ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3184.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3184/2020-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného JUDr. Karla Langera , správce konkursní podstaty úpadce TEDO BRNO, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 48530069, se sídlem v Brně, Myslínova 1377/75, zastoupeného Mgr. Markem Reichelem, advokátem se sídlem v Blansku, Wolkerova 692/2, proti povinnému P. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Richardem Špíškem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 71/2, za účasti manželky povinného M. B., narozené XY bytem jako povinný, pro 3 604 965 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 418/2019, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2020, č. j. 20 Co 400/2019-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků ani manželka povinného nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 10. 2019, č. j. 81 EXE 418/2019-60, kterým Městský soud v Brně zastavil exekuci, vedenou soudní exekutorkou Mgr. Lenkou Černoškovou, Exekutorský úřad Prostějov, pod sp. zn. 18 EX 1905/19. Krajský soud současně změnil nákladové výroky tak, že náklady exekuce 6 655 Kč je povinen soudní exekutorce zaplatit oprávněný (nikoli úpadce), podobně jako náklady exekučního řízení ve výši 23 340, které je oprávněný povinen uhradit k rukám právního zástupce povinného. Odvolací soud rozhodl též o nákladech odvolacího řízení a o právu na náhradu nákladů ve vztahu mezi oprávněným a manželkou povinného.
2. Odvolací soud uzavřel, že exekuci je třeba zastavit podle 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože exekuční návrh byl podán až po uplynutí desetileté promlčecí doby prodloužené o tříměsíční dobu podle §408 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.“. Exekučním titulem v projednávané věci je rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2016, č. j. 19 Cm 400/2011-306, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 16. 6. 2016, č. j. 19 Cm 400/2011-324, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Cmo 112/2016-411, který ve vykonávaném výroku I., III. a IV. nabyl právní moci 27. 7. 2018 a vykonatelnosti 31. 7. 2018 (k vyznačení údajů na exekučním titulu došlo dne 3. 8. 2018). Oprávněný měl možnost podat návrh na zahájení exekučního řízení podle tohoto exekučního titulu se všemi náležitostmi již 3. 8. 2018 a nikoli až 15. 3. 2019. Nebránila mu v tom tvrzená překážka dříve zahájené exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 EXE 2738/2017, neboť ta byla vedena k vymožení povinnosti z jiného titulu (rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 Cmo 112/2016-347, který byl posléze zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, č. j. 27 Cdo 2826/2017-389). Včasnému zahájení exekuce nebránilo ani probíhající dovolací řízení proti novému exekučnímu titulu, neboť to samo na jeho vykonatelnost nemělo vliv, nerozhodl-li o odkladu vykonatelnosti dovolací soud.
3. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním. Aniž uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tvrdí, že odvolací soud věc neprávně právně posoudil, neboť nesprávně aplikoval §408 odst. 2 obch. zák. Podkladový rozsudek soudu prvního stupně se v průběhu jeho „první“ exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 103 EXE 2738/2017, stal dle dovolatele v důsledku pozdějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 přechodně nepravomocným a nevykonatelným a ke dni 31. 7. 2018 se stal podruhé pravomocným a vykonatelným (k tomuto datu nabyl vykonatelnosti nový rozsudek odvolacího soudu, který opět onen exekuční titul potvrdil a změnil pouze část týkající se úroků z prodlení). Původní exekuce vedená pod sp. zn. 103 EXE 2738/2017 byla podle §268 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. pravomocně zastavena ke dni 14. 3. 2019, oprávněný pak návrhem ze dne 15. 3. 2019 zahájil nové exekuční řízení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 81 EXE 418/2019. Dovolatel - navzdory argumentaci odvolacího soudu – opakovaně prosazuje, že exekuční řízení, zahájené dne 15. 3. 2019, splňuje podmínky §408 odst. 2 obch. zák., protože bylo zahájeno do 3 měsíců od právní moci rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení Nejvyšším soudem dne 18. 12. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3969/2018. I kdyby nalézací řízení skončilo již nabytím vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího Vrchního soudu v Olomouci z 31. 5. 2018, č. j. 5 Cmo 112/2016-411, skončilo by 31. 7. 2018, kdy dosud běželo první exekuční řízení, v němž byl vykonáván dle dovolatele stejný exekuční titul a jež představovalo pro případnou druhou exekuci překážku věci zahájené. První exekuce skončila ke dni 14. 3. 2019 a již dne 15. 3. 2019 byla zahájena druhá exekuce, ani pak tedy vymáhaná pohledávka nemůže být promlčena. Závěrem vytýká, že mu ze strany soudů byla při vymáhání pohledávky odepřena spravedlnost, v trestním řízení nebyl jako poškozený informován o konání hlavního líčení, nalézací řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, první exekuční řízení bylo zastaveno v rozporu se zásadou, že pro rozhodnutí je rozhodný stav v době vydání rozhodnutí, nové exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu promlčení pohledávky, ač promlčena není. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
5. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
7. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
8. Tomuto požadavku dovolatel nedostál, nezvolil-li konkrétní ze čtyř různých předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241 b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání posoudit.
9. Dovolací soud nadto konstatuje, že v projednávané věci nápravu případných nedostatků trestního řízení či dřívějšího exekučního řízení a ani nedostatku spočívajícího v tvrzené nepřiměřené délce nalézacího řízení zjednat nemůže, námitky dovolatele v tomto ohledu zde nejsou namístě, jelikož na řešení projednávané věci nemohly mít žádný vliv. Posouzení otázky totožnosti věci v exekučním řízení odvolacím soudem pak odpovídá konstantní judikatorní praxi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1481/2003, usnesení ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1082/2004, usnesení ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 20 Cdo 273/2012, usnesení ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3956/2019). Odvolací soud rovněž správně uzavřel, že k zahájení exekučního řízení nedošlo do 3 měsíců ode dne, kdy zahájeno být mohlo (§408 odst. 2 obch. zák.), tj. v poměrech projednávané věci do 3 měsíců od nabytí vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Cmo 112/2016-411 (která v následném dovolacím řízení nebyla odložena).
10. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 12. 2020
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu