ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.1359.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 1359/2019-468
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 11. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. B. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 5 To 212/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 36/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2019, č. j. 3 T 36/2019-401, byl obviněný uznán vinným v bodě I. přečiny usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v bodě II. přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle §151 tr. zákoníku a v bodě III. přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §143 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na deset let. Podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1, §229 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že
I. dne 21. 11. 2018 poté, co v odpoledních hodinách v Bílovicích nad Svitavou vypil přesněji nezjištěné množství destilátu, řídil v silně podnapilém stavu, neboť chemickým rozborem jeho krve odebrané ve 21:00 hod. a poté ve 21:30 hod. byla metodou plynové chromatografie a enzymaticky zjištěna hladina alkoholu v krvi ještě ve výši 1,18 g/kg a následně ve výši 1,02 g/kg, vypůjčený osobní automobil BMW 530 D, majitelky N. B., přičemž v 17:07 hod. při jízdě po ulici XY směrem ke středu města rychlostí 96 km/hod, tedy v rozporu s ustanovením §18 odst. 1, 4 a §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, bez předchozího snížení rychlosti jízdy prudce srazil ve středu vozovky přední částí vozidla chodce P. H., nar. XY, přecházejícího vozovku, kdy po nárazu chodec zůstal ležet ve vozovce asi 80 metrů za místem střetu; poškozený při tom utrpěl polytrauma jako závažné poranění více životně důležitých orgánů, v důsledku čehož v 17:40 hod. zemřel.
II. dne 21. 11. 2018 v 17:07 hod. v Brně na ulici XY jako řidič vypůjčeného osobního automobilu BMW 530 D, majitelky N. B., po sražení chodce P. H., jej nechal bez pomoci ležet a umírat ve vozovce a se silně poškozeným vozidlem z místa dopravní nehody ujel až do prostoru lesa v blízkosti městské části Brno – Útěchov, kde z uvedeného vozidla vyndal ilegálně drženou pistoli s náboji, zfalšovaný průkaz příslušníka Policie ČR na jméno D. L. a přenosný výstražný maják modré barvy a po zahoření vozidla se s uvedenými věcmi ukryl u domu č. XY v ulici XY v Brně – Útěchově, a následně byl na ulici XY u domu č. XY zadržen příslušníky Policie ČR, neboť na linku 158 nahlásil nepravdivé údaje o svém údajném přepadení a postřelení.
III. od přesněji nezjištěné doby v srpnu 2018 v Brně do 18:30 hod. dne 21. 11. 2018 na ul. XY č. XY v Brno – Útěchov, kde byl kontrolován a následně zadržen hlídkou OHS MŘ PČR Brno, bez povolení přechovával 1 ks reaktivované původně znehodnocené samonabíjecí pistole vzor 82 uzpůsobené ke střelbě náboji ráže 7,65 mm Browning, v. č. XY, zásobník a 11 ks kompletního ostrého náboje ráže 7,65 mm Browning, přičemž dle odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví balistika, uvedená zbraň má pravděpodobně charakter zbraně kategorie A [§4 odst. a) bod 1 zák. č. 119/2002] a střelivo charakter střeliva do zbraní kategorie A, B, C [§3 odstavec 1 písmeno e), zák. č. 119/2002 Sb.].
Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu, a to jen do trestu zákazu činnosti, napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 6. 2019, č. j. 5 To 212/2019-433, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soud je povinen při stanovení druhu trestu a jeho výměry mj. přihlížet k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k dosavadnímu způsobu jeho života a možnosti jeho nápravy a přihlédnout zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu a přihlédnout také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele. Nato rozvedl své osobní a rodinné poměry. Podle něj mu byl trest zákazu činnosti uložen v rozporu s §39 tr. zákoníku, neboť je nepřiměřeně přísný a neúčelný. Byl porušen čl. 39 Listiny a čl. 10 Ústavy, jakož i jeho právo na spravedlivý a nestranný proces. Úvahy soudu prvního stupně v tomto směru nejsou správné.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil. Námitky vůči druhu a výměře trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za předmětný trestný čin. Podstatou námitek obviněného je pouhá nepřiměřená přísnost trestu, nelze takové námitky podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., neboť nedosahují právní kvality požadované judikaturou a trestním řádem. Obviněnému byl uložen přípustný druh trestu s výměrou v rámci příslušné trestní sazby dané v §73 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy obou stupňů přitom řádně hodnotily veškerá kritéria týkající se stanovení druhu a výměry trestu, přičemž uložený trest je sice trestem přísným, nicméně odpovídajícím mimořádné závažnosti jednání, kterého se obviněný dopustil. Daný trest nelze označit za excesivní či exemplární, což by výjimečně mohlo zásah dovolacího soudu do výroku o trestu odůvodnit i nad rámec zákonných dovolacích důvodů.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
V podstatě jedinou námitkou, kterou obviněný v dovolání vznesl, byl nesouhlas s trestem zákazu činnosti, neboť je nepřiměřeně přísný a byl mu uložen v rozporu s §39 tr. zákoníku. Tuto námitku však nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, stejně tak ji nelze podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1135/2016).
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Zásah dovolacího soudu je ale v daném ohledu výjimečně možný, pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněnému není trestem, který zákon nepřipouští, Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., natož uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. Nelze ani uzavřít, že by uložený trest měl být trestem extrémně přísným, či zjevně nespravedlivým nebo nepřiměřeným. Je třeba zdůraznit, že obviněnému byl mimo jiné podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na deset let, přičemž trestní sazba trestu zákazu činnosti činí jeden až deset let. Trest uložený obviněnému byl tedy uložen v rámci dané trestní sazby, byť na její horní hranici, avšak odpovídající mimořádné závažnosti činu obviněného. Nad rámec uvedeného lze dodat, že uložený druh i výši trestu ve svém rozsudku řádně odůvodnil soud prvního stupně, přičemž přihlédl i ke kritériím stanoveným v §39 tr. zákoníku (odst. 12 a násl. rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný následně totožnou námitku uplatnil ve svém odvolání, přičemž odvolací soud se s ní dostatečně a obšírně vypořádal (odst. 5 a násl. usnesení soudu druhého stupně), přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry ztotožnil.
Námitky obviněného se zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 11. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu