ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.76.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 76/2019-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2019 o dovolání, které podala obviněná P. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 67 To 202/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 100/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné P. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněná P. P. (dále převážně jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 4 T 100/2016, uznána vinnou, že:
1) s dosud neztotožněnými pachateli společně v přesně nezjištěné době od 16.25 hod. do 17.25 hod. dne 17. 3. 2014 v XY, v ul. XY, společně s dosud neztotožněným spolupachatelem jménem M., se pokusila vloupat do vozidla zn. Volvo XC70, rz XY, a to páčením skleněné výplně pátých dveří vozidla, k vniknutí do vozidla však nedošlo, čímž způsobila poškozené společnosti Medison s. r. o., IČ: 61173789, se sídlem Plzeň, Pod Všemi svatými 4, škodu určenou znalcem ve výši 100 971 Kč poškozením věcí,
2) společně s obviněným M. P. v přesně nezjištěné době od 18.30 hod. dne 31. 3. 2014 do 10.00 hod. dne 1. 4. 2014 v XY, v ul. XY, za pomoci shodných klíčů odemkli dveře do bazaru „Zastavárna – XY“, následně obviněný M. P. přinesenými pákovými kleštěmi přeštípl zámek mříže za vstupními dveřmi, poté oba opakovaně vnikli do prostor bazaru, odkud odcizili věci (v rozsudku dále konkrétně popsané - jednalo se zejména o pamětní mince, medaile, vrtačky, sošky, hodinky, dalekohledy, zlaté a stříbrné šperky, bižuterii, obrazy) a dále poškodili zámek a sklo vitríny, čímž způsobili poškozenému Z. Z., nar. XY, škodu určenou znalci ve výši 496 790 Kč odcizením věcí a škodu určenou znalcem ve výši 1 527 Kč poškozením věcí,
3) v přesně nezjištěné době od 10.00 hod. dne 27. 4. 2014 do 16.15 hod. dne 4. 5. 2014 v XY, v ul. XY, nejprve nezjištěným způsobem, bez užití násilí, vnikla do bytového domu, kde následně v suterénu vypáčila petlici dveří sklepní kóje, odkud odcizila 1 ks dámského trekového kola zn. Apache, model Matto Lady v hodnotě 6 900 Kč, čímž způsobila poškozené T. S., nar. XY, škodu určenou znalcem ve výši 6 900 Kč odcizením věcí a škodu určenou znalcem ve výši 100 Kč poškozením věcí,
4) společně se samostatně projednávaným D. V., nar. XY, v přesně nezjištěné době od 01.20 hod. do 01.25 hod. dne 21. 5. 2014 v XY, v ul. XY, po vypáčení hliníkových vstupních dveří vnikla do společných prostor bytového domu, kde dále poškodila páčením troje hliníkové dveře vedoucí k výtahu, do sklepa a na schodiště, kdy k překonání vnitřních dveří nedošlo, a proto nedošlo ani k odcizení věcí, čímž způsobila poškozenému S. G., IČ: XY, se sídlem XY, škodu určenou znalcem ve výši 33 100 Kč poškozením věcí,
5) společně s dosud neztotožněnými pachateli v přesně nezjištěné době od 19.00 hod. dne 27. 6. 2014 do 09.00 hod. dne 28. 6. 2014 v XY, v ul. XY, společně s dosud neztotožněným spolupachatelem jménem T., po vypáčení vstupních dvoukřídlých dveří vnikla do prodejny Sea of Spa, odkud odcizila (věci v rozsudku dále konkrétně popsané - jednalo se zejména o pouzdra na tablet, auto-kamery DVR, elektronické cigarety, nabíjecí kabely pro iPhone, dokovací stanice pro iPhone, elektronické čtečky knih, držáky mobilního telefonu na kolo, neznačkové kolo, kosmetické přípravky), čímž způsobila poškozené společnosti Super-Lock s. r. o., IČ: 28419375, se sídlem Praha 10, Kodaňská 1007/40, škodu určenou znalcem ve výši 409 135 Kč odcizením věcí a škodu určenou znalcem ve výši 5 000 Kč poškozením věcí,
6) společně s dosud neztotožněnými pachateli v přesně nezjištěné době od 16.00 hod. do 16.30 hod. dne 6. 9. 2014 v XY, v ul. XY, společně s dosud neztotožněným spolupachatelem jménem M., poté, co vnikla do vnitřních prostor bytového domu, nezjištěným předmětem vypáčila vložku zámku dveří vedoucích do společné kočárkárny, odkud odcizila 1 ks dámského horského kola zn. Merida, model Matts Sport v hodnotě 1 500 Kč a 1 ks pánského horského kola zn. Author, model A-Ray, čímž způsobila poškozenému J. K., nar. XY, škodu určenou znalcem ve výši 13 000 Kč odcizením věcí a poškozenému S. p. d., se sídlem XY, škodu určenou znalcem ve výši 2 363 Kč poškozením věcí; s odcizenými koly obviněná P. P. se spolupachatelem odjela z místa činu a následně na adrese XY si obviněná P. P. odcizené kolo zn. Merida vyměnila za pánské horské kolo zn. Author, model Outset v hodnotě 6 000 Kč, které stálo na oplocené zahradě opřené o rodinný dům, s tímto kolem pak odjela pryč, čímž způsobila poškozenému M. T., nar. XY, škodu určenou znalcem ve výši 6 000 Kč,
7) společně s obviněným M. P. v přesně nezjištěné době od 04.38 hod. do 04.47 hod. dne 21. 1. 2015 v XY, v ul. XY, poté, co obviněný M. P. vypáčil vstupní dvoukřídlé dveře, obviněná P. P. vnikla do prostor prodejny Potraviny XY, odkud odcizila 6 ks krabiček cigaret zn. Camel Box v hodnotě 516 Kč, 8 ks krabiček cigaret zn. Red&White Original v hodnotě 632 Kč, 4 ks krabiček zn. Philip Morris Silver v hodnotě 316 Kč a 1 ks registrační pokladny zn. Quorion, model QMP 2000 v hodnotě 15 200 Kč, s finanční hotovostí ve výši 2 000 Kč, čímž způsobili poškozenému V. Ch., nar. XY, škodu určenou znalcem ve výši 18 664 Kč odcizením věcí a škodu určenou znalcem ve výši 500 Kč poškozením věcí,
obviněná svým jednáním v bodech 1) – 7) způsobila škodu ve výši 950 489 kč odcizením věcí a škodu ve výši 143 561 Kč poškozením věcí,
přičemž obviněná P. P. se skutků pod body 1) – 7) dopustila, přestože byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 4. 2013, sp. zn. 52 T 64/2013, který nabyl právní moci dne 7. 7. 2013, odsouzena pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v délce trvání jednoho měsíce s podmíněným odkladem do 7. 7. 2014 s prodloužením do 7. 7. 2015 .
2. Takto popsané jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jednak jako pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaný zčásti ve stadiu dokonaném a zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [v bodech 1) – 7) rozsudku], jednak jako pokračující přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [v bodech 1) – 7) rozsudku] a jednak jako pokračující přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchaný dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [v bodech 3), 4) a 6) rozsudku]. Za tyto trestné činy a za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pro který byla odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 6 T 194/2014, a za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, pro který byla odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 39 T 62/2014, a za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, vše jako účastník ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pro které byla odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 14 T 97/2014, a za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, pro který byla odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 4 T 25/2015, jí podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o trestech z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 6 T 194/2014, z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 39 T 62/2014, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 14 T 97/2014, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 4 T 25/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Postupem podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl rovněž o náhradě škody. Pro úplnost je vhodné doplnit, že citovaným rozsudkem byl uznán vinným i obviněný M. P. a byl mu uložen trest.
3. Proti citovanému rozsudku podali odvolání jak obviněná, tak obviněný M. P. Městský soud v Praze o nich rozhodl rozsudkem ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 67 To 202/2017, tak, že
A. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) zrušil v celém rozsahu,
B. podle §45 odst. 1 tr. zákoníku dále zrušil výrok o vině a trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, ohledně obviněné v trestním příkaze Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 6 T 194/2014, v trestním příkaze Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 39 T 62/2014, a v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 4 T 25/2015 (a ohledně obviněného M. P. v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 1 T 56/2015),
C. podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou, že
I.
1) společně s dosud neztotožněným spolupachatelem jménem M., v přesně nezjištěné době od 16.25 hod. do 17.25 hod. dne 17. 3. 2014 v XY, v ul. XY, se pokusila vloupat do vozidla zn. Volvo XC70, rz XY, a to páčením skleněné výplně pátých dveří vozidla, k vniknutí do vozidla však nedošlo, čímž způsobila poškozené společnosti Medison s. r. o., IČ: 61173789, se sídlem Plzeň, Pod Všemi svatými 4, škodu určenou znalcem ve výši 100 971 Kč poškozením věcí [původně ad 1) napadeného rozsudku],
2) sama dne 1. 4. 2014 kolem 17:10 hodin v XY, v prodejně dm drogerie markt vzala z volného prodeje toaletní vodu zn. Puma Woman v prodejní ceně 349 Kč, kterou si uschovala do kapsy u mikiny a bez zaplacení prošla pokladním prostorem, následně byla u východu z prodejny zadržena pracovníkem ostrahy, zboží bylo vráceno nepoškozené zpět do prodeje, čímž způsobila společnosti dm drogerie markt s. r. o., se sídlem Jeronýmova 1485/19, České Budějovice, IČ 47239581, škodu ve výši 349 Kč (původně trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 39 T 62/2014),
3) sama v přesně nezjištěné době od 10.00 hod. dne 27. 4. 2014 do 16.15 hod. dne 4. 5. 2014 v XY, v ul. XY, nejprve nezjištěným způsobem, bez užití násilí, vnikla do bytového domu, kde následně v suterénu vypáčila petlici dveří sklepní kóje, odkud odcizila 1 ks dámského trekového kola zn. Apache, model Matto Lady v hodnotě 6 900 Kč, čímž způsobila poškozené T. S., nar. XY, škodu určenou znalcem ve výši 6 900 Kč odcizením věcí a škodu určenou znalcem ve výši 100 Kč poškozením věcí [původně ad 3) napadeného rozsudku],
4) společně se samostatně projednávaným D. V., nar. XY, v přesně nezjištěné době od 01.20 hod. do 01.25 hod. dne 21. 5. 2014 v XY, v ul. XY, po vypáčení hliníkových vstupních dveří vnikla do společných prostor bytového domu, kde dále poškodila páčením troje hliníkové dveře vedoucí k výtahu, do sklepa a na schodiště, kdy k překonání vnitřních dveří nedošlo, a proto nedošlo ani k odcizení věcí, čímž způsobila poškozenému S. G. , IČ: XY, se sídlem XY, škodu určenou znalcem ve výši 33 100 Kč poškozením věcí [původně ad 4) napadeného rozsudku],
5) společně s dosud neztotožněným spolupachatelem jménem T. v přesně nezjištěné době od 19.00 hod. dne 27. 6. 2014 do 09.00 hod. dne 28. 6. 2014 v XY, v ul. XY, po vypáčení vstupních dvoukřídlých dveří vnikla do prodejny Sea of Spa, odkud odcizila věci v rozsudku dále konkrétně popsané (jednalo se zejména o pouzdra na tablet, auto-kamery DVR, elektronické cigarety, nabíjecí kabely pro iPhone, dokovací stanice pro iPhone, elektronické čtečky knih, držáky mobilního telefonu na kolo, neznačkové kolo, kosmetické přípravky), čímž způsobila poškozené společnosti Super-Lock s. r. o., IČ: 28419375, se sídlem Praha 10, Kodaňská 1007/40, škodu určenou znalcem ve výši 409 135 Kč odcizením věcí a škodu určenou znalcem ve výši 5 000 Kč poškozením věcí [původně ad 5) napadeného rozsudku],
6) společně s obviněným M. W., nar. XY, dne 7. 7. 2014 v době od 00.54 hod. do 03.25 hod. v XY se vloupali do vozidla tov. zn. Škoda Octavia 1Z, rz XY, r. v. 2006, barvy modré-základní, tak, že poškodili zámek levých předních dveří, tyto odemkli, vnikli do vozidla a odcizili 30 Kč, bundu zn. Hannah v hodnotě 900 Kč, bundu zn. Nike v hodnotě 680 Kč, bundu zn. Macro v hodnotě 810 Kč, časovač blíže neoznačený v hodnotě 90 Kč, poškozenému D. R., nar. XY, způsobili škodu ve výši 4 290 Kč odcizením věcí a ve výši 1 000 Kč poškozením věci (původně rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 4 T 25/2015),
svým jednáním v bodech I. 1) – 6) tak způsobila škodu ve výši 420 674 Kč odcizením věcí a škodu ve výši 140 171 Kč poškozením věcí,
II.
1) společně s obviněným M. W. dne 13. 7. 2014 kolem 16.00 hod., v XY, ulici XY, před domem č. XY, se P. P. nahnula otevřeným předním okénkem u spolujezdce do uzamčeného, zde zaparkovaného osobního motorového vozidla Taxi, tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, a z držáku umístěného na předním skle odcizila mobilní telefon zn. Prestigio 5044 Duo s nahranou aplikací služby Taxi v hodnotě 3 800 Kč ke škodě spol. Taxi Praha s. r. o., se sídlem Vrchlického 9, Praha 5, černé pracovní desky s doklady k provozování činnosti taxi služby ke škodě B. T., nar. XY, zatímco M. W. stál vedle, opíral se o vozidlo a svým tělem kryl jednání P. P. (původně trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 T 194/2014),
2) společně s dosud neztotožněným spolupachatelem jménem M. v přesně nezjištěné době od 16.00 hod. do 16.30 hod. dne 6. 9. 2014 v XY, v ul. XY, poté, co vnikla do vnitřních prostor bytového domu, nezjištěným předmětem vypáčila vložku zámku dveří vedoucích do společné kočárkárny, odkud odcizila 1 ks dámského horského kola zn. Merida, model Matts Sport v hodnotě 1 500 Kč a 1 ks pánského horského kola zn. Author, model A-Ray, čímž způsobila poškozenému J. K., nar. XY, škodu určenou znalcem ve výši 13 000 Kč odcizením věcí a poškozenému S. p. d., se sídlem XY, škodu určenou znalcem ve výši 2 363 Kč poškozením věcí; s odcizenými koly obviněná P. P. se spolupachatelem odjela z místa činu a následně na adrese XY si obviněná P. P. odcizené kolo zn. Merida vyměnila za pánské horské kolo zn. Author, model Outset v hodnotě 6 000 Kč, které stálo na oplocené zahradě opřené o rodinný dům, s tímto kolem pak odjela pryč, čímž způsobila poškozenému M. T., nar. XY, škodu určenou znalcem ve výši 6 000 Kč [původně ad 6) napadeného rozsudku],
svým jednáním v bodech II. 1), 2) tak způsobila škodu ve výši 22 800 Kč odcizením věcí a škodu ve výši 2 363 Kč poškozením věcí,
III.
1) společně s obviněným M. P. v přesně nezjištěné době od 04.38 hod. do 04.47 hod. dne 21. 1. 2015 v XY, v ul. XY, obviněný M. P. vypáčil vstupní dvoukřídlé dveře, obviněná vnikla do prostor prodejny Potraviny XY, odkud odcizila 6 ks krabiček cigaret zn. Camel Box v hodnotě 516 Kč, 8 ks krabiček cigaret zn. Red&White Original v hodnotě 632 Kč, 4 ks krabiček zn. Philip Morris Silver v hodnotě 316 Kč a 1 ks registrační pokladny zn. Quorion, model QMP 2000 v hodnotě 15 200 Kč, s finanční hotovostí ve výši 2 000 Kč, čímž způsobili poškozenému V. Ch., nar. XY, škodu určenou znalcem ve výši 18 664 Kč odcizením věcí a škodu určenou znalcem ve výši 500 Kč poškozením věcí [původně ad 7) napadeného rozsudku],
svým jednáním v bodě III. 1) způsobila odcizením věcí škodu ve výši 18 664 Kč a poškozením věcí škodu ve výši 500 Kč,
a tohoto jednání se dopustila, ačkoli byla odsouzena trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 6 T 194/2014, který nabyl právní moci dne 25. 9. 2014, pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dva roky, tj. do 25. 9. 2016, a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 39 T 62/2014, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2014, pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dva roky, tj. do 21. 10. 2016, jež byly následně ve výroku o trestu zrušeny rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 4 T 25/2015, který nabyl právní moci téhož dne a jímž byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvacet jedna měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř roků s dohledem, tj. do 25. 9. 2018 .
4. Takto popsané jednání obviněné soud druhého stupně právně kvalifikoval v bodě I. jednak jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku spáchaný zčásti ve stadiu dokonaném a zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak jako pokračující přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [v jeho bodech 1), 3) – 6)] a jednak jako pokračující přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchaný dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [v jeho bodech 3), 4)], v bodě II. jednak jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [v jeho bodě 2)], a v bodě III. jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za přečiny pod bodem I. a II. rozsudku a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchané ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 14 T 97/2014, jí podle §205 odst. 3, §43 odst. 2 a §45 odst. 1 tr. zákoníku uložil společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 58/2017 Sb. zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 14 T 97/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (písmeno A. výroku o trestu rozsudku). Za přečin pod bodem III. rozsudku a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 1. 2016, sp. zn. 6 T 12/2016, jí podle §205 odst. 2 a §43 odst. 2 tr. zákoníku dále uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 58/2017 Sb. zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 1. 2016, sp. zn. 6 T 12/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (písmeno B. výroku o trestu rozsudku). Postupem podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl rovněž o náhradě škody. I zde je možné pro úplnost doplnit, že tímto rozsudkem byl uznán vinným rovněž obviněný M. P. a byl mu uložen trest.
5. Pod písmenem D. svého rozsudku pak odvolací soud rozhodl tak, že podle §259 odst. 1 tr. ř. stran zrušeného skutku [ pod bodem 2) napadeného rozsudku soudu prvního stupně], věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
6. Obviněná proti tomuto rozhodnutí soudu druhého stupně podala prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) a k) tr. ř. Vytkla přitom (je však zapotřebí předeslat, že formulace užité v dovolání jsou poněkud neobratné až nejasné, což je dáno i gramatickými pochybeními, a proto v následujícím textu bude jejich obsah z důvodu srozumitelnosti do jisté míry parafrázován), že jednak v době rozhodování o odvolání dne 5. 10. 2017 nebyl u odvolacího řízení přítomen její obhájce a soud druhého stupně přesto v době jeho nepřítomnosti činil úkony v řízení, dále že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který se nevypořádal s jejími námitkami, a také, že soudy obou stupňů rozhodly v rozsudcích neúplnými výroky, když konstatovaly, že se daných skutků dopustila s dosud neztotožněnými osobami a v dosud neztotožněném čase. Dovoláním napadla konkrétně výrok o vině týkající se skutků pod body 1), 3), 4), 5), 6) a 7) rozsudku odvolacího soudu a výrok o vině ohledně skutků pod body 1), 3), 4), 5), 6) a 7) rozsudku soudu prvního stupně.
7. V dalším textu dovolatelka výše uvedené námitky (ovšem aniž by u většiny z nich uvedla, který z uplatněných dovolacích důvodů mají naplňovat) rozvedla podrobněji. Prostřednictvím prvního okruhu výhrad obviněná s poukazem na §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a §263 odst. 3 tr. ř. namítla, že v průběhu odvolacího řízení, konkrétně ve veřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2017 neměla obhájce, čehož využil odvolací soud a položil jí dotaz, zda trvá na odvolání pouze proti skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně. Vytkla, že aniž tak měla možnost poradit se se svým právním zástupcem, odvolací soud činil úkony v daném řízení, a porušil tím nejen ustanovení §263 odst. 3 tr. ř., ale i její ústavní práva zakotvená v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 písm. c) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Další skupina námitek dovolatelky se týkala výroku o vině s tím, že tento považovala za neúplný. Jeho neúplnost přitom měla záležet v tom, že v popisu jednotlivých skutků soudy uvedly, že se jich dopustila s dosud neztotožněnými osobami, v dosud neztotožněném čase, resp. s dosud nezjištěnými pachateli, či v přesně nezjištěné době. V této souvislosti vyjádřila přesvědčení, že uvedená neúplnost vzbuzuje rovněž pochybnosti o průběhu těchto skutků a její účasti na nich, jak jsou tyto popsány v rozhodnutích soudů obou stupňů, což by mělo vést k rozhodnutí v její prospěch, a nikoli v její neprospěch.
8. Ve vztahu k výroku o vině, a to ke skutkům pod body 1), 3), 4), 5) rozsudku soudu prvního stupně uplatnila obviněná i další výhrady. Vytkla odvolacímu soudu, že v případě skutku pod bodem 1) se nevypořádal s jejími námitkami (resp. se jimi vůbec nezabýval), že svědek, který viděl průběh pokusu krádeže z balkonu a zavolal policii, nevypovídal tak, jak je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně; odvolací soud následně jeho výpověď v rozporu se skutečností zcela změnil a účelově ji zkreslil, čímž porušil její právo na spravedlivý proces. Soud druhého stupně ponechal bez povšimnutí rovněž pochybení soudu prvního stupně stran skutku pod bodem 3), jenž se nevypořádal s jejími námitkami, že předmětné kolo z daného domu neodnášela, nýbrž toto do něj, jak je zřejmé z kamerových záznamů, nesla. V případě skutku pod bodem 4) se soud prvního stupně zcela nekriticky přiklonil k obžalobě a neprovedl žádný důkaz, který by vyvrátil její tvrzení, že do domu na ulici XY šla se známým za kamarádem, ten je pustil dovnitř a důvodem, proč byla zachycena na kameře, bylo to, že posléze (právě v daný okamžik) si šli koupit cigarety. Ke skutku pod bodem 5) tvrdila, že se nestal tak, jak popisovala obžaloba, a že neodcizila věci v rozsahu tam uvedeném; zdůraznila, že našla otevřený objekt, a o osobě jménem T. se dozvěděla až od orgánů činných v trestním řízení, přičemž soud prvního stupně její tvrzení nevyvrátil žádnými relevantními důkazy a soud odvolací jeho zjištění pouze nekriticky převzal.
9. Odvolacímu soudu dále dovolatelka vytkla, že v odůvodnění svého rozsudku v extrémním rozporu se skutečností konstatoval, že se ke spáchání všech útoků sama doznala, a dále, že pochybil, pokud se v rámci přezkumu rozsudku soudu prvního stupně zaměřil toliko na vady, jež uvedla ve svém odvolání, ačkoliv toto podala proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, a učinil tak přesto, že byl povinen zabývat se přezkumem napadeného rozsudku jako celku a měl se vypořádat se všemi jejími námitkami. Konečně soudu druhého stupně vytkla i to, že jednak za situace, kdy zrušil část rozsudku soudu prvního stupně a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí, neměl rozhodnout ohledně zbývajících skutků, neboť tak jí upřel právo na uložení výhodnějšího souhrnného trestu odnětí svobody za všechny skutky včetně toho, ohledně něhož věc vrátil nalézacímu soudu, a dále to, že takovým postupem předjímal rozhodnutí o skutku pod bodem 2).
10. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněná navrhla (aniž citovala konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o vině skutky pod body 1), 3), 4), 5), 6) a 7), a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
11. Soud prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněné nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v podrobném písemném vyjádření k němu po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněné se předně zaměřil na její námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Poukázal na to, že obviněná byla v průběhu celého trestního stíhání včetně odvolacího řízení zastupována svým obhájcem, přičemž důvod nutné obhajoby v průběhu přípravného trestního řízení a řízení před soudem prvního stupně pramenil ze zvolené právní kvalifikace, kdy její protiprávní jednání bylo kvalifikováno jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud ovšem vyhodnotil zmíněnou právní kvalifikaci jako chybnou, neboť nalézací soud nesprávně vyhodnotil pokračování u jednotlivých dílčích útoků spáchaných v inkriminovaném období, a konstatoval, že obviněná měla být uznána vinnou dvěma samostatnými pokračujícími jednáními a třetím samostatným jednáním a mělo následovat i ukládání společných trestů souhrnných či úhrnných. Uvedené nedostatky však ve svém rozsudku napravil a pro obviněnou aplikoval výhodnější právní kvalifikaci s tím, že tato již důvod nutné obhajoby nezakládá, a stejně tak by tomu bylo v případě, kdyby otázku pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku správným způsobem vyhodnotil již nalézací soud. Státní zástupce navíc zdůraznil, že odvolací soud jednal ve veřejném zasedání ve dnech 6. a 8. 11. 2017, nikoli obviněnou uváděného dne 5. 10. 2017, kdy mělo dojít k údajnému porušení jejího práva na přítomnost obhájce u veřejného zasedání o odvolání, a dále, že tento soud nikterak nedoplňoval dokazování a neprováděl žádné úkony, jejichž právní relevance by mohla být nepřítomností obhájce obviněné zpochybněna.
12. Ve vztahu k námitkám obviněné ohledně skutků pod body 1), 3), 4) a 5) rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce uvedl, že soudy k jejich náležitému objasnění provedly všechny potřebné důkazy a tyto hodnotily v jejich vzájemných souvislostech, v důsledku čehož je zcela zřejmý průběh toho kterého skutkového děje, v jehož rámci obviněná vystupovala. Jestliže obviněná namítla, že odvolací soud se nevypořádal s jejími výhradami k těmto skutkům, poukázal na to, že z odůvodnění jejího odvolání nevyplývá, že by byla napadána skutková zjištění týkající se vyjmenovaných skutků; obsahem odvolací argumentace byly toliko výhrady vůči skutkovým závěrům v případě skutku pod bodem 2) napadeného rozsudku. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že obviněná výrok o vině rozsudku soudu prvního stupně akceptovala a rozporovala toliko rozsah škody, kterou měla spolu se spoluobviněným M. P. způsobit v bazaru Zastavárna – XY, pak tento závěr skutečně vychází z obsahu odůvodnění odvolání obviněné, přičemž navíc i ze závěrečné řeči obhájce u hlavního líčení, ve které připouští, že obviněná spáchala další skutky, lze dovodit, že i návrh na zproštění obžaloby směřoval toliko vůči skutku pod bodem 2) obžaloby. Státní zástupce tedy nesouhlasil s tvrzením obviněné, že odvolací soud se nevypořádal se skutkovými námitkami v případě skutků pod body 1), 3), 4) a 5) rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako s odkazem na §254 tr. ř. a princip vázanosti odvoláním vytýkanými vadami považoval za nesprávný její názor, že odvolací soud je povinen přezkoumávat celý napadený rozsudek a že pochybil, pokud se při přezkumu zaměřil toliko na vady odvoláním vytknuté. Ohledně namítané existence extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními státní zástupce vyslovil názor, že v dané věci není dán a je zcela namístě vycházet ze skutkových závěrů popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně a rozvedených v jeho odůvodnění, resp. i v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Souhlasil nicméně do jisté míry s názorem dovolatelky, že formulace v odůvodnění jeho rozhodnutí, kde se uvádí, že obviněná se ke spáchání všech útoků sama doznala, není zcela odpovídající a přesná, neboť obviněná přes částečné doznání část vytýkaného jednání rozporovala. Současně však zdůraznil, že závěry o skutkovém stavu netvoří toliko obsah výpovědi obviněné, ale i další důkazy, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. K námitce obviněné, že odvolací soud zcela účelově změnil výpověď svědka P. Š., odkázal na protokol o jeho výslechu mimo hlavní líčení ze dne 18. 10. 2016, jehož obsah plně odpovídá skutkovým závěrům odvolacího soudu, jež z tohoto provedeného důkazu vyvodil a které uvedl i v odůvodnění svého rozhodnutí.
13. Co se týče námitek obviněné, že byla poškozena postupem odvolacího soudu, který v rozsahu výroku o jednom skutku napadené rozhodnutí zrušil a ve zbytku sám rozhodl odsuzujícím rozsudkem, čímž jí upřel právo na výhodnější uložení souhrnného trestu za všechny skutky a předjímal výsledek rozhodnutí soudu prvního stupně, státní zástupce vyslovil názor, že takové výhrady nelze podřadit pod proklamované dovolací důvody. Uvedl, že v případě, že soud prvního stupně bude znovu rozhodovat o skutku pod bodem 2) obžaloby, bude jeho zákonnou povinností použít ustanovení o ukládání společného, souhrnného a úhrnného trestu. Argument obviněné o předjímání nového rozhodnutí o daném skutku označil za lichý s tím, že navíc za situace, kdy odvolací soud k odvolání obviněné a v její prospěch postupoval v duchu zásady in dubio pro reo, když výrok o vině v rozsahu tohoto skutku zrušil, následkem bylo snížení prokázané výše způsobené škody.
14. K argumentaci obviněné, že výroky o vině jsou neúplné proto, že není jednoznačně stanoveno, kdo byl její spolupachatel či kdy přesně byly jednotlivé útoky spáchány, státní zástupce uvedl, že popis jednotlivých skutků odpovídá zjištěným skutečnostem, přičemž z toho, že nebyl ustanoven spolupachatel obviněné nebo nebyla zjištěna přesná doba spáchání trestné činnosti, která je vymezena určitým časovým obdobím, nelze vyvozovat neúplnost výroku o vině. Státní zástupce proto dovodil, že námitky obviněné, pokud vůbec jsou podřaditelné pod některý ze zákonem vymezených dovolacích důvodů, není možné akceptovat, dovolání tudíž považoval za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
16. V dané věci dovolání obviněné směřovalo proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 67 To 202/2017, jímž tento soud jako soud odvolací rozhodl o odvolání (mimo jiné) obviněné proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 4 T 100/2016, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že (mimo jiné) ji uznal vinnou skutky popsanými pod body I. 1) až 6), II. 1), 2) a III. 1) svého rozsudku a uložil jí jednak za přečiny pod body I. a II. společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání dva roky se zařazením do věznice s ostrahou a za přečin pod bodem III. souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Současně rozhodl tak, že podle §259 odst. 1 tr. ř. stran zrušeného skutku pod bodem 2) napadeného rozsudku věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.
17. Obvodní soud pro Prahu 10 ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 100/2016 konal hlavní líčení ve věci již dne 26. 2. 2018 a následně dne 28. 2. 2018 rozhodl rozsudkem (na č. l. 757 až 769 spisu) tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině v bodě I. a výrok o trestu v bodě A. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 67 To 202/2017 , jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad ohledně obviněné. Poté znovu rozhodl tak, že (mimo jiné) obviněnou uznal vinnou skutky popsanými pod body 1) až 7) [jednalo se přitom o shodné skutky uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 67 To 202/2017, pod body I. 1) až 6) s tím, že obviněnou uznal vinnou i skutkem popsaným původně pod bodem 2) svého v pořadí prvního rozsudku ve věci, ohledně něhož mu věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí a který se týkal odcizení věcí z bazaru „Zastavárna – XY.“, přičemž v případě tohoto skutku nově uznal obviněnou vinnou jen pokud šlo o odcizení stříbrných šperků v hodnotě 32 746 Kč], jež právně kvalifikoval jednak jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku spáchaný zčásti ve stadiu dokonaném a zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak jako pokračující přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [v bodech 1) až 7)] a jednak jako pokračující přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchaný dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [v bodech 4) a 5)]. Za tyto přečiny a přečiny pod bodem II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 67 To 202/2017, a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchané ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 14 T 97/2014, jí uložil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 a §45 odst. 1 tr. zákoníku společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a osm měsíců, pro jehož výkon ji zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 14 T 97/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu [je vhodné rovněž doplnit, že výrok o vině pod bodem III. 1) a výrok o souhrnném trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou pod písmenem B. za tento přečin rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 67 To 202/2017, zůstal beze změny]. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud dále uložil obviněné a spoluobviněnému M. P. uhradit společně a nerozdílně poškozenému Z. Z., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 32 746 Kč a 1 527 Kč (tj. škodu způsobenou v bazaru „Zastavárna – XY“ odcizením stříbrných šperků a poškozením věcí). Podle §229 odst. 2 tr. ř. pak odkázal jmenovaného poškozeného se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Pro úplnost je však vhodné dodat, že vadou tohoto (v pořadí druhého) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci bylo, že jím (poté, co zrušil výrok o vině v bodě I. a výrok o trestu v bodě A. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 67 To 202/2017, jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad ohledně obviněné, tj. i výroky o náhradě škody), opomněl znovu rozhodnout o nárocích ostatních poškozených na náhradu škody, která jim byla dřívějším rozhodnutím přisouzena; vzhledem k absenci odvolání státního zástupce však soud druhého stupně následně nemohl uvedenou vadu odstranit, neboť by se jednalo o rozhodnutí v neprospěch obviněné. Odvolání proti citovanému (v pořadí druhému) rozsudku soudu prvního stupně totiž podala pouze obviněná a o tomto rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 67 To 189/2018 (na č. l. 814 až 819 spisu), tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl. Proti uvedenému (v pořadí druhému) rozhodnutí soudu druhého stupně obviněná již dovolání nepodala.
18. Ze shora zmíněných skutečností je zřejmé, že dovolání obviněné (podané dne 22. 2. 2018) tak zčásti směřuje proti neexistujícímu rozhodnutí, neboť rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 67 To 202/2017, byl v bodě I. , a tedy i jeho bodech 1), 3), 4) a 5), jež odpovídaly bodům 1), 3), 4) a 5) prvního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, a dále ve výroku o trestu v bodě A. (za přečiny pod body I. a II.) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 4 T 100/2016, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2018, sp. zn. 67 To 189/2018, zrušen. Z tohoto důvodu je pak v uvedené části dovolání obviněné nepřípustné. Zcela bez významu jsou pak i konkrétní námitky, jež dovolatelka ve vztahu ke skutkům popsaným pod těmito body v rozhodnutích soudů obou stupňů uplatnila, nehledě na to, že svým charakterem by se jednalo o výhrady skutkové, resp. procesní, směřující proti způsobu hodnocení provedených důkazů a proti skutkovým zjištěním, jež soudy na jejich podkladě učinily, které by stály nejen mimo rámec obviněnou tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale nebylo by možné je považovat za relevantně uplatněné ani z hlediska žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
19. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání ve zbývající části je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněnou prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též v zásadě všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
21. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila jednak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
22. Jestliže obviněná svým dovoláním napadla i výrok o vině stran skutků pod body 6) a 7) výše citovaného prvního rozsudku Městského soudu v Praze a výrok o vině ohledně skutků pod body 6) a 7) prvního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, je zřejmé (dle popisu jednání obviněné v příslušných skutkových větách), že měla na mysli skutky popsané pod body II. 2) a III. 1) rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 67 To 202/2017. K těmto však, přes přípustnost podaného dovolání v tomto rozsahu, neuvedla žádnou (natož relevantní) konkrétní dovolací argumentaci, zejména z jakých konkrétních důvodů výrok o vině v dané části napadá. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné navíc poukázat na to, že obviněná se ke spáchání obou uvedených skutků doznala (resp. u druhého z nich částečně), a přestože své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podala proti výroku o vině rovněž ve vztahu k těmto skutkům, fakticky svým řádným opravným prostředkem napadla pouze výrok o vině stran skutku pod bodem 2), a to pokud šlo o množství jí odcizených věcí a v důsledku toho výši způsobené škody.
23. Dalším dovolacím důvodem, který obviněná ve svém podání deklarovala, byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl . S poukazem na citovaný důvod dovolání obviněná přitom namítla, že v průběhu odvolacího řízení, konkrétně ve veřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2017 neměla obhájce, čehož využil odvolací soud a činil úkony v řízení, čímž porušil §263 odst. 3 tr. ř. a rovněž její ústavní práva zakotvená v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 písm. c) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
24. Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě vzhledem k dovolatelkou tvrzeným námitkám nejsou pro uplatnění výše uvedeného dovolacího důvodu vůbec dány zákonné podmínky. Předně je zapotřebí předeslat, že obviněná v průběhu celého trestního řízení obhájce měla. Nejprve byla zastoupena Mgr. Martinem Kašparem, následně na její žádost jí byl dne 4. 10. 2017 ustanoven obhájcem MgA. Mgr. Pavel Kryl. Stalo se tak přitom den před konáním veřejného zasedání ve věci jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť obviněná dne 3. 10. 2017 sdělila soudu, že odvolala plnou moc udělenou obhájci Mgr. Martinu Kašparovi, a spolu s žádostí o ustanovení obhájce ex offo požádala rovněž o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 5. 10. 2017. Odvolací soud její žádosti vyhověl, obhájce (MgA. Mgr. Pavla Kryla) jí ustanovil a veřejné zasedání odročil na 6. 11. 2017. Jak vyplývá z úředního záznamu založeného na č. l. 559 spisu, obviněná se dne 5. 10. 2017 dostavila k Městskému soudu v Praze a vzala na vědomí, že veřejné zasedání, které se mělo konat tohoto dne, bylo k její žádosti odročeno, dále vzala na vědomí nový termín veřejného zasedání dne 6. 11. 2017 s tím, že nebude znovu obesílána, a převzala ustanovení nového obhájce; současně uvedla, že jednak odvolání směřuje do výroku o vině stran skutku ad 2), a to do výše způsobené škody a do trestu, a dále, že v současné době proti ní není vedeno žádné jiné trestní stíhání.
25. Ze shora uvedených skutečností je zřejmé, že předmětného dne 5. 10. 2017 soud druhého stupně v trestní věci obviněné veřejné zasedání nekonal, toto naopak k její žádosti odročil na den 6. 11. 2017 , takže její právo na přítomnost obhájce u veřejného zasedání neporušil ani z hlediska §263 odst. 3 tr. ř., ani z hlediska ústavního pořádku či mezinárodní úmluvy. Jen pro dokreslení situace ohledně zastoupení obviněné obhájcem je vhodné doplnit, že pouhý den před konáním odročeného veřejného zasedání, tj. dne 5. 11. 2017 si obviněná opět zvolila namísto ustanoveného obhájce nového obhájce s tím, že udělila plnou moc Mgr. Zdeňku Burdovi, jenž posléze byl přítomen u veřejného zasedání konaného jak dne 6. 11. 2017, tak dne 8. 11. 2017. Tento v pořadí poslední obhájce obviněné pak přípisem ze dne 11. 6. 2018 (tj. poté, co Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl ve věci svým druhým rozsudkem a před tím, než o odvolání obviněné proti němu rozhodl Městský soud v Praze svým druhým rozhodnutím) informoval soud druhého stupně, že pro neposkytování jakékoli součinnosti ze strany obviněné této dne 1. 6. 2018 vypověděl plnou moc, že tato se zřejmě k veřejnému zasedání nedostaví, a že není mu známo, kde se nachází, s tím, aby jí soud ustanovil obhájce ex offo (zde je však třeba upozornit na to, že v této fázi trestního řízení již důvod nutné obhajoby obviněné z důvodu nové právní kvalifikace jejího jednání odpadl).
26. Třetím dovolacím důvodem, o který obviněná opřela svoje dovolání, byl ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný . V tomto směru namítla, že výrok o vině je neúplný, neboť v popisu jednotlivých skutků soudy uvedly, že se jich dopustila s dosud neztotožněnými osobami, v dosud neztotožněném čase, resp. s dosud nezjištěnými pachateli, či v přesně nezjištěné době. Nejvyšší soud ve shodě s přiléhavým vyjádřením státního zástupce shledal, že obviněnou namítané skutečnosti neúplnost výroku o vině, a tudíž ani tvrzený dovolací důvod nezakládají. Neúplným je totiž takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, například je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu. Dále například v případě výroku o nepodmíněném trestu odnětí svobody bude neúplným výrok o trestu, jestliže soud nerozhodne o způsobu jeho výkonu podle §56 tr. zákoníku, ohledně peněžitého trestu pak neúplnost výroku může zakládat skutečnost, že soud neuložil náhradní trest odnětí svobody podle §69 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud tento vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně a v neúspěšné části opravného prostředku, tj. co do nevyhovění v této části, ho již nezamítá. Obdobně chybějícím či neúplným výrokem není ani situace, když soud ve výroku o vině výslovně nevyjádří, že určitý trestný čin byl spáchán ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pod daný dovolací důvod nespadá též chybějící či neúplné odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm nechybí žádný výrok ani není neúplný (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3173 a 3174).
27. Pod shora uvedené, ale ani žádné jiné zákonné dovolací důvody, pak nebylo možné podřadit ani (jinak též nedůvodné) výtky obviněné vůči odvolacímu soudu s tím, že pochybil, pokud se v rámci přezkumu rozsudku soudu prvního stupně zaměřil toliko na vady, jež uvedla ve svém odvolání, a nezabýval se přezkumem napadeného rozsudku jako celku, přičemž se ani nevypořádal se všemi jejími námitkami. Rovněž tak její výhrada, že odvolací soud jí svým rozhodnutím, kdy po zrušení rozsudku soudu prvního stupně ohledně jednoho skutku vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí a ve zbývající části sám rozhodl, upřel právo na uložení výhodnějšího souhrnného trestu odnětí svobody za všechny skutky a současně předjímal rozhodnutí o skutku pod bodem 2), je z hlediska uplatněných (i ostatních zákonných) dovolacích důvodů irelevantní. Jak je ostatně navíc zřejmé z dalšího řízení u soudu prvního stupně poté, co mu stran skutku pod bodem 2) byla věc vrácena, obviněnou zmíněné právo jí upřeno nebylo a byl jí uložen společný souhrnný trest za všechny spáchané skutky, včetně skutku původně pod bodem 2) výroku o vině prvního rozsudku nalézacího soudu, ohledně něhož tento soud ve smyslu zásady in dubio pro reo (a rovněž již předtím odvolací soud ve smyslu shodné zásady ve svém zrušovacím rozhodnutí, jímž v části týkající se tohoto skutku vrátil věc nalézacímu soudu) rozhodl nadto ve prospěch obviněné, když ji uznal vinnou tímto skutkem v podstatně menším rozsahu než ve svém předchozím rozhodnutí.
28. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněné jako celek podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu