ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1159.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1159/2015-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2016 o dovoláních obviněných J. Ť. , a Mgr. A. V. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 14 To 84/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod 1 T 95/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. Ť. a Mgr. A. V. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. 1 T 95/2013, byli obvinění J. Ť. a Mgr. A. V. uznáni vinnými přečiny neoprávněného podnikání podle §251 odst. 1 tr. zákoníku, porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku a výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku, spáchanými ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za toto jednání byla obviněná J. Ť. podle §251 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku jí byl uložen též peněžitý trest v počtu 50-ti celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.000,- Kč, tj. celkem 50.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Současně byl obviněné podle §70 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí blíže specifikovaných na čl. 8 a 9 výroku rozsudku. Obviněný Mgr. A. V. byl podle §251 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v počtu 250-ti celých denních sazeb, přičemž denní sazba činí 1.000,- Kč, tj. celkem 250.000,- Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí blíže specifikovaných na čl. 9 a 10 výroku rozsudku.
Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. P. a L. P.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Boehringer Ingelheim Pharma GmbH & Co. KG, se sídlem Ingelheim, 55218, Spolková republika Německo, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že
Obvinění J. Ť. a Mgr. A. V.:
v období od 1. 1. 2010 do 10. 6. 2011 A. V. s J. Ť. v obci M. a od ledna 2011 v domě čp. … v ulici K. v obci V. ve značném rozsahu vědomě vyrobili za účelem uvedení do oběhu a uvedli do oběhu padělky přípravků obsahující látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem za jiným než léčebným účelem a další přípravky chráněné ochrannou známkou, v napodobených lékovkách za použití napodobenin krabiček a kopií příbalových letáků, které neoprávněně opatřili ochrannou známkou držitele oprávnění, kdy jde nejméně o přípravky vyráběné, přechovávané a distribuované jako originál výrobku pod obchodním názvem SPIROPENT, vlastníkem ochranné známky č. … je společnost Boehringer Ingelheim Pharma, Ingelheim 55218, Německo a VIAGRA, vlastníkem ochranné známky č. … je společnost Pfizer Inc. USA,
J. Ť. se mimo vlastního prodeje, podílela i na výrobě látek, zajišťovala obaly, potisky a krabičky na uvedené látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, zejména k přípravku SPIROPENT v tiskárně společnosti Grafiapress, s. r. o. se sídlem na adrese V. …, okr. K., kde odebrala nejméně 30.000 kusů papírových krabiček k přípravku Spiropent,
A. V. a J. Ť. společně nejméně do 10. 6. 2011 v bytě J. Ť. na adrese L. … ve Z. přechovávali padělky obsahující látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem a padělky přípravku Viagra, a to 370 ks tablet padělku přípravku SPIROPENT, 2 ks papírových krabiček k přípravku Spiropent, 6 ks příbalových letáků přípravku SPIROPENT, 1 ks 1 ks bílé plastové lékovky Viagra 100 s obsahem 30 ks modrých tablet s označením 100, 372 ks modrých tablet různých tvarů, s označením 100, 1 ks bílé lékovky s nápisem VIAGRA 100 v zatavené průhledné folii, 84 ks holografických nálepek s nápisem VGR 100, 23 ks nálepek s nápisem VIAGRA 100, 126 ks holografických nálepek s nápisem VGR 100, 46 ks holografických nálepek s nápisem VGR, 148 ks holografických nálepek s nápisem VGR 100, 101 ks ampulí přípravku AGOVIRIN DEPOT 2 ml, 150 ks tablet přípravku OXANDROLONE, 27 ks ampulí přípravku NANDROLONE 2 ml, 76 ks ampulí přípravku SUPERANABOLON 1 ml,
A. V. v blíže nezjištěné době do 10. 6. 2011 v místě svého trvalého bydliště přechovával padělky obsahující látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem a padělky přípravku Viagra, a to cca 34750 ks modrých tablet s nápisem „100“ ve třech bílých plastových kbelících - padělek přípravku Viagra, dále 3 kusy lékovek, jedna zabalená ve folii, název VIAGRA 100 mg, 52 kusů lékovek zabalené ve folii s názvem VIAGRA 100 mg, 100 ks tablet přípravku NAPOSIM, 90 ks tablet přípravku OXANDROLONE SPA, dále v domě čp. K. … ve V. přechovával padělky obsahující látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem a to 4175 ks tablet padělku přípravku SPIROPENT v blistrech, 4166 ks prázdných papírových krabiček k přípravku SPIROPENT, bílý prášek v plastovém barelu označený SPI k tabletování zjištěna směs k tabletování padělku přípravku SPIROPENT, 15 ks tablet padělku přípravku SPIROPENT,
dále na základě objednávky ze dne 11. 2. 2011 od S. P., formou SMS z čísla … slovenského mobilního operátora na číslo …, které používá J. Ť. prodali dne 14. 2. 2011 A. V. a J. Ť. S. P. látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, a to: 30 ks přípravku TREMBOLON, 30 ks přípravku NANDROLON, 30 ks přípravku BOLDENON, 30 ks přípravku „PD“ a „TD“, 30 ks přípravku ANABOLIK, 30 ks přípravku WINSTROL, 30 ks přípravku TESTOSTERON ENANTHAT, 30 ks přípravku SUSTANON, 30 ks přípravku TESTEX, 5 ks přípravku NIBAL, 5 ks přípravku „STROM“,
na základě objednávky ze dne 22. 2. 2011 od S. P., formou SMS z čísla … slovenského mobilního operátora na číslo …, které používá J. Ť. prodali A. V. a J. Ť. S. P. látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem a to: 3 ks balení SUPERANABOLON, 30 ks přípravku NANDROLON, 10 ks přípravku ANDROBOLIC, 3 ks přípravku PARABOLAN,
dne 1. 3. 2011 S. P., posílá SMS z čísla … slovenského mobilního operátora na číslo …, které používá J. Ť. objednávku na 4 ks přípravku SPIROPENT po 150 ks tabletách, 30 ks přípravku TESTEX a dne 3. 3. 2011 J. Ť. s A. V. objednané látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem vyvezli z České republiky do Slovenské republiky, kde je předali S. P.,
dne 19. 1. 2011 A. V. dovezl L. B. 390 ks tablet padělků přípravku Viagra, které B. následně distribuoval dalším osobám, přičemž tohoto jednání se obvinění dopustili bez příslušného povolení, ačkoliv zde uváděné a jimi nabízené a prodávané přípravky obsahují mimo jiné i anabolické látky, resp. látky s hormonálním účinkem z přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 454/2009 Sb. a byli si vědomi jejich povahy, jakož i nelegálnosti svého jednání,
obvinění A. V. a J. Ť. se výše popsaného jednání dopustili bez příslušného oprávnění, neboť jim nebylo k takovéto činnosti živnostenské oprávnění uděleno příslušným živnostenským úřadem, protože nesplňují zákonné podmínky uvedené v zákoně č. 95/2004 Sb.,
dále se obvinění A. V. a J. Ť. popsaného jednání dopustili bez příslušného oprávnění, neboť jim nebylo k takovéto činnosti živnostenské oprávnění uděleno příslušným živnostenským úřadem, neboť výdej léčivého přípravku Viagra je vázán na lékařský předpis (01/07/2010 Viagra-EMEA/H/C/000202-100064) a vydává se v souladu s rozhodnutím o registraci, zejména pak se souhrnem údajů o přípravku dle §82/1 zákona č. 79/1997 Sb. o léčivech.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali oba dovolatelé a spoluobvinění J. P. a L. P., rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích tak, že je usnesením ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 14 To 84/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Obvinění J. Ť. a Mgr. A. V. napadli rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím společného obhájce dovoláními, která shodně opřeli o dovolací důvod uvedený v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V části svých mimořádných opravných prostředků shodně namítají, že bylo rozhodnuto o jejich vině, aniž by byla oddělena účast každého z nich na tvrzené trestné činnosti. Tím, že oba byli posuzováni jako jeden subjekt a nikoli odděleně, ačkoliv z obžaloby i meritorních rozhodnutí soudů je zřejmé, že měli mít diametrálně odlišná postavení, když obviněná Ť. byla toliko sekretářkou obviněného Mgr. V. – jednatele společnosti AV 82 s. r. o., byl podle jejich mínění skutek posuzován nepřípustným způsobem. Svá tvrzení, že soudy neodlišily jejich zcela rozdílné role, pak opírají o odkazy na konkrétní citace odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Současně oba vznáší námitky vůči popisu skutku ve vztahu k délce doby, po kterou měli společně provozovat živnost, a vytýkají, že soud jejich role a podíl na tvrzené trestné činnosti směšuje, ačkoliv měl přesně vymezit, zda, co a v rámci jakého časového období měl každý z nich protiprávně činit. V tomto ohledu považují rozhodnutí soudů za nepřezkoumatelná. Odmítají taktéž jejich závěr, že „oba obvinění věděli, že nemají příslušná živnostenská oprávnění“ a dodávají, že z této skutečnosti nelze dovozovat přímý úmysl k neoprávněnému podnikání ve smyslu naplnění znaků dané skutkové podstaty. Namítají rovněž nesprávnou interpretaci výpovědi S. P. z přípravného řízení, když soud prvního stupně toliko z jím zaslaných SMS zpráv dovodil, že měli po dobu roku a půl vyrábět a distribuovat anabolika a zcela pominul jeho další výpověď k vysvětlení celé události. K tvrzení soudů, že u obou obviněných byl dán přímý úmysl ohledně všech trestných činů, shodně uvádí, že tento nebyl ani zjišťován ani prokázán a že se jedná o pouhé domněnky.
Obviněná Ť. dále zdůrazňuje, že ačkoliv je na jedné straně pojímána jako zaměstnankyně a sekretářka společnosti AV 82 s. r. o., současně je ztotožňována s jednatelem společnosti, obviněným Mgr. V. v tom směru, že stejně jako on podnikala, ač dobře věděla o trestnosti svého počínání a distribuovala zakázané látky. K tomu uvádí, že jako sekretářka – zaměstnankyně nemohla vědět, že porušuje trestní zákon, pokud plní úkoly zadané jí zaměstnavatelem, když jí nepříslušelo kontrolovat, zda společnost AV 82 s. r. o., resp. její zaměstnavatel má licenci k úpravě (nikoli anabolických) tablet a licenci s takovou látkou nakládat. Odmítá závěry soudů, že oba věděli, že nemají příslušná živnostenská oprávnění, když ze skutečnosti, že byla pouhou zaměstnankyní společnosti obviněného Mgr. V. nelze dovozovat její přímý úmysl neoprávněně podnikat ve smyslu naplnění zákonných znaků dané skutkové podstaty. Nemohla mít vědomost ani o tom, co je obsahem tašek s věcmi, které si u ní obviněný Mgr. V. – její druh – u ní ponechal, když tvrzením, že něco „zobkal“ rozhodně nemínila zakázané přípravky, ale přípravky pro kulturisty, neboť se kulturistice věnoval. Nebylo tak postaveno najisto, komu z uživatelů bytu látky patřily, když soud nepřihlédl k doznání Mgr. V., že patří jen jemu. Pokud soudy ohledně přechovávání látek s anabolickým a hormonálním účinkem v jejím bytě konstatovaly, že již její vědomost o tom, že nějaké léky Mgr. V. u ní v bytě má, postačí k uznání viny daným trestným činem, popřely princip in dubio pro reo. Forma účasti na trestném činu přechovávání zakázaných látek je podle jejího názoru judikaturní otázkou, která dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena. Shrnula, že soudy nevyhodnotily ani se nezabývaly jí nastíněnými pochybnostmi a místo toho nesprávně dovodily, že musela vědět, že obviněný u ní přechovává anabolika, že podniká nedovoleně a že její zaměstnavatel nemá patřičnou licenci.
Obviněný Mgr. V. též zpochybňuje závěr nalézacího soudu o jeho vině za situace, který na jedné straně trestnou činnost obou obviněných směšuje, avšak současně tvrdí, že obviněná Ť. „v podstatě měla vše na starosti“. Připouští toliko existenci zákonných znaků (včetně subjektivní stránky) u trestného činu držení anabolických steroidů, jehož spáchání doznal, ale u trestných činů nedovoleného podnikání a porušování práv k ochranné známce soudy jeho úmysl dovodily neopodstatněně. Pokud je mu kladeno za vinu, že měl po dobu jednoho a půl roku vyrábět látky s anabolickým účinkem, distribuovat je a podílet se na nedovoleném podnikání a porušování práv k ochranné známce, pak tyto skutečnosti neprokazuje ani objednávka krabiček léků, neboť existovala spolupráce s více společnostmi, které u společnosti AV 82 s. r. o., zadávaly činnost jako tzv. outsourcing, tedy běžný typ spolupráce, kdy se na jednotlivé části vlastní zakázky vybírají subdodavatelé, přičemž jeho vinu nelze dovodit ani ze skutečnosti, že odmítl uvést na této činnosti spolupracující společnost. Soudy též popřely princip in dubio pro reo, pokud důkazy o jeho nevině zpochybnily (např. výpověď S. P. z přípravného řízení či nález většího množství steroidů, které jako vrcholový sportovec užívá) nebo je neprovedly (výpověď S. P. před soudem), když i přes rok a půl trvající sledování orgány činnými v trestním řízení žádný přímý či vážný důkaz o jeho vině neexistuje. S odkazem na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1104/08, namítá, že postupem odvolacího soudu došlo k porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Nesouhlas oba obvinění projevili též s uloženými peněžitými tresty, když v tomto směru shodně vytýkají, že orgánům činným v trestním řízení se za téměř dvouleté sledování nepodařilo zajistit jediný důkaz o tom, že by z tvrzené trestné činnosti měli jakýkoli zisk či projevili snahu jej získat. Uložené peněžité tresty považují za nepřiměřené, přičemž poukazují na své osobní, finanční a majetkové poměry a namítají, že pro jejich uložení nebyly splněny podmínky stanovené v §67 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný Mgr. V. dále brojí i proti uložení trestu propadnutí věci – tří tabletovacích strojů, zabavených v jeho provozovně, přestože ohledně nich neexistoval žádný důkaz o tom, že by byly používány nebo byť jen jednou použity k výrobě zakázaných látek. Zdůrazňuje, že tyto stroje nejsou a nikdy nebyly jeho vlastnictvím, ale patří E. A., která ačkoliv se jako jejich majitelka o tyto přihlásila, podala soudu čestné prohlášení a kopii smlouvy, soudy, aniž by si ověřily její stanovisko např. její výpovědí, jí neuvěřily. Soudy rozhodly v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, když uložení tohoto trestu odůvodnily na základě důkazů nalézacím soudem neprovedených ani nezmíněných, navíc zcela neurčitých (fotodokumentace, protokol). Své podání obviněný dále doplnil o podrobnou úvahu o obsahu a povaze předložené smlouvy uzavřené mezi společností AV 82 s. r. o. a E. A., jednatelkou společnosti Juvital, s. r. o. Současně předložil Nejvyššímu soudu k posouzení judikaturní otázky týkající se problematiky neoddělení rolí dvou obviněných, hodnocení důkazů ve vztahu k uloženému peněžitému trestu a vyhodnocení smlouvy prokazující vlastnictví třetí osoby k věci ve vztahu k opodstatněnosti uložení trestu propadnutí věci.
Obviněná J. Ť. závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. S poukazem na svou osobní situaci dále požádala o odložení výkonu peněžitého trestu, neboť je samoživitelkou, matkou tří dosud nezaopatřených dětí a peněžitý trest by výrazně zasáhl do její finanční situace. Obviněný Mgr. A. V. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal o odklad výkonu peněžitého trestu a trestu propadnutí věcí, neboť hrozí, že předmětné věci budou zlikvidovány či jinak se v budoucnu stanou nedostupnými, a bude tak zavázán uhradit E. A. škodu.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovoláním obviněných konstatoval, že ohledně skutkových zjištění soudů jsou jejich námitky založeny pouze na jiném hodnocení provedených důkazů, přičemž se domáhají užití principu in dubio pro reo. V této části svých dovolání jen nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů, kteréžto námitky však důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání zjevně nenaplňují. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011, dále uvádí, že pokud dovolatelé nenamítají porušení zásad spravedlivého procesu, je z tohoto hlediska tato okolnost překážkou přezkoumávání napadených rozhodnutí. Rovněž nejsou dány nebo nejsou extrémní jimi namítané rozpory mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním. Pokud se obviněná Ť. hájí tím, že jako zaměstnankyně se nemohla dopustit neoprávněného podnikání, jedná se o argument zjevně nepřiléhavý a nelogický, neboť jestliže je někdo zaměstnancem, neznamená to, že je pro případ provádění neoprávněného podnikání chráněn před trestním postihem. Podle státního zástupce odvolací soud přiléhavě vysvětlil, z jakých důvodů bylo jednání obou obviněných neoprávněným podnikáním, když k činnosti, za niž byli odsouzeni, by potřebovali živnostenské oprávnění, a dílem i oprávnění od majitelů ochranných známek (Spiropent a Viagra) či další povolení (Viagra a látky s hormonálními účinky). Obviněná tak podle státního zástupce pouze konstruuje jiný než soudy zjištěný skutkový stav – že byla pouze zaměstnankyní, která o podnikání obviněného Mgr. V. nic nevěděla a nijak se na něm nepodílela. Obdobný charakter má i její požadavek, aby bylo její jednání odděleno od jednání obviněného Mgr. V., přestože soudy shledaly a logicky odůvodnily, že jejich jednání oddělena nebyla a oba jednali jako spolupachatelé.
Za pouhý nesouhlas s učiněným skutkovým zjištěním o záměru dovolatelů označil státní zástupce rovněž námitky, že jim nemohly být uloženy peněžité tresty, když neměli z trestné činnosti žádný zisk. V tomto ohledu konstatoval, že soudy učinily správný závěr, že jejich společným cílem bylo získání majetkového prospěchu (str. 20 rozsudku odvolacího soudu) a poukázal, že při objemu výroby zřejmého ze zajištěných 34.750 ks modrých tablet je nereálné, že by cílem jejich činnosti byl jiný motiv. Pokud obviněný Mgr. V. napadá uložení trestu propadnutí tří tabletovacích strojů, zdánlivě zde napadá jiné nesprávné právní posouzení věci – nesprávné užití občanského práva při určování, kdo je vlastníkem těchto strojů. Z obsahu odůvodnění na str. 25 rozsudku nalézacího soudu je však patrno, že právní hodnocení smlouvy o nájmu nebylo důvodem odmítnutí tvrzeného vlastnického práva E. A., když za podstatné považoval soud i to, že se začala o své stroje zajímat až po více než třech létech po jejich zajištění policií. Předmětnou smlouvu proto shledal nevěrohodnou a motivovanou snahou zabránit propadnutí těchto strojů. Státní zástupce je tohoto názoru, že i kdyby předmětná smlouva vlastnictví jiné osoby než obviněného obsahově osvědčovala, vzhledem ke svému pozdnímu předložení by i poté byla považována za pouhý účelový pokus zabránit propadnutí předmětných věcí a za nevěrohodný dokument. K tomu dodal, že je-li řešena otázka věrohodnosti a nikoliv právního obsahu smlouvy, jedná se o otázku skutkovou a nikoliv právní. Otázku věrohodnosti uvedené smlouvy přitom státní zástupce označil za zásadní, neboť obsah účelově vypracovaného dokumentu nemůže být podstatný pro posouzení vlastnictví. Ani tato námitka obviněného Mgr. V. tak podle státního zástupce tvrzenému dovolacímu důvodu neodpovídá. Závěrem státní zástupce uzavřel, že obvinění svými námitkami obsahově nenaplnili jimi zvolený dovolací důvod a ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž jsou dovolání opírána, naplňují obviněnými uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Oba obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).
K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu předně zjistil, že citované námitky oba obvinění uplatnili již v předchozích stadiích trestního řízení v rámci obhajoby, kterou učinili v řízení před soudy obou stupňů, a především byly podstatou odvolání, které podali proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Z výše citovaného obsahu podaných dovolání je rovněž zřejmé, že námitky obou obviněných deklarovaný dovolací důvod zjevně nenaplňují, neboť dovolatelé nenapadají právní posouzení skutku ani jiné hmotně právní posouzení, nýbrž primárně pouze skutkové závěry soudů obou stupňů, a to zejména poukazem na údajnou existenci extrémního nesouladu skutkových závěrů, výsledků provedeného dokazování a právního posouzení stíhaného skutku, tedy že hodnocení důkazů nebylo provedeno v souladu s postuláty vyplývajícími z ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., čímž ovšem uplatňují námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů tvrzením, že se nedopustili inkriminovaného jednání, rozebírají celkovou důkazní situaci s tím, že zpochybňují hodnocení důkazů soudy námitkami, že tyto byly vyhodnoceny v rozporu s požadavky zákona, a důkazy, jimiž byla vyvrácena jejich vina, byly přehlédnuty, resp. nebyly ani provedeny (výslech svědka S. P.), a tvrdí, že jejich úmysl ve smyslu požadavků na naplnění subjektivní stránky jim přisouzených trestných činů, nebyl zjišťován ani jim nebyl prokázán. Tím vším se však obvinění primárně domáhají změny skutkových zjištění soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usilují o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustili, resp. nenaplnili zákonné znaky jejích skutkových podstat. Na stejném podkladě (tj. na polemice se skutkovými závěry soudů) je postavena jen obecně uplatněná námitka obou obviněných spočívající v tvrzení, že soudy nebyla jejich jednání oddělena a konkretizována, ačkoliv jejich vzájemná součinnost s ohledem na jejich odlišné postavení ve firmě nebyla prokázána, jakož i námitka obviněné Ť., že se jako zaměstnankyně nemohla dopustit neoprávněného podnikání. Nejvyšší soud se ani nemohl zabývat obecnými námitkami, v nichž oba obvinění tvrdí, že nebyl prokázán jejich úmysl spáchat posuzovanou trestnou činnost, který navíc nebyl soudy ani zjišťován, neboť jde o námitky procesně právní povahy směřující především proti způsobu vyhodnocení provedených důkazů. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Nadto je zřejmé, že tyto a další obdobné námitky obviněných směřují výhradně proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů a obsahově tak nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnými považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné též zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení obou dovolatelů, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových, a jako takové není způsobilé naplnit zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. S ohledem na uplatněné dovolací námitky je třeba připomenout, že extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nutno zdůraznit, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Svitavách, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně o žádný extrémní rozpor nejedná.
Není účelem rozhodnutí dovolacího soudu znovu provádět rozbor důkazní situace a opakovat hodnotící úvahy nižších soudů v této věci. Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Jedná se především o výpovědi spoluobviněných J. P. a L. P., ale i svědků P. K., M. L., J. Š., R. K. a Ing. R. R. Tato svědectví si navzájem korespondují a jsou též podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy. Z nich lze za stěžejní důkazy svědčící o vině obou obviněných označit protokoly o domovních prohlídkách v bytě obviněné Ť., tak i v domech Mgr. V. a protokoly o prohlídkách jiných prostor, včetně zajištěné fotodokumentace. V rámci domovní prohlídky u obviněného Mgr. V. v jeho domě ve V. byly zajištěny nejen tři tabletovací stroje k výrobě tablet a kapslovací stroj, ale i množství přípravků, které byly analyzovány jako přípravky k výrobě Spiropentu a Viagry, jakož i velké množství těchto tablet, obalů, holografických nálepek, příbalových letáků apod. svědčících o tom, že docházelo k výrobě padělků těchto tablet ve velkém množství. Z protokolů rovněž vyplývá, že tabletovací stroje byly stroji používanými a ani jeden z nich nebyl v zabaleném stavu, jak bylo obviněným namítáno. K výrobě Spiropentu pak lze poukázat i na zajištěné poznámky v bytě obviněné Ť., svědčící pro závěr, že tablety přípravky byly vyráběny s určitými čísly expirace, když ze shora citovaných analýz od vlastníků ochranných známek je patrné, že právě tyto expirační doby neodpovídaly jejich číselným řadám. Kromě toho, že tyto výrobky obvinění ve velkém vyráběli, tak je také v poměrně velkém množství, jak je zejména z výsledků domovních prohlídek zřejmé, přechovávali v bytě obviněné Ť. i v domech obviněného Mgr. V.
Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že byť obviněný Mgr. V. podnikal v rámci firmy AV 82 s. r. o., tato firma neměla oprávnění k prodeji přípravků Spiropent či Viagra, a společnost ani obvinění neměli živnostenské oprávnění k provozování této činnosti, přičemž výdej přípravku Viagra je navíc vázán na lékařský předpis a vydává se v souladu s rozhodnutím o registraci, kdy tato oprávnění obvinění rovněž neměli. Rovněž tak nedisponovali potřebnými povoleními k výrobě, přechovávání či distribuci látek s hormonálními účinky. Pokud jde o přípravky obsahující mimo jiné i anabolické látky, které byly zajištěny v rámci domovní prohlídky u obviněné Ť., zajištěné větší množství anabolik vyvrací obhajobu obou obviněných, že se jednalo o přípravky patřící pouze Mgr. V. a že obviněná Ť. s nimi neměla nic společného. Bylo rovněž prokázáno, že tyto přípravky byly na základě objednávky též distribuovány S. P., přitom již jen pouhé přechovávání takového množství těchto zakázaných látek s hormonálním účinkem v bytě obviněné při jejím vědomí a při splnění dalších podmínek postačí k naplnění zákonných znaků označeného přečinu. Ohledně námitek obviněné J. Ť., že ve firmě, jejímž jediným společníkem a jednatelem byl spoluobviněný Mgr. V., zastávala pouze funkci jeho asistentky a nemohla mít tudíž vědomost o protiprávnosti svého jednání, neboť pouze plnila úkoly zadané jí zaměstnavatelem, stejně jako její tvrzení, že neznala obsah tašek, v nichž se nacházely látky s anabolickým a hormonálním účinkem, které si u ní spoluobviněný Mgr. V. jako její druh ponechal, lze jen konstatovat, že provedeným dokazováním byl její podíl na trestné činnosti dostatečně konkretizován a prokázán. Soudy rovněž logicky zdůvodnily, proč neuvěřily tvrzení svědka S. P. z přípravného řízení, když jinak byla distribuce látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem tomuto svědkovi prokázána např. odposlechy telefonních hovorů a SMS zprávami. Věci zajištěné či vydané při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor byly podrobeny laboratornímu zkoumání. Byly vypracovány odborné analýzy a vyjádření vlastníků ochranných známek (společnost Boehringer Ingelheim Pharma k přípravku Spiropent a společnost Pfizer INC USA k přípravku Viagra), ohledně vzorků a věcí zajištěných při domovních prohlídkách u obviněných a při prohlídkách jiných prostor, které jednoznačně konstatují, že všechny zajištěné vzorky týkající se přípravku Viagra a Spiropent jsou padělky, a to jak tablety, které obsahovaly jiné směsi, než které společnosti užívají, tak i obaly, etikety a holografické etikety, přičemž v tabletách byla zjištěna i nízká hodnota účinných látek.
Soudy si byly vědomy tvrzení obviněných, že se předmětného jednání nedopustili, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obvinění nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňují s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obvinění svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnili zákonné znaky přečinů neoprávněného podnikání podle §251 odst. 1 tr. zákoníku, porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku a výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k výtkám na jejich adresu. K podrobnostem lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, konkrétně na str. 15 až 23 rozsudku soudu prvního stupně a str. 13 až 18 usnesení odvolacího soudu. Pokud by obvinění brojili toliko proti odůvodněním soudních rozhodnutí, tak podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Pokud jde o výtku obou dovolatelů uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ohledně uložených peněžitých trestů spočívající v tvrzení, že uložený peněžitý trest je nepřiměřený, když podle obviněné Ť. nebyly pro jeho uložení splněny podmínky uvedené v §67 odst. 1 tr. zákoníku, nutno v obecné rovině konstatovat, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obvinění neuplatnili), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. V rámci obviněnými uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu, za pokračování v trestném činu. O žádný z těchto případů se ale v posuzované věci nejedná.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit peněžitý trest, jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslně trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch.
Podle §68 tr. zákoníku je výměra peněžitého trestu stanovena ve formě tzv. denních sazeb, jejichž podstatou je vyjádření povahy a závažnosti trestného činu (odst. 1). Při stanovení výše denní sazby se přihlíží k majetkovým poměrům pachatele a vychází se především z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít při náležitém využití svých schopností průměrně za jeden den (odst. 3). Peněžitý trest se tedy ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb (odst. 2). Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50.000 Kč. Maximální výměra peněžitého trestu je tedy až 36.500.000 Kč.
Soud prvního stupně, který podrobně zkoumal osobní a majetkové poměry obviněných, dospěl k závěru, že podmínky pro uložení peněžitého trestu byly splněny, neboť zištný motiv obviněných je zcela evidentní a nasvědčuje tak správnosti úvah o jejich schopnosti vykonat jim uložené peněžité tresty ve stanovené výměře. Rovněž odvolací soud v tomto směru neshledal žádné pochybení, když podle jeho názoru nelze hovořit o tom, že by peněžité tresty byly s přihlédnutím k povaze a závažnosti jednání obviněných, k hodnocení jejich osob, osobním, rodinným a majetkovým poměrům, ke způsobu jejich života a možnostem jejich nápravy, nepřiměřeně přísné. Ani Nejvyšší soud nespatřuje ve výroku o peněžitém trestu žádné pochybení, když i podle jeho názoru výše peněžitých trestů odpovídá nejen rozsahu a charakteru trestné činnosti, která byla evidentně páchána se záměrem získat majetkový prospěch, ale rovněž i finančním a majetkovým možnostem obviněných. Námitky obviněných proti uložení peněžitého trestu proto nebyly způsobilé zvrátit správné rozhodnutí soudů nižších stupňů. S ohledem na jejich charakter nemohly naplnit žádný z důvodů dovolání, včetně důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř.
Pod deklarovaný důvod dovolání nelze podřadit ani námitku obviněného Mgr. V., jíž brojí proti trestu propadnutí věci – tří tabletovacích strojů podle ustanovení §70 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku. V tomto směru nelze jeho dovolání přiznat důvodnost ani tehdy, pokud by ji dovolací soud zvažoval jako námitku, jíž by měl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž obviněný formálně vzato explicitně ve svém mimořádném opravném prostředku neoznačil.
Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 5. 2015) soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a) které bylo užito k spáchání trestného činu, b) která byla k spáchání trestného činu určena, c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo d) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná. Podle odst. 2 téhož ustanovení trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli.
Těžiště námitek obviněného spočívá v tvrzení, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci – tří tabletovacích strojů, zajištěných dne 10. 6. 2011 u obviněného při domovní prohlídce na adrese V., K. čp. …, neboť podle §70 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku může být tento trest uložen, bylo-li věci nebo jiné majetkové hodnoty náležející pachateli užito ke spáchání trestného činu nebo byla-li ke spáchání trestného činu určena. Obviněný zejména tvrdí, že tři tabletovací stroje nejsou jeho vlastnictvím, ale patří E. A., která se o ně přihlásila dne 24. 10. 2014, když předložila smlouvu o nájmu, o kterou své vlastnické právo k těmto strojům opírá, přičemž za chybný rovněž označuje závěr soudů, že předmětné stroje byly používány k posuzované trestné činnosti. Je třeba předeslat, že důkazy provedené v průběhu trestního řízení zcela zřetelně svědčí o tom, že soudy obou stupňů založily svá skutková zjištění i ve vztahu k této dovolací námitce, na relevantních důkazech. V tomto ohledu nutno zdůraznit, že soud prvního stupně shledal předmětnou smlouvu za nevěrohodnou, motivovanou snahou obviněného zabránit propadnutí výše označených věcí. Taktéž odvolací soud oprávněnost nároku E. A. neshledal, když dospěl k závěru, že předmětná smlouva, již označil za neurčitou a zmatečnou, o jejím vlastnictví k předmětným strojům nesvědčí. Soudy poukázaly na její předložení až po více než třech létech od zajištění předmětných strojů a s ohledem na celkové okolnosti případu dospěly k závěru o její účelovosti a nevěrohodnosti s tím, že obsah takového dokumentu pak nemůže být pro posouzení vlastnictví podstatný, resp. že se nevylučuje závěr, že předmětné stroje náležely obviněnému ve smyslu podmínek pro jejich propadnutí podle §70 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se s těmito správnými závěry může ztotožnit. Pokud obviněný dále tvrdí, že předmětné stroje nebyly používány k páchání posuzované trestné činnosti, v daném případě k výrobě zakázaných látek, lze ve vztahu k této výhradě poznamenat, že je vyvrácena především skutečností, že při domovní prohlídce byly zajištěny směsi určené k tabletování padělků Spiropentu a Viagry, z čehož s ohledem na stav tabletovacích strojů svědčící o jejich používání lze důvodně dovodit, k čemu sloužily a k čemu byly určeny. Z protokolu o domovní prohlídce (č. l. 389 tr. spisu) a následné fotodokumentace je totiž zjevné, že stroje byly používány a ani jeden z nich nebyl zabalen jako nový v obalovém materiálu, jak obviněný nepatřičně namítá. Ve shodě se závěry soudů obou stupňů lze tedy konstatovat, že obviněnému nebyl uložen trest propadnutí věci v rozporu se zákonem a námitky, které v tomto ohledu vznesl, vycházejí z jiných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy. Již proto nemohou být hodnoceny jako důvodné ve smyslu naplnění jím uplatněného dovolacího důvodu.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných J. Ť. a Mgr. A. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podaná z jiných důvodů, než jsou obsaženy v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Pro úplnost je třeba dodat, že s ohledem na způsob rozhodnutí o podaných dovoláních Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněných na odložení výkonu uložených peněžitých trestů, popřípadě trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, neboť za této situace k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. nebyly shledány žádné důvody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu