ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.655.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 655/2019-2571
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 6. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. V. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 1 To 11/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 9/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2018, č. j. 4 T 9/2016-2187, byl obviněný uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §198 odst. 3, §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že od března do 16. 8. 2012 v místě tehdejšího společného bydliště v obci XY, okres Náchod, a od 16. 8. do 19. 10. 2012 v Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, Fond ohrožených dětí, XY (dále jen zařízení Klokánek), vyvíjel na své dva nezletilé syny nadměrný emoční tlak mající charakter citového týrání, kterého se dopustil tím, že je oddělil od jejich matky I. V., kterou prezentoval jako špatnou a škodící osobu, zatahoval syny do konfliktu mezi ním a jejich matkou, zneužíval je jako svědky údajných událostí, získával je na svoji stranu, bránil jim ve styku s matkou, emočně je ovlivňoval v její neprospěch a negativně je ovlivňoval proti ní tím, že jim v rozporu se skutečností opakovaně a dlouhodobě sděloval, že je zlá, je šamanka, provozuje šamanské rituály, chová se vůči nim nedobře a násilně, vyhrožuje jim zabitím a fyzickým násilím, má co do činění s drogami a dává jim léky obsahující omamné a psychotropní látky, po jejichž požití se mimo jiné nemohou hýbat, čímž v nich vzbudil obavu o jejich psychické a fyzické zdraví, neboť nezletilí se na situaci zadaptovali akceptací otcových názorů a jejich opakováním, přičemž v důsledku tohoto jednání obviněného došlo u nezletilých k rozvoji syndromu odcizeného rodiče v jeho nejtěžší formě a k rozvoji posttraumatické stresové poruchy.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný, státní zástupce a zmocněnec poškozených. Z podnětu odvolání státního zástupce a zmocněnce poškozených Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2018, č. j. 1 To 11/2018-2463, zrušil výrok, jímž byl zmocněnec poškozených odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních a sám nově rozhodl o náhradě škody podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že došlo k vadnému hodnocení důkazů, které vedlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání. Zopakoval své odvolací námitky a zdůraznil, že soudy se důsledně nezabývaly tím, zda mohlo psychiku poškozených narušit něco jiného. Jsou pochybnosti o tom, které faktory měly vliv na psychický stav dětí. Jeho vina nebyla spolehlivě prokázaná a při hodnocení důkazů nebyla respektována zásada in dubio pro reo. Dále poukázal na některé okolnosti, které mají prokazovat jeho nevinu a dokreslovat okolnosti celého případu. Rovněž namítl nevěrohodnost výpovědí poškozených i svědků, stejně jako nesprávné hodnocení obsahu znaleckých posudků. Soudům také vytkl, že zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování a nezabývaly se tím, že si poškození vše vymysleli. K rozporům ve svědeckých výpovědích odkázal na obsah svého odvolání. Soudy nepostupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a nehodnotily všechny okolnosti svědčící v jeho prospěch, čímž došly k nesprávným skutkovým závěrům.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám jej zprostil obžaloby, příp. aby přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a zdůraznil, že obviněný v dovolání pouze opakuje svou obhajobu a odvolací námitky. Poukázal na usvědčující důkazy a zdůraznil, že úlohou dovolání není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí. Námitkami obviněného se dostatečně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a vycházejí z obsahu provedeného dokazování, proto na ně lze odkázat. Obviněný se zabývá výlučně otázkami skutkovými, komentuje rozsah dokazování a vytýká způsob, jímž soudy hodnotily provedené důkazy. Výhrady obviněného nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému z dovolacích důvodů.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky trestného činu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Procesní námitky, kterými směřuje do provedeného dokazování, jsou námitkami, které obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Svými námitkami se obviněný snaží nastínit vlastní verzi skutkového děje, která by vyznívala v jeho prospěch a zároveň zpochybňuje skutková zjištění vyplývající z provedeného dokazování, především pak brojí proti nevěrohodnosti jednotlivých svědeckých výpovědí a hodnocení obsahu znaleckých posudků. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především výpověďmi nezletilých poškozených, a dále osob, které se podílely na jejich výchově v zařízení Klokánek, zprávami o pobytu poškozených v tomto zařízení, i znaleckými posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací dětská psychiatrie a z oboru zdravotnictví, odvětví různá, se specializací dětská klinická psychologie. Relevantním pak nelze shledat ani tvrzení obviněného, že se soud druhého stupně nedostatečně zabýval jeho odvolacími námitkami. V tomto směru lze odkázat na obsáhlou argumentaci soudu druhého stupně, který se pečlivě věnoval jednotlivým důkazům vedoucím k závěru o vině obviněného a Nejvyšší soud se s tam uvedeným plně ztotožnil (srov. str. 10-13 odst. 35-46 rozsudku odvolacího soudu). Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvodu k zásahu do skutkových zjištění a Nejvyšší soud vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak jej akceptoval i soud druhého stupně.
Ani námitka obviněného stran neuplatnění zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
Nejvyšší soud se dále nezabýval námitkami, kterými obviněný pouze odkazoval na své odvolání, neboť k takovému odkazu nelze v dovolacím řízení přihlížet. Nejvyšší soud se totiž může v dovolacím řízení zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů nemůže obviněný svou námitku opírat o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012).
Nad rámec uvedeného je třeba zmínit, že námitky obviněného jsou pouhým opakováním jeho dosavadní obhajoby a odvolacích námitek, se kterými se soudy obou stupňů spolehlivě vypořádaly.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 22. 11. 2018, věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání dne 27. 5. 2019, tedy v dovolacím řízení nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu