ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.2740.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 2740/2020-199
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Festo, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Modřanská č. 543/76, identifikační číslo osoby 00564737, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 340/21, proti povinnému I. F. , narozenému dne XY,bytem XY, zastoupenému advokátem JUDr. Martinem Hanke, se sídlem v Liberci, Rumjancevova č. 696/3, za účasti bývalé manželky povinného A. F. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem se sídlem v Liberci, Gorkého č. 658/15, pro 1 727 805,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 6 EXE 1204/2015, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. dubna 2020, č. j. 35 Co 220/2019 – 180, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 18 779,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Hanke, advokáta se sídlem v Liberci, Rumjancevova č. 696/3.
Odůvodnění:
K odvolání oprávněné Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. dubna 2020, č. j. 35 Co 220/2019 – 180, potvrdil usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24. května 2019, č. j. 6 EXE 1204/2015-146, ve výrocích o zastavení exekuce, o odkladu exekuce a o povinnosti oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce, a změnil ve výrocích o povinnosti oprávněné zaplatit povinnému a bývalé manželce povinného náhradu nákladů řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že exekuce je vedena na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, který trpí takovými formálními vadami, že není způsobilým exekučním titulem. V notářském zápisu je toliko obecně vylíčeno, že povinný měl převzít splatný dluh z titulu úhrady fakturované kupní ceny za dodávky pneumatických a elektronických součástek v celkové výši 1 738 686,13 Kč, avšak chybí informace o tom, kdy byly kupní smlouvy uzavřeny, kolik jich bylo uzavřeno a v jakém období, nebo provedení výčtu faktur, jimiž byla kupní cena vyúčtována. Ani z kontextu celého notářského zápisu tak není zřejmé, na základě jakého konkrétního právního důvodu má povinný plnit. Faktury jsou podrobněji rozepsány v dohodě o převzetí dluhu ze dne 28. února 2012 (dále též jen „dohoda o převzetí dluhu“), avšak tato dohoda nebyla učiněna nedílnou součástí notářského zápisu jako její příloha, proto k jejímu obsahu nelze přihlížet. Dále nebyly splněny formální náležitosti vymezení předmětu plnění, neboť v notářském zápisu je chybně uvedeno, že částka ve výši 1 738 686,13 Kč představuje kupní cenu, avšak z dohody o převzetí dluhu vyplývá, že uvedená částka je tvořena kupní cenou ve výši 1 617 831,13 Kč a úroky z prodlení ve výši 120 855 Kč. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že exekuci je třeba zastavit z důvodu její nepřípustnosti podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“)
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, ve kterém namítala nesprávné právní posouzení odvolacího soudu ohledně údajné nedostatečné specifikace právního důvodu v notářském zápisu. V notářském zápisu jsou podle dovolatelky uvedeny skutečnosti, ze kterých nezaměnitelně vyplývá právní důvod pohledávky oprávněné z neuhrazených faktur a celková výše vymáhaných pohledávek. Požadavek odvolacího soudu na podrobnější specifikaci právního důvodu není opodstatněný a je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 33 Odo 899/2004, podle kterého požadavku určitosti vymezení předmětu písemného právního úkonu vyhovuje i písemný odkaz na jinou listinu, z níž je předmět úkonu objektivně seznatelný. Dále dovolatelka namítala, že odvolací soud nepřihlédl k obsahu dohody o převzetí dluhu a namísto toho dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že veškeré údaje potřebné k identifikaci skutečnosti, na níž se pohledávka zakládá, musí být součástí či alespoň přílohou notářského zápisu. Dovolatelka v této souvislosti spatřovala rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 33 Odo 899/2004, podle něhož požadavku určitosti vymezení předmětu písemného právního úkonu vyhovuje i písemný odkaz na jinou listinu, z níž je předmět úkonu objektivně seznatelný, a s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2004, sp. zn. 25 Cdo 1074/2003, podle kterého se smyslu dané úpravy neprotiví, aby nezaměnitelná identifikace postupovaných pohledávek byla provedena i zprostředkovaně (např. odkazem na čísla postupitelových faktur). Vedle toho dovolatelka předkládá dovolacímu soudu jako neřešenou otázku, co je v případě kumulativní intercese smlouvou o převzetí dluhu podle §531 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obč. zák.“), skutečností (právním důvodem) dluhu z hlediska náležitostí stanovených v §71b odst. 2 písm. c) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „notářský řád“). Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinný se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání z dále uvedených důvodů není přípustné.
V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 12. října 2012, sp. zn. N 425/2012, Nz 409/2012, sepsaný O. H., notářským kandidátem, zástupcem JUDr. Ing. Ondřeje Kličky, notáře se sídlem v Praze, který ve svém třetím článku označuje dohodu o převzetí dluhu, uzavřenou dne 28. února 2012 mezi oprávněnou a povinným, jako skutečnost, na níž se nárok oprávněné zakládá. Zároveň je v úvodní části notářského zápisu uvedeno jako nesporné, že dohodou o převzetí dluhu se povinný vůči oprávněné zavázal převzít splatný dluh obchodní společnosti F. I. A. s.r.o., se sídlem v Praze, Slavníkova č. 2357/9, identifikační číslo osoby 25407007 „z titulu úhrady fakturované kupní ceny za dodávky pneumatických a elektrických součástek v celkové výši 1 738 686,13 Kč“.
Notářský zápis o dohodě se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle §71b notářského řádu je exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“). Exekučním titulem se stává tehdy, obsahuje-li jednak náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech (jednáních) v §62 a násl. notářského řádu a dále, jedná-li se o notářský zápis o dohodě, obsahuje-li dohoda náležitosti stanovené v §71b odst. 2 notářského řádu. Dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění a f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5452/2017, uvedl, že požadavek na vymezení skutečností, na nichž se pohledávka či právní nárok zakládá, neznamená, že tyto skutečnosti musí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností. Postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009. Z notářského zápisu musí být objektivně, tzn. jednoznačně a určitě (a to i z pohledu třetích – od smluvních stran notářského zápisu odlišných – osob) zřejmý důvod plnění. Jinak řečeno, z notářského zápisu musí být objektivně seznatelné, proč má povinná osoba oprávněné osobě určité plnění poskytnout a na základě jakého právního důvodu tak má učinit, přičemž tento právní důvod by neměl být zaměnitelný s jiným právním důvodem. Úsudek, zda je tato náležitost řádně vymezena, je třeba učinit s ohledem na celý obsah notářského zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 124/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5319/2017 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3076/2018).
Skutečností, na níž se má pohledávka v projednávané věci zakládat, je podle notářského zápisu dohoda o převzetí dluhu mezi oprávněnou a povinným. Z takto vymezené skutečnosti však není patrný konkrétní právní důvod, na jehož základě má povinný plnit. Dohoda o převzetí dluhu není právním důvodem plnění, protože z notářského zápisu dále vyplývá, že povinný má plnit dluh, který nebyl založen dohodou o převzetí dluhu, nýbrž v rámci závazkového vztahu mezi oprávněnou a obchodní společností F. I. A. s.r.o., a že se jednalo o „úhradu fakturované kupní ceny za dodávky pneumatických a elektrických součástek v celkové výši 1 738 686,13 Kč“. Uvedené vymezení právního důvodu nelze považovat za dostačující, jelikož z něj lze toliko dovodit, že mezi oprávněnou a obchodní společností F. I. A. s.r.o. byly uzavřeny kupní smlouvy na dodávku pneumatických a elektrických součástek, a že oprávněné vznikla pohledávka z důvodu neuhrazení fakturované kupní ceny, avšak zcela zde absentuje např. označení kupních smluv, datum jejich uzavření, či rozepsání jednotlivých faktur. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že uvedené vymezení právního důvodu není jednoznačné a určité (a to ani z kontextu celého notářského zápisu), protože chybí přesné a objektivně (z pohledu třetích osob) nezaměnitelné vymezení právního vztahu, přičemž určitost závazku nelze ztotožňovat pouze s jeho výší (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016). Dovolací soud má dále za to, že již ze samotného znění ustanovení §71b odst. 2 notářského řádu je zřejmé, že skutečnost, na níž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, je náležitostí, která musí být uvedena přímo v obsahu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, a pouhý odkaz na dohodu o převzetí dluhu proto nepostačuje. Namítala-li dovolatelka odklon odvolacího soudu od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 33 Odo 899/2004, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 33 Odo 899/2004, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2004, sp. zn. 25 Cdo 1074/2003, jedná se o námitky nepřípadné, protože závěry výše uvedených rozhodnutí se vztahují k nalézacímu řízení a jejich prostřednictvím nelze rozšiřovat (poměrně) striktní podmínky stanovené zákonem pro sepis notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti.
Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že notářský zápis nesplňuje zákonné náležitosti k tomu, aby byl exekučním titulem, je jeho rozhodnutí zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 11. 2020
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu