ECLI:CZ:NS:2019:7.TDO.802.2019.1
sp. zn. 7 Tdo 802/2019-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 7. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. Š. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. 11 To 63/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 78/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 12. 12. 2018, č. j. 6 T 78/2018-388, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od 22. 9. 2015 do 22. 9. 2017 v rekreační chatě ev. č. XY v obci XY v úmyslu vlastního obohacení neoprávněně odebíral elektrickou energii mimo měřící zařízení tak, že mezi hlavní domovní pojistkovou skříní umístěnou v pilíři oplocení pozemku a elektroměrem, umístěném v elektroměrovém rozvaděči uvnitř chaty, neoprávněně přerušil hlavní domovní vedení a zapojil do něj neměřenou odbočku, kterou vyvedl do elektroinstalace domu a v uvedeném období z distribuční soustavy takto odebral nejméně 59 221,98 kWh elektrické energie, čímž poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s., způsobil škodu ve výši nejméně 305 290 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 3. 2019, č. j. 11 To 63/2019-426, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů interpretovaly důkazy jednostranně, a téměř vždy v jeho neprospěch, přičemž důkazy svědčící o jeho nevině záměrně bagatelizovaly. Ve věci je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Napadené rozhodnutí je založené na spekulativních úvahách soudů, odporuje zásadám presumpce neviny a in dubio pro reo. Zdůraznil některé pasáže svědeckých výpovědí, které vyznívají v jeho prospěch. Vytkl soudům, že se nevypořádaly se skutečností, že svědci, kteří prováděli kontrolu odběrného místa, jsou do jisté míry finančně závislí na co největším počtu zjištěných neoprávněných odběrů. S odkazem na některá rozhodnutí Ústavního soudu zrekapituloval východiska pro určení výše škody v takovýchto případech, a sice přisvědčil závěru soudů, že by v projednávané věci nebyl ústavně konformní postup podle energetického zákona, přesto nesouhlasí s postupem, jaký soudy pro vyřešení této otázky zvolily. Pro určení výše škody měly vycházet z jím dodaného znaleckého posudku, a nikoli jen z krátkého měření.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný nevznesl jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění v tzv. skutkové větě a v odůvodnění rozhodnutí soudů a zákonných znaků přečinu, za který byl odsouzen. Jeho námitky tak nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Popis skutku obsahuje všechny znaky dokonaného přečinu krádeže. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nevyplývá z námitek obviněného a nelze ho shledat ani v napadených rozhodnutích. Značná část námitek se nese ve zcela obecné rovině, případně obviněný vytrhává z kontextu některé části důkazů vyznívající spíše v jeho prospěch, ale zcela opomíjí jejich jiné části, jakož i řadu dalších nepřímých důkazů. Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky směřující proti výroku o náhradě škody, neboť jde rovněž o námitky skutkového charakteru. Zjištění ohledně výše škody a na ně navazující adhezní výrok nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Dovolací námitky obviněného neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému dovolacímu důvodu a nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného, kterými brojí proti hodnocení důkazů, především svědeckých výpovědí, ale i znaleckým posudkům ve vztahu k výši způsobené škody, a kterými se snaží dát provedeným důkazům jiný obsah, směřují výhradně do skutkových zjištění soudů a jako takové obsahově neodpovídají jím uplatněnému, ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soud prvního stupně si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Následně soud pečlivě hodnotil důkazy, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Odvolací soud pak skutková zjištění soudu prvního stupně potvrdil a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně. Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpověďmi svědků J. Č., L. P. a J. K., které byly potvrzeny videozáznamy a fotodokumentací, ale rovněž i evidencí spotřeby elektrické energie v nemovitosti. Nejvyšší soud přitom neměl, stejně jako soudy obou stupňů, důvodu o pravdivosti výše uvedených svědeckých výpovědí pochybovat. Pokud obviněný namítl nesprávný způsob určení výše škody, pak i tato námitka má skutkový základ, neboť se domáhá na rozdíl od soudu prvního stupně, aby tato výše byla určena podle znaleckého posudku Bohuslava Březiny a nikoli na základě závěrů znalce Ing. Ondřeje Štěrby. Jedná se tedy o námitku proti způsobu hodnocení důkazů soudy. Přitom soud prvního stupně správně a řádně odůvodnil, z jakých důvodů nevycházel z posudku znalce Bohuslava Březiny, Nejvyšší soud se s touto argumentací plně ztotožnil a pro stručnost na ni odkazuje (viz str. 16-17 rozsudku soudu prvního stupně). Na druhé straně soud prvního stupně zevrubně odůvodnil, proč při určení výše škody vycházel ze znaleckého posudku z oboru energetika, specializace výroba, distribuce a spotřeba elektrické energie znalce Ing. Ondřeje Štěrby, který vycházel ze tří kritérií, a to z metody výpočtu naměřeného protékajícího proudu při odhalení neoprávněného odběru, výpočtu na základě denní spotřeby spotřebičů obviněného a metody založené na znalosti spotřeb po odhalení a odstranění neoprávněného odběru. Správně přitom soud nestanovil výši škody podle vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, neboť postup podle této vyhlášky by mohl být pro obviněného v tomto konkrétním případě nepřiměřeně nevýhodný (k tomuto srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15), s čímž se ztotožnil i obviněný. Rovněž tak oproti obžalobě omezil soud období neoprávněných odběrů ve prospěch obviněného na poslední dva roky (viz str. 16 rozsudku soudu prvního stupně). Tyto závěry soudu prvního stupně pak potvrdil i soud odvolací (str. 4 odst. 9 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud proto v postupu soudu prvního stupně při určení výše způsobené škody neshledal žádných pochybení a ani tato námitka obviněného nemůže naplnit uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení důkazů. Stejně je tak tomu i v případě námitky stran neuplatnění zásad presumpce neviny a in dubio pro reo. Je tudíž zjevné, že tyto zásady mají procesní charakter, týkají se jen otázek skutkových a jako takové nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016). Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal existenci namítaného extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, nebyl zde důvod k zásahu Nejvyššího soudu do soudy zjištěného skutkového stavu.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud rovněž doplňuje, že obviněný ve svém dovolání převážně opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení a z odvolání, se kterou se soudy prvního a druhého stupně již vypořádaly a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu