ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.366.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 366/2019-991
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 3. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. S. , nar. XY v XY, bytem XY, okr. Sokolov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 50 To 287/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 24 T 16/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 4. 2018, č. j. 24 T 16/2017-884, byl obviněný M. S. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Za tento zločin a za sbíhající se zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 4 T 4/2017, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 2 To 96/2017, byl odsouzen podle §173 odst. 2, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku ve sbíhající se trestní věci. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Uvedeným rozsudkem byl obviněný M. S. společně s J. S. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž obžaloba spatřovala pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1, §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchali obvinění. Zprošťující část rozsudku nebyla napadena řádným ani mimořádným opravným prostředkem.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu v podstatě tím, že od března 2015 do 19:00 hod. dne 6. 12. 2015, v bytě domu na adrese XY, okr. Sokolov, který společně obývali obviněný, jeho družka poškozená A. K. a pět nezletilých dětí, z důvodu žárlivosti nadával vulgárními výrazy a fyzicky napadal poškozenou tak, že ji tlačil na zeď, kde ji dusil, bouchal, kopal a kousal do různých částí těla, dále ji neustále kontroloval, zakazoval jí, aby sama chodila ven či aby ji navštěvovali její příbuzní, kdy fyzické napadání bylo stále intenzivnější, až vyvrcholilo dne 6. 12. 2015, kdy poškozenou opakovaně udeřil rukou sevřenou v pěst, a to do levé části obličeje a dalších částí těla, dále ji píchl ostřím nůžek do hřbetu levé ruky a do levého stehna, čemuž se poškozená aktivně bránila škrábáním obviněného, přičemž uvedeným jednáním poškozené způsobil četná zranění, která si vyžádala lékařské ošetření v nemocnici.
Rozsudek soudu prvního stupně v jeho odsuzující části napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 9. 2018, č. j. 50 To 287/2018-930, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, pokud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Skutková zjištění soudu nejsou správná, a jelikož nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo, založil extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy. Výsledek dokazování se jeví jako nespravedlivý a věcně neudržitelný, přičemž popírá, že by se trestné činnosti dopustil. Následně nastínil vlastní způsob hodnocení jednotlivých důkazů včetně zpochybnění věrohodnosti poškozené. Soud prvního stupně se dopustil nelogického hodnocení důkazů, a proto odvolací soud nemohl být vázán jeho hodnocením důkazů ve smyslu §263 odst. 7 tr. ř., čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotněprávní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, především proti výpovědi poškozené, přičemž se snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději. Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpovědí poškozené A. K., ale i lékařskou zprávou ze dne 6. 12. 2015, a rovněž výpovědí svědkyně Ľ. S., která i přes změnu své výpovědi z přípravného řízení následně tuto potvrdila a označila za pravdivou, a soud prvního stupně tak správně vycházel z její původní výpovědi. Nejvyšší soud přitom neměl, stejně jako soudy obou stupňů, pochybností o pravdivosti výpovědi poškozené, jejíž věrohodnost byla prokázána mimo jiné i znaleckým posudkem z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, znalkyně PhDr. Ireny Vykoupilové. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, nebylo zde důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy. Obiter dictum je namístě doplnit, že námitka extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním sama o sobě není námitkou, která by byla podřaditelná pod některý z dovolacích důvodů, nýbrž může toliko opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do soudy zjištěného skutkového stavu.
Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo pak nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů se tak na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že obviněný ve svém dovolání převážně opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení i z podaného odvolání, se kterou se soudy obou stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu