ECLI:CZ:NS:2019:7.TD.13.2019.1
sp. zn. 7 Td 13/2019-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. 3. 2019 v neveřejném zasedání ve věci obviněného J. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY (adresa Úřadu Městské části Praha-Zbraslav), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 37 Nt 7211/2019, o návrhu tohoto soudu na určení místní příslušnosti soudu ve věci žádosti odsouzeného o zahlazení odsouzení, takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Novém Jičíně.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 2. 2019, sp. zn. 37 Nt 7211/2019, byla věc odsouzeného J. B. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu k řízení o zahlazení odsouzení. V usnesení se podává, že Okresním soudem v Novém Jičíně byla přípisem ze dne 22. 1. 2019 postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žádost odsouzeného J. B. o zahlazení odsouzení, a to s odkazem na trvalé bydliště žadatele v obvodu Prahy 5. Obvodní soud pro Prahu 5 má však za to, že není příslušný k rozhodnutí ve věci s poukazem na výklad pojmu „bydliště“ v ustanovení §364 odst. 1 tr. ř. a vyplývající též z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 26/2011, podle kterých je třeba za bydliště považovat obec, kde osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Takovým místem není podle soudu obvod Prahy 5, neboť odsouzený je zde hlášen ryze formálně na ÚMČ Praha-Zbraslav. Ze zprávy PČR pak podle soudu vyplývá, že odsouzený se po rozchodu se svým partnerem z Prahy 5 odstěhoval, poslední záznam o přestupku pochází z roku 2017. Z uvedeného je podle soudu zřejmé, že odsouzený mělo v době podání žádosti o zahlazení odsouzení bydliště na jím uváděné adrese XY, Příbor, okres Nový Jičín.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy významné pro rozhodnutí podle §24 odst. 1 tr. ř. a dospěl ke zjištění, že Obvodní soud pro Prahu 5 není místně příslušným k projednání této věci.
Podle §364 odst. 1 tr. ř. o zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.
Pro určení místní příslušnosti soudu k rozhodnutí o zahlazení odsouzení je tedy klíčovým výklad pojmu „bydliště“ odsouzeného. K výkladu tohoto pojmu Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 11 Td 26/2011 (jeho závěry byly dále aplikovány v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 42/2011, 7 Td 54/2013, 7 Td 57/2014, 7 Td 17/2017; posledně uvedené rozhodnutí bylo trestním kolegiem NS schváleno dne 27. 2. 2019 k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS), že za bydliště odsouzeného je ve smyslu ustanovení §364 odst. 1 tr. ř. třeba považovat obec, resp. městský obvod, kde tato osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat. Nejde o pojem totožný s pojmem trvalého pobytu, jak jej užívají předpisy správního práva, ale zpravidla bude místo trvalého pobytu totožné s místem skutečného bydliště osoby. Bydliště je zejména místo, kde má osoba svůj byt, rodinu, práci, pokud v místě práce také bydlí. Okolnosti dočasného charakteru, jako pobyt v nemocnici, v lázních, studium nebo např. výkon trestu odnětí svobody, na bydlišti osoby nic nemění, pokud současně nejsou doprovázeny takovými okolnostmi, z nichž lze s jistotou usuzovat, že se tato osoba v tomto jiném místě zdržuje s úmyslem zde trvale bydlet. V uvedeném usnesení Nejvyšší soud k výkladu pojmu bydliště odsouzeného odkázal také na právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004, publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 3/2006, s. 91, nebo v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. Nad 79/2004, publikovaném pod č. 371/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, s tím, že v těchto usneseních je sice pojem bydliště vykládán pro oblast práva civilního a práva správního, tento výklad je ovšem zcela použitelný i pro oblast práva trestního a není žádného důvodu se od něj v jakémkoliv směru odchylovat.
Aplikují-li se tyto zásady na projednávaný případ, je zřejmé, že těmto požadavkům nevyhovuje adresa odsouzeného XY, Praha-Zbraslav, když se jedná o adresu sídla Úřadu Městské části Praha-Zbraslav. Ze zprávy PČR ze dne 11. 2. 2019 na č. l. 12 spisu vyplývá, že obviněný byl na území Prahy 5 v roce 2017 několikrát policejními orgány řešen, poté se ale z tohoto obvodu Prahy 5 odstěhoval. Z potvrzení o provedené lustraci CEO na č. l. 5 spisu vyplývá, že obviněný má od 10. 7. 2018 adresu trvalého bydliště hlášenou na adrese XY, Praha-Zbraslav, což je ovšem adresa sídla Úřadu Městské části Praha-Zbraslav. Je zřejmé, že tato adresa trvalého bydliště v Praze 5 je pouze formální adresou odsouzeného. Ustanovení §364 odst. 1 tr. ř. nehovoří o bydlišti trvalém, ale o bydlišti v době podání návrhu. Ze žádosti odsouzeného o zahlazení odsouzení vyplývá, že v době jejího podání bydlel na adrese XY, Příbor, okres Nový Jičín, což je obec v obvodu Okresního soudu v Novém Jičíně. Okresní soud v Novém Jičíně ostatně sám považoval adresu XY, Příbor za adresu, kde nyní odsouzený bydlí, neboť (jak Nejvyšší soud zjistil) mu na tuto adresu zasílal vyrozumění o postoupení jeho věci Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Soudem příslušným k rozhodnutí o zahlazení odsouzení je tedy podle §364 odst. 1 tr. ř. Okresní soud v Novém Jičíně. Proto Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 6. 3. 2019
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu