ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.282.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 282/2019-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 4. 2019 o dovolání obviněného R. B. , nar. XY, bytem XY, t. č. XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 55 To 300/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 17 T 11/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 18. 5. 2018, sp. zn. 17 T 11/2018, uznal obviněného R. B. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) vinným, že
dne 20. 2. 2017 v 18:10 hodin na přesně nezjištěném místě za použití lstivě vylákaných osobních informací na otci poškozené K. S., narozeném XY , za účelem zjištění vstupního a bezpečnostního hesla k e-mailové schránce poškozené J. S. XY prolomil toto heslo a následně, když do schránky získal přístup, jednak změnil vstupní heslo tak, že do schránky neměla poškozená nadále přístup a nemohla schránku užívat pro své soukromé účely, a jednak jménem poškozené poté, kdy se seznámil s obsahem přijatých i odeslaných e-mailových zpráv, odeslal dne 21. 2. 2017 v 23:07 hodin jejím jménem e-mail s předmětem „Cestovka“ jejím známým J. K., J. H., F. H. i sám sobě, jehož obsahem byla kompilace ryze soukromé komunikace poškozené s každým z těchto mužů, která byla původně obsahem i odeslaných zpráv uložených v e-mailové schránce, přičemž tohoto jednání se dopustil v úmyslu způsobit poškozené J. S., narozené XY , trvale bytem XY , nemajetkovou újmu.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jednak jako přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jednak jako přečin porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle §183 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §230 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 18 (osmnácti) měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu rovněž uložil přiměřenou povinnost spočívající v tom, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil nemajetkovou újmu poškozené J. S., narozené XY. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu také stanovil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené J. S., narozené XY, trvale bytem XY, nemajetkovou újmu ve výši 15 000 Kč. Konečně podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný i poškozená J. S. (dále převážně jen „poškozená“). Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci o nich rozhodl usnesením ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. 55 To 300/2018, tak, že zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné a odvolání poškozené podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané.
4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Zástěry dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
5. Dovolatel nejprve ve stručnosti shrnul skutková zjištění soudů nižších instancí, poté předestřel svou vlastní verzi skutkového děje, podle níž jej poškozená J. S. požádala, aby jí pomohl s přihlášením v době, kdy ztratila přístup ke svému e-mailovému účtu, neboť existovala možnost, že zůstala ke svému účtu přihlášená na jeho notebooku; proto se o to opakovaně pokoušel. Dále upozornil na to, že orgány činné v trestním řízení neměly informaci o uživateli IP adresy, ze které pravděpodobně došlo k prolomení hesla, ani si ji s odkazem na uplynutí doby šesti měsíců, po kterou jsou poskytovatelé internetových služeb povinni uchovávat dané informace, nevyžádaly. Uplynutí této doby však nutně neznamená, že příslušná data již nejsou u poskytovatele zjistitelná a dostupná. Obviněný také poukázal na to, že IP adresa použitá k prolomení hesla je tzv. dynamická, tj. počet jejích uživatelů se v každém okamžiku mění, jejím poskytovatelem byla společnost Vodafone Czech Republic, on však nikdy nebyl uživatelem služeb této společnosti. Soud prvního stupně tuto skutečnost zdůvodnil tím, že pokud je připojení poskytováno prostřednictvím sítě wi-fi, není nutné použití SIM karty. Z výpisů přihlašovacích logů poskytnutého společností Seznam.cz je však patrný rozdíl, jedná-li se o mobilní dynamickou IP adresu nebo wi-fi připojení. Podle lustrace provedené Policií ČR nikdy nebyla telefonní SIM karta od poskytovatele Vodafone Czech Republic použita v mobilním telefonu dovolatele. Soudy se nezabývaly technickým stavem věci, který – tak jak byl zjištěn – jeho vinu nade vší pochybnost neprokazuje, naopak se přiklonily na stranu poškozené, a to pouze na základě její důvěryhodnosti, aniž by její tvrzení byla prokazatelně podložena.
6. Nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel spatřoval v opomenutí jeho návrhu na doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru počítačová technika; k němu se soud prvního stupně vůbec nevyjádřil, čímž porušil pravidla spravedlivého procesu. Dále zpochybnil vypovídající hodnotu telefonního hovoru mezi ním a poškozenou, který se týkal „nějakého“ hesla. Soud konstatoval, že se „s vysokou pravděpodobností“ jedná o heslo k nabouranému e-mailovému účtu, absolutně však nevzal v úvahu, že tento záznam je zjevně zmanipulovaný a dodatečně upravovaný (zkrácený) a konverzace prostřednictvím této nahrávky je vytržená z kontextu. V této části dále namítl nesprávné hmotněprávní posouzení subjektivní stránky ve vztahu ke skutkové podstatě podle §230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tedy že trestný čin spáchal v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch . Zdůraznil, že s poškozenou udržoval dlouhodobý partnerský vztah a měl zájem na jeho pokračování a prohlubování. Neměl tedy žádný důvod uchýlit se k takovému jednání. Co se týče úmyslu vyřadit poškozenou „z běžného fungování v moderní informační společnosti“, doplnil, že nebylo prokázáno, že by usiloval o to, aby jí vznikly společenské problémy vyplývající z odepření přístupu k jejímu e-mailovému účtu a tím i k profesním kontaktům, studijním materiálům či pozvánkám na odborné akce. K uvedenému následku se nemohlo vztahovat jeho úmyslné jednání, jelikož měl naopak zájem na harmonickém soužití s poškozenou. Tato její újma by mu nepřinesla žádný prospěch ani užitek, proto nenaplnil výše citovanou kvalifikovanou skutkovou podstatu §230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
7. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil výhradu porušení základních zásad trestního řízení, a to materiální pravdy podle §2 odst. 5 tr. ř., presumpce neviny podle §2 odst. 2 tr. ř. a pravidla in dubio pro reo. Vyslovil přesvědčení, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána, a měl být tudíž podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby. Pochybnosti vyvstávají zejména ohledně technické stránky věci, jejíž pochopení je pro laika velmi komplikované; v této souvislosti opět naznačil, že měl být přibrán znalec, a zpochybnil závěr soudu, že ke změně přístupového hesla k e-mailu poškozené došlo z jeho mobilního zařízení. Znovu vyzdvihl skutečnost, že příslušná IP adresa byla dynamická. Na jednu stranu z dokazování vyplynulo, že v jeho telefonu nebyla nikdy použita SIM karta společnosti Vodafone Czech Republic, z výpisu pokusů o přihlášení do e-mailového účtu naproti tomu vyplývá, že SIM karta použita byla. Jeho osobu tak nelze spojit s technickým aparátem použitým k prolomení příslušného účtu. Podle dovolatele měl soud první instance rovněž pochybit, když neprovedl důkaz notesem svědka K. S. ani listinný důkaz výpisů z jeho hovorů, čímž porušil jeho procesní práva, neboť jmenovaný svědek je osoba blízká poškozené a v podaném vysvětlení mohl uvádět skutečnosti v její prospěch. Tuto pochybnost by bylo možno snadno vyvrátit právě provedením zmíněných listinných důkazů. Soud nadto ani netrval na výslechu K. S. Ačkoliv byl dodržen zákonný procesní postup podle §211 odst. 6 tr. ř., jedná se o natolik zásadní důkaz, že měl být jednoznačně proveden.
8. Se shora uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí a vadné řízení mu předcházející v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v plném rozsahu a aby věc vrátil soudu první instance k opětovnému projednání a novému rozhodnutí podle §265 l odst. 1 tr. ř.
9. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání obviněného písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poznamenal, že obviněný ve svém podání pouze zopakoval skutečnosti, které již na svou obhajobu uplatnil v předchozích fázích trestního řízení. Jeho námitky, směřující proti hodnocení důkazů a učiněným skutkovým zjištěním, nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Poté v obecné rovině konstatoval, že vina dovolatele byla bez důvodných pochybností prokázána. Soudy obou instancí postupovaly plně v souladu se základními zásadami trestního řízení, a proto na jejich hodnotící úvahy a správná skutková zjištění, obsažená v odůvodnění napadených rozhodnutí, pouze odkázal.
10. K namítané vadě opomenutých důkazů státní zástupce uvedl, že by sice za určitých okolností mohla uplatněný dovolací důvod naplnit, avšak nikoliv v řešeném případě, protože není důvodná. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 14. 5. 2018 vyplývá, že po provedení všech důkazů učinil okresní soud dotaz, zda strany činí návrhy na doplnění dokazování, obviněný však žádný důkazní návrh v tento rozhodný moment nevznesl (viz strany 14 a 15 citovaného protokolu). Z toho dovodil, že neměl-li (obviněný) v daný okamžik žádné důkazní návrhy, tak samozřejmě nemohlo ani dojít k jejich opomenutí. Jestliže snad navrhoval provedení určitých důkazů v předchozích fázích trestního řízení, pak je to z hlediska povinnosti soudu rozhodnout o učiněných návrzích bezpředmětné (srov. §215 odst. 4, §216 odst. 1 tr. ř.). Jestliže v závěru hlavního líčení obviněný sdělí, že nemá návrhy na doplnění dokazování, je třeba mít za to, že od v minulosti učiněných návrhů ustoupil, resp. že na nich dále netrvá.
11. Pokud dovolatel namítal nedostatek specifického úmyslu coby zákonného znaku skutkové podstaty §230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, státní zástupce poznamenal, že k tomu nelze v dovolacím řízení přihlížet. Dané výtky totiž vycházejí z verze skutkového děje, kterou prosazuje sám obviněný, nicméně podkladem pro posouzení správnosti právní kvalifikace může být v dovolacím řízení jedině skutkový děj, který byl zjištěn ve věci činnými soudy, a jako takový je zachycen zejména v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Pouze pro úplnost státní zástupce doplnil, že nezbytný specifický úmysl je v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku vyjádřen jednoznačně, protože rozeslání vzájemné soukromé komunikace více lidem je nepochybně úmyslným aktem, přičemž s ohledem na citlivý obsah a osoby jeho adresátů se tak evidentně dělo k újmě poškozené, k její újmě pak nepochybně bylo též znemožnění přístupu k e-mailové schránce z důvodu změny hesla.
12. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
13. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 8. 3. 2019). Jeho případnou repliku již Nejvyšší soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhý formální odkaz na některý z dovolacích důvodů vymezených v §265b tr. ř., ale tento důvod musí být v podaném dovolání také skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
16. Dovolacím důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Je nutno zdůraznit, že první z právě citovaných alternativ se vztahuje pouze na rozhodnutí odvolacího soudu učiněná bez věcného přezkumu rozhodnutí napadeného řádným opravným prostředkem. Jde tedy výhradně o případy zamítnutí nebo odmítnutí odvolání podle některého z odstavců §253 tr. ř., resp. stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. Smyslem prvé varianty tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě domoci se řádného přezkoumání věci odvolacím, resp. stížnostním soudem, jež by mělo být podle zákona provedeno. Pokud naopak soud druhého stupně k věcnému přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu prvého stupně přistoupí (podle §254 tr. ř. nebo §147 tr. ř.), lze uvedený dovolací důvod uplatnit toliko v jeho druhé variantě, tedy ve spojení s některým z dalších dovolacích důvodů.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
18. Obviněný rozdělil své dovolací námitky na dvě části a každou z nich uplatnil v rámci jednoho z právě citovaných dovolacích důvodů. Ať již své konkrétní výhrady podřadil pod jakékoliv ze zmíněných zákonných ustanovení, ve své podstatě tím sledoval jediný cíl, a to nastínit svou vlastní verzi skutkového děje, napadnout rozsah provedeného dokazování a zpochybnit i způsob, jakým nižší soudy příslušné důkazy hodnotily a jaké finální závěry na tomto základě přijaly. Je však nutno předeslat, že takto pojatá argumentace nenaplňuje žádný ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, které jsou v §265b tr. ř. uvedeny taxativně, a tudíž k nim nelze libovolně přidávat další důvody či okruh jejich působení rozšiřovat o další otázky, které s jejich primárním vymezením nesouvisí. Pokud se tak přesto stane a uplatněné námitky se míjejí s kterýmkoliv z těchto důvodů, Nejvyšší soud v dovolacím řízení je není povinen a dokonce ani oprávněn po věcné stránce posuzovat.
19. Prakticky lze k posuzovanému případu poznamenat, že údajně nesprávný postup při provádění a hodnocení důkazů rozhodně nemohl být vytýkán v rámci první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející přezkoumal postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. V úvahu by tak teoreticky připadala jen jeho druhá varianta, avšak obviněný v dané pasáži svého dovolání neuvedl, jaký dovolací důvod měl být v řízení před nalézacím soudem dán. I kdyby ovšem některý zvolil, ten by stejně nemohl být žádnou z konkrétně vznesených námitek naplněn. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak možno brojit hmotněprávnímu posouzení skutku s tím, že je vždy nutno vycházet ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního, případně i druhého stupně, a nikoliv tedy proti skutkovým zjištěním samotným, což již bylo zmíněno výše v odstavci 17. tohoto usnesení. Lze proto shrnout, že dovolatel ve svém podání neuplatnil žádnou námitku, kterou by měl Nejvyšší soud povinnost z věcného hlediska přezkoumávat.
20. Pouze na okraj je možno doplnit, že zásah do zjištěného skutkového stavu lze i v dovolacím řízení zcela výjimečně připustit, a to v případě tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, jímž zároveň dochází k nepřípustnému zásahu do ústavně garantovaných práv a svobod, ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu. Nejvyšší soud je totiž na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
21. Dovolatel sice ve svém podání zásah do svého práva na spravedlivý proces zmiňoval, zejména v souvislosti s tím, že soud prvního stupně měl opomenout jeden z důkazních návrhů obhajoby – na vypracování znaleckého posudku z oboru počítačová technika, s tímto jeho tvrzením se ovšem nelze ztotožnit. Již státní zástupce na str. 2 svého vyjádření upozornil na zcela zásadní fakt, že obviněný ani jeho obhájce po provedení všech důkazů neučinili ve smyslu §215 odst. 4 tr. ř. žádné návrhy na doplnění dokazování; proto bylo dokazování podle §216 odst. 1 tr. ř. prohlášeno za skončené. K tomu je možno doplnit, že samotný návrh na vypracování předmětného znaleckého posudku nastínil obhájce obviněného pouze jako určitou alternativu „na zvážení“ (srov. stranu 17 protokolu o hlavním líčení ze dne 28. 3. 2018, č. l. 222 spisu). V dalším průběhu řízení se již k tomuto tématu on ani jeho klient nevraceli, přitom příležitost navrhnout doplnění dokazování dostali hned dvakrát, a to jak v hlavním líčení dne 14. 5. 2018, tak v následujícím hlavním líčení konaném dne 18. 5. 2018. Ani v jednom případě ovšem dané možnosti nevyužili a následně rovněž ve svých závěrečných řečech jakýkoliv návrh na doplnění dokazování, případně námitku vůči rozsahu provedeného dokazování, nevznesli (srov. protokoly o hlavních líčeních na č. l. 251 až 253 a 255 a 256 spisu). Za této situace musel nalézací soud logicky vyhodnotit, že na provedení žádného dalšího důkazu obhajoba (ani přes dřívější náznaky) netrvá, a tudíž nebylo jeho povinností o ničem podobném rozhodovat, resp. vysvětlovat, proč určitému návrhu nepřisvědčil. Nelze proto hovořit o opomenutém důkazu. Právě zmíněné pak je možno analogicky vztáhnout i na výtky dovolatele, že nebyl proveden důkaz notesem svědka K. S. nebo výpisem jeho hovorů, které obhajoba v průběhu řízení před soudem prvního stupně ani nenavrhovala.
22. K zásahu do základních principů spravedlivého procesu nedošlo ani způsobem, jakým soudy provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry z toho vyvodily. Skutečnost, že bezpečnostní heslo k e-mailové schránce poškozené bylo prolomeno z mobilního zařízení obviněného, vyplývá z celé řady vzájemně souladných důkazů, především z výpovědi svědka J. T., z jím vypracovaného úředního záznamu (srov. č. l. 83 spisu), stejně jako z výpovědi samotné poškozené. Tato varianta skutkového děje je v určitých aspektech podpořena i výpověďmi svědků K. S., J. K. a J. H. Verze obhajoby naopak zůstává ve věci osamocena. Z toho je patrné, že přijatá skutková zjištění byla výsledkem zákonného postupu, jímž byla dodržena pravidla zakotvená v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Oba soudy nižších instancí navíc na základě §125 odst. 1 tr. ř. v odůvodnění napadených rozhodnutí své hodnotící úvahy jasným způsobem osvětlily a s námitkami obviněného, které zopakoval i v podaném dovolání, se úspěšně vypořádaly. Nejvyšší soud proto neshledává ani náznak shora zmíněného extrémního rozporu, jelikož ten by mohl spočívat jen v takovém hodnocení důkazů, které by postrádalo jakýkoliv racionální základ a z něhož by ani nebylo zřejmé, jakým způsobem vlastně soud k přijatým skutkovým zjištěním dospěl.
23. Lze tedy ve stručnosti shrnout, že Nejvyšší soud plně a bezvýhradně akceptoval ten průběh událostí, který je popsán ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Z tohoto důvodu nemohl za relevantně uplatněnou považovat ani dovolatelovu námitku nenaplnění subjektivní stránky ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě §230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tj. že nechtěl poškozené svým jednáním způsobit újmu. I laikovi bez právnického vzdělání musí okamžitě zřejmé, že v jednání tohoto charakteru, které je zcela vědomé a cílené, je úmysl uškodit (především s ohledem na citlivost obsahu rozeslaného kompilátu i okruh jeho adresátů) již neoddělitelně obsažen. To vše nadto dokreslují další skutková zjištění týkající se vztahu obou „hlavních aktérů“ posuzovaného případu. Proto i tato dovolací argumentace opět směřuje do oblasti skutkové (procesní) a nikoliv hmotněprávní.
24. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 4. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu