ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1128.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 1128/2019-860
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 o dovolání obviněného D. F. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 9 To 63/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 70/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 3 T 70/2018, byli obvinění D. F. , L. K. (nar. XY v XY, bytem XY), D. N. (nar. XY v XY, bytem XY) a J. R. (nar. XY v XY, bytem XY, uznáni vinnými, že
dne 11. 11. 2017 v době mezi 18.00 až 20.00 hod., v XY, ul. XY, po předchozí domluvě mezi poškozenou A. V., nar. XY a obviněným D. N., pod záminkou předání pošty, se obviněný N. na místo dostavil vozidlem zn. Subaru Legacy společně s obviněnými D. F., L. K. a J. R., přičemž až na místě obviněný N. žádal poškozenou o zapůjčení osobního vozidla zn. Škoda Octavia, RZ XY a obviněný F. o zapůjčení vozidla zn. Seat Alhambra, blíže nezjištěných údajů, což však poškozená odmítla, následně všichni obvinění ve vozidle Subaru Legacy objížděli okolí s cílem najít vozidla poškozené, což se jim podařilo, následně v ulici XY, v XY, kudy poškozená procházela, zastavili, obviněný N. vystoupil a vyzval poškozenou, aby nasedla do jejich vozidla, což poškozená odmítla, tak obviněný N. chytil poškozenou za ruce, a proti její vůli ji natlačil do vozidla, přičemž v autě ji drželi na zadním sedadle společně s obviněným R., F. řídil a K. seděla na místě spolujezdce, následně poškozenou odvezli směrem k XY, kde na opuštěném místě zastavili vozidlo s cílem zmocnit se klíčů od vozidla zn. Škoda Octavia, které měla poškozená zavěšené na krku, kdy obviněný N. se snažil poškozené klíče strhnout z krku, což se mu pro aktivní odpor poškozené nepodařilo, následně užil vůči poškozené násilí, kdy ji udeřil opakovaně rukou sevřenou v pěst do horních a dolních končetin, břicha a nakonec do obličeje, fyzického násilí se dopustil rovněž obviněný F., a to rukou sevřenou v pěst, a to za aktivní pomoci obviněného R., který poškozenou držel, přičemž obviněná K. po celou dobu poškozenou verbálně napadala a křičela na ni, že jim musí klíče od vozidla vydat, následně po zmocnění se klíčů, obvinění společně s poškozenou jeli zpět do ul. XY v XY, kde bylo vozidlo zn. Škoda Octavia zaparkované, obvinění N. a F. za pomoci takto získaných klíčů se vozidla Škoda Octavia zmocnili a odjeli následováni vozidlem Subaru Legacy, na přesně nezjištěném místě pak zastavili, obviněný N. poškozené vzal z ruky mobilní telefon, ze kterého vymazal kontakty a následně jej předal obviněné K., která se společně s R. a poškozenou vracela zpět do XY, kde u stanice metra XY okolo 23:00 hod. vrátili poškozené mobilní telefon a vysadili jí, přičemž výše uvedeným jednáním obvinění způsobili poškozené hematomy na horních a dolních končetinách, v důsledku čehož poškozená byla nucena vyhledat lékařské ošetření ve Fakultní Thomayerově nemocnici, a způsobili jí škodu na odcizených věcech ve výši cca 115 000 Kč .
2. Takto popsané jednání všech čtyř obviněných soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněnému D. F. za toto jednání a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 1 T 133/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 9 To 188/2018, pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 101 T 2/2017, a pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 2 T 142/2017, uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2,5 (dvou a půl) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále podle §73 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 (osmnácti) měsíců. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 1 T 133/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 9 To 188/2018, z trestního příkazu Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 2 T 142/2017, a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 101 T 2/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněné L. K. soud uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Obviněnému D. N. uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let, a obviněnému J. R. uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2,5 (dvou a půl) let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Zároveň soud podle §228 odst. 1 tr. ř. stanovil všem obviněným povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, Vinohradská 2577/178, Praha 3, škodu ve výši 1 643 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou A. V., narozenou XY, bytem XY, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění D. F., L. K. a J. R. a v neprospěch obviněného D. F. (do výroku o trestu) také státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 9 To 63/2019, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněných D. F. a J. R. v celých výrocích o trestech. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. (při nezměněných výrocích o vině) nově rozhodl tak, že obviněnému D. F. za zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku) a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 19 T 2/2018, za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 1 T 8/2018, a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. 4 T 60/2018, uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 1 (jednoho) roku. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 19 T 2/2018, z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 4. 2018, sp. zn. 1 T 8/2018, a z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. 4 T 60/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému J. R. odvolací soud uložil za zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku) a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 14 T 46/2018, podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let, a podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 30 denních sazeb po 300 Kč, tedy v celkové výši 9 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců; podle §68 odst. 5 tr. zákoníku zároveň stanovil, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách ve výměře 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, a to počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 14 T 46/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Posledním výrokem soud rozhodl o odvolání obviněné L. K. , které podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Obviněný D. F. (dále též „dovolatel“) se s rozsudkem odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Anny Kašparové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tvrzením, že nebylo prokázáno, že by on nebo někdo s dalších spolupachatelů užil násilí s úmyslem zmocnit se cizí věci. Pak ovšem oba soudy nižších stupňů neměly jejich skutek právně kvalifikovat jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
5. Dovolatel poté nastínil svou vlastní verzi skutkového děje. Ve večerních hodinách se všichni obvinění sešli s poškozenou A. V. (dále též jen „poškozená“) a požádali o zapůjčení jejích motorových vozidel. Ona s tím nejprve nesouhlasila, půjčit jim je nechtěla, pak se ovšem s obviněnými vydala dobrovolně na projížďku, v jejímž průběhu zastavili na odlehlém místě a na poškozenou slovně naléhali, aby jim některé ze svých vozidel zapůjčila. Ta nakonec svolila a obviněnému D. N. vydala klíčky od vozidla Škoda Octavia, s nímž tento odjel s dovolatelem do XY, kde čekali na posádku druhého vozidla. Poškozená však požádala obviněné J. R. a L. K., aby ji odvezli zpět do XY, což tito učinili a pak se také se vydali do XY, kde se sešli se zbylými obviněnými. Odtud se všichni vydali zpět do XY, vozidlo poškozené však nechali zaparkované na XY, neboť ji chtěli vystrašit a potrestat za to, že se dříve k vozidlům, které jí oni půjčovali, chovala nešetrně a poškodila jim je. Teprve následně dovolatele napadlo, že by si předmětné vozidlo mohli ponechat, proto jej s obviněným D. N. převezl do jeho garáže v XY, kde bylo posléze zajištěno policií.
6. V další pasáži svého podání se dovolatel věnoval zákonným znakům trestného činu loupeže. Nijak nezpochybňoval, že se zmocnil cizí věci, důrazně však popřel, že by ze strany kohokoliv z obviněných došlo k použití násilí vůči poškozené. Vysvětlil, že všechny tyto osoby tvořily jakousi skupinu známých, kteří měli zálibu v řízení motorových vozidel a tato si mezi sebou navzájem půjčovali. Žádost o půjčení vozidla proto nebyla mezi nimi ničím neobvyklým. Připustil také, že v době, kdy na společné vyjížďce zastavili a byli mimo vozidlo, se obviněný D. N. s poškozenou „pošťuchoval“ a dával jí políčky, oba se ale u toho smáli. Takové „pošťuchování“ bylo mezi nimi obvyklé, nemohlo tedy mít na poškozenou vliv, pokud jde o její svobodné rozhodování ve vztahu k dispozici s jejím majetkem. Uvedené „pošťuchování“ nemělo ani nebylo způsobilé být prostředkem k překonání kladeného nebo očekávaného odporu, nebylo použito „v úmyslu zmocnit se věci patřící poškozené“ jak vyžaduje §173 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž nedošlo ani k pohrůžce bezprostředního násilí. Nelze proto souhlasit s argumentací odvolacího soudu, že i z vlastních výpovědí obviněných vyplývají všechny znaky skutkové podstaty zločinu loupeže.
7. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel prostřednictvím své obhájkyně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 9 To 63/2019, zrušil, a dále aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud by vzhledem ke změně. K níž došlo zrušením, pozbyla platnosti, a dále postupoval v souladu s §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání obviněného písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval, že námitky dovolatele nenaplňují ani jeden z uplatněných dovolacích důvodů, neboť podstatou jeho opravného prostředku je jen polemika s hodnocením provedených důkazů soudy a s jimi učiněnými skutkovými zjištěními. Ve vazbě na to předložil vlastní verzi skutkového děje, založenou na významné bagatelizaci jejich jednání vůči poškozené a na tvrzení, že žádného násilí ani pohrůžky jeho bezprostředního užití, které by mohly ovlivnit svobodné rozhodování poškozené stran dispozice s jejím majetkem, se nedopustili. To je však v příkrém rozporu se zjištěními soudů zformovanými na podkladě provedených důkazů.
9. Státní zástupce poznamenal, že z výpovědi poškozené, protokolu a usnesení o vydání a vrácení věci, lékařské zprávy o zranění poškozené a fotografií tato zranění dokumentující, vyhodnocení údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, výpovědi svědka R. B., jakož i částečných doznání obviněných (vyjma J. R.) jednoznačně vyplývá, že poškozená k obviněným do jimi užívaného automobilu Subaru Legacy dobrovolně nenastoupila a svá vozidla jim půjčit nechtěla. Právě užití násilí ze strany dovolatele a spoluobviněných se pak stalo prostředkem k tomu, aby se zmocnili klíčů k jejímu vozidlu Škoda Octavia a jejich prostřednictvím pak i tohoto automobilu. To, jak chtěli obvinění s vozidlem naložit posléze a zda tedy měli ihned na počátku jednání v úmyslu vozidlo jen přechodně užívat či si ho hodlali přisvojit trvale, je z hlediska skutkové podstaty zločinu loupeže nepodstatné (koneckonců i sám dovolatel to připomíná na straně 5 svého opravného prostředku). Bez významu je pak také tvrzení, že jeho původním záměrem bylo jen půjčit si od poškozené automobil Seat Alhambra a tento jí v žádném případě nechtěl odejmout proti její vůli. Dovolatel v tomto ohledu pomíjí, že za vinu je mu kladeno až násilné jednání vůči poškozené, v jehož rámci se společným jednáním se spoluobviněnými zmocnil klíčů k vozidlu Škoda Octavia a v návaznosti na to také tohoto automobilu.
10. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i případné jiné než navrhované rozhodnutí.
11. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněného (bylo jí doručeno dne 10. 9. 2019). Případnou repliku obviněného již Nejvyšší soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
14. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Dovolatel zvolil druhou z uvedených variant. I tento způsob uplatnění citovaného dovolacího důvodu, lze s jistou mírou tolerance akceptovat, byť soud druhého stupně jeho odvolání neodmítl ani nezamítl a mimo jiné i z jeho podnětu vynesl (ve vztahu k němu) nový výrok o trestu. Každopádně však jeho rozhodnutím de facto potvrdil výrok nalézacího soudu o vině, proti němuž dovolatel směřoval veškeré své námitky.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Citované ustanovení opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotně právních, nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
16. Z tohoto pohledu je patrné, že argumenty dovolatele zákonnému rozsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Formálně sice namítal nenaplnění jednoho ze znaků skutkové podstaty zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ve skutečnosti však pouze předestíral vlastní verzi skutkového děje, podle níž se on ani nikdo ze spoluobviněných násilí vůči poškozené (v úmyslu zmocnit se jejího osobního automobilu) nedopustil. Výhradně tak zpochybňoval skutková zjištění, která na základě provedeného dokazování učinil soud prvního stupně a soud odvolací je potvrdil. Výše ovšem bylo explicitně uvedeno a zdůrazněno, že Nejvyšší soud není na základě uplatněného (a ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.) oprávněn přezkoumávat skutkové závěry soudů přijaté v dřívějších fázích trestního řízení. Z tohoto důvodu má v dovolacím řízení možnost bez dalšího odmítnout výhrady, které přímo nesměřují proti právnímu posouzení skutku, nýbrž proti zjištěnému průběhu rozhodného skutkového děje, a to aniž by se jimi po věcné stránce jakkoliv blíže zabýval.
17. Pro úplnost je vhodné doplnit, že zásah do skutkových zjištění soudů nižších instancí ze strany Nejvyššího soudu sice možný je, pouze však ve zcela výjimečných případech, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Námitku tohoto druhu však dovolatel ve svém podání nevznesl, stále jen prezentoval svou vlastní verzi předmětné události, kterou však oba soudy nižších stupňů zcela logicky a bez důvodných pochybností vyvrátily. Lze i zmínit, že o užití násilí ze strany obviněných svědčí nejen výpověď poškozené (která je v průběhu celého trestního řízení konstantní), ale též výpověď obviněné L. K. a svědka R. B., fotodokumentace zranění poškozené a lékařská zpráva. Naproti tomu výpovědi dovolatele a obviněného D. N. (kteří tuto okolnost popírali) se v průběhu řízení v podstatných aspektech měnily, nebyly souladné ani vzájemně a žádný další důkaz je nepodporuje. Za této situace nelze shledat ani náznak nastíněného extrémního rozporu, a tedy ani potřebu se dovolacími námitkami, které jdou bez výjimky pouze do skutku, podrobněji zabývat. Nic na tom nemůže změnit ani dovolatelem zmiňovaná problematičnost osoby poškozené. Ta je ostatně zdejšímu soudu dobře známa, neboť její trestnou činnost, spočívající v soustavném porušování uložených trestů zákazu činnosti, v minulosti opakovaně projednával.
18. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu