ECLI:CZ:NS:2020:20.CDO.3361.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3361/2020-631
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné TRANSFIN INTERNATIONAL spol. s r. o. , se sídlem v Praze 5, Hlubočepy, Na Žvahově 199/7, identifikační číslo osoby 47539666, proti povinnému Z. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, pro 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 21 Nc 5397/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. září 2019, č. j. 20 Co 321/2019-486, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 5. 9. 2019, č. j. 20 Co 321/2019-486, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) ze dne 26. 6. 2019, č. j. 21 Nc 5397/2002-467, a to ve výrocích o zastavení řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce a o zamítnutí návrhu povinného na odklad provedení exekuce, odmítá podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., neobsahuje-li především údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
2/ Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
3/ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné a vzájemně se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).
4/ Shora uvedenému požadavku dovolatel nevyhověl, uvedl-li pouze (aniž by explicitně označil, že vůbec hodlá přípustnost dovolání vymezit), že „ v tomto dovolání je řešena závažná procesní otázka, kdy se Krajský soud v Praze odchýlil od věcného výkladu ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř. platného v r. 1997, kdy toto zákonné ustanovení zakotvovalo „směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou odpůrce“ “. Z citované formulace dovolání se proto nelze dobrat zjištění, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., přičemž ani z dalšího textu dovolání není zřejmé (seznatelné), jaké hledisko přípustnosti dovolání si povinný zvolil.
5/ Pro nepřípustnost dovolání se Nejvyšší soud nezabýval případnými vadami řízení (srov. §242 odst. 3 o. s. ř).
6/ Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) není návrh dovolatele na odklad právní moci či vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu (§243 o. s. ř.) důvodný, přičemž Nejvyšší soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 2481/2017).
7/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 11. 2020
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu