ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1574.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 1574/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2019 o dovolání obviněného R. H., nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 6 To 195/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 27/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 81 T 27/2018, byl obviněný R. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným tak, že
dne 11. 3. 2018 kolem 10.45 hodin ve XY, v prodejně Kaufland na ulici XY, vložil na prodejní ploše do svého batohu po odstranění bezpečnostních kódů 2 lahve alkoholu zn. Jack Daniels No 7, a 2 lahve alkoholu zn. Jack Daniels Fire, vše v ceně 2.396 Kč, s takto uschovaným zbožím prošel pokladnou, aniž je zaplatil, v úmyslu je ke škodě Kaufland Česká republika, v. o. s., Bělohorská 2428, Praha 6, užít ke své potřebě, následně na vyzvání pracovníka ostrahy zboží vydal, a toto bylo bez poškození vráceno do prodeje, a to přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2015 pod sp. zn. 3 T 60/2015, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2015, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře sto hodin, jenž byl usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2016 pod sp. zn. 3 T 60/2015, které nabylo právní moci dne 20. 10. 2016, přeměněn v trest odnětí svobody v trvání sta dnů a byl obviněným vykonán dne 8. 3. 2017.
2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které zaměřil výlučně proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 6 To 195/2018, toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání, jež vymezil důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytýkal jím nesprávné právní posouzení skutku, které spatřoval v řešení otázky, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem, včetně časové působnosti zákona a způsobilosti obviněného být pachatelem trestného činu. Vyjádřil přesvědčení, že neměl být odsouzen, neboť pro nepříčetnost není za spáchání popsaného činu trestně odpovědný, jelikož v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost a současně nemohl ovládat své jednání. Tuto okolnost dovozoval z toho, že v době od počátku dubna 2015, a tedy i v době trestné činnosti, prožíval velmi těžké období s nepřetržitým užíváním návykových látek, v důsledku čehož nebyl schopen vnímat realitu a na nic si nepamatuje. Léčil se v psychiatrické ambulanci I. W. v XY, což doložil odborným vyjádřením jmenovaného lékaře ze dne 19. 10. 2018, v němž psychiatr navrhuje vypracování znaleckého posudku na posouzení příčetnosti obviněného k době spáchaného činu, neboť lze předpokládat, že v dané době byl obviněný pod vlivem drog.
5. Za nesprávné obviněný považoval, že se orgány činné v trestním řízení uvedenými skutečnostmi vypovídajícími o jeho příčetnosti nezabývaly, ač měl být vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, který měl najisto postavit, zda v den, kdy se měl dopustit popsaného trestného činu, byl či nebyl příčetný, a tudíž za svůj čin trestně odpovědný.
6. Z uvedených důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 6 To 95/2018, i rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 81 T 27/2018, a aby podle §265l tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornila především na to, že obviněný podal odvolání pouze proti výroku o trestu, a proto soud druhého stupně přezkoumával pouze výrok o trestu. V důsledku toho obviněný nyní mohl napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen výrok o trestu, tedy v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání obviněného proti výroku o vině, tj. výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř., neboť neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. V tomto smyslu učinila též závěrečný návrh.
8. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, kterou však Nejvyšší soud do neveřejného zasedání neobdržel.
III. K přípustnosti dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání předesílá, že shledal, že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Především však posuzoval, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti, neboť dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí, protože není určeno k univerzálnímu přezkumu a k nápravě všech tvrzených vad. Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., které stanoví, proti jakým rozhodnutím a za jakých podmínek je dovolání přípustné. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí současně splňovat kumulativně stanovené podmínky, a to, že jde o pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští . Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
11. Předpokladem přípustnosti dovolání je podle §265a odst. 1 tr. ř. skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z hlediska přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.].
12. Na základě těchto zákonných podmínek je dovolání nepřípustné , jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., anebo když jím dovolatel napadá takovou část rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumat ve druhém stupni ani odvolací nebo stížnostní soud. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze totiž dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle hledisek vymezených v §254 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 3, roč. 2004, pod č. T 666).
13. Uvedená zásada vychází z principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky, neboť podle §254 odst. l tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
14. Nepřípustným je proto dovolání směřující proti výroku o vině za situace, pokud bylo odvolání podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.). Platí totiž, že dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003 (uveřejněné pod č. 20/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
IV. Zjištění z obsahu spisu
15. Nejvyšší soud v projednávané věci zjistil, že obviněný podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 81 T 27/2018, [učiněné nejprve ústně do protokolu při hlavním líčení dne 14. 3. 2018 (č. l. 50 verte), posléze písemně doplněné prostřednictvím jeho obhájce (č. l. 55 až 56), a poté i samotným obviněným (č. l. 67)]. Z obsahu těchto podání vyplývá, že brojil výhradně proti výroku o trestu, který považoval za nepřiměřeně přísný a nedostatečně zohledňující všechny okolnosti předchozích odsouzení, poukazoval na svou osobu jako pachatele, jakož i nízkou společenskou škodlivost činu, pro který byl odsouzen, a žádal, aby mu bylo uloženo ochranné léčení a trest obecně prospěšných prací, neboť ve výkonu trestu se již v minulosti pokusil o sebevraždu, a proto do věznice jít nechce.
16. Na podkladě tohoto odvolání Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v odůvodnění usnesení ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 6 To 195/2018, jímž toto odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl podle §256 tr. ř., výslovně konstatoval, že toto odvolání bylo obviněným podáno proti výroku o trestu se stručně uvedenými důvody, jimiž tento výrok napadl. Ke své přezkumné činnosti odvolací soud konstatoval, že výrok o vině nebyl odvoláním napaden. Uvedl, že výrok o trestu nespočívá na vadném výroku o vině a nebylo nutno ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. výrok o vině přezkoumávat (viz bod 11. citovaného usnesení). V další části napadeného usnesení (body 12., 13.) vysvětlil, z jakých důvodů považoval trest uložený rozsudkem soudu prvního stupně za správný (viz stranu 3 napadeného usnesení).
17. Z uvedeného je tak zřejmé, že odvolací soud se v rámci své přezkumné činnosti podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. soustředil výhradně jen na posouzení správnosti výroku o trestu, protože obviněný v odvolání nenamítl takové vady, které by odůvodňovaly, aby odvolací soud podle §254 odst. 2 tr. ř. přezkoumával i výrok o vině. Bylo tudíž povinností odvolacího soudu přezkoumat podle §254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost jen napadeného výroku o trestu, aniž se mohl nebo měl zabývat výrokem o vině. V takovém případě tedy obviněný mohl i dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen ve vztahu k výroku o trestu, a nikoli již ve vztahu k výroku o vině, který zůstal v rozsudku soudu prvního stupně nedotčen. Odvolací soud byl proto v posuzované věci povinen a oprávněn k odvolání obviněného přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost pouze výroku o trestu a správnost postupu řízení, které rozhodnutí o trestu předcházelo, což také učinil.
18. Z těchto důvodů obviněný mohl jako dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v rozsahu, v němž byl rozsudek soudu prvního stupně z hledisek §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumán, tj. podat je toliko proti výroku o trestu. Posoudí-li se však obsah dovolání obviněného, z celého jeho obsahu a kontextu uvedených argumentů je zřejmé, že ve vztahu k výroku o trestu obviněný neuváděl žádné výhrady, ale veškeré své námitky soustředil proti výroku o vině.
19. Podal-li obviněný dovolání, které za shora popsané situace celé zaměřil pouze proti výroku o vině, je nepřípustné ve smyslu §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 6 Tdo 719/2010, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 67, roč. 2010 pod č. T 1305) a Nejvyšší soud se jeho obsahem z meritorního hlediska nemohl zabývat.
V. Závěr
20. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. H. zaměřené pouze proti výroku o vině podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu