ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.949.2019.1
sp. zn. 8 Tdo 949/2019-1865
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný S. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 61 To 60/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 72/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 9 T 72/2018, byl obviněný S. K. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Za to byl podle §240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. V dalším bylo rozhodnuto o odkázání poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřovalo proti výroku o vině i trestu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 61 To 60/2019, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil označeného zločinu tím, že jako člen organizované skupiny pachatelů, zabývající se nelegálním dovozem a obchodem s cigaretami, dovážel na území České republiky tabákové výrobky – cigarety, které nebyly označeny platnou tabákovou nálepkou v souladu s §114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění, jež podle §116 odst. 1, 2 zákona č. 353/2003 Sb. prokazuje přiznání a zaplacení spotřební daně, a aniž by ve smyslu §4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb. v České republice prokázal, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní potřebu nebo že se jedná o vybrané výrobky zdaněné nebo prokázal způsob oprávněného nabytí bez daně, čímž mu podle §9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb. vznikla povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň, kterou však u místně příslušného správce spotřební daně nesplnil, a to v úmyslu zkrátit spotřební daň z tabákových výrobků a opatřit tak sobě majetkový prospěch, přičemž v organizované skupině každý zastával svoji specifickou úlohu, respektive roli, a sice konkrétně obviněný S. K. a samostatně trestně stíhaný M. Z. jako vedoucí celé skupiny osob organizovali a zabezpečovali dovoz a obchod s nezdaněnými cigaretami, kdy komunikovali především pomocí mobilních telefonů s odběrateli v České republice, se kterými domlouvali konkrétní místa a čas předání nezdaněných cigaret, stejně tak jako množství nedaněných cigaret a jejich cenu, přičemž se oba aktivně podíleli i na samotné přepravě cigaret do České republiky, kdy především tzv. čistili cestu po dopravních cestách vozidlu, převážejícímu nezdaněné cigarety tak, aby minimalizovali možné odhalení a kontrolu vozidla ze strana Celní správy České republiky, případně Policie České republiky, setkávali se osobně s odběrateli cigaret, přičemž také úkolovali samostatně trestně stíhané S. P. a I. D., kteří v postavení kurýrů řídili osobní vozidla, převážející nezdaněné cigarety z přesně nezjištěného místa ze zahraničí na území České republiky, a to za účelem následné distribuce nezdaněných cigaret do volného oběhu na území České republiky prostřednictvím odběratelů, zejména samostatně trestně stíhaného A. N. V. v XY, samostatně trestně stíhaného Q. K. T. v XY a samostatně trestně stíhaného I. M. v XY, anebo tyto cigarety v oblasti východních Čech uváděli do oběhu prostřednictvím samostatně trestně stíhaného V. K., jenž tyto nezdaněné cigarety osobně předával konečným odběratelům, konkrétně samostatně trestně stíhanému J. P. v obci XY a samostatně trestně stíhanému L. Š. v XY, ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že svým úmyslným a vědomým jednáním se podílí na převozu a uvádění nezdaněných tabákových výrobků do volného oběhu, aniž by byla řádně vyměřena a především uhrazena spotřební daň, v úmyslu opatřit sobě prospěch a tím také zkrátit spotřební daň ke škodě České republiky, zastoupené správcem daně Celním úřadem pro hl. město Praha, a to konkrétně nejméně v následujících případech:
1) dne 18. 2. 2017 obviněný S. K., samostatně trestně stíhaný M. Z. a samostatně trestně stíhaný S. P. v osobním vozidle Škoda Octavia, r. z. XY, nelegálně dovezli na daňové území České republiky celkem 210 000 ks (tj. 1 050 kartonů) cigaret zn. Jin Ling a v objektu na adrese XY, vedeném jako rodinný dům stojící na parcele č. st. XY, zapsaném v katastrálním území XY, na LV XY, je předali samostatně trestně stíhanému A. N. V., který je zde uskladnil, a tímto svým úmyslným jednáním způsobil obviněný S. K. České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, škodu ve výši 539 700 Kč,
2) dne 4. 3. 2017 obviněný S. K., samostatně trestně stíhaný M. Z., samostatně trestně stíhaný S. P. a samostatně trestně stíhaný I. D. v osobním vozidle Škoda Octavia, r. z. XY, nelegálně dovezli na daňové území České republiky nejméně celkem 199 200 ks (tj. 996 kartonů) cigaret zn. Jin Ling a v garáži bez č. p./ev. č. na adrese XY, ulice XY, LV XY, katastrální území XY, je předali samostatně trestně stíhanému I. M., který je zde uskladnil, a tímto svým úmyslným jednáním způsobil obviněný S. K. České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, škodu ve výši 511 944 Kč,
3) dne 6. 4. 2017 obviněný S. K., samostatně trestně stíhaný M. Z. a samostatně trestně stíhaný S. P. v osobním vozidle Škoda Octavia, r. z. XY, nelegálně dovezli na daňové území České republiky nejméně celkem 200 000 ks (tj. 1 000 kartonů) cigaret zn. Jin Ling, z čehož 100 000 ks (500 kartonů) cigaret Jin Ling předali samostatně trestně stíhané L. D. T. T. a samostatně trestně stíhanému Q. K. T., kteří je uskladnili v objektu na adrese XY č. p. XY, XY, okr. Chomutov, vedeném v KN jako stavba pro obchod stojící na parcelním místě č. st. XY a parcele č. XY, zapsané na LV XY, katastrální území XY, přičemž v této nemovitosti bylo následně v rámci domovní prohlídky nalezeno z těchto cigaret pouze 5 300 ks cigaret značky Jin Ling, a dále téhož dne předali 100 000 ks (500 kartonů) cigaret dosud neustanovené osobě, která je uskladnila na neznámém místě v obci XY, okr. Chomutov, a obviněný S. K. tímto svým úmyslným jednáním způsobil České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, škodu v celkové výši 514 000 Kč,
4) dne 8. 4. 2017 obviněný S. K., samostatně trestně stíhaný M. Z., samostatně trestně stíhaný I. D. a samostatně trestně stíhaný V. K. v osobním vozidle VW Passat, r. z. XY, nelegálně dovezli na daňové území České republiky celkem 200 000 ks (tj. 1 000 kartonů) cigaret zn. Jin Ling, z čehož 80 000 ks (400 kartonů) cigaret Jin Ling předali samostatně trestně stíhanému J. P., který je uskladnil na adrese XY č. p. XY, XY, okr. Ústí nad Orlicí, u rodinného domu stojícího na parcele č. st. XY, v garáži nezapsané v KN, stojící na parcele č. XY a parcele č. XY, vedené na LV XY, katastrální území XY XY, přičemž v této nemovitosti bylo následně v rámci domovní prohlídky nalezeno z těchto pouze 2 820 ks cigaret značky Jin Ling, a dále téhož dne předali 120 000 ks (600 kartonů) cigaret Jin Ling samostatně trestně stíhanému L. Š., který je uskladnil v rodinném domě na adrese XY č. p. XY, XY, stojící na parcele č. XY, vedeném na LV XY, v katastrálním území XY XY, kdy v této nemovitosti bylo následně v rámci domovní prohlídky nalezeno 119 980 ks cigaret značky Jin Ling, a tímto svým úmyslným jednáním způsobil obviněný S. K. České republice, zastoupené Celním úřadem pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, škodu v celkové výši 514 000 Kč,
přičemž takto obviněný S. K. zkrátil spotřební daň ve výši celkem 2 079 644 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 61 To 60/2019, podal obviněný S. K. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. a namítl, že proti němu bylo vedeno řízení proti uprchlému, ačkoliv nebyly pro takové řízení dány předpoklady, a že výrok napadeného rozhodnutí je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
5. Konkrétně uvedl, že proti němu bylo vedeno řízení proti uprchlému již ve stadiu přípravného řízení, a to pouze proto, že se policii nepodařilo obviněného kontaktovat, ani mu doručit usnesení o zahájení trestního stíhání, z čehož bylo formalisticky usouzeno, že se obviněný vyhýbá trestnímu stíhání pobytem v cizině, nebo se za stejným účelem skrývá. Obviněný se však stále vyskytuje v místě svého trvalého pobytu na Ukrajině a v době přípravného řízení nevěděl, že se proti němu takové řízení vede. Zdůraznil, že cizinec, který neví o tom, že mu policejní orgán cizího státu chce něco doručovat a zdržuje se na místě svého bydliště, se rozhodně nezdržuje v cizině za účelem vyhnout se trestnímu stíhání a už vůbec se neskrývá. Tímto bylo tedy porušeno jeho právo na obhajobu. Doplnil, že se o trestním řízení vedeném proti jeho osobě dozvěděl od přátel, proto si sám najal českého obhájce.
6. K extrémnímu nesouladu mezi výsledky dokazování a výrokem napadeného rozhodnutí poznamenal, že neexistuje žádný přímý důkaz proti obviněnému, že měl účast na nelegálním dovozu právě uváděného množství nezdaněných cigaret. Žádný z provedených videozáznamů neprokazuje účast obviněného na dovozu cigaret, pouze ukazují jízdu auta, vše ostatní jsou podle jeho názoru domněnky. Provedené odposlechy neprokazují, že na nich hovoří právě obviněný, přičemž s námitkami obhajoby, že není prokázáno, kdo konkrétně na nahrávkách hovoří, se soudy nižších stupňů nevypořádaly. I pokud by byla účast a vědomost obviněného o pašování cigaret nějak prokázána, není nijak prokázáno množství dovezených cigaret. Ničím nebylo prokázáno, že cigarety zajištěné při domovních prohlídkách dovezl právě obviněný, z nahrávek dokonce vyplynula existence více na sobě nezávislých skupin, které cigarety dovážely. Podle obviněného nebyla prokázána ani jeho vědomost o nelegálnosti dovozu cigaret, neboť mohl být pouze najat na dovoz zboží odběratelům. Nadto uvedl, že odposlechy byly povolovány pouze formálně, když soud doslova zkopíroval návrh státního zástupce, proto je použitelnost odposlechů jako důkazů diskutabilní, zvlášť když nebylo prokázáno, kdo na nich hovoří.
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání obviněného nejprve uvedla, že argumentace obviněného, kterou subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., kterou obviněný sice výslovně nezmínil, ale s ohledem na materiální pojetí dovolání a skutečnosti v dovolání uvedené je třeba námitku podřadit pod tento dovolací důvod. K podmínkám pro vedení řízení proti uprchlému připomněla, že obviněný byl nejprve stíhán společně s dalšími dvanácti obviněnými, usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno dne 27. 4. 2017, avšak s ohledem na nepřítomnost obviněného byla jeho věc ze společného řízení dne 16. 6. 2017 vyloučena. Obviněnému se nepodařilo doručit usnesení o zahájení trestního stíhání a zároveň u něj byly dány důvody vazby podle §68 písm. a) tr. ř., proto byl dne 20. 7. 2017 vydán Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 43 Nt 2554/2017 příkaz k zadržení podle §76a odst. 1 tr. ř. Dne 8. 2. 2018 byl na obviněného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 43 Nt 2524/2018 vydán evropský vyšetřovací příkaz (správně evropský zatýkací rozkaz). Jelikož na Ukrajině není pašování tabákových výrobků trestným činem, nebylo možné jej realizovat, přičemž operativním šetřením se nepodařilo zjistit žádné místo pobytu obviněného. Po celou dobu přípravného řízení obviněný nebyl vypátrán, nicméně s orgány činným v trestním řízení spolupracoval Mgr. Jan Švarc, advokát, který tvrdil, že převzal obhajobu obviněného a že zajistí jeho přítomnost. Plnou moc však nikdy nepředložil. S ohledem na skutečnost, že podezřelý se prokazatelně vyhýbal trestnímu řízení, bylo dne 20. 8. 2018 podle §302 tr. ř. rozhodnuto, že trestní řízení bude vedeno proti uprchlému a obviněnému byl ustanoven z důvodu podle §36 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. obhájce. Dne 31. 10. 2018 pod sp. zn. 9 T 72/2018 pak Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl podle §305 tr. ř., že v trestní věci obviněného S. K., nar. XY, bude vedeno trestní řízení proti uprchlému. Své rozhodnutí soud mimo jiné odůvodnil i tím, že obviněný se prokazatelně skrývá pobytem na nezjištěném místě, stal se zcela nekontaktním a trestnímu řízení se vyhýbá. Tato situace se v řízení před soudem prvního stupně nezměnila. Rovněž odvolací soud konstatoval, že obviněný se prokazatelně a dlouhodobě vyhýbá celou dobu trestnímu řízení, skrývá se na neznámém místě. Obviněný nezpochybnitelně věděl, že je vůči němu vedeno trestní řízení, jakož i pro jaký trestný čin, o čemž svědčí mimo jiné i spolupráce s jeho právním zástupcem (prostřednictvím kterého poté i podal dovolání) s orgány činnými v trestním řízení. Státní zástupkyně je tak přesvědčena, že v posuzovaném případě byly dány podmínky pro vedení trestního řízení proti uprchlému, neboť obviněný se v průběhu celého trestního řízení skrýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2011 sp. zn. 11 Tdo 372/2015). Obviněnému, který je v kontaktu se svým obhájcem, současně nic nebrání využít postupu podle §306a odst. 2 tr. ř. Námitka obviněného tak není opodstatněná a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) [ani d)] tr. ř. nebyl podle státní zástupkyně naplněn.
9. Státní zástupkyně nepřisvědčila ani dovolací argumentaci obviněného, kterou uplatnil s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z podrobného odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů podle ní vyplývá přesvědčivý vztah jednak mezi úvahami soudů při hodnocení důkazů a na tomto podkladě učiněnými skutkovými zjištěními, jednak mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich dovozenými. Navíc soudy ve svých rozhodnutích náležitě vyložily, na jakých důkazech založily svá rozhodnutí, jakým způsobem je hodnotily, proč je takto hodnotily a z jakých skutkových závěrů vycházely při právním posouzení. Státní zástupkyně neshledala ani důvody pro mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění na základě extrémního nesouladu. Takový extrémní nesoulad totiž v trestní věci obviněného podle jejího názoru neexistuje. Obviněného usvědčují zejména listinné důkazy (protokoly o sledování osob a věcí a o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) a věcné důkazy (zejména zajištěné tabákové výrobky). Tyto důkazy jednoznačně svědčí o tom, že obviněný se dopustil jednání, kterým naplnil zákonné znaky žalovaného zločinu. Skutkový stav popsaný nalézacím soudem v tzv. skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku zcela logicky vyplývá z provedených důkazů a navazuje na jejich obsah. Odůvodnění označeného rozsudku je logické, skutkový stav věci je dostatečně popsán a veškeré důkazy byly hodnoceny podle zásad §2 odst. 6 tr. ř., v souladu s jejich obsahem včetně reakce na obhajobu uplatněnou obviněným. Na základě zjištěného skutkového stavu tak soudy dospěly k správnému závěru, že protiprávním činem dovolatele došlo k naplnění všech znaků zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a, c) tr. zákoníku.
10. Za nedůvodnou označila rovněž námitku obviněného ve vztahu k uskutečněnému záznamu a odposlechu telekomunikačního provozu. Vzhledem k tomu, že v uvedené souvislosti obviněný nenamítá porušení základního práva nebo extrémní nesoulad, jedná se jen o procesní námitku, která není podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání výslovně odkázal na dovolací důvody podle §265 odst. 1 písm. c), g) tr. ř.
14. Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Obviněný však svou argumentaci, kterou formálně ve svém dovolání podřadil pod citovaný dovolací důvod, zaměřil na porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení či veřejném zasedání, když vytkl, že nebyly splněny předpoklady pro vedení řízení proti uprchlému. Tuto námitku tedy pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze, lze ji však úspěšně uplatnit v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Třebaže na tento dovolací důvod obviněný formálně neodkázal, obsahově jsou jeho výhrady pod něj podřaditelné, a proto se jimi také dovolací soud zabýval.
15. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Uvedený dovolací důvod je dán tehdy, bylo-li v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a dovolací argumentace obviněného je podstatná otázka, zda byly v případě obviněného splněny podmínky pro vedení řízení proti uprchlému.
16. V obecné rovině je namístě připomenout, že podle §302 tr. ř. lze řízení proti uprchlému konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je významné, že vůči takovému obviněnému, jehož nelze postavit před soud, umožňuje trestní řád vést řízení v jeho nepřítomnosti, a to i v případě, že nebyl vyslechnut v žádném stadiu řízení a ani mu nebylo osobně sděleno obvinění z trestného činu. Nezbytným předpokladem daného postupu je ovšem spolehlivé zjištění, že pachatel pobývá v cizině v úmyslu se konkrétnímu trestnímu řízení vyhnout a že takto motivován opustil území České republiky anebo v cizině zůstal. Jinými slovy, pobyt v cizině (např. z pracovních či jiných důvodů) sám o sobě ještě není důvodem k řízení proti uprchlému. Za vyhýbání se trestnímu řízení pobytem v cizině se považuje takový způsob maření průběhu trestního řízení, kdy se pachatel na území cizího státu zdržuje v úmyslu oddálit nebo zmařit své dopadení a zajištění k úkonům trestního řízení (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3452 až 3454).
17. Dále je třeba zdůraznit, že soud je v průběhu trestního řízení povinen zkoumat, zda důvody pro konání řízení proti uprchlému trvají či zda nepominuly (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 6. 3. 19974, sp. zn. Tz 2/74, uveřejněné pod č. 20/1975 Sb. rozh. tr.). Má-li soud za to, že jsou splněny podmínky pro řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř., je po podání obžaloby povinen na návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu rozhodnout o tom podle §305 tr. ř. usnesením, a to i ve věci, v níž bylo trestní stíhání vedeno tímto způsobem již ve stadiu před podáním obžaloby. Bez rozhodnutí podle §305 tr. ř. nelze provést řízení proti uprchlému před soudem, tedy zejména nelze konat hlavní líčení a veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného jen s ohledem na to, že jde o tento způsob řízení. V řízení o opravném prostředku je nutno nerespektování uvedených zásad soudem prvního stupně považovat za závažnou vadu řízení, která je důvodem pro zrušení rozhodnutí, jež bylo na jeho podkladě učiněno [např. ve smyslu §258 odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Jestliže bylo ve věci konáno řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř., ač pro ně nebyly splněny zákonné podmínky nebo přesto, že soud nerozhodl o konání takového řízení ve věci podle §305 tr. ř., a v důsledku tohoto procesního postupu byla obviněnému znemožněna účast na hlavním líčení nebo veřejném zasedání, zakládá tato vada dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 5 Tdo 479/2004, uveřejněné pod č. 57/2005. Sb. rozh. tr.). Usnesení o konání řízení proti uprchlému podle §305 tr. ř. má tedy formální a materiální aspekt. Formální stránka tohoto rozhodnutí spočívá v tom, že soud v jeho výroku jednoznačně vyjadřuje skutečnost, že řízení nadále nebude vedeno standardním způsobem, ale způsobem zvláštním, pro který platí určitá speciální pravidla zakotvená v ustanoveních §302 a násl. tr. ř. Materiální aspekt potom záleží zejména v odůvodnění tohoto usnesení, kde by měl soud konkretizovat důvody, které opodstatňují nutnost vést řízení proti uprchlému, tedy zejména zda obviněný pobývá v cizině nebo se skrývá, aby se tím vyhýbal trestnímu řízení, a dále z jakých konkrétních okolností byl tento závěr odvozen (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 5 Tdo 479/2004).
18. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, za jakých podmínek a okolností bylo proti obviněnému vedeno řízení proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. ř. (bod 1., str. 3, 4 rozsudku soudu prvního stupně). Konstatoval, že už v přípravném řízení byl obviněný stíhán jako uprchlý, poněvadž policejnímu orgánu nebylo po celou dobu známo, kde se nachází, nepodařilo se realizovat ani příkaz k zadržení vydaný dne 20. 7. 2017 Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 43 Nt 2554/2017, ani evropský zatýkací rozkaz vydaný dne 8. 2. 2018 týmž soudem pod sp. zn. 43 Nt 2524/2018, přičemž z obsahu spisu je zřejmé, že po obviněném bylo pátráno nejméně od 20. 7. 2017 všemi dostupnými prostředky, avšak bez úspěchu. I v řízení před soudem po podání obžaloby dne 10. 10. 2018 je tak nadále zjevné, že obviněný se prokazatelně a dlouhodobě skrývá pobytem na neznámém místě, a vědomě se tak vyhýbá trestnímu řízení, v němž má být rozhodnuto o skutku, který je předmětem obžaloby v této trestní věci. Bylo proto vedeno řízení proti uprchlému za účasti ustanovené obhájkyně. Odvolací soud závěry soudu prvního stupně označil za správné. Připomněl, že obviněný byl stíhán jako uprchlý v průběhu přípravného řízení a následně po podání obžaloby v řízení před soudem bylo zřejmé, že se prokazatelně dlouhodobě skrývá pobytem na neznámém místě a vědomě se vyhýbá trestnímu řízení, pročež jsou podmínky řízení proti uprchlému splněny (bod 4., str. 3 usnesení odvolacího soudu).
19. Nejvyšší soud poté, co se seznámil s obsahem předloženého spisového materiálu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 72/2018, shledal, že v trestní věci dovolatele byly pro konání řízení proti uprchlému splněny všechny zákonné podmínky. Jak je patrné ze spisového materiálu v trestní věci obviněného, o konání řízení proti uprchlému bylo rozhodnuto podle §302 a §305 tr. ř. usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 9 T 72/2018, (č. l. 1733 až 1735) přičemž toto usnesení naplňuje formální i materiální aspekt řízení proti uprchlému ve smyslu §305 tr. ř. Z výroku citovaného usnesení je totiž zcela zřejmé, že řízení proti uprchlému bylo nadále vedeno v souladu s ustanoveními §302 a §305 tr. ř. a soud prvního stupně v odůvodnění usnesení konkretizoval důvody, které opodstatňovaly nutnost vést řízení proti uprchlému. Jak vyplynulo z odůvodnění tohoto usnesení, na obviněného byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 43 Nt 2554/2017 příkaz k zadržení (dne 20. 7. 2017), dále byl Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 43 Nt 2524/2018 dne 8. 2. 2018 na obviněného vydán evropský zatýkací rozkaz. Žádný z těchto příkazů se však orgánům činným v trestním řízení do doby vydání citovaného usnesení nepodařilo realizovat, ačkoli v mezidobí byl zjišťován pobyt obviněného v cizině. Z trestního spisu vyplývá, že pátrání po osobě obviněného bylo vyhlášeno již dne 1. 6. 2017, přičemž žádným z operativních šetření Policie České republiky se nepodařilo k osobě obviněného, případně jeho kontaktu s jinými osobami, nic zjistit, ačkoliv policejní orgán pořídil i záznam ohledně obviněného v Schengenském informačním systému (č. l. 1648), byly zasílány dotazy na ukrajinské úřady, avšak bezúspěšně, obviněný neprocházel žádnou evidencí používanou orgány činnými v trestním řízení, neprocházel registrem pojištěnců České republiky, nepobíral nemocenské dávky, nebyl v rámci České republiky veden jako uchazeč o zaměstnání. Nelze pominout skutečnost, že s policejním orgánem spolupracoval advokát Mgr. Jan Švarc (jak vyplývá z úředních záznamů č. l. 1657, 1658), který uváděl, že převzal obhajobu obviněného a doloží plnou moc, což však učinil až v rámci dovolacího řízení předložením plné moci ze dne 17. 4. 2018. Z uvedených okolností je zjevné, že obviněný o probíhajícím trestním řízení věděl, když již v době přípravného řízení spolupracoval s advokátem Mgr. Janem Švarcem, přičemž v rámci svého dovolání uvedl, že sám vyhledal českého advokáta, přesto o sobě nepodal žádné informace orgánům činným v trestním řízení a stal se pro ně nekontaktním. Z toho soud prvního stupně správně dovodil (a následně to potvrdil i odvolací soud), že se obviněný vyhýbá trestnímu řízení tím, že se skrývá nebo uprchl do ciziny.
20. Argumentoval-li obviněný, že se po celou dobu trestního řízení vyskytoval v místě svého trvalého bydliště na Ukrajině, přičemž neví, proč mu tam nebyly zasílány písemnosti týkající se trestního stíhání, je třeba zdůraznit, že řízení proti uprchlému je možné konat bez ohledu na skutečnost, z jakých důvodů se nachází v cizině, jakým způsobem a za jakých okolností se tam dostal, čím se tam zabývá apod. Bez významu je tedy i skutečnost, že obviněný se údajně vyskytoval v místě svého trvalého bydliště, když to nebylo orgánům činným v trestním řízení známo, a to ani po důsledně vedeném pátrání po osobě obviněného, což do jisté míry zpochybňuje validitu informace obviněného. V průběhu řízení před soudy nižších stupňů bylo v nyní posuzované věci podle názoru Nejvyššího soudu jednoznačně prokázáno, že se obviněný pobytem na Ukrajině vyhýbal trestnímu řízení, když opustil území České republiky s tímto záměrem, a i přes kontakt s advokátem Mgr. Janem Švarcem nesdělil orgánům činným v trestním řízení spojení na svou osobu, přičemž orgánům činným v trestním řízení se všemi jim dostupnými prostředky, a to i spoluprací s ukrajinskými úřady, nepodařilo kontakt na obviněného získat.
21. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje s úvahami soudů nižších stupňů a považuje jejich závěr o tom, že se obviněný pobytem v cizině vyhýbal trestnímu řízení, za správný a odpovídající zákonu. S ohledem na výše uvedené jsou tedy námitky obviněného, v nichž tvrdil opak, neopodstatněné a nemohou naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Ve shodě se státní zástupkyní Nejvyšší soud upozorňuje na §306a odst. 2 tr. ř., podle něhož platí, že skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh obviněného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 §306a tr. ř. se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku obviněný poučen.
22. Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedeného dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
23. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
24. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
25. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. V projednávané věci není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména str. 11 až 13 rozsudku nalézacího soudu, str. 4 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Obviněný byl z jednání popsaného v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu usvědčován řadou důkazů, a to především listinnými důkazy, např. úředními záznamy Generálního ředitelství cel ze dne 19. 2. 2017 a ze dne 2. 3. 2017 (č. l. 1216, 1218), protokoly o sledování osob a věcí (č. l. 1072 až 1076, 1083 až 1084, 1092 až 1095, 1096 až 1130, 1136 až 1137, 1144 až 1158, 1195 až 1202), přepisy zájmových hovorů (č. l. 1223 až 1291), dále četnými protokoly o domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků včetně fotodokumentace (č. l. 470 až 487, 503 až 507, 508 až 516, 541 až 564, 585 až 591, 606 až 608, 610 až 637, 682 až 703, 713 až 715, 718 až 727, 737 až 740, 742 až 815, 825 až 828, 830 až 847, 857 až 863, 864, 865 až 891), záznamy telefonických hovorů apod., a také důkazy věcnými (zejména zajištěné tabákové výrobky). Pokud obviněný namítal, že nebylo prokazováno, zda na nahrávkách z odposlechu telekomunikačního provozu skutečně hovoří právě on, pak je evidentní, že obviněný naprosto opomenul skutečnost, že důkaz, který svou námitkou zpochybňuje, ve věci nestojí osamocen, ale je podpořen řadou provedených a výše citovaných důkazů, zejména protokoly o sledování osob a věcí, z nichž je zjevné, že právě obviněný byl osobou, která se zpochybňovaných hovorů účastnila. Námitka, že z provedených videozáznamů ze sledování nelze dovodit účast obviněného na dovozu cigaret, je rovněž lichá, když i tyto videozáznamy byly doprovázeny dalšími důkazy, v jejichž světle je třeba na videozáznamy nahlížet, především pak protokoly o sledování osob a věcí, záznamy z odposlechů atd. Ze všech provedených důkazů bez důvodných pochybností vyplývá vědomá účast obviněného na dovozu cigaret, spolehlivě bylo prokázáno i množství dovezených a přeprodaných cigaret (vyplývající zejména z domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, záznamů telefonických hovorů a SMS), přičemž nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku velice podrobně vyložil, z jakých důkazů vyplývají učiněná konkrétní skutková zjištění, a na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je možné pro jeho přesvědčivost v podrobnostech odkázat (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92).
26. Nejvyšší soud se s úvahami nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil a žádné pochybení v hodnocení důkazů neshledal. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Pakliže soudy opřely rozhodnutí o vině obviněného i o nepřímé důkazy, potom takový postup v posuzované konkrétní věci nikterak nekoliduje s právem na spravedlivý proces. Souhrn nepřímých důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku, objektivní i subjektivní stránku označeného zločinu a usvědčují z jeho spáchání obviněného (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968, č. 38/1970 Sb. rozh. tr.). V tomto smyslu je nutno zdůraznit, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soud nižšího stupně hodnotil provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustil žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlil. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě neopodstatňuje zásah Nejvyššího soudu z důvodu porušení práva na spravedlivý proces.
27. Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti uplatnil pouze takové námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. obsahově naplnit, a to ani z pohledu relevantní judikatury Ústavního soudu. Dovolací soud se proto posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval.
28. Obdobně nebylo možné přiznat relevanci ani námitce obviněného ohledně nepoužitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, k němuž byl soudem vydán příkaz, a to vzhledem k tomu, že odposlechy byly povolovány pouze formálně, když soud doslova zkopíroval návrh státního zástupce a k tomu nebylo prokázáno, kdo hovoří na pořízených nahrávkách. Taková výhrada, jakkoliv bez dalšího nevede k nepoužitelnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je totiž námitkou výhradně procesního charakteru. Nutno poznamenat, že přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je předmětem speciálního řízení podle §314 l a násl. tr. ř., a stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 8 Tdo 434/2017)
29. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud jej proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu