ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.222.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 222/2020-227
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody Ph.D., v exekuční věci oprávněné DRUID CZ s. r. o. , se sídlem v Borku, Hosínská č. 481, identifikační číslo osoby 26057824, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova č. 74/2, proti povinným 1) OLIVIER FOOD s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Českých Budějovicích, Husova tř. č. 684/21, identifikační číslo osoby 28127382, 2) R. B. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Janem Kotilem, advokátem se sídlem v se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 251/16, za účasti bývalé manželky povinného 2) M. B. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ing. Janem Kotilem, advokátem se sídlem v se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 251/16, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 EXE 549/2016, o dovolání bývalé manželky povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. září 2019, č. j. 24 Co 1035/2019-202, takto:
Dovolání bývalé manželky povinného 2) se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání bývalé manželky povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. září 2019, č. j. 24 Co 1035/2019-202, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. uvádí skutečnost, že v napadeném rozhodnutí je otázka procesního práva řešena odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť odvolací soud v napadeném usnesení „nerespektoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3400/2013 a všechny rozhodnutí následující a navazující“ (přičemž však žádné další konkrétní rozhodnutí neuvádí). Dovolatelka vysvětluje, že se nemůže ztotožnit s užitím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3400/2013, neboť „případ řešený Nejvyšším soudem nelze ztotožnit a závěry v něm obsažené na tento řešený případ nedopadají“. Jinými slovy dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu, ale že odvolací soud toto rozhodnutí aplikoval na případ, na který nedopadá. Na žádnou judikaturu dovolacího soudu, od které se měl odvolací soud odchýlit, dovolatelka neodkazuje. Dovolatelka patrně přehlíží, že takovéto vymezení přípustnosti dovolání neodpovídá žádnému z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2019, sp. zn. 32 Cdo 1342/2018, nebo ze dne 20. února 2019, sp. zn. 32 Cdo 1133/2018).
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013).
Dovolatelka své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., jak jí ukládá ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nedostála. Vytýká-li odvolacímu soudu, že aplikoval závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3400/2013, které na její případ nedopadají, na žádnou judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu, neodkázala. Dovolání tak nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 2. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu