ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.1261.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 1261/2020-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. D. , narozené dne XY, b) J. D. , narozeného dne XY a c) E. D. , narozené dne XY, všech bytem XY, zastoupených JUDr. Ing. Davidem Zdeňkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Hradební č. 856/10, proti žalované České republice – Krajskému ředitelství policie Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí č. 810/4, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 88/2019, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 19 Co 418/2019-148, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2019 č. j. 19 Co 418/2019-148 není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o nedostatku pravomoci soudu rozhodovat o nárocích vyplývajících ze služebního poměru příslušníků Policie České republiky) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V projednávané věci odvolací soud řešil - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení – právní otázku, zda je pro rozhodnutí o nárocích žalobců na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku smrtelného služebního úrazu osoby blízké [manžela žalobkyně a) a otce žalobců b) a c)], uplatněných žalobou na plnění, dána pravomoc soudu. Z obsahu žaloby (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) i z obsahu spisu je zřejmé, že předmětem tohoto řízení jsou nároky, které nepochybně mají časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu služby, tedy nároky, jejichž základ (podstata) spočívá ve služebním poměru manžela žalobkyně a) a otce žalobců b) a c) [jako příslušníka bezpečnostního sboru - policisty] k Policii České republiky.
K povaze služebně právních vztahů příslušníka bezpečnostního sboru - policisty, z nichž žalobce odvozuje svůj nárok, která neumožňuje jejich zahrnutí pod vztahy vyjmenované v ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř., srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998 sp. zn. 2 Cdon 949/97, uveřejněné pod č. 162 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 8. 2003 sp. zn. 21 Cdo 683/2003 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1553/2003, a z nich vyplývající závěry, podle kterých služební poměr policisty vznikající mocenským aktem služebního funkcionáře (rozhodnutím o přijetí) je svojí povahou právním poměrem státně zaměstnaneckým - veřejnoprávním a po celou dobu svého průběhu se výrazně odlišuje od poměru pracovního, který je naopak poměrem soukromoprávním, jehož účastníci mají rovné postavení. Vzájemné vztahy účastníků služebního poměru se vyznačují tím, že jeden účastník vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt, který druhému subjektu může jednostranně zakládat jeho práva. Za služebně právní vztahy nelze považovat jen takové vztahy, které postrádají časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu služby; o takový případ se však v posuzované věci nejedná. Na veřejnoprávní povaze tohoto právního vztahu přitom nemůže ničeho změnit ani způsob, jakým žalobce své požadavky procesně uplatnil, neboť žaloba na plnění je přípustným právním nástrojem jen při uplatňování nároků z právních vztahů vyjmenovaných v ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř., pro které je charakteristická rovnost účastníků.
Podle ustálené judikatury pravomoc k projednání a rozhodnutí o dané věci (vyplývající ze služebního poměru účastníků) zákon nesvěřuje soudu v rámci občanského řízení sporného ani ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 o. s. ř.
K otázce řízení ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014 sp. zn. 21 Cdo 489/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2686/2015 a v nich uvedený právní názor, podle kterého řízení ve věcech služebního poměru upravuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tím způsobem, že ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů jednají a rozhodují jménem státu služební funkcionáři, jimiž jsou nadřízený ředitele bezpečnostního sboru, ředitel bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru (srov. §2 cit. zákona). Práva a povinnosti účastníků řízení ve věcech služebního poměru a postup služebních funkcionářů v rámci tohoto řízení, včetně opravných prostředků, zmíněný zákon vymezuje v Části dvanácté nadepsané „Řízení ve věcech služebního poměru“ v ustanoveních §169 až 196. Z hlediska projednávané věci je potom významné, že ustanovení zde obsažená – kromě jiného – stanoví, že účastníkem řízení ve věcech služebního poměru je též pozůstalý po příslušníkovi, že proti rozhodnutí služebního funkcionáře vydanému podle ustanovení §181 cit. zákona je možné podat odvolání, o němž rozhoduje služební funkcionář nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal (srov. §190 odst. 1 a 6 cit. zákona), že proti rozhodnutí ministra nebo vládou určeného člena vlády lze podat rozklad, o kterém rozhoduje služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal (srov. §191 cit. zákona), že rozhodnutí, proti kterému již nelze podat odvolání (rozklad), je v právní moci (§182 odst. 1 cit. zákona) a že návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního funkcionáře soudem (správní žalobu) je možno podat až po vyčerpání opravného prostředku podle ustanovení §190 nebo §191, a to v době 60 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí (srov. §196 odst. 1 cit. zákona, a rovněž §5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní). Rozhodnutí ve smyslu ustanovení §181 zákona č. 361/2003 Sb. služební funkcionář nevydává pouze v taxativně vymezených případech uvedených v ustanovení §171 písm. a) až j) zákona č. 361/2003 Sb. (tj. pokud se jedná o přijímací řízení, služební hodnocení, vyslání na služební cestu, vyslání na studijní pobyt, vyslání na ozdravný pobyt, nařízení služební pohotovosti, rozvržení doby služby v týdnu, nařízení služby přesčas, určení nástupu dovolené a odvolání z ní a udělování služebního volna s poskytnutím služebního příjmu).
V případě nároků uplatněných žalobou v projednávané věci je též významné, že vedle zmíněných procesních ustanovení upravujících postup služebních funkcionářů v rámci řízení ve věcech služebního poměru obsahuje zákon č. 361/2003 Sb. v Části sedmé, Hlavě III. pod marginální rubrikou „Odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu“ komplexní úpravu odpovědnosti za újmu. Ustanovení §100 cit. zákona potom upravuje odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu způsobenou příslušníkovi (pozůstalým příslušníka) služebním úrazem (poškozením zdraví nebo smrtí příslušníka úrazem při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním anebo pro výkon služby – srov. §90 odst. 1 cit. zákona); druhy náhrad, které je bezpečnostní sbor povinen poskytnout pozůstalým příslušníka v případě, že příslušník v důsledku služebního úrazu zemře, stanoví ustanovení §106 až 110 cit. zákona.
V projednávané věci odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí – z výše uvedených obecně přijímaných právních názorů důsledně vycházel.
V části, ve které směřuje proti výrokům usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2020
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu