ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.524.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 524/2019-371
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 5. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. K. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. 5 To 299/2018, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 74/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 5. 2018, č. j. 2 T 74/2017-283, byl obviněný uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle §146 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu v podstatě tím, že dne 14. 9. 2016 v ranních hodinách v XY, XY, v bytě, kde společně bydlel se svou manželkou, poškozenou Z. K., po předchozím slovním urážení a ponižování jí dal dvě facky na levou i pravou tvář takovou intenzitou, až jí spadly brýle z očí a upadla na zem, kde se schoulila do klubíčka a brečela. Nato ji nejprve kopal po celém těle, poté si k ní klekl a bil ji pěstmi po celém těle. Poškozená si ve snaze vymanit se z útoku klekla na všechny čtyři a snažila se od obviněného utéct, což se jí nepodařilo, neboť ji uchopil za pravou ruku a zkroutil jí ji za záda. Ta v tu chvíli ucítila obrovskou bolest v pravém rameni, jež ji zcela paralyzovala a nebyla schopna ničeho. Po chvíli ji donutil vstát a odtáhl ji se zkroucenou rukou k posteli, na kterou ji hodil se zkroucenou rukou za zády, klekl na ni, a přestože se snažila levou rukou bránit a odstrčit jej od sebe, nepodařilo se jí to. Přitom stále cítila silnou paralyzující bolest v pravém rameni a začala hlasitě křičet o pomoc a prosit obviněného, aby ji pustil, což neučinil, ale jí klekl na břicho, a poté na ni lehl celým svým tělem a přiložil jí levý loket na krk, že chvíli nemohla ani dýchat. Po několika vteřinách ji pustil, avšak po krátké přestávce k ní opět přistoupil a oběma rukama ji silně uchopil za paže a celou svou vahou jí stoupl na oba nárty, ačkoliv věděl, že jeden z palců měla v minulosti zraněný. To vše za neustálého vulgárního nadávání poškozené, která brečela a prosila jej, aby přestal. Tímto jednáním způsobil poškozené zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření s nutností operačního zákroku a vedlo k výraznému omezení v obvyklém způsobu jejího života po dobu delší šesti týdnů, spočívající zejména v omezení funkce pravé ruky.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 10. 2018, č. j. 5 To 299/2018-312, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Od začátku trestního řízení namítal, že se jedná o účelové jednání poškozené, která trestní oznámení podala poté, co byla seznámena s návrhem na rozvod manželství. Orgány činné v trestním řízení postupovaly pouze na základě výpovědi poškozené, aniž by mu daly možnost podat vysvětlení a byl uznán vinným pouze na základě její výpovědi. Hlavní pochybení spatřuje v tom, že ačkoli je trestní stíhání projednávaného trestného činu podmíněno souhlasem poškozené, tato dala výslovný souhlas až osobně při hlavním líčení dne 13. 11. 2017. Tato neodstranitelná procesní vada znamená, že všechny do té doby opatřené důkazy jsou nezákonné. Orgány činné v trestním řízení pouze jednostranně zjišťovaly okolnosti v jeho neprospěch. Obhajoba obstarala lékařské zprávy z vyšetření poškozené, ačkoli to měly učinit orgány činné v trestním řízení. Poškozená po údajném napadení a zranění tři měsíce běžně vykonávala domácí práce i zaměstnání a absolvovala několik lékařských vyšetření, během kterých si na obtíže s ramenem nestěžovala. Důkazy označené obhajobou vyvrací tvrzení poškozené, neboť není možné, aby s takto vážným zraněním bez jakýchkoli obtíží vykonávala činnosti běžného života po dobu téměř tří měsíců. Znalec MUDr. Zdeněk Karkan se nevyjádřil k tomu, zda lze jasně vyslovit příčinnou souvislost mezi popisem události poškozenou a nálezem při vyšetřeních a operaci, nebo zda je možnost, že se léze mohla vytvořit i jiným mechanismem v jiném čase, což ve svém posudku uvedl MUDr. Daniel Langer. Fotografie pořízené svědkyní J. R.-J. není možné jednoznačně časově ztotožnit a modřiny na nich zobrazené mohly vzniknout i jinak, případně mohly být naaranžovány.
Nelze přeceňovat význam výpovědi svědkyně J. M., když sama poškozená tvrdila svědkyni, že si zranění způsobila pádem z kola. Pochybnosti se podle judikatury Ústavního soudu mají posoudit ve prospěch pachatele a ne naopak. Soudům vytkl, že nehodnotily řádně důkazy za situace, kdy proti sobě stojí jeho tvrzení proti tvrzení poškozené, a neaplikovaly zásadu in dubio pro reo. Znalecké posudky byly vypracovávány pouze k posouzení způsobu léčby poškozené, ale nezabývaly se objasněním mechanismu vzniku zranění. Z provedených důkazů nelze vyloučit, že poškozená si zranění způsobila sama v mezidobí mezi údajným útokem a podáním trestního oznámení, když toto poranění mohlo vzniknout i neúrazovým způsobem.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a sám jej zprostil obžaloby v plném rozsahu
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obsahem dovolání jsou převážně námitky, které uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení a se kterými se soudy řádně vypořádaly. Námitky obviněného se míjí s uplatněným dovolacím důvodem, když vůbec nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení. Jedná se o námitky skutkové a procesní povahy. Co se týče procesní námitky obviněného stran souhlasu poškozené s trestním stíháním, tato nespadá pod uplatněný dovolací důvod, ale přesto k ní uvedl, že ačkoli nemá k dispozici spisový materiál, ze zprávy policejního orgánu vyplývá, že souhlas poškozené byl dán ještě před zahájením trestního stíhání. I kdyby však tato námitka odpovídala skutečnosti, byla by podřaditelná pouze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který však obviněný v dovolání neuplatnil. Samotná absence souhlasu nemusí vždy znamenat vyjádření nesouhlasu s trestním stíháním a případné pochybení v přípravném řízení bylo napraveno soudem prvního stupně.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného, které směřují do způsobu hodnocení důkazů, stejně jako do rozsahu provedeného dokazování, jsou námitkami, které obsahově neodpovídají uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Následně soudy pečlivě hodnotily důkazy, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpovědí poškozené Z. K., která byla mj. potvrzena i výpověďmi svědkyň J. R.-J. a J. M., částečně i lékařskými zprávami a znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. Aleny Cyprianové a výpovědí této znalkyně. Nejvyšší soud přitom nemá, stejně jako soudy nižších stupňů, důvodu pochybovat o pravdivosti výpovědí poškozené a svědkyň J. R.-J. a J. M. Ani námitka obviněného ohledně porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Rovněž procesní námitka obviněného stran neudělení souhlasu poškozenou k jeho trestnímu stíhání nenaplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod. S ohledem na ústavněprávní rovinu této námitky však Nejvyšší soud konstatuje, že poškozená byla řádně poučena mj. podle §163 tr. ř. a svůj výslovný souhlas s trestním stíháním obviněného stvrdila svým podpisem dne 10. 3. 2017 v rámci poučení poškozeného – oběti trestného činu v trestním řízení (viz č. l. 76-78). Stalo se tak ještě před vlastním zahájením trestního stíhání obviněného, když usnesení o jeho zahájení ze dne 2. 6. 2017 bylo obviněnému doručeno 21. 6. 2017 (viz č. l. 2-3). Nelze tedy přijmout tvrzení obviněného, že poškozená svůj souhlas s jeho trestním stíháním podle §163 tr. ř. dala až u hlavního líčení dne 13. 11. 2017 (viz č. l. 175), a Nejvyšší soud proto ve věci neshledal namítané procesní porušení.
Pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit námitku stran neexistence příčinné souvislosti mezi jeho tvrzeným jednáním a následkem v podobě újmy na zdraví poškozené, byť je tato námitka postavena spíše na skutkovém základě. Obviněný v tomto směru především namítl, že není možné, aby poškozená s tímto zraněním chodila téměř tři měsíce do práce a bez problémů vykonávala běžné domácí práce. Rovněž zdůraznil, že nebyl objasněn mechanismus vzniku zranění a k tomuto mohlo dojít i neúrazovým způsobem, a to degenerativními změnami s ohledem na věk poškozené. Na základě uvedeného zpochybnil, že by zranění mohlo vzniknout v době tvrzené poškozenou, a tedy být způsobeno jeho údajným jednáním. K uvedené argumentaci obviněného je namístě konstatovat, že podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, znalkyně MUDr. Aleny Cyprianové, mechanismus vzniku poranění uváděný poškozenou odpovídá charakteru zranění (viz č. l. 16-22). Tvrzení obviněného, že k újmě na zdraví poškozené mohlo dojít i neúrazovým způsobem, a to degenerativními změnami, bylo dále vyvráceno mj. výpovědí svědka P. D., který uvedl, že ke způsobení zranění došlo větším mechanickým násilím, než jaké způsobují degenerativní změny (viz č. l. 266). Rovněž z doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, znalkyně MUDr. Aleny Cyprianové, vyplývá, že poranění poškozené je úrazového původu (viz č. l. 28). Dále k námitce obviněného, že není možné, aby poškozená chodila s předmětným zraněním tři měsíce do práce, lze konstatovat, že jak potvrdil svědek P. D., bylo možné, aby poškozená nějakou dobu dále pracovala, přičemž některé sekundární změny mohly nastoupit i později (viz č. l. 265-266). Rovněž lze připomenout výpověď svědkyně J. M., podle které si na bolestivou ruku poškozená v předmětné době stěžovala a měla krvavé podlitiny (viz č. l. 206-207). S totožnou námitkou obviněného se navíc vypořádal v rámci odůvodnění svého usnesení i odvolací soud a Nejvyšší soud se s jeho argumentací ztotožnil (viz str. 6 odst. 20 usnesení odvolacího soudu). Na základě uvedeného Nejvyšší soud shledal námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný značnou část námitek obsažených v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Konečně je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 2. 10. 2018, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 25. 4. 2019 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 5. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu