ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.171.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 171/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Stavební unitární podnik, Stavební správa č. 21 otevřené akciové společnosti, Minskpromstroj , se sídlem v Minsku, Narodnaja 46, Běloruská republika, identifikační číslo osoby 379336435000, zastoupeného JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1722/16, proti povinnému BAUER Beltech a. s. , se sídlem v Praze 1, Novém Městě, Revoluční 1082/8, identifikační číslo osoby 29129907, pro 441 973,57 EUR, 128 016 EUR a 14 432,92 RUB (rublů), vedené u soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 7 JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M., pod sp. zn. 063 EX 422/19, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2019, č. j. 17 Co 354/2019-187, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Soudní exekutor usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j. 063 EX 422/19-98, na návrh oprávněného rozhodl podle §107a o. s. ř. tak, že procesními nástupci namísto povinného BAUER Beltech a. s. (dříve s obchodní firmou BAUER TECHNICS, a. s.) jsou a do exekučního řízení v procesním postavení povinných vstupují tři nástupnické společnosti: Bauer Technics Development s. r. o. (dříve GILBERTON Invest s. r. o.) se sídlem v Praze 9, Podvinný mlýn 2178/6, identifikační číslo osoby 07247257, Bauer Technics Property s. r. o. (dříve LEOPOLD Invest s. r. o.) se sídlem Stádlec 12, identifikační číslo osoby 07247061, a Bauer Technics s. r. o. (dříve UNDERWATER Center s. r. o.), se sídlem v Praze 9, Podvinný mlýn 2178/6, identifikační číslo osoby 07049510, s tím, že procení nástupci odpovídají za závazky bývalého povinného společně a nerozdílně. Soudní exekutor konstatoval, že jediný akcionář původního povinného dne 21. 6. 2019 rozhodl o rozdělení povinného odštěpením sloučením, a o přechodu tří částí jeho jmění na tři nástupnické společnosti, v rámci čehož došlo k účelovému vyvedení majetku původního povinného, aby bylo zmařeno exekuční řízení, současně došlo i k převodu bankovních účtů na nástupnické organizace a povinný požádal o odblokování účtů. Povinný tak vyvedl svůj veškerý exekučně postižitelný majetek na jiné subjekty.
Proti rozhodnutí soudního exekutora se odvolaly všechny nástupnické společnosti původního povinného, načež odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením návrh oprávněného na vstup nástupnických společností do řízení na místo povinného zamítl. Odvolací soud připomněl, že aktivní i pasivní legitimace účastníků exekučního řízení vyplývá z exekučního titulu. Ustanovení §107a o. s. ř. se uplatní v případě, kdy po zahájení exekučního řízení nastane universální či singulární sukcese vymáhané pohledávky na jinou osobu, aniž dosavadní povinný ztratil způsobilost být účastníkem řízení. V posuzované věci bylo exekuční řízení zahájeno 15. 7. 2019 . V exekuci je vymáhán závazek povinného ze smlouvy o stavební dílo č. 31072014 ze dne 31. 7. 2014. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku původního povinného vyplývá, že na základě projektu rozdělení odštěpením sloučením ze dne 14. 5. 2019 došlo k rozdělení původního povinného a k přechodu tří částí jeho jmění na tři nástupnické společnosti, projekt (z něhož nadto ani nevyplývá přechod závazku na některou z nástupnických společností) byl schválen všemi nástupnickými společnostmi a zapsán do obchodního rejstříku ke dni 21. 6. 2019. Důvod pro postup podle §107a o. s. ř. proto není dán. Pokud jednáním povinného došlo k účelovému vyvedení majetku na nástupnické společnosti, má oprávněný k ochraně svých práv odpovídající právní prostředky; nároky vyplývající z možnosti odporovat právnímu jednání dlužníka (§589 zákona č 89/2012 Sb.) respektive z ručení za dluhy rozdělované společnosti ve smyslu §257 a násl. zákona č. 125/2008 Sb. je však třeba uplatnit v nalézacím řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním. Namítá, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Jednání povinného mající za účel krácení majetku by nemělo požívat právní ochrany. Povinný má de facto možnost rozdělování a převodu majetku a tím vyvolávání dalších a dalších nalézacích řízení a maření účelu exekučního řízení do nekonečna. Dovolatel uvádí, že rozdělení povinného ze dne 14. 5. 2019 je právní skutečností, na základě které došlo po zahájení exekučního řízení k přechodu vymáhané povinnosti z exekučního titulu, neboť to přímo vyplývá z §257 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb. Současně dovolatel trvá na tom, že z projektu rozdělení v projednávané věci přechod vymáhaného dluhu patrný není, a proto je třeba postupovat podle §264 zákona č. 125/2008 Sb. (podle něhož není-li věřiteli známo, na kterou z nástupnických společností přešel dluh zaniklé nebo rozdělené společnosti, může se vyžadovat splnění dluhu na kterékoliv z nástupnických společností). Dále dovolatel namítá, že odvolací soud se zabýval otázkou podjatosti soudního exekutora, ač k tomu není příslušný (§28 odst. 8 ex. řádu) a ač o tom rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 již usnesením ze dne 25. 11. 2019, č. j. 48 EXE 1207/2019-72, jež je v právní moci od 26. 11. 2019. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost a právní moc napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle §107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Odvolací soud uzavřel, že podmínky pro postup dle §107a o. s. ř. nejsou splněny. Vyšel přitom ze zjištění, že skutečnost, s níž navrhovatel spojuje přechod vymáhaného závazku (rozhodnutí jediného akcionáře povinného o rozdělení povinného odštěpením sloučením ze dne 14. 5. 2019, zapsané do obchodního rejstříku ke dni dne 21. 6. 2019), nenastala po zahájení exekučního řízení (15. 7. 2019), ale ještě před tím. Tento závěr je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4674/2016).
Za dané situace se jeví nadbytečné zabývat se polemikou dovolatele nad ustanovením §257 zákona č. 125/2008 Sb., zakotvujícím vznik ručitelského závazku nástupnických společností, nikoli však - jak prosazuje dovolatel - přechod stávajícího (vymáhaného) závazku, jenž má být oním ručením zajištěn (případně ustanovením §264 téhož zákona), jelikož by to nemohlo mít na správnost závěrů odvolacího soudu vliv (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 1052/97, uveřejněný pod číslem 54/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 105/2017).
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že se zabýval námitkou podjatosti, ačkoli neměl, mohlo by se jednat pouze o případnou vadu řízení. Taková vada však není sama o sobě způsobilou založit přípustnost dovolání. Dovolací soud by se jí mohl zabývat až tehdy, pokud by byla dána přípustnost dovolání. Nejde tu totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., ale o otázku případné existence či neexistence té které vady řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, usnesení ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, sp. zn. 33 Cdo 5066/17, a ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4024/2018).
Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolatelem přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatel navrhl i odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného usnesení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem nezbýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 6. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu