ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.891.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 891/2019-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovolání obviněného P. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 3 To 47/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 123/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 15 T 123/2018, byl obviněný P. H. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, za což byl podle §146 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Proti označenému rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 3 To 47/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 21:00 hodin do 23:30 hodin dne 10. 11. 2017 v obci XY, okres Hodonín, před budovou obecního úřadu, kde se v tu dobu konala hodová zábava, a za přítomnosti nejméně dalších osmi osob, po předešlé rozepři, nejméně dvakrát udeřil pěstí do obličeje poškozeného Š. L., nar. XY, čímž mu způsobil zranění spočívající v dvojité zlomenině dolní čelisti bez posunu, v tržné ráně o velikosti 3 cm na bradě, ve zhmoždění obou zevních zvukovodů s oboustrannou poúrazovou nedoslýchavostí a v uštípnutí dvou zubů, tato zranění si vyžádala ošetření ve Fakultní nemocnici v Brně na Klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie spočívající v chirurgickém zákroku s navázáním pevné mezičelistní fixace pomocí drátěné kličky s následnou hospitalizací od 11. 11. 2017 do 17. 11. 2017 a pracovní neschopností poškozeného od 11. 11. 2017 do 10. 1. 2018 a ošetření na stomatologii v Uherském Hradišti, přičemž uvedená zranění poškozeného citelně omezovala na obvyklém způsobu života po celou dobu pracovní neschopnosti výraznou bolestí, potížemi s příjmem stravy a nutností požívání mixované stravy, potížemi s mluvením a poruchou obou sluchovodů,
a jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně č. j. 2 T 95/2013-49 ze dne 2. 5. 2013, který nabyl právní moci dne 23. 5. 2013, mimo jiné odsouzen i pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen podmíněný úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 8 měsíců s podmíněným odložením výkonu trestu odnětí svobody na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, tedy do 23. 11. 2014.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 3 To 47/2019, podal obviněný P. H. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl nesprávné právní posouzení věci.
5. Vytkl, že soudy dostatečně neobjasnily časový sled událostí a nepředvolaly k výslechu osoby, které byly způsobilé zpochybnit či přímo vyvrátit výpověď poškozeného Š. L., která byla pro rozhodnutí o vině i trestu stěžejní. Tím porušily ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť vyjma jeho samotného, poškozeného a svědka F. B. nevypovídal nikdo, kdo by celý incident viděl. Byl přesvědčen o tom, že soudy zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces, když nepostupovaly v souladu se zásadou vyšetřovací a zásadou materiální pravdy a nerespektovaly princip presumpce neviny. Ačkoliv by doplnění dokazování spočívající v dožádání výše uvedených důkazů neznamenalo pro orgány činné v trestním řízení žádnou zásadní obtíž, nedošlo k němu, proto lze konstatovat, že informace zjištěné v průběhu dokazování nebyly podrobeny kritice a že úsudek o vině obviněného byl učiněn s předstihem.
6. Podle mínění obviněného nebylo prokázáno, kdy byl skutek spáchán, tudíž není vyloučeno, že k incidentu nedošlo až v době, kdy obviněný na hodové zábavě již nebyl. Hodová zábava je akcí, na níž se konzumuje větší množství alkoholických nápojů, proto je pravděpodobné, že ve výpovědích osob jí se účastnících budou značné časové nesrovnalosti. Obviněný v hlavním líčení připustil existenci konfliktu mezi ním a poškozeným, nicméně konzistentně, stejně jako v přípravném řízení a v rámci facebookové komunikace s N. L., uváděl, že jeho jednání nemohlo mít takovou intenzitu, aby poškozenému byla způsobena zranění popisovaná v lékařských zprávách. Specifikovaná zranění musel způsobit někdo jiný. Zpochybnil, zda svědek P. Ch. jednal skutečně neprodleně a rychlou záchrannou službu přivolal bezprostředně po zjištění rozsahu zranění poškozeného. Poukázal na nekonzistentní výpověď poškozeného, jenž nejprve uvedl, že k incidentu došlo po 21:00 hod., poté vypověděl, že se udál mezi 22:00 hod. a 24:00 hod. Svědek P. K. za čas konfliktu označil dobu mezi 22:00 hod. a 23:00 hod., přičemž obviněný konstantně tvrdí, že k události došlo přibližně ve 23:00 hod. a že před půlnocí byl již doma, což by mohla hodnověrně dosvědčit jeho sestra N. H. Jelikož je silně krátkozraký, místo, kde se akce konala, opustil neprodleně po rozbití brýlí. Soud se měl zabývat věrohodností výpovědí poškozeného a měl vzít v úvahu, že v přípravném řízení uváděl, že si po druhém úderu v podstatě nic nepamatuje, a v rámci výpovědi před soudem popisoval poměrně přesný sled událostí, které následovaly po jeho napadení a o nichž hovořili také další svědci na místě incidentu.
7. Objasnění přesného času spáchání trestného činu mohlo být provedeno bez větších komplikací. O výjezdech rychlé záchranné služby nebo o tísňovém volání jsou vedeny záznamy. K dispozici mohlo být rovněž svědectví lékaře nebo zdravotníka, kteří na místě zasahovali. Obviněný má důvodné podezření, že se po jeho odchodu ze zábavy stal ještě další konflikt mezi poškozeným a neznámou osobou. K místu konání zábavy totiž uvedený večer přijely hned dvě záchranné služby, což jasně dokládá, že konflikt mezi obviněným a poškozeným nebyl ojedinělý. Soudy nereflektovaly, že incidentu bylo přítomno velké množství osob (podle poškozeného 8 až 10, podle svědka P. K. 10 až 15), které o něm mohly vypovídat. Domníval se, že posouzení počátku konfliktu pouze na základě tvrzení poškozeného, který má navíc zájem na výsledku řízení, k němuž se připojil s nárokem na náhradu škody, nemůže v právním státě obstát. Přehlédnout v tomto kontextu nelze ani to, že podle sdělení svědků (D. K., M. Č., P. D.), jež nebyli v řízení vyslechnuti a jejichž výslech obhajoba bohužel nenavrhla (což ovšem soudu, který se o nich dozvěděl, nebránilo, aby je vyslechl), byl poškozený opilý, a tudíž si z průběhu večera nic nepamatuje. Obviněný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu akcentoval, že v situaci, kdy určitou skutečnost dosvědčuje jediný přímý důkaz, mají obecné soudy povinnost důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit.
8. Namítl, že v rámci řádného opravného prostředku vytýkal, že závěr, že ve vztahu ke zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, 3 tr. zákoníku jednal v úmyslu přímém, nemá oporu v provedeném dokazování. Při posuzování jednání pachatele, který útočil na zdraví jiného, je třeba přihlédnout i k okolnostem, za kterých se útok stal, a z nich dovodit, k jakému následku úmysl směřoval . V posuzované věci se obviněný bránil jednání poškozeného, proto pokud soud dospěl k závěru, že skutečně existovala příčinná souvislost mezi jeho jednáním a újmou na zdraví poškozeného, mělo být toto jednání posouzeno jako ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a tr. zákoníku.
9. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 3 To 47/2019, zrušil, věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení a s ohledem na argumentaci uvedenou v dovolání mu podle §265o tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého oprávnění (§265h odst. 2 tr. ř.) a k podanému dovolání se nevyjadřuje.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
15. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v posuzované věci neshledal. V projednávaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 4 a 5 rozsudku nalézacího soudu, str. 2 a 3 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi jimi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižšího stupně hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
16. Nad rámec shora zmíněného lze přesto poznamenat, že obviněný je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině usvědčován konzistentní, podrobnou a přesvědčivou výpovědí poškozeného Š. L., která na rozdíl od výpovědí obviněného a svědka F. B. (kteří se rozcházeli v otázce příčiny konfliktu a toho, zda byla na poškozeném patrna zranění) není v rozporu s dalšími v řízení provedenými důkazy. Výpověď poškozeného, jenž jako osobu, jež na něj zaútočila a způsobila mu zranění specifikovaná v lékařských zprávách (č. listu 13–15, 66–67, 70), jednoznačně označil obviněného, koresponduje s výpověďmi svědků P. Ch. (č. listu 142), N. L. (č. listu 16–17), D. M. (č. listu 39–40), P. K. (č. listu 41-42) a D. K. (č. listu 43–44) a je podporována rovněž facebookovou komunikací mezi obviněným a svědkyní N. L. (č. listu 18–23). Svědek P. Ch. uvedl, že na místě činu našel obviněného s rozbitými brýlemi, jeho bratrance J. J. a zraněného poškozeného, z něhož tekla krev, který se třepal a jenž mu sdělil, že byl sražen. Byť v tu chvíli s ohledem na svůj zdravotní stav nekonkretizoval kým, vzhledem k situaci na místě bylo zřejmé, kdo byl útočníkem, neboť obviněný se rozčiloval, že mu poškozený rozbil drahé brýle. Svědkyně N. L., manželka poškozeného, zase vypověděla, že poté, co jí bylo oznámeno, že její manžel byl fyzicky napaden a následně odvezen do nemocnice, začala zjišťovat bližší informace vztahující se k dotčené události, přičemž se od svědka D. K., kamaráda jejího manžela, dozvěděla, že jejího manžela zbil obviněný. Jmenovaný svědek její výpověď potvrdil, když podotkl, že na obecním úřadu, kde se hodová zábava konala, zjistil, že poškozený byl fyzicky napaden obviněným. Svědek D. M. sdělil, že se asi hodinu po konfliktu dozvěděl od účastníků hodové zábavy, že obviněný fyzicky napadl poškozeného. P. K. v přípravném řízení uvedl, že v rozhodné době stál v blízkosti obviněného, poškozeného a svědka F. B. a kouřil cigaretu, přičemž poté, co uslyšel, že něco upadlo na zem, otočil se směrem ke skupině označených mužů a uviděl, že na zemi leží rozbité brýle obviněného a že obviněný poškozenému bije rukou do obličeje, následkem čehož poškozený padá na zem. Facebooková komunikace mezi obviněným a svědkyní N. L. a rovněž skutečnost, že obviněný den po hodové zábavě navštívil bydliště poškozeného, kde hovořil s tchýní poškozeného a vyjma vznesení požadavku na zaplacení rozbitých brýlí zjišťoval, zda je rodina poškozeného obeznámena s tím, kdo poškozeného zbil, pak dokládá, že obviněný se poměrně enormně zajímal o to, v kolik hodin byl poškozený napaden, snažil se svědkyni podsunout myšlenku, že poškozený měl konflikt ještě s někým jiným, a dotazoval se na zdravotní stav poškozeného. Ve světle těchto důkazů nemohou výtky obviněného týkající se časového zařazení skutku obstát. Bylo prokázáno, že to byl obviněný, kdo poškozeného razantně fyzicky napadl, a že po tomto konfliktu následovalo přivolání rychlé záchranné služby a odvoz poškozeného do nemocnice (viz výpověď svědka P. Ch.). Případný další incident poškozeného a neznámé osoby byl tedy jednoznačně vyloučen. Důvodem, proč k místu konání hodové zábavy přijela další rychlá záchranná služba, byl patrně konflikt, v němž v důsledku útoku ze strany dalšího účastníka akce utrpěl zranění výše uvedený J. J. (viz rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 3 T 9/2018).
17. Námitce obviněného, že jednal v omluvitelné pohnutce a že jeho jednání mělo být kvalifikováno podle §146a tr. zákoníku, kteroužto jako jedinou lze považovat za námitku hmotněprávní, dovolací soud také nepřisvědčil. Trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo jinému způsobí těžkou újmu na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného.
18. Skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a tr. zákoníku je privilegovanou skutkovou podstatou k trestným činům těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku. Tato privilegovaná skutková podstata postihuje nižším trestem případy, při nichž pachatel jinému úmyslně ublíží na zdraví nebo způsobí těžkou újmu na zdraví v silném rozrušení ze strachu, úleku nebo zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Taková úprava sleduje záměr, aby byly od těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku nebo ublížení na zdraví podle §146 tr. zákoníku odlišeny případy typově společensky méně škodlivé (méně závažné). Z hlediska privilegovaného posuzování musí silné rozrušení pachatele pocházet ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli. Silné rozrušení pachatele je duševní stav, při němž pachatel jak vnitřně, tak i zpravidla navenek vykazuje značné emoční vzrušení či neklid ovlivňující jeho další jednání a projevující se v průběhu činu, a to bez ohledu na to, zda se na takovém rozrušení podílí nervová labilita či přímo duševní porucha u pachatele (tzv. psychické predispozice), anebo je příčinou silného rozrušení pouze vlastní strach, úlek, zmatek nebo jiné omluvitelné hnutí mysli. Ublížení na zdraví je důsledkem předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, jestliže pachatel jedná pod vlivem takového zavrženíhodného jednání poškozeného, které je obecně považováno za chování v příkrém rozporu s morálkou a svědčí o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném sobectví a o neúctě poškozeného k ostatním osobám nebo společnosti. Musí tedy jít o jednání zlé, zraňující, ponižující nebo hrozící způsobením závažné újmy na právech. Zásadně jím však není každý spor nebo každé fyzické napadení, ale ani běžná potyčka, strkanice apod., neboť musí jít o skutečně intenzivní předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného.
19. Vzhledem ke skutkovým zjištěním soudů je závěr, že obviněný jednal v omluvitelné pohnutce, vyloučen. V posuzované věci nedošlo k fyzickému napadení poškozeného v důsledku jeho předchozího zavrženíhodného jednání vůči obviněnému. Skutková zjištění soudů nepodporují případnou úvahu, že obviněný poškozeného atakoval proto, že byl silně rozrušen, že na něj útočil ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli. Naopak potvrzují, že agresivní fyzický výpad vůči poškozenému byl zcela nedůvodný a s ohledem na chování poškozeného neadekvátní. Existence verbální rozepře, slovní potyčky mezi obviněným a poškozeným, nemůže ospravedlnit brutální údery pěstí do obličeje mající za následek zlomenou dolní čelist, poměrně výraznou tržnou ránu na bradě, zhmoždění zevních zvukovodů a uštípnuté zuby. V řízení nebylo prokázáno, že by se obviněný toliko bránil útoku ze strany poškozeného, neboť ten, jak vyplývá z obsahu předloženého trestního spisu, byl, pokud jde o fyzický výpad vůči obviněnému, s největší pravděpodobní spíše pasivní, což dokládá skutečnost, že sám obviněný žádné zranění neutrpěl. Že obviněnému v průběhu konfliktu spadly na zem brýle a rozbily se, samo o sobě nesvědčí o agresivitě jednání poškozeného. K uvedenému mohlo dojít toliko v důsledku nikterak intenzivní strkanice mezi oběma muži či v důsledku neopatrného pohybu samotného obviněného. Navíc nelze přehlédnout (jak relevantně zmínil i odvolací soud, viz str. 3 jeho usnesení), že druhou ránu do obličeje obviněný poškozenému uštědřil v době, kdy se zvedal ze země, tj. evidentně v okamžiku, kdy mu ze strany poškozeného nemohlo hrozit žádné nebezpečí.
20. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustnými ustanovení §265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
21. Dovolací soud nerozhodoval o návrhu obviněného, aby předseda senátu před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (§265o odst. 1 tr. ř.). Obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu, proto bylo jeho podání hodnoceno jako podnět k takovému postupu, čemuž nic nebrání. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně však spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu