ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.167.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 167/2019-625
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 2. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného K. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně dne 20. 9. 2018, sp. zn. 7 To 275/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 222/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2018, č. j. 4 T 222/2015-523, byl obviněný K. S. uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin a dále za sbíhající se přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, pokus přečinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 5 T 70/2014, dále za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 14 T 88/2014, a dále za sbíhající se pomoc k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c), §211 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 2 T 248/2014, byl podle §209 odst. 3, §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroků o trestech uložených v uvedených sbíhajících se trestních věcech. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, na základě něhož Krajský soud v Brně rozsudkem dne 20. 9. 2018, č. j. 7 To 275/2018-563, při upřesnění popisu skutku znovu uznal obviněného shodně vinným stejným přečinem a rovněž tak jej odsoudil i za shodné sbíhající se přečiny jako soud prvního stupně k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet osm měsíců a shodně jej pro jeho výkon zařadil do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroků o trestech uložených v uvedených sbíhajících se trestních věcech. Podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že ačkoliv vzhledem ke svému věku a zkušenostem, mj. s praním špinavých peněz, výši mu slíbené provize, způsobu a kvapnému průběhu sjednávání a realizace transakce, povaze a uváděným důvodům celé finanční operace, kdy peníze zasílané na český herní účet měly pocházet ze švýcarských investičních fondů a měly být dále posílány prostřednictvím společnosti Western Union dále na Balkán, věděl, že účet může sloužit k zakrytí původu finančních prostředků získaných trestným činem, dne 19. 2. 2013 v XY na ulici XY, na výzvu blíže neztotožněné osoby A. C., makedonské národnosti, založil u společnosti Tipsport, a. s., nový herní účet, vedený na své jméno, C. předal přihlašovací údaje k dalšímu užití. Za přijetí a přeposlání finančních částek měl přislíbenou odměnu ve výši 10% ze všech uskutečněných finančních transakcí, a tímto jednáním umožnil jiné osobě tento herní účet zneužít pro převod finančních prostředků poškozeného oprávněného držitele platební karty P. D. pocházejících z napadené karty vedené u UniCredit Bank, a. s., ze které neznámý pachatel dne 19. 2. 2013 od 14:01:54 hod. do 14:23:26 hod. neoprávněně převedl na herní účet obviněného K. S. u společnosti Tipsport, a. s., celkem částku 49 850 Kč a pokusil se na stejný herní účet převést další finanční prostředky ve výši 51 750 Kč, a to celkem v osmnácti případech, přičemž tyto finanční prostředky byly získány přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Podle odvolacího soudu měl mít zkušenosti mj. s praním špinavých peněz, ale tento závěr není v rozsudku řádně zdůvodněn a nemá oporu v provedeném dokazování. Rozhodnutí, které není přesvědčivé a řádně odůvodněné je v rozporu s právem na spravedlivý proces. Nesprávné právní posouzení spatřuje v závěru soudu o jeho vědomosti, že vybírané peníze z účtu sázkových kanceláří pocházely z trestné činnosti. Subjektivní stránka nebyla naplněna, neboť pokud ji soud dovodil, vycházel z méně příznivé varianty pro něj, když z provedených důkazů lze dojít i k závěru, že byl naivní při spolupráci s osobou vystupující jako A. C. Nebyla respektována zásada in dubio pro reo, dokazování nebylo řádně provedené a soudy nevyhověly jeho důkaznímu návrhu.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a k námitce stran zkušenosti obviněného mj. s praním špinavých peněž uvedl, že zkušenosti lze nabýt krátce či dlouze před dalším rozhodováním. Mnohem významnější je zkušenost čerstvě nabytá než zkušenost stará a pozapomenutá. Z toho pohledu se v případě obviněného jednalo o zkušenost spíše podstatnou než nepodstatnou. Obviněný sám připustil, že odůvodnění soudu je přesvědčivé a má jisté racio, ale přesto poté soudu vytkl, že učiněné skutkové zjištění je nepřesvědčivé a byla porušena zásada in dubio pro reo. S odkazem na příslušnou judikaturu zdůraznil, že tato zásada je zásadou procesní nikoliv hmotně právní a obviněný zpochybňuje skutková zjištění soudů.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Svými námitkami se obviněný snaží dát provedeným důkazům jiný obsah, který by svědčil v jeho prospěch, nastínit vlastní verzi skutkového děje a zároveň zpochybnit skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. zpochybnil naplnění subjektivní stránky, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů učiněných soudy. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především na základě přípisů, sdělení a zpráv společnosti Tipsport, a. s., potvrzením o výběru částky z účtu vedeného u této společnosti, z výpisů platebních transakcí na vrub platební karty oprávněného držitele P. D., jakož i z výpisu platebních transakcí připsaných ve prospěch účtu vedeného na jméno obviněného u společnosti Tipsport, a. s., a dalšími listinnými důkazy. K námitce obviněného stran nevyhovění návrhu na doplnění dokazování lze uvést, že soud prvního stupně zdůvodnil zamítnutí dalších důkazních návrhů (str. 10 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž toto zdůvodnění obšírněji doplnil a rozvedl i odvolací soud (str. 6 a 7 rozsudku odvolacího soudu). Ve věci tak nelze shledat ani případ tzv. opomenutých důkazů. Rovněž vědomostí obviněného o původu převáděných finančních prostředků se rozsáhle zabýval odvolací soud (str. 7 a 8 rozsudku odvolacího soudu) a dospěl ke správnému závěru. Nejvyšší soud ve věci neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů a ani žádné porušení práva na spravedlivý proces, není zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy. Nad rámec uvedeného je pak namístě poukázat, že obviněný obdobné námitky uplatnil již v rámci své obhajoby a v odvolání, přičemž s těmito se soudy obou stupňů spolehlivě vypořádaly.
Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu