ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.901.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 901/2014-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. července 2014 o dovolání obviněného J. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2014, č. j. 4 To 111/2014-280, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 3 T 5/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2014, č. j. 4 To 111/2014-280, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. 2. 2014, č. j. 3 T 4/2014-241, kterým byl obviněný uznán vinným jednak zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku [pro jednání popsané pod bodem 1) výroku rozsudku], jednak přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (pro jednání popsané pod bodem 2 výroku rozsudku) a byl odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené škodu ve výši 84.900 Kč.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2014, č. j. 4 To 111/2014-280, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Poukazuje na to, že podle jeho mínění „soud prvního stupně z učiněných skutkových zjištění nevyvodil správné právní závěry, a proto dospěl k nesprávné právní kvalifikaci. Z provedeného dokazování vyplývá, že poškozená vypovídala pod vlivem své matky, která jí udílela rady, jak má vypovídat. Pokud by poškozená pod jejím psychickým vlivem nebyla, věc by nepochybně vyzněla jinak“. Soudu rovněž vytýká, že nesprávně vyhodnotil jeho osobu, což mělo dopad na stanovení druhu a výši uloženého trestu. V okolnosti, že neměl možnost přímé konfrontace s poškozenou před soudem, spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Sice v dovolání připouští, že poslední dva roky docházelo mezi ním a poškozenou k nedorozuměním, která oba řešili neuváženě a neobvykle, avšak taková řešení nemohou být podle obviněného předmětem trestního stíhání. V této souvislosti pak podle jeho názoru nebyl v případě jednání pod bodem 1) výroku rozsudku naplněn znak „týrání“ ani zákonné znaky vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvádí, že „mu sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, neodstranil vadu vytýkanou obviněným v řádném opravném prostředku a neprovedl jím navržené dokazování, a proto nemohl dospět k jinému právnímu názoru“. V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil nejen dovoláním napadené rozhodnutí, ale také jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že s ohledem na obsah dovolání se k tomuto nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s jeho projednáním v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán ve dvou alternativách. V první alternativě je tento důvod dán v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2) písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí [tento důvod tedy dopadá na případy, že soudem druhého stupně bylo postupováno např. podle §253 odst. 1 tr. ř., či §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. – tedy na případy, kdy opravný prostředek byl odmítnut nebo zamítnut aniž by napadené rozhodnutí bylo věcně přezkoumáno]; v této alternativě uvedený dovolací důvod nebyl naplněn, což je nepochybné již ze skutečnosti, že soud druhého stupně „z podnětu podaného odvolání podle §254 odst. 1, 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a důvodnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání i správnost postupu řízeni, které jim předcházelo“.
Ve druhé alternativě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Ze způsobu rozhodnutí soudu druhého stupně (viz výklad shora) je zřejmé, že soud druhého stupně trestní věc obviněného meritorně přezkoumal, tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v této druhé alternativě a prostřednictvím písmene l) je uplatňován dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Předně musí Nejvyšší soud konstatovat, že z celé koncepce podaného dovolání je nezpochybnitelný závěr, že toto dovolání je podáno pouze proti výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně [§199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku] a výroku o trestu.
Pokud jde o námitku obviněného, že poškozená vypovídala pod vlivem své matky, která jí udílela rady, jak má vypovídat, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že tato námitka není námitkou právní, ale námitkou skutkovou, jejímž prostřednictvím obviněný zpochybňuje provedené dokazování a následné hodnocení důkazu, aby soud přesvědčil o správnosti své verze skutkového děje, který se podle něj odehrál jinak, než byl soudem prvního stupně (potvrzený rozhodnutím soudu druhého stupně) zjištěn. Pro výše uvedený závěr svědčí již samotné vyjádření obviněného v závěru podaného dovolání, kdy soudu prvního stupně vytýká (odvolacímu soudu vytýká, že neodstranil vady vytýkané rozsudku soudu prvního stupně v řádném opravném prostředku), že dokazování zůstalo kusé a jednostranné a v úvahu nebyly vzaty připomínky obviněného a soud neprovedl dokazování, jak navrhoval obviněný. Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Za právní námitku nelze označit ani tvrzení obviněného, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (z pohledu rozhodnutí Ústavního soudu stejně jako Nejvyššího soudu by bylo možno se uvedenou problematikou z pohledu právní relevance námitky zabývat), pokud by však Nejvyšší soud v předmětné trestní věci ze spisu nezjistil, že obviněný byl přítomen hlavnímu líčení dne 17. 2. 2014 (č. l. 198), stejně jako jeho obhájkyně, kdy uvedeného dne byla vyslýchána poškozená (č. l. 201), přičemž poškozené byly kladeny otázky (také obhájkyní obviněného č. l. 202) a sám obviněný po poučení podle §214 tr. ř. (č.l. 203) uvedl, „bez vyjádření na svědkyni“. S ohledem na shora uvedené objektivní skutečnosti je nutno argumentaci obviněného označit za zjevně účelovou procesní námitku, uplatněnou v dovolání.
Na případ, kdy obvinění (obviněný) prosazuje jako pravdivou vlastní verzi skutkového děje oproti skutkovému ději zjištěnému orgány činným v trestním řízení pamatuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (uvedené rozhodnutí reaguje rovněž na dovolávání se obviněného spravedlivého procesu) .
Jak již bylo shora uvedeno, námitky obviněného jsou nikoli hmotně právního, ale procesního charakteru a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze o formální uplatnění. Na uvedený postup pak dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Pokud jde o další okruh námitek obviněného, že nebyl naplněn zákonný znak týrání obsažený ve skutkové podstatě zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku ani zákonné znaky skutkové podstaty vydírání podle ustanovení §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku“, pak z uvedeného je jednak patrno, že dovolání je směřováno proti výroku rozsudku soudu prvního stupně v bodě 1), jednak není z podané argumentace zřejmé, vůči kterým znakům v případě trestného činu vydírání obviněný vznáší své výhrady. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že dovolání je podáváno obviněným prostřednictvím osoby práva znalé (obhájce) a Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl obviněný v úmyslu námitku naplnit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07). I přes uvedenou skutečnost považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit, že skutkové zjištění obsahuje zjištění, že obviněný za pomocí nože přinutil poškozenou zanechat svého jednání nebo ji tam „rozseká“ [např. znak zbraně ve smyslu §175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku – je nepochybně dán]. Pokud jde o znak „týrání“ §199 tr. zákoníku pak po provedeném dokazování a hodnocení důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že protispolečenského jednání se obviněný dopouštěl vůči poškozené v přítomnosti nezl. dětí od července roku 2007 do listopadu 2010 [mj. bil ji pěstmi do zad, zadní části hlavy, ponižoval, nadával – viz blíže popis skutku soudem prvního stupně, škrtil až ztrácela vědomí, nožem vyhrožoval, že jí rozseká pokud od něj odejde], což vedlo ke vzniku počínajících příznaků tzv. Stokholmského syndromu (viz např. str. 13 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Pod pojmem „týrání“ osoby uvedené v §199 tr. zákoníku je třeba rozumět takové jednání pachatele, které se vyznačuje zlým nakládáním buď s osobou blízkou nebo i jinou osobou, s níž pachatel žije ve společném bytě či domě a současně se vyznačuje i určitou mírou trvalosti a dosahuje takové intenzity, aby bylo způsobilé vyvolat stav, který pociťuje postižená osoba jako těžké příkoří, resp. psychické nebo i fyzické útrapy [viz rozh. č. 20/2006 Sb. rozh. tr., rozh. č. 58/2008 Sb. rozh. tr., rozh. č. 56/2009 Sb. rozh. tr.], v tomto směru lze rovněž odkázat na hodnotící úvahy soudu prvního stupně na str. 19-24.
Ve vztahu k zmínce obviněného, že mu s ohledem na nesprávnou právní kvalifikaci byl uložen nepřiměřený trest co do druhu a výše, pak musí Nejvyšší soud konstatovat, že neshledal pochybení v případě namítané právní kvalifikace a za té situace také druh a výše uloženého trestu byly ukládány v souladu se zákonem [za nejpřísněji trestný čin podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku v rámci trestní sazby od dvou do osmi let, byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků]. V uvedeném případě by nebylo možno jako dovolací důvod aplikovat ani znění §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to s ohledem na rozhodnutí publikované pod č. 22/20036 Sb. rozh. tr.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimku obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann