, a tímto jednáním způsobil J. Š., IČO XY, se sídlem XY, okres Písek, hmotnou škodu ve výši 31 129 Kč,
5) dne 31. 3. 2018 v obci XY č. p. XY, okres Vyškov, jednaje se záměrem získat pro sebe neoprávněný finanční prospěch, si od M. R., nar. XY, na podkladě uzavřené smlouvy o výpůjčce, po složení vratné kauce ve výši 4.400 Kč, zapůjčil trubkové ocelové lešení výrobní značky Haki, konkrétně 16 ks stojek (2,72 m výška/ks), 16 ks podélníků (3 m délka/ks), 16 ks příčníků (1,2 m délka/ks), 3 ks zábradlí, 40 ks podlážek, přičemž se smluvně zavázal tyto věci jejich vlastníku vrátit nejpozději do 16. 4. 2018, načež lešení dne 31. 3. 2018 převezl k M. K. nar. XY, na adresu XY, okres Havlíčkův Brod, a tímto jednáním způsobil M. R., nar. XY, trvale bytem XY, okres Vyškov, hmotnou škodu ve výši 20 514 Kč,
6) dne 14. 5. 2018 si na adrese ulice XY č. p. XY, XY, okres Litoměřice, od Ing. Vetešník a spol., a. s., Podnikatelství staveb, Roudnice nad Labem, IČ:10432019, na podkladě uzavřené smlouvy o pronájmu, po složení vratné kauce ve výši 5 000 Kč, zapůjčil trubkové ocelové lešení výrobní značky Haki, konkrétně 32 ks stojek (2,72 m výška/ks), 32 ks podélníků (3 m délka/ks), 32 ks příčníků (1,2 m délka/ks), 50 ks podlážek, 5 ks zábradlí dlouhé, 4 ks zábradlí krátké, přičemž se smluvně zavázal tyto věci jejich vlastníku vrátit nejpozději do 4. 6. 2018, což přes opakované urgence do současné doby neučinil, závazky plynoucí ze smlouvy neuhradil ani částečně, komunikaci s pronajímatelem Ing. Vetešník a spol., a. s., Podnikatelství staveb, Roudnice nad Labem, IČO 10432019, se sídlem Boženy Němcové 1345, Roudnice nad Labem ukončil a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 43 265 Kč,
7) dne 30. 5. 2018 si na adrese XY, XY, okres Praha-západ od společnosti ARBRA, IČO 27926508, na podkladě uzavřené nájemní smlouvy, po složení vratné kauce ve výši 15 000 Kč, zapůjčil trubkové ocelové lešení výrobní značky Haki, konkrétně 32 ks sloupek (2,72 m výška/ks), 32 ks podélníků (3 m délka/ks), 32 ks příčníků (1,2 m délka/ks), 3 ks zábradlí (1,2 m), 5 ks zábradlí (3 m), 3 ks žebřík, typové označení ZBB, 8 ks šroubová noha, 6 ks úhlopříčné ztužení, typové označení UHZ, 50 ks dřevěných podlážek, typové označení PDL 1350, rok výroby 2011, přičemž se smluvně zavázal tyto věci jejich vlastníku vrátit nejpozději do 23. 6. 2018, což přes opakované urgence do současné doby neučinil, závazky plynoucí ze smlouvy neuhradil ani částečně, komunikaci s pronajímatelem ARBRA, IČO 27926508, se sídlem Štěrkova 242, 252 26 Kosoř ukončil a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 30 120 Kč,
8) v době od 14. 6. 2018 do 15. 6. 2018 si na adrese XY č. p. XY, XY, okres Praha-západ, od společnosti S-PROJEKT PRAHA, s. r. o., IČO 26421798, na podkladě uzavřené nájemní smlouvy, po složení vratné kauce v celkové výši 33.000 Kč, zapůjčil trubkové ocelové lešení výrobní značky Haki, konkrétně 92 ks sloupek (2,72 m výška/ks), 96 ks podélníků (3 m délka/ks), 70 ks příčníků (1,2 m délka/ks), 24 ks zábradlí (1,2 m), 48 ks zábradlí (3 m), 1 ks kladka, 10 ks šroubová noha, 48 ks dřevěných podlážek (1,35 x 0,5 m), rok výroby 2010, přičemž se smluvně zavázal tyto věci jejich vlastníku vrátit nejpozději do 11. 7. 2018, což přes opakované urgence do současné doby neučinil, závazky plynoucí ze smlouvy neuhradil ani částečně, komunikaci s pronajímatelem S-PROJEKT PRAHA, s. r. o., IČO 26421798, se sídlem Pražská 575, 252 29 Dobřichovice, ukončil a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 78 828, 50 Kč,
9) dne 19. 6. 2018 si na adrese XY, XY, okres Praha-západ, od společnosti ARBRA, IČ:27926508, na podkladě uzavřené nájemní smlouvy, po složení vratné kauce ve výši 25 000 Kč, zapůjčil trubkové ocelové lešení výrobní značky Haki, konkrétně 60 ks sloupek (2,72 m výška/ks), 60 ks podélníků (3 m délka/ks), 60 ks příčníků (1,2 m délka/ks), 4 ks šroubová noha, rok výroby 2011, přičemž se smluvně zavázal tyto věci jejich vlastníku vrátit nejpozději do 19. 7. 2018, což přes opakované urgence do současné doby neučinil, závazky plynoucí ze smlouvy neuhradil ani částečně, komunikaci s pronajímatelem ARBRA, IČO 27926508, sídlem Štěrkova 242, 252 26 Kosoř, ukončil a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 37 882 Kč,
10) dne 26. 6. 2018 si na adrese XY č. p. XY, okres Písek, od F. J., nar. XY, na podkladě uzavřené smlouvy o pronájmu, po složení vratné kauce ve výši 15 000 Kč, zapůjčil minibagr, značky KUBOTA K008-3, výrobní číslo 19201 a 2 ks bagrových podkopových lžic, přičemž se smluvně zavázal tyto věci jejich vlastníku vrátit nejpozději do 4. 7. 2018, což přes opakované urgence do současné doby neučinil, závazky plynoucí ze smlouvy neuhradil ani částečně, komunikaci s pronajímatelem F. J., nar. XY, trvale bytem XY, okres České Budějovice, ukončil a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 195 000 Kč,
11) dne 1. 8. 2018 si na adrese XY č. p. XY, XY, okres Příbram od M. H., IČO XY, na podkladě uzavřené nájemní smlouvy, po složení vratné kauce ve výši 6 000 Kč, zapůjčil 13 sad (tzv. kostek) trubkového ocelového lešení výrobní značky Haki, rok výroby 2011, přičemž se smluvně zavázal tyto věci jejich vlastníku vrátit nejpozději do 22. 8. 2018, což přes opakované urgence do současné doby neučinil, závazky plynoucí ze smlouvy neuhradil ani částečně, komunikaci s pronajímatelem M. H., IČO XY, se sídlem XY, okres Benešov, ukončil a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 48 497 Kč,
a popsaného jednání se dopustil přesto, že
- rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 6T 125/2007 ze dne 19. 3. 2008, byl potrestán mimo jiné za trestné činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 a podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, a to nepodmíněným trestem odnětí svobody, ze kterého byl dne 13. 3. 2017 podmíněné propuštěn,
- rozsudkem Okresního soudu pro Prahu-západ sp. zn. 17 T 90/2011 ze dne 2. 8. 2011, který nabyl právní moci 9. 11. 2011 ve znění rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 510/2011 ze dne 9. 11. 2011, byl potrestán mimo jiné za trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonal dne 13. 3. 2016.
4. Odvolací soud obviněného za toto jednání odsoudil podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále uložil povinnost uhradit na náhradě škody poškozeným F. J. částku 195.000 Kč, Dukát stavby a půjčovna s. r. o., částku 78.141 Kč, Ing. Vetešník a spol. a. s., Podnikatelství staveb, částku 43.265 Kč, Arbra s. r. o., částku 68.002 Kč, S-projekt Praha s. r. o., částku 78.828,50 Kč, M. H. částku 48.000 Kč a J. K. částku 8.500 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozené V. O. a J. Š. odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozené F. J., Dukát stavby a půjčovna s. r. o., Ing. Vetešník a spol. a. s., Podnikatelství staveb, Arbra s. r. o. a S-projekt Praha, s. r. o., odkázal se zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Václava Strouhala dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku vznesl s poukazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu námitku extrémního nesouladu mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy.
6. Ve vztahu ke skutku č. 1 namítl, že na místě, kde mělo dojít ke spáchání trestného činu, nebyl nikdy přítomen. Se zaměstnankyní poškozeného komunikoval, aby se předběžně informoval o možnosti a podmínkách půjčení lešení. K následné realizaci však nedošlo. Z výpovědi svědkyně D. vyplývá, že vjezd do objektu společnosti je monitorován kamerovým systémem a záznam z něho nebyl do spisu založen, což může být účelové. Naopak byly do spisu založeny knihy, do kterých měly být na vrátnici zapisovány SPZ veškerých vyjíždějící vozidel. Z výpovědi svědkyně D. vyplývá, že jedna nakládka lešení trvá přibližně dvacet minut, z doložených knih vjezdů je však zřejmé, že v období, kdy mělo dojít ke spáchání skutku, do objektu žádné vozidlo, které by bylo schopno odvézt předmětné množství lešení, nevjelo. To svědčí podle jeho názoru o extrémním rozporu. Jedním z důkazů, které mají svědčit o jeho vině, jsou údajné podpisy dovolatele na dokumentaci. Tvrdí, že rozporoval jejich pravost a navrhoval doplnění dokazování k určení pravosti podpisu znaleckým posudkem, k čemuž nebylo přistoupeno. Za účelem ztotožnění jeho osoby jednotlivými svědky navrhoval provedení rekognice, jež však provedena nebyla. Tvrdí, že se k některým skutkům doznal. Nelze mu však automaticky přičítat veškeré jednání, které je mu kladeno za vinu bez ohledu na prokázanou důkazní nouzi.
7. Obviněný vznáší výhrady i k dalším skutkovým zjištěním soudů. Odmítá jejich závěr, že spáchal skutek popsaný pod bodem 5), a rozporuje svoji přítomnost na místě činu. Ve vztahu k němu navrhl doplnění dokazování lokalizací jeho telefonního čísla, k čemuž soudy nepřistoupily. Stran skutku pod bodem 8), k němuž se částečně doznal, uvádí, že s ohledem na jeho trestní minulost „bylo v daném řízení rozhodováno o jeho vině paušalizovaně“, což považuje na nepřípustné. U smlouvy ze dne 15. 6. 2018 rozporuje pravost svého podpisu, návrh na doplnění dokazování opakovaně nebyl akceptován. Soudy se nevypořádaly s rozporem ve výpovědích svědků V. a H. stran délky půjčeného lešení. Popírá i spáchání skutku v bodě 9). Na místě činu se v předmětný den nenacházel. To mohl dokázat lokalizací mobilního telefonního čísla. K sepsané dokumentaci se mohla dostat třetí osoba od něho odlišná. Ve vztahu ke skutku pod bodem 10 namítá, že ten byl spáchán ve spolupachatelství s J. Š., který ho k páchání trestné činnosti naváděl, utvrzoval ho v ní a poskytoval mu finanční prostředky k jejímu umožnění. Následně se s obviněným dělil o zisk z trestné činnosti. Soudy pouze formalisticky konstatovaly, že na předmětných dokumentech jako smluvní strana figuruje pouze obviněný a nikoliv J. Š. K hlavnímu líčení se tento svědek opakovaně nedostavil. Za vadný považuje postup soudu prvního stupně, pokud rezignoval na výslech tohoto svědka. Tvrdí, že se nedopustil ani skutku uvedeného pod bodem 2), nebyl ztotožněn ani při rekognici. Soudy nevyhodnotily věrohodnost svědka P.
8. Podle názoru dovolatele se odvolací soud nesprávně a nedostatečně vypořádal s jeho námitkou porušení procesních ustanovení o řízení, jejímž obsahem bylo, že mu orgány činné v trestním řízení neposkytly k prostudování celý spisový materiál (CD nosiče s fotografiemi). Pokud byl nucen se seznámit se spisem až v rámci dokazování při hlavním líčení, mohlo by se jednat o zásah do zásady nemo tenetur se ipsum accusare. Odvolací soud tak rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou a názorem komentářové literatury, který zmínil.
9. Další vadu spatřuje v tom, že soudy nepřistoupily k výslechu zpracovatele odborného vyjádření k ohodnocení movitých věcí či zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, na jehož podkladě by určily výši náhrady škody poškozeným. Odborné vyjádření vykazuje nedostatky a nemůže být způsobilým podkladem pro určení výše škody. Není z něho patrné, z jakých údajů mělo být při jeho tvorbě vycházeno, jak bylo do výše ohodnocení promítnuto stáří věcí a jejich opotřebení. Je proto nepřezkoumatelné. Vzhledem o obtížnosti stanovení hodnoty věcí, měly soudy zjistit účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci. Ke zjištění výše škody soudy neprovedly dostatečné dokazování.
10. Ve vztahu k ostatním skutkům namítl, že se nenacházel na místech, kde měly být spáchány. Žádný majetek od poškozených či osob jimi pověřených nepřevzal. Proto ani nikoho nemohl uvést v omyl, ani se na něčí úkor případným prodejem věcí obohatit. Nenaplnil proto subjektivní stránku trestného činu podvodu.
11. Obviněný dále brojí proti tomu, že se soudy nedostatečně zabývaly otázkou společenské škodlivosti jeho jednání podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Nezohlednily, že některé ze skutků spáchal pod vlivem svědka Š. Některým poškozeným se omluvil, k části skutků se doznal. Vzhledem k tomu, že by „rád dobrovolně nahradil způsobenou škodu v co možná nejvyšší možné míře a nejkratší době“, požádal podle §265o odst. 1 tr. ř. o přerušení, resp. odložení výkonu rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře.
12. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Písku a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Písku přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně zdůraznila, že obviněným uplatněné výhrady spočívají toliko ve zpochybnění těch rozhodných skutkových zjištění, k nimž soudy dospěly na základě takového výsledku vyhodnocení provedených důkazů, kterým odmítly akceptovat jeho obhajobu o tom, že se přisouzeného jednání buď vůbec nedopustil, nebo že proběhlo za jiných než přisouzených skutkových okolností. Dovolatel tak při odůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil pouze skutkové námitky. V této souvislosti se domáhá změny skutkových zjištěních, nabízí vlastní versi skutkového děje ve smyslu jím uplatněné obhajoby a teprve na změněném skutkovém podkladě usiluje o změnu ve způsobu právního posouzení skutku.
14. Státní zástupkyně je přesvědčena, že na podkladě dostupného spisového materiálu nebylo možno dospět k názoru, že by se skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nacházely v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování a že by tak byly dány důvody výjimečného zásahu do skutkového stavu věci v dovolacím řízení. Dovolatel v posuzovaném případě sice uplatnil námitku extrémního rozporu opatřených skutkových zjištění a výsledků provedeného dokazování, připojil odkaz na judikaturu Ústavního soudu a vyslovil svoje přesvědčení, že jsou dány důvody výjimečného zásahu do skutkového stavu věci, přesto své dovolání odůvodnil tak, jakoby uplatnil v pořadí další řádný opravný prostředek. Omezil se toliko na zpochybnění způsobu, jakým se soud nalézací vypořádal s jeho obhajobou, a potažmo zpochybnil správnost přezkumného postupu odvolacího soudu k důvodnosti jeho odvolacích námitek včetně těch, které se týkaly způsobu posouzení důkazního přínosu jeho návrhů na doplnění důkazního stavu věci.
15. Podle názoru státní zástupkyně opatřený důkazní stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nalézací soud vyhodnotil za splnění předepsaných podmínek §2 odst. 6 tr. ř. Byly přijaty zcela správné skutkové závěry, které byly vyloženy naprosto transparentním způsobem v odůvodnění rozhodnutí v kontextu s uplatněnou obhajobou obviněného a tím také způsobem vyplývajícím z požadavků §125 odst. 1 tr. ř. Výsledek přezkumné činnosti na odvolací úrovni proto v tomto směru nebyl spojen s objektivní potřebou jejich zásadního přehodnocení.
16. Opatřený skutkový podklad všech přisouzených bodů výroku o vině, který byl z podnětu odvolání státní zástupkyně přísněji posouzen ve smyslu dvojnásobného pokračujícího přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku se sice stal předmětem námitky nesprávného právního posouzení skutku s tím, že nemohlo dojít k naplnění znaků jeho skutkové podstaty, dovolatel však svou námitku podložil pouze skutkovou pochybností, když poukázal na to, že u všech výše označených skutků rozporoval, že by vůbec převzal tam specifikované soubory lešení zn. HAKI, popř. i další věci (strojní techniky), které tak nemohl na poškozených vylákat. Ani tato část jeho dovolací argumentace tak není způsobilá ke svému věcnému projednání.
17. Státní zástupkyně zmínila, že pokud dovolatel (byť na skutkových výhradách) zpochybnil právní kvalifikaci svého jednání, pak lze soudům obou stupňů jen stěží vytýkat chybějící aplikaci zásady subsidiarity trestní represe spojené s principem „ultima ratio“, u které zásadně platí, že je použitelná pouze u méně závažných trestných činů a tedy pouze za předpokladu, že se jedná o protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku a je tak trestným činem.
18. Jedinou kvalifikovanou námitku (byť pouze ve vztahu k doznaným skutkům) dovolatel podle jejího názoru použil, pokud vytknul, že soudy rezignovaly na zjištění výše způsobené škody, když plně vycházely z odborného vyjádření, které vykazovalo značné nedostatky. Důvodnosti této námitky o nesprávné aplikaci hmotněprávního ustanovení §137 tr. zákoníku však nepřisvědčila. Zdůraznila, že v rámci postupu podle §137 tr. zákoníku je z hlediska stanovení výše škody způsobené trestným činem primárním zákonným východiskem cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav (rozhodnutí publikované pod č. 39/2002 Sb. rozh. tr.).
19. K námitce dovolatele, že mělo být postupováno podle druhého zákonného hlediska založeného na zjištění účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci, uvedla, že obviněný nespecifikoval, o jaké konkrétní věci by se mělo jednat. Popis vylákaných souborů lešení značky HAKI a ve dvou případech (ad 9. výroku) minibagru zn. KUBOTA K008-3 s příslušenstvím a motorové pily zn. Dolmar 500 (ad 11. výroku) přitom podle jejího názoru do takové charakteristiky nezapadá (odkázala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 8 Tdo 239/2006).
20. Otázku amortizace odcizených, resp. v daném případě vylákaných, věcí judikatura řeší tak, že se v případě věci starší či opotřebené přihlíží ke snížení její hodnoty (srov. rozhodnutí č. 33/1967 Sb. rozh. tr.). Praxe při stanovení výše škody na opotřebené věci vychází z ceny, za jakou se věc s přihlédnutím k nabídce a poptávce obvykle v době a místě činu prodává. V posuzovaných případech se podle jejího názoru soudy zcela správně řídily odbornými vyjádřeními autorizovaného specialisty vycházejících z údajů poškozených vlastníků takových věcí a z jejich obecné ceny vyplývající z jejich druhu a stáří. Poukázala na odůvodnění rozsudku soudu odvolacího (bod 21.) připojené v reakci na tu odvolací námitku, zda obhajobou napadená vyjádření Ing. Stanislava Jareše představují dostatečný podklad pro stanovení výše způsobené škody.
21. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
23. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
24. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
25. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
26. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
27. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
28. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
29. Převážnou část dovolací argumentace obviněného (část IV./1.) nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenapadá nesprávnost hmotně právního posouzení skutku, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu. Nejvyšší soud zásadně není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně, případně soud odvolací ve výroku odsuzujícího rozsudku. Ačkoli dovolatel deklaruje, že si tohoto postavení dovolacího soudu je vědom, přesto svoji argumentaci upřel na vytýkání nedostatků skutkové povahy, které však nemohou přezkumnou povinnost dovolacího soudu věcně odůvodnit.
30. Nelze tak učinit ani na podkladě formálně uplatněné výhrady tzv. extrémního nesouladu mezi soudy provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry, jelikož touto vadou napadené rozhodnutí (ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně) zjevně netrpí. O takový rozpor by se totiž v jeho výkladu Ústavním soudem jednalo až teprve tehdy, pokud by bylo možné důvodně učinit závěr o tom, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces.
31. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
32. Tvrzeným nedostatkem napadené rozhodnutí zjevně netrpí. Obviněný nadto nevznáší takové námitky, jež by závěru o existenci onoho očividného, tj. extrémního nesouladu, mohly nebo měly nasvědčovat. Tvrzení o vadě, která by měla vyvolat kasační zásah dovolacího soudu, založil na námitkách, které mají podobu běžné polemiky se skutkovými zjištěními soudu. Brojí jimi proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, potažmo soudu odvolacího, které však nejsou projevem extrémního nesouladu, jenž by byl projevem libovůle v hodnotících postupech soudů.
33. Jak již výše uvedeno, dovolatel ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 1), 2), 5) a 9) namítá, že nebylo prokázáno, že by se nacházel na místě činu. Stran skutku popsaného pod bodem 8) tvrdí, že se doznal pouze částečně a jen vzhledem k jeho trestní minulosti soudy rozhodly „o jeho vině paušalizovaně“. V případě skutku popsaného pod bodem 10) tvrdí, že ho spáchal na popud svědka Š. Námitky tohoto charakteru však nemohou nasvědčovat jakémukoli, natožpak extrémnímu, nesouladu mezi skutkovými zjištěními a závěry z nich soudy vyvozenými. Svědčí toliko o tom, že obviněný odmítá přijmout odpovědnost za své jednání, které bylo prokázáno v řízení provedenými důkazy. Sama skutečnost, že se soudy nepřiklonily k obhajovací verzi dovolatele, však neznamená, že mezi vykonanými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy existuje extrémní nesoulad.
34. Nad rámec uvedeného lze toliko pro úplnost připomenout to, co s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku soudu prvního stupně uvedl odvolací soud. Ten konstatoval (viz str. 10 jeho rozsudku)), že pokud „svědkové usvědčovali obžalovaného z žalovaného jednání a jejich výpovědi byly potvrzovány i smlouvami, v nichž obžalovaný figuruje jako smluvní strana, okresní soud skutečně mohl učinit jednoznačný závěr, že se obžalovaný dopustil všech jednání, jež mu podanou obžalobou byla kladena za vinu, zvláště pokud se k některým z těchto jednání i doznal. Ke zmiňovaným smlouvám, na jejichž základě obžalovaný převzal věci … je … vždy uvedeno jméno obžalovaného, jeho bydliště a číslo občanského průkazu, a jako telefonický kontakt buď číslo XY nebo číslo XY, což jsou čísla, na kterých byl kontaktován policejními orgány dokonce již v průběhu vyšetřování. Nelze dále pominout … že obžalovaný měl dle svého vyjádření občanský průkaz vždy u sebe a neztratil jej a … předmětem zmiňovaných smluv byl pronájem poměrně specifického a úzkého druhu věcí … Bylo proto možno vyloučit, že by projednávané trestné činnosti dopustila jiná osoba, která by se prokazovala osobními doklady obžalovaného, nadto uváděla jeho další kontaktní údaje, které z občanského průkazu nelze zjistit.“
35. Ve vztahu ke skutkové části dovolací argumentace je nezbytné připomenout, že ta zásadně není způsobilá založit přezkumnou činnost dovolacího soudu. Není proto ani úkolem dovolacího soudu, aby na jednotlivé skutkové námitky dovolatele detailně reagoval, a to zvláště za situace, kdy se s nimi již v dostatečném rozsahu (což je i případ posuzovaný) vypořádaly soudy nižších stupňů. Nezbývá proto než uzavřít, že skutkové a procesní námitky obviněného nelze hodnotit jinak, než jako výhrady nedosahující úrovně odůvodňující zásah dovolacího soudu odůvodněný potřebou zajištění realizace práva obviněného na spravedlivý proces.
36. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
37. Dovolatelem zvolený důvod dovolání nenaplňují ani námitky procesního charakteru, jimiž rozporuje neprovedení navržených důkazů. Soudy obou stupňů (jelikož obviněný tuto výhradu uplatnil rovněž v řízení o jeho řádném opravném prostředku) se s uplatněnými důkazními návrhy obhajoby vypořádaly, a pro účely dovolacího řízení (nadto vedeného v hranicích hmotně právního dovolacího důvodu) postačí konstatování, že nejde o kategorii tzv. opomenutých důkazů ve smyslu jejich výkladu Ústavním soudem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a řadu dalších). Připomenout lze, že součástí zásady volného hodnocení důkazů je rovněž oprávnění soudu rozhodnout o tom, zda stávající rozsah dokazování je dostatečný pro učinění závěru o vině dovolatele. Pokud se soud prvního stupně s důkazními návrhy obhajoby přijatelným způsobem vypořádal (což učinil v bodě 32. rozsudku), nemůže se o případ tzv. opomenutých důkazů zjevně jednat.
38. Mimo obsahový rámec zvoleného dovolacího důvodu je i procesní námitka porušení pravidla in dubio pro reo . Zmíněné pravidlo vyplývající ze zásady presumpce neviny, zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. ř., má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.). Uplatňuje se v podobě „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. v přijetí skutkové varianty (nej)příznivější pro obviněného. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní povahu, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nadto je třeba dodat, že zmíněné pravidlo se uplatní jedině tehdy, pokud má soud o vině dovolatele nějakou pochybnost. Tak tomu však v posuzované věci zjevně není, o čemž svědčí i vyjádření soudu prvního stupně (str. 13 rozsudku), podle něhož „[v] souladu s ustanovením §2 odst. 6 trestního řádu hodnotil soud veškeré provedené důkazy jak jednotlivě, tak zároveň v jejich vzájemných souvislostech a dospěl přitom k závěru, že obžalovaný M. H. se dopustil jednání tak, jak je popsáno ve výrokové části tohoto rozsudku.“
39. Nepřípadnou je i další procesní výhrada dovolatele, podle níž mu nebyl orgány činnými v trestním řízení poskytnut k prostudování celý spisový materiál. K tomu je třeba konstatovat následující.
40. Pravdou sice je, že z úředního záznamu na č. l. 409 spisu plyne, že u CD nosiče na č. l. 224 se nepodařilo opakovaně během prostudování spisu přehrát dva zvukové záznamy, které obsahoval. Smyslem práva obviněného podle §166 tr. ř. spočívajícím v možnosti prostudovat spisy po skončení vyšetřování je zajistit realizaci práva obviněného na obhajobu. Toto právo však nepochybně bylo zachováno i v tomto případě, a to za situace, kdy obhájci obviněného byly kopie CD nosičů předány již dne 27. 11. 2018 v rámci prostudování spisu obhájce (viz úřední záznam na č. l. 409), tedy pět dnů poté, co tohoto práva využil obviněný. Tento měl přitom zjevně možnost zjistit jejich obsah a mohl tak o něm informovat obviněného, jehož v trestním řízení zastupoval.
41. Lze dodat, že tuto námitku dovolatel uplatnil rovněž v řádném opravném prostředku a v reakci na ni odvolací soud konstatoval, že „obsahem CD nosičů byly převážně fotografie věcí a listin, které byly ve spisu založeny.“ (viz bod 18. rozsudku odvolacího soudu). Lze tedy uzavřít, že díky překážce objektivního charakteru sice došlo ve stadiu přípravného řízení k dílčí vadě řízení, nejde však o vadu podstatnou, která by byla jakkoli způsobilá zásadním způsobem zasáhnout do jeho práva na obhajobu, resp. přivodit závěr, že došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Úvaha, že v důsledku vytýkaného nedostatku mohlo dojít k zásahu do zásady nemo tenetur se ipsum accusare je nepřípadná. Dovozování závěru, že o takový zásah by se mohlo jednat proto, že „obviněný je nucen učinit seznámení se spisem až v rámci návrhu na doplnění dokazování při hlavním líčení tou částí spisu, která mu není známa“, odhlíží od skutečnosti již zmíněné, že v možnostech obhajoby bylo s obsahem CD se seznámit mnohem dříve, přičemž z povinnosti uložené obhájci v §41 odst. 1 tr. ř., tj. poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc plyne, že k jejímu splnění bylo takové zjištění nezbytné pro efektivní výkon obhajoby obviněného. Dovozovat za toho stavu to, co je předmětem výše uvedené úvahy, je zcela nepřípadné.
42. Za hmotně právní námitku lze považovat tvrzení dovolatele, že soudy vadně aplikovaly §137 tr. zákoníku při vyčíslení škody způsobené poškozeným jeho jednáním. Obviněný sice zmínil, že při určení výše škody je třeba vycházet z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává, protože však u věcí, jejichž hodnota byla posuzována, se jednalo o předměty, které byly opotřebovány, měly podle jeho názoru soudy při jejím určení vycházet z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci.
43. V dané souvislosti lze připomenout to, co odeznělo ve vyjádření státní zástupkyně. Podle §137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Přiměřeně se postupuje při stanovení výše škody na jiné majetkové hodnotě.
44. Mezi jednotlivými zákonnými hledisky pro určení výše škody je vztah hierarchie, a proto platí, že je třeba v prvé řadě vycházet z prvního kritéria §137 tr. zákoníku, tedy určit výši škody podle ceny, za kterou se věc v době a místě činu obvykle prodává. Teprve tehdy, pokud nelze výši škody tímto způsobem určit, je třeba přistoupit k posouzení výše škody na základě druhého, resp. třetího kritéria, a to na podkladě účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci, příp. uvedení v předešlý stav.
45. Pokud se obviněný dovolává aplikace druhého kritéria, je třeba připomenout, že první způsob určení výše škody není vyloučen jen proto, že předmětem útoku byla opotřebovaná věc. Tržní cenu (hodnotu) mají totiž rovněž věci, které byly před útokem nějakou dobu a určitým způsobem užívány. Sice takovým užíváním mohly ztratit na hodnotě, neznamená to však, že by aplikace kritéria podle §137 věta první tr. zákoníku byla tímto vyloučena.
46. Pokud jde o zohlednění opotřebování věcí (amortizace), které byly předmětem útoku dovolatele, je třeba konstatovat, že spor dovolatele s postupem soudů, jež určily výši škody, je pouze domnělý. Výtka dovolatele totiž nalezla jednoznačného projevu již v samotných odborných vyjádřeních, na jejichž podkladě soudy výši škody určily (viz odborná vyjádření ze dne 9. 7. 2018 – č. l. 75, ze dne 11. 9. 2018 – č. l. 76-78 a ze dne 12. 11. 2018 – č. l. 362 spisu). Pokud jde např. o určení výše škody u minibagru zn. KUBOTA K008-3, ten byl podle odborného vyjádření zakoupen počátkem roku 2017 za částku 250.000 Kč, přičemž na podkladě odborného vyjádření Ing. Stanislava Jareše, autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, činila hodnota této věci ke dni spáchání skutku (tj. 26. 6. 2018) částku 200.000 Kč. Je proto zjevné, že k zohlednění snížení hodnoty věcí, které se staly předmětem trestné činnosti dovolatele, při jejich odborném ohodnocení došlo. Při stanovení výše škody soudem tudíž namítaná okolnost zohledněna byla.
47. Další hmotně právní námitkou formálně vyhovující obviněným zvolenému důvodu dovolán, je výhrada, že „nebyla v dostatečné míře zohledněna zásada subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio“. Dovolací soud této námitce obviněného nepřisvědčil. Nejvyšší soud poukazuje na to, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (srov. rozh. č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
48. Úvahy dovolatele o nedostatečné společenské škodlivosti jsou s přihlédnutím ke shora uvedenému zcela nepřípadné. Obviněný se dopustil celkem jedenácti skutků tvořících dílčí útoky dvou pokračujících trestných činů popsaných ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu, a to v období od 19. 12. 2017 do 1. 8. 2018, čímž naplnil znaky dvou přečinů podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Svým jednáním opakovaně naplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu. Jeho jednání se způsobem provedení ani výší škody, kterou obviněný způsobil, nijak (v pozitivním smyslu) nevymyká běžně se vyskytujícím trestným činům podvodu podle §209 tr. zákoníku, a proto není dán ani prostor k tomu, aby dovolací soud přisvědčil obviněnému v jeho námitce, že jsou naplněny výjimečné okolnosti k posouzení činu dovolatele podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Z pohledu vlastní důvodnosti vyvození viny dovolatele a potažmo ani z hlediska zásady subsidiarity trestní represe nemá právní relevanci jeho poukaz na to, že některých skutků se dopustil na základě jejich iniciace (návodu) J. Š., případně ve spolupachatelství s ním. I pokud by takový závěr byl dovozen, nemělo by to vliv na posouzení jednání dovolatele, který by nadále musel být pokládán za hlavního pachatele, na jehož činu by participoval účastník v užším smyslu (návodce), či širším smyslu (spolupachatel). Taková okolnost by nikterak společenskou škodlivost činu obviněného nesnižovala, mohla by být naopak posouzena v jeho neprospěch. Toto však dovolací soud uvádí toliko jako obiter dictum neboť musí respektovat skutková zjištění soudů nižších stupňů, jejichž úvahy – vzhledem k vázanosti obžalovací zásadou – se upínaly jen k posouzení viny osoby, na niž byla podána obžaloba, tj. dovolatele.
V.
Konečné shrnutí
49. Dovolací soud na základě zjištění učiněných ze spisu a dovoláním napadených rozhodnutí dospěl k poznatku, že liché je tvrzení dovolatele o tom, že jím napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou spočívající v existenci tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění soudů a obsahem provedených důkazů. V části dovolací argumentace, která formálně vyhověla obsahovému zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl obviněný námitky, které jsou zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud rozhodlo jeho dovolání způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle nějž dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
50. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
51. Předseda senátu neshledal, že by nastaly zákonné důvody k tomu, aby na podkladě podnětu dovolatele rozhodl o přerušení výkonu dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Podle §265o odst. 1 tr. ř. sice může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, vydání takového rozhodnutí však přichází v úvahu, pokud na základě předběžného posouzení důvodnosti podaného mimořádného opravného prostředku lze dospět k důvodným pochybnostem o zákonnosti napadeného rozhodnutí. K takovému závěru předseda senátu ve věci posuzované nedospěl. Připomíná se, že na rozdíl od návrhu podaného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř., není nezbytné o podnětu obviněného (na vydání rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř.) samostatně rozhodnout.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 12. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu