ECLI:CZ:NS:2020:11.TDO.1117.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 1117/2020-2702
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2020 o dovolání obviněného R. P. , narozeného XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2020, č. j. 6 To 444/2019-2400, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 72/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 11. 2019, č. j. 1 T 72/2019-2209, byl obviněný R. P. uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin mu byl soudem prvního stupně podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 4 tr. zákoníku, uložen trest odnětí svobody ve výměře 20 (dvaceti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále soud prvního stupně uložil obviněnému tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku náležitě specifikoval. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o vině a o trestech i dalších spoluobviněných, a to D. D., M. D., T. F., M. F., Z. Ch. a E. D.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný (jakož i někteří spoluobvinění) odvolání, na jejichž základu Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl – mimo jiné – tak, že k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a to pouze ve výroku o trestu odnětí svobody. Nově odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 4 tr. zákoníku, trest odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích týkajících se obviněného R. P. pak ponechal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněný.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a byl mu uložen nepřípustně vysoký trest.
4. Naplnění shora uvedených dovolacích důvodů přitom obviněný spatřuje v tom, že mu od státní zástupkyně JUDr. Renaty Havelkové bylo slíbeno, že pokud bude ve věci spolupracovat jako spolupracující obviněný, bude mu uložen pouze podmíněný trest odnětí svobody, a to navzdory tomu, že státní zástupkyni byla známa jeho trestní minulost. Obviněný se tak nyní cítí podveden, když očekával uložení pouze podmíněného trestu, a to vzhledem ke skutečnostem, jakým výrazným způsobem přispěl jako spolupracující obviněný k objasnění páchané trestné činnosti; současně obviněný dodává, že svým doznáním ohrozil sebe i svou rodinu.
5. Dále má obviněný za to, že soudy v řízení nehodnotily s náležitou pečlivostí jeho obhajobu a jejich postup neodpovídal základním zásadám trestního řízení dle §2 odst. 5 tr. řádu, ani požadavkům na odůvodnění jejich rozhodnutí podle §125 odst. 1 tr. řádu. Vzhledem ke kumulaci těchto okolností má obviněný za to, že v řízení došlo (mimo jiné) k porušení jeho práv a svobod plynoucích z článku 36 a článku 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
6. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu rozsudek odvolacího soudu zrušil a podle §265l tr. řádu rozhodl tak, že věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí a zároveň, aby na podkladu §265h odst. 3 tr. řádu rozhodl o přerušení výkonu napadeného rozsudku.
7. Dovolání obviněného soud prvního stupně zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) stran tvrzení obviněného o nepřípustně vysokém trestu uvádí, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, když obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V řešeném případě byl obviněnému (mimo jiné) uložen dle §283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 4 tr. zákoníku, nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Právě s tímto trestem vyslovuje obviněný nesouhlas, když jej považuje za „nepřípustně vysoký“. Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je ovšem nesouhlas obviněného neopodstatněný. V prvé řadě platí, že jde o přípustný druh trestu – trest odnětí svobody. Co do druhu daný trest tedy plně odpovídá §283 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud jde o jeho výměru, tak ta evidentně není nedovoleně vysoká, jak se domnívá obviněný. Naopak. Trest odnětí svobody byl vyměřen dle §58 odst. 4 tr. zákoníku, tedy došlo k jeho mimořádnému snížení pod dolní hranici trestní sazby. Za této situace nelze o nedovolené výši trestu ve smyslu překročení horní zákonné sazby vůbec hovořit. Soudy zde navíc užitím §58 odst. 4 tr. zákoníku plně reflektovaly specifické postavení obviněného jako spolupracujícího. Uloženému trestu tedy státní zástupce z hlediska užitého dovolacího důvodu nemá co vytknout.
8. Státní zástupce dále připomíná další dovolací námitku obviněného stran hodnocení jeho obhajoby. K těm pak – s ohledem na jejich abstraktnost – zdůrazňuje, že obviněný dané výhrady nedoprovodil příslušným relevantním výkladem, v němž by vyložil konkrétně, proč se domnívá, že k daným pochybením došlo. Úlohou dovolacího soudu dle státního zástupce ale není domýšlet, čím případně chtěl obviněný argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání. Předmětné výhrady tak zůstávají v rovině pouhého prohlášení obviněného, tudíž se k nim státní zástupce nemůže kvalifikovaně vyjádřit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015, ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1159/2015, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 6 Tdo 727/2019). Kromě toho státní zástupce dodává, že námitky tohoto typu zásadně ani nelze přiřadit pod dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože nemíří vůči právnímu posouzení skutku ani jinému hmotněprávnímu posouzení.
9. Závěrem svého vyjádření státní zástupce konstatuje, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. řádu, přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. řádu, a jako taková jsou plně přezkoumatelná. Proto navrhuje dovolání obviněného R. P. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
10. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice – tu však do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti, s výjimkou jeho přípustnosti, jíž se musel (s ohledem na učiněná zjištění) zabývat podrobněji.
12. Při posuzování otázky přípustnosti dovolání obviněného ve smyslu §265a tr. řádu Nejvyšší soud vycházel z obsahu napadeného rozsudku odvolacího soudu, z obsahu dovolání obviněného (viz č. l. 2245 a 2246) a z protokolů o veřejných zasedáních konaných před odvolacím soudem ve dnech 19. 2. 2020 a 11. 3. 2020 [viz č. l. 2373 a 2380]. Z těchto Nejvyšší soud zjistil, že obviněný ve svém odvolání napadal toliko výrok o trestu rozsudku soudu prvního stupně, přičemž rozsah svého odvolání v rámci veřejného zasedání nijak nezměnil. Jeho odvolací argumentace se tak jako celek otázky viny nijak nedotýkala. Za takové situace pak odvolací soud – neshledav důvodů pro postup podle §254 odst. 2 tr. řádu (viz bod 39. jeho rozsudku), kdy zároveň nešlo o případ, na který dopadá §254 odst. 3 tr. řádu – přezkoumal z podnětu odvolání obviněného toliko výrok rozsudku soudu prvního stupně o trestu.
13. Za takového stavu platí, že dovolání obviněného je v té části, v níž jeho argumentace (zřejmě) směřuje proti výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. řádu a ani neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu, nepřípustné. K tomu je třeba dodat, že slova „zřejmě“ Nejvyšší soud užívá proto, jelikož obviněný svoji argumentaci (založenou na konstataci nesprávného právního posouzení skutku a tvrzeném porušení pravidel pro zjišťování skutkového stavu zakotvených v §2 odst. 5 tr. řádu, popř. porušení jeho práv a svobod plynoucích z článku 36 a článku 40 Listiny), nijak blíže nerozvádí a není tak jasné, proti jakým skutkovým zjištěním brojí (přičemž jak Nejvyšší soud připomenul ve svém usnesení ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 11 Tdo 692/2019, bodu 21., není jeho úkolem jakkoliv nahrazovat či snad dotvářet dovolací argumenty obviněného). V této části by proto bylo namístě dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/200, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 383/2019, či ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 11 Tdo 707/2019).
14. Současně však platí, že dovolací argumentace obviněného směřuje i proti výroku odvolacího soudu o trestu. Ten přitom vzešel z kasace výroku rozsudku soudu prvního stupně o trestu odnětí svobody uloženého obviněnému, k níž došlo na podkladu odvolání obviněného proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. V tomto směru tedy přezkumné činnosti Nejvyššího soudu nic nebrání a ten mohl zkoumat, zda námitky obviněného lze podřadit pod některý z jím uvedených dovolacích důvodů.
15. Obviněný v dovolání uplatnil jednak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a dále podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
16. Přitom platí, že co se týče uplatnění dovolacích námitek vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenou přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu držení a chovu zvířat, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
17. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015; oproti tomu k námitkám proti výroku o trestu podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu srov. nález Ústavního soudu ze dne ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, body 49. a násl.].
18. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je možno podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
19. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s průběhem jemu předcházejícího trestního řízení, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněným, ale ani žádným jiným, zákonným dovolacím důvodům. Obviněný totiž v podstatě nesouhlasí s tím, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody (údajně mu mělo být ze strany státní zástupkyně slíbeno, že mu bude uložen trest podmíněný). Taková argumentace však pod jím uplatněné, ale ani žádné jiné zákonné dovolací důvody, nespadá. K tomu považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující:
21. Jak již Nejvyšší soud vzpomenul výše, pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu by bylo možné podřadit toliko ty námitky stran výroku o trestu, jejichž prostřednictvím by obviněný poukazoval buďto na tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení (viz shora vzpomenuté usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), popř. by namítal že odvolací soud se při hodnocení důkazů dopustil vady tzv. extrémního nesouladu , jež by spočívala v tom, že skutková zjištění určující pro stanovení konkrétní výměry uloženého trestu by neměla oporu v provedených důkazech (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, bod 56.). Ani o jeden z těchto případů však v nyní projednávané trestní věci podle Nejvyššího soudu nejde, neboť obviněný žádné námitky tohoto typu nevznáší.
22. Co se týče druhého z obviněným uplatňovaných dovolacích důvodů – tj. dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu – tak platí, že výhrady obviněného proti skutečnosti, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře šestnácti měsíců, a to v situaci, kdy byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře od dvou do deseti let, tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Je tomu tak z toho důvodu, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon za daný trestný čin připouští (§283 odst. 2 tr. zákoníku), přičemž tento byl obviněnému uložen i v zákonné výměře. Ta v případě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 tr. zákoníku činí dvě léta až deset let, přičemž v dané věci soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, aplikoval moderační ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku, v důsledku čehož byl obviněnému uložen trest odnětí svobody ve výměře pod dolní hranicí trestní sazby stanovenou za daný trestný čin v ustanovení §283 odst. 2 tr. zákoníku.
23. Přitom platí, že postup podle §58 odst. 4 tr. zákoníku (pozn. od 1. 10. 2020 jde o ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku), tj. mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby v případě pachatele označeného jako spolupracující obviněný, jsou-li splněny podmínky podle §178a odst. 1 tr. řádu a podal-li spolupracující obviněný jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, je obligatorní. Je tedy povinností soudu rozhodujícího o trestu – v případě splnění shora předestřených podmínek – k takové moderaci přistoupit a obviněnému uložit trest pod dolní hranicí trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl současně uznán vinným. Této povinnosti jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, dostály (viz body 1. a 2. tohoto usnesení).
24. Nejvyšší soud dále považuje za nezbytné dodat, že obviněný de facto nebrojí ani proti samotné výši uloženého trestu, nýbrž proti jeho formě (viz §52 odst. 2 tr. zákoníku), když tvrdí, že uložený trest odnětí svobody měl být ve smyslu §81 tr. zákoníku podmíněné odložen. K tomu je třeba připomenout, že podle §81 odst. 1 tr. zákoníku soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Jinými slovy „soud musí dospět k závěru, že v daném konkrétním případě jde o takového pachatele, na kterého postačí působit pouhou hrozbou trestu odnětí svobody, a není nutné trest odnětí svobody přímo vykonávat.“ (viz ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 939.).
25. Jak však ve vztahu k osobě obviněného připomněly soud prvního stupně (viz bod 26. jeho usnesení) i soud odvolací (viz bod 69. jeho usnesení), uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obviněnému bylo v této trestní věci odůvodněno osobou obviněného, konkrétně jeho bohatou trestní minulostí (když v minulosti byl celkem třináctkrát soudně trestán a dříve uložené a vykonané tresty jej zjevně nenapravily) a nespoluprací s Probační a mediační službou po jeho propuštění z vazby. Podle Nejvyššího soudu se takový závěr jeví ve světle učiněných poznatků k osobě obviněného zcela odůvodněným.
26. Pouze nad rámec již vzpomenutého lze dodat, že ničím nepodložené tvrzení obviněného o údajném příslibu státní zástupkyně JUDr. Renaty Havelkové o podmíněném odsouzení k trestu odnětí svobody nelze podřadit pod žádný z jím uplatňovaných dovolacích důvodů a Nejvyšší soud se jím tak nemohl blíže zabývat.
V.
K návrhu na odklad či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí
27. Pokud jde o podnět, který obviněný činí v rámci svého petitu, tedy aby Nejvyšší soud přerušil výkon napadeného rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. řádu – na který nesprávně obviněný poukazuje) však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Protože dovolací argumentace obviněného R. P. – v té části, v níž bylo jeho dovolání přípustné – neodpovídá jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, nezbylo Nejvyššímu soudu, než jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.