ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1444.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1444/2019-326
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 12. 2019 o dovolání, které podal obviněný A. Y. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2019, č. j. 3 To 113/2019-288, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 38/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2018, č. j. 6 T 38/2018-214 , byl obviněný A. Y. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“), v řízení vedeném též vůči T. B., uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 4. 3. 2017 kolem 05:15 hodin v Brně na ul. XY před provozovnou občerstvení KEBAB se skupinou dalších doposud neustanovených osob z blíže nezjištěných důvodů fyzicky napadli doposud neustanoveného poškozeného (mladík ve věku asi 25 - 30 let, blonďatých vlasů), kterého shodili na zem a konkrétně T. B. jej na zemi opakovaně kopnul do oblasti břicha a hlavy, a následně, když se tohoto poškozeného zastal další doposud neustanovený poškozený (mladík pravděpodobně křestním jménem D.), tak byl napaden toutéž skupinou, byl rovněž sražen na zem a konkrétně A. Y. jej na zemi opakovaně kopnul do oblasti hlavy, na což reagovala poškozená B. Š., XY, která se pokusila agresorům zabránit v dalším napadání taháním za oděv, a když stála v bezprostřední blízkosti T. B., tak se tento na ni otočil, podíval se na ni, a poté ji udeřil velmi silně pěstí do oblasti nosu, následkem čehož tato spadla dozadu na zem, kde se udeřila o chodník do temene hlavy, a poté skupina útočníku z místa odešla a oba jmenovaní byli na základě označení svědkyní události K. J. zajištěni hlídkou Policie ČR v Brně na ul. XY, čímž následkem úderu pěstí do obličeje poškozená utrpěla zhmoždění kostrče a obou loktů a dále zlomeninu nosních kostí bez posunu s krvácením z nosu, kdy tímto zraněním byla omezena v běžném způsobu života na dobu 2 - 3 týdnů, a to zejména dodržováním klidového režimu, bolestivostí poranění a ztíženou hygienou obličeje a nosu, přičemž zejména vzhledem ke způsobu a intenzitě útoku a s ohledem na fyzické proporce T. B. (robustní, svalnatá postava, výška cca 185 cm, váha cca 90 - 100 kg) a poškozené (štíhlé postavy, výšky 167 cm, váha 48 kg) mohlo dojít následkem popsaného útoku ke zranění závažnějšímu, kdy pádem poškozené za zem s úderem o pevnou podložku (chodník) mohlo dojít k nitrolebním poraněním, jako jsou zlomeniny lebky, krvácení mezi obaly mozkové a zhmoždění mozku, což je život ohrožující poranění s výrazným omezením v obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů, přičemž může dojít k trvalým následkům, jako jsou obrny končetin, změny chování či poúrazová epilepsie, přičemž k těmto zraněním jen shodou okolností a díky zmírnění pádu poškozenou na kostrč a lokty nedošlo.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §358 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců. Zároveň bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného T. B.
3. O odvoláních obou obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 4. 2019, č. j. 3 To 113/2019-288 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Richarda Nováka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný namítá porušení mnohých základních zásad trestního řízení, zvláště podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Je přesvědčen, že napadený rozsudek poskytuje nesoulad mezi skutkovým stavem a právními závěry soudů obou stupňů, stejně jako provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a že rozhodnutí soudů svědčí o určité libovůli v rámci jejich rozhodování. Odvolací i nalézací soud nesprávným způsobem vyhodnotily ve věci provedené důkazy, když vycházely z jednostranného náhledu na celý případ. Má taktéž za to, že skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, které jsou obsaženy v napadeném rozsudku, nemají nezbytně nutnou míru přesvědčivosti a koherence, a jsou v rozporu, někdy v extrémním rozporu, s obsahem některých provedených důkazů (jejichž část soudy neprávem pominuly).
6. Soud nalézací měl v rámci nalézacího řízení a zejména v rámci odůvodnění napadeného rozsudku daleko pečlivěji a úplněji posuzovat veškeré otázky. Nevypořádal se se všemi provedenými důkazy způsobem požadovaným §2 odst. 6 tr. ř., odůvodnění jeho rozhodnutí neodpovídá požadavkům §125 odst. 1 tr. ř. a skutkové závěry, které z provedených důkazu ve svém rozhodnutí učinil, nelze považovat za přesné a úplné. Pak ovšem nelze považovat za správný a zákonný ani vyhlášený odsuzující rozsudek. Soud se nevypořádal s jeho obhajobou, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces. V důsledku pochybností pak se zřetelem na veškeré nezodpovězené otázky a fakta, která vzbuzují důvodné pochybnosti o verzi obvinění ve vztahu k projednávanému případu, se jeví jako pravděpodobná i verze korespondující s konsekventní obranou obviněného tak, jak je uváděna v celém průběhu trestního řízení. Upozornil, že lze-li v trestní věci dospět na základě provedeného dokazování k několika co do pravděpodobností rovnocenným skutkovým verzím, má soud povinnost přiklonit se k té z nich, jež je pro obviněného nejpříznivější.
7. Konkrétně obviněný namítl, že se oba dva soudy dostatečně nevypořádaly s výpověďmi svědků Š., J. a H. a neodstranily rozpory v jejich výpovědích. Má tedy za to, že, když ho ani další svědci neoznačili jako pachatele, pak nemohlo být jednoznačně prokázáno, že se dopustil jednání popsaného ve výroku rozsudku. Uložený trest proto považuje za nespravedlivý. Má nadále za to, že mu bylo maximálně prokázáno vzájemné pošťuchování s několika lidmi, přičemž on sám byl napaden. Rozhodně do nikoho nekopal, ani nikoho nenapadl a neviděl ani napadení nějaké cizí osoby.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, a poté ve věci sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř. a zprostil jej obžaloby, event. podle §265 l tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a podle §265k odst. 1, 3 tr. ř. přikázal k provedení dalších důkazů a novému projednání a následně k novému rozhodnutí soudu.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který především vyložil obecná východiska užití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zdůraznil, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 73/03).
10. Vzhledem k tomu poukázal na to, že obviněným uplatněná dovolací argumentace tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá. Její podstata totiž spočívá ve zpochybnění správnosti hodnocení důkazů ve věci činnými soudy, resp. ve zpochybnění správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, na kterémžto základě se obviněný snaží prosadit svou verzi skutkového děje. Tvrdí-li obviněný, že došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, činí tak vlastně jen v návaznosti na pouhý nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z nich učinily. Ovšem sama skutečnost, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů nebo že nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, nejen že není dovolacím důvodem, nelze z ní kromě toho ani dovozovat zásah do práva na spravedlivý proces. Obviněný dovolání fakticky uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), a nikoli hmotně právním základě, přičemž krom spíše jen obecných výhrad nedoložil, že by došlo k porušení jeho základních práv a svobod.
11. K argumentům, jež obviněný uplatnil, mířícím do oblasti dokazování a skutkových zjištění, lze přihlédnout v podstatě pouze tehdy, pokud by bylo možno na jejich základě dovodit existenci extrémních vnitřních rozporů dotčených soudních rozhodnutí či existenci vady opomenutých důkazů. Žádnou takovouto vadu však státní zástupce neshledal. Učiněná skutková zjištění svědčící o vině mají na provedené důkazy jednoznačnou obsahovou vazbu a lze je z provedených důkazů dovodit spolehlivě, srov. úvahy krajského soudu na str. 2 – 4 napadeného usnesení, kde se krajský soud těmito otázkami v návaznosti na rozhodnutí městského soudu zabývá, viz též str. 4 – 6 rozsudku městského soudu. Důkazy jsou v tomto ohledu jednoznačné, viz výpověď svědků Š., J. či H. a s nimi korespondující lékařskou zprávu či znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Skutková zjištění a hodnocení důkazů netrpí žádnými vadami, natož vadami extrémními. Soudy přitom řádně vysvětlily, proč považují obviněným označené ospravedlňující důkazy za nepřesvědčivé. Neshledal ani vadu opomenutých důkazů, ostatně tu nenamítá ani sám obviněný. Námitky uplatněné obviněným tedy nelze pod tvrzený dovolací důvody podřadit, nelze je však přiřadit ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů.
12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
20. Dovolatel vznesl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a svoje námitky rozdělil do dvou částí. V první části namítá nesoulad mezi skutkovým stavem a právními závěry soudů a mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Namítá dále porušení procesních zásad podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Nesouhlasí s provedeným dokazováním resp. jeho hodnocením soudy, přičemž jejich skutková zjištění považuje za neúplná a nesprávná. Odůvodnění rozhodnutí podle jeho mínění nedostává požadavkům §125 tr. ř. V druhé části dovolání obviněný nesouhlasí s hodnocením výpovědí některých svědků a předkládá vlastní verzi události. Žádná z těchto námitek však nevyhovuje zvolenému dovolacímu důvodu, prostřednictvím něhož lze namítat nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. V části první totiž dovolatel vznáší ryze procesní námitky, zatímco v části druhé tyto doplnil o námitky skutkové. Nejvyšší soud však není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku.
21. Pokud jde pak o námitky porušení práva obviněného na spravedlivý proces, Ústavní soud již judikoval, že dovolací důvody uvedené v §265b tr. ř. nemohou být vykládány restriktivně způsobem, který by směřoval k odmítnutí zabývat se námitkou porušení některé z esenciálních zásad spravedlivého procesu. Dané ustanovení, stejně jako všechny ostatní normy jednoduchého procesního práva, musí být vykládáno souladně s čl. 6 odst. 1 Úmluvy, když závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud čl. 4 a čl. 95 Ústavy zavazující soudní moc k ochraně základních práv. Ústavní soud dále upozornil, že ne každé pochybení v postupu obecných soudů otevírá v řízení o mimořádném opravném prostředku cestu k přezkumu, neboť musí jít o takové pochybení, kde by odepření přezkumu vyvolalo zásah do základního práva, který naopak měl být odčiněn (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04). Dovolací soud však v projednávané věci zásah do práv obviněného stejně jako porušení procesních zásad, které mělo podle obviněného k takovému zásahu vést, neshledal.
22. Přestože dovolatel namítá, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
23. Postup nalézacího soudu z podnětu totožné námitky přezkoumal již odvolací soud, který uzavřel, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu stanoveném v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tedy tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Soud prvního stupně své skutkové i právní závěry přesně, jasně a přesvědčivě zdůvodnil a ve svém rozhodnutí provedené důkazy zhodnotil tak, jak mu to ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. (viz bod 7. usnesení). S těmito závěry se dovolací soud ztotožňuje a dodává, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, jestli jsou např. návrhy stran na doplnění dokazování opodstatněné, či mají toliko okrajový, nepodstatný význam. Provedené důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
24. Stejně tak vyhověl nalézací soud požadavkům na řádné odůvodnění svého rozhodnutí, když podrobně popsal provedené důkazy, tyto řádně zhodnotil, přičemž podrobně vysvětlil, výpovědi, kterých svědků považuje za věrohodné a které nikoli, předložil, jakým způsobem byla vyvrácena obhajoba obviněného B. (který v řízení před soudem prvního stupně vypovídal). Soud rozvedl, které skutečnosti má na základě provedeného dokazování za prokázané, a vyložil tak, jak ke svým závěrům dospěl. Svým povinnostem dostál i odvolací soud, který vyhodnotil výpověď dovolatele a v kontextu provedených důkazů uvedl, z jakých důvodů má jeho obhajobu za vyvrácenou. Vypořádal se také s námitkami vznesenými v odvolání a poskytl dostatečné odůvodnění.
25. Dovolatel namítl, že se soudy nedostatečně vypořádaly s výpověďmi svědků B. Š., K. J. a M. H., mezi nimiž neodstranil rozpory. Nalézací soud uvedl, že obviněný je z trestné činnosti usvědčován především výpověďmi těchto dvou svědkyň, přičemž tyto jsou podporovány mj. výpovědí svědka M. H. Výpovědi těchto svědků podrobně rozvedl a dal je do souvislosti s výpověďmi dalších svědků a jinými důkazy, přičemž dospěl k jednoznačnému závěru o věrohodnosti jejich výpovědi, zatímco výpovědi dalších svědků označil za nevěrohodné pro jejich zřejmou snahu obviněným neuškodit (viz bod 6. rozsudku). Pokud jde o údajné rozpory, dovolatel nijak nekonkretizuje, kde je ve výpovědích těchto svědků shledává. Naopak jejich výpovědi jsou shodné, vzájemně se podporují a poskytují věrný obraz průběhu události. Obě svědkyně podrobně popsaly průběh incidentu, kdy nejdříve oba obvinění fyzicky napadli neustanovené poškozené v rámci konfliktu více lidí, a když se jich svědkyně B. Š. zastala, udeřil ji obviněný T. B. pěstí do nosu. Svědkyně K. J. oba obviněné bezpečně poznala, a to ihned po incidentu, při rekognici v přípravném řízení i u hlavního líčení (viz rekognice č. l. 83-91 a str. 3 usnesení odvolacího soudu).
26. Dále dovolatel namítl, že nebylo prokázáno, že se jednání dopustil, když mu bylo prokázáno maximálně pošťuchování s několika lidmi. Tím však dovolatel pouze předkládá svoji verzi události (navíc ničím nepodloženou a nikoli rovnocennou, jak prezentuje ve svém dovolání), přičemž zcela pomíjí provedené dokazování, především pak výše zmíněné podrobné výpovědi svědkyň B. Š. a K. J. doplněné svědkem M. H., jímž byla jeho obhajoba vyvrácena.
27. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
28. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 12. 2019
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu