ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.54.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 54/2019-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 1. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. K. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 10 To 130/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 55/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 3. 2018, č. j. 2 T 55/2016-784, byl obviněný R. K. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky s podmíněným odkladem jeho výkonu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu tří let. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 300 000 Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě vykonán podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců. Kromě toho bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu T. G. a P. P.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného zločinu v podstatě tím, že po vzájemné dohodě P. P., T. G. a obviněný R. K. s podvodným úmyslem vyčerpat a nevrátit finanční prostředky, obviněný dne 28. 11. 2013 na pobočce Komerční banky, a. s., v XY k bankovnímu účtu patřícímu společnosti RAKO Reality, s. r. o., jako její jednatel uzavřel Dodatek ke Smlouvě o zřízení a vedení běžného účtu, kde byl povolený debet do výše 500 000 Kč a téhož dne ke stejnému účtu uzavřel Smlouvu o služební kreditní kartě na limit čerpání ve výši 200 000 Kč. Dne 18. 12. 2013 zmocnil T. G. k disponování předmětným bankovním účtem a požádal o vydání kreditní karty pro držitele T. G., následně k 19. 12. 2013 vybral z účtu finanční prostředky až na zůstatek na účtu ve výši 2 591 Kč. Takto konali, aniž by banku předem informovali o chystaném převodu společnosti a též v rozporu s povinnostmi bezodkladně informovat o všech okolnostech, které mají nebo mohou mít negativní vliv na podnikání nebo ohrožující řádné plnění závazků ze smlouvy, uloženými obviněnému smlouvou o zřízení a vedení běžného účtu a jejím dodatkem. Následně dne 20. 12. 2013 po vzájemné dohodě s P. P. obviněný převedl 100% obchodní podíl společnosti RAKO Reality, s. r. o., na T. G. a zároveň přejmenovali společnost na GP Invest CZ, s. r. o. Téhož dne na pobočce Komerční banky, a. s., v XY T. G. společně s obviněným odsouhlasila svým podpisem na jednorázovém příkazu převod finanční částky ve výši 500 000 Kč z předmětného bankovního účtu na účet, jejímž majitelem je J. Ř., která o dohodě mezi P. P., T. G. a obviněným nevěděla, ze svého bankovního účtu tuto částku ve výši 500 000 Kč dne 27. 12. 2013 v hotovosti vybrala a předala obviněnému. Tato transakce měla být v rámci společnosti RAKO Reality, s. r. o., a následné společnosti GP Invest CZ, s. r. o., zaúčtována jako půjčka J. Ř. od společnosti RAKO Reality, s. r. o., kdy částka ve výši 500 000 Kč měla být vrácena do společnosti GP Invest CZ, s. r. o., osobním vkladem do pokladny společnosti předáním jednatelce T. G., která však fakticky žádnou částku ve výši 500 000 Kč ani z části nepřevzala. Dále T. G. dne 30. 12. 2013 z předmětného bankovního účtu z úvěru zřízeného ke kreditní kartě vybrala v hotovosti částku ve výši 195 000 Kč, kterou předala k osobnímu použití P. P., který z ní 50 000 Kč předal obviněnému. Tímto společným jednáním P. P., T. G., obviněný R. K. a J. Ř. postupně do dne 31. 12. 2013 vyčerpali finanční prostředky s úmyslem je nevrátit a tím společně způsobili poškozené Komerční bance, a. s., škodu ve výši nejméně 692 409 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 8. 2018, č. j. 10 To 130/2018-851, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy a zásah do práva na spravedlivý proces. Podle obviněného učinily soudy obou stupňů skutková zjištění, která jsou opakem toho, co je obsahem důkazů a rovněž skutková zjištění, která nevyplývají z provedeného dokazování. Při hodnocení důkazů se soudy dopustily svévole. Bylo porušeno jeho právo na obhajobu, nebyla respektována zásada „in dubio pro reo“a je kriminalizována běžná obchodní činnost. Nenaplnil subjektivní stránku trestného činu, když neměl nikdy v úmyslu využít něčího omylu, absentuje rovněž motiv k jednání, které je mu kladeno za vinu. Následně obsáhle nastínil dosavadní průběh řízení včetně polemiky s výpověďmi spoluobviněných T. G. a P. P. Soudy vyšly především z jejich doznání, ale ti se vyjadřovali ke skutku uvedenému v obžalobě a nikoli k tomu, který je ve výroku odsuzujícího rozsudku. Kromě toho P. P. vyvrací závěr soudu o jejich jednání po vzájemné dohodě. Nesouhlasí se závěrem soudů, že banka nebyla o chystaných změnách ve společnosti včas informována, navíc povinným v tomto směru mohla být jedině obchodní společnost. Neoznámení této změny nebylo způsobilé vyvolat omyl, a nebylo proto podvodným jednáním. Závěr soudů, že se podílel na výběru částky 195 000 Kč, považuje za spekulativní. Nemůže tedy být zodpovědný za škodu, která měla být způsobena prostřednictvím kreditní karty, a která má vliv na právní kvalifikaci.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám jej zprostil obžaloby v celém rozsahu, případně aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný se snaží účelově upravovat skutková zjištění soudů a provedené důkazy interpretuje ve svůj prospěch. V podstatných bodech jde o opakování obhajoby, se kterou se dostatečně vypořádaly soudy obou stupňů. K namítanému extrémnímu rozporu odkázal na judikaturu, ze které vyplývá, že extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Žádná z výše uvedených situací však v projednávané věci nenastala a je na místě vycházet ze skutkových závěrů, popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a rozvedených v jeho v odůvodnění, resp. i v odůvodnění usnesení soudu druhého stupně. Nedochází k porušení práva na spravedlivý proces, pokud soudy hodnotily důkazy odlišným způsobem než obhajoba. Co se týče další námitky obviněného stran neuvedení banky v omyl tím, že nebyla informována o chystaných změnách ve společnosti, lze konstatovat, že bylo prokázáno, že obviněný jako jediný jednatel společnosti RAKO Reality, s. r. o., nejenže banku neinformoval o chystaném převodu obchodního podílu na jinou osobu a přejmenování společnosti, ale zejména byl minimálně srozuměn s tím, že nově transformovaná společnost své závazky vůči Komerční bance, a. s., neuhradí. Personální a vlastnické změny ve společnosti byly poškozené bance sděleny až 7. 1. 2014 a tvrzení obviněného, že již dříve tuto informaci bance předal, nebylo prokázáno ani obviněným doloženo. K námitce, že se spoluobvinění P. P. a T. G. nedoznali k jednání ve smyslu skutku popsaného v odsuzujícím rozsudku, uvedl, že neinformování banky není kladeno za vinu jim, ale právě obviněnému, kterému tato informační povinnost vyplývala ze smluvních podmínek k úvěrové smlouvě. Skutková zjištění soudu jsou odpovídající provedeným důkazům a extrémní nesoulad nelze ve věci shledat.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací námitky obviněného směřují výhradně proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněný se snaží nastínit vlastní verzi skutkového děje, který by vyzníval v jeho prospěch a zároveň zpochybňuje skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. namítl, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu, tuto námitku postavil výhradně na vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových závěrů učiněných soudy. Formálně by tedy tato námitka byla s to naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto ji pod tento dovolací důvod nelze podřadit. S ohledem na uvedené nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit ani námitku obviněného stran absence motivu uvedený čin spáchat, neboť námitka o absenci motivu rovněž vychází z jeho vlastní verze skutkového děje. Obviněný dále odkazuje na existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, ale ani této námitce nelze přisvědčit.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především výpověďmi spoluobviněných P. P., T. G. a J. Ř. (původně stíhané ve společném řízení pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 odst. 1 tr. zákoníku), svědků J. M., E. Š., P. K. a listinnými důkazy. Je namístě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy podrobně rozebral a nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že by ze strany soudů obou stupňů mělo dojít k svévolnému hodnocení důkazů. Navíc obviněný uplatnil obdobné námitky již v odvolání, přičemž se s nimi odvolací soud v dostatečné míře vypořádal. K námitce obviněného stran včasného informování banky je možno uvést, že odvolací soud se i s touto námitkou obšírně vypořádal (odst. 17 usnesení odvolacího soudu), přičemž se Nejvyšší soud s tam uvedeným závěrem plně ztotožnil. Rovněž tak výší škody se dostatečně zabýval odvolací soud (odst. 25 usnesení odvolacího soudu) a lze i na tento jeho závěr odkázat. Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, a proto není důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.
Ani námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Námitky obviněného, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 1. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu