ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.1741.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 1741/2020-550
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně V. P. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Karlem Fořtlem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 10/6, proti žalované Nemocnici České Budějovice, a. s. se sídlem v Českých Budějovicích, B. Němcové č. 585/54, IČO 26068877, zastoupené Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční č. 489/7a, o neplatnost výpovědi a o 118 248 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 376/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. ledna 2020 č. j. 19 Co 1565/2019-523, takto:
Dovolání žalované se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 1. 2020 č. j. 19 Co 1565/2019-523 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr, že ve věci není třeba vypracovávat další (revizní) znalecký posudek, neboť zjištěný skutkový stav i odborné závěry znalců jsou dostatečné pro rozhodnutí sporu] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V projednávané věci bylo – jak vyplývá z předchozího rozsudku dovolacího soudu v této věci ze dne 4. 5. 2016 č. j. 21 Cdo 4972/2015-186 – pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 29. 7. 2013 podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce významné, zda žalobkyně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci dětské sestry, kterou u žalované vykonávala před doručením výpovědi. Vzhledem k tomu, že lékařský posudek ze dne 19. 6. 2013, na který se odvolává výpověď a podle něhož žalobkyně „pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu funkce zdravotní sestry“, není řádným lékařským posudkem, soudy důvodně přistoupily ke zjišťování této rozhodné skutečnosti dokazováním znaleckými posudky.
Soud prvního stupně provedl důkaz celkem šesti znaleckými posudky. První dva z nich jsou znalecké posudky Státního zdravotního ústavu ze dne 13. 9. 2013 a ze dne 2. 10. 2015 zadané Krajským úřadem Jihočeského kraje za účelem přezkumu lékařských posudků o zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci vydaných žalovanou jako poskytovatelem zdravotních služeb. Tyto znalecké posudky došly k závěru, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci, a to – jak uvádí druhý z posudků – z příčiny obecného onemocnění, kterým je primární gonartróza zjištěná u obou kolen žalobkyně, která vylučuje výkon práce se zvýšenými nároky na dolní končetiny. Soud prvního stupně vyhodnotil, že posudky Státního zdravotního ústavu, které „neučinili odborníci z oboru ortopedie, ale pracovního lékařství“, nejsou pro rozhodnutí v této věci podstatné, neboť jejich závěry byly vyvráceny revizním znaleckým posudkem. Tento revizní znalecký posudek vypracoval na žádost Krajského úřadu Jihočeského kraje k posudku Státního zdravotního ústavu ze dne 2. 10. 2015 MUDr. Milan Richtr, CSc. (znalec v oboru zdravotnictví – ortopedie a traumatologie). MUDr. Milan Richtr, CSc., jak uvedl soud prvního stupně, „dospěl k jednoznačným závěrům, že žalobkyně ztratila schopnost konat dosavadní práci v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 2. 9. 2011 a že existence určitého chorobného stavu před úrazem nemůže tento závěr vyloučit a vyvolání chorobného stavu žalobkyně bylo způsobeno tímto pracovním úrazem jako jednou z hlavních příčin.“
Dále soud prvního stupně provedl dokazování znaleckými posudky MUDr. Jaroslava Altschula a MUDr. Zdeňka Karkana. Tyto znalecké posudky byly vypracovány v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 350/2013, v němž se řešila otázka, zda pracovní neschopnost žalobkyně v době od 19. 1. 2012 do 7. 6. 2013 byla důsledkem pracovního úrazu žalobkyně ze dne 2. 9. 2011, nebo jejího obecného onemocnění. MUDr. Jaroslav Altschul (znalec v oboru zdravotnictví – ortopedie) uvedl, že léčba žalobkyně v „jasné“ souvislosti s úrazem 2. 9. 2011 skončila 31. 12. 2011. MUDr. Zdeněk Karkan (znalec v oboru zdravotnictví – ortopedie a traumatologie) shledal, že poškození kolena žalobkyně nebylo natolik závažné, aby „vyžadovalo takto dlouhou pracovní neschopnost“. Soud prvního stupně posléze sám ustanovil v tomto řízení znalcem MUDr. Libora Luňáčka, znalce v oboru zdravotnictví – ortopedie a traumatologie pohybového aparátu, který dospěl k závěru, že žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost konat dosavadní práci zdravotní sestry na neonatologickém oddělení s režimem práce ve dvanáctihodinových směnách v důsledku jejího pracovního úrazu ze dne 2. 9. 2011.
Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu zastává názor, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání odpovědně učinit. To samozřejmě neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem a že jej musí bez dalšího převzít. Znalecký posudek je možné dát přezkoumat jiným znalcem, státním orgánem, vědeckým ústavem, vysokou školou nebo institucí specializovanou na znaleckou činnost (srov. §127 odst. 2 a 3 o. s. ř.). Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku znalce, vypracovaného mimo řízení, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné. Nelze tedy stanovit pravidlo pro postup soudu v případě rozporu mezi znaleckým posudkem a listinným důkazem
– posudkem jiného znalce vypracovaným mimo řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. 21 Cdo 3653/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001).
V projednávané věci soudy při zjišťování, zda žalobkyně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci dětské sestry, vycházely ze znaleckého posudku MUDr. Libora Luňáčka, znalce v oboru zdravotnictví – ortopedie a traumatologie pohybového aparátu, který byl ustanoven v tomto řízení, podle něhož žalobkyně pozbyla zdravotní způsobilost konat dosavadní práci v důsledku svého pracovního úrazu ze dne 2. 9. 2011, a nikoliv v důsledku obecného onemocnění. Zejména o tyto závěry [vedle zjištění ze znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra, CSc., vypracovaného pro účely jiného (správního) řízení] opřely svůj právní závěr o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce (k výpovědi z pracovního poměru podle tohoto ustanovení totiž smí zaměstnavatel přistoupit, jen jestliže zaměstnanec pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, který nebyl způsoben pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí z povolání – srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2785/2010, který byl uveřejněn pod č. 34 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).
Poukazuje-li dovolatelka na rozpory mezi znaleckým posudkem MUDr. Libora Luňáčka a znaleckými posudky Státního zdravotního ústavu, které se týkají příčiny pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci (zda jsou touto příčinou následky pracovního úrazu žalobkyně ze dne 2. 9. 2011, nebo její obecné onemocnění – primární gonartróza), pak přehlíží, že k určení příčiny nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně (zejména patologických změn na jejím pravém kolenním kloubu), který vedl Státní zdravotní ústav k závěru, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k práci, bylo zapotřebí odborných znalostí (srov. §127 odst. 1 o. s. ř.) z oboru ortopedie, kterými zpracovatelé posudků Státního zdravotního ústavu nedisponovali (z tohoto důvodu byl ostatně znalecký posudek tohoto ústavu ze dne 2. 10. 2015 ve správním řízení přezkoumáván znalcem v oboru zdravotnictví – ortopedie a traumatologie MUDr. Milanem Richtrem, CSc., který dospěl ohledně příčiny ztráty zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci ke stejnému závěru jako znalec ze stejného oboru ustanovený v tomto řízení MUDr. Libor Luňáček). Pochybnosti o správnosti znaleckého posudku MUDr. Libora Luňáčka nevyvolávají ani znalecké posudky MUDr. Jaroslava Altschula a MUDr. Zdeňka Karkana, neboť tyto posudky byly vypracovány v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 350/2013 za účelem vyřešení otázky, co bylo příčinou dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně v době od 19. 1. 2012 do 7. 6. 2013 (zda pracovní úraz žalobkyně ze dne 2. 9. 2011, nebo její obecné onemocnění), a nikoliv otázky, co bylo příčinou dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci, která byla rozhodující v tomto řízení.
Dospěl-li odvolací soud za tohoto stavu k závěru, že ve věci není důvod vypracovávat další (revizní) znalecký posudek, je tento jeho závěr zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Dovolací soud nesouhlasí s názorem dovolatelky, že důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. 21 Cdo 3653/2019, kterým byly zrušeny rozsudky soudů obou stupňů vydané v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 350/2013 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, lze „zcela vztáhnout“ i na tuto věc. V uvedeném rozsudku dospěl Nejvyšší soud k závěru o nezbytnosti vypracování revizního znaleckého posudku znalcem z oboru ortopedie ve spolupráci se znalcem z oboru pracovního lékařství, neboť pro posouzení věci, v níž byl předmětem řízení nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu její dočasné pracovní neschopnosti v době od 19. 1. 2012 do 7. 6. 2013, bylo významné, zda dočasná pracovní neschopnost žalobkyně (a z ní vyplývající ztráta na výdělku) byla po celé uvedené období způsobena následky pracovního úrazu ze dne 2. 9. 2011, nebo zda (ne)byla po celé toto období nebo v jeho části způsobena jinými příčinami (předchozími úrazy, následnými – s úrazem ze dne 2. 9. 2011 nesouvisícími – lékařskými zákroky – např. operací levého kolenního kloubu žalobkyně dne 15. 6. 2012, která podle znaleckého posudku MUDr. Libora Luňáčka nesouvisela s pracovním úrazem jejího pravého kolenního kloubu ze dne 2. 9. 2011). Tyto okolnosti však nebyly podstatné pro rozhodnutí o této věci, v níž bylo třeba určit příčinu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci, které bylo důvodem výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce.
Námitky, kterými žalovaná uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a ze kterých nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [namítá-li nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckých posudků) soudy a vady řízení, které spatřuje v nesprávném postupu soudů při dokazování znaleckými posudky a v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice – jsou-li vskutku dány – dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlíží, ale jen je-li dovolání přípustné; tento předpoklad však v projednávané věci – jak vyplývá z výše uvedeného – splněn není (nehledě k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze ve smyslu ustálené judikatury dovolacího soudu považovat za nepřezkoumatelný, neboť jeho odůvodnění odpovídá požadavkům ustanovení §157 odst. 1 a 2 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadně přezkumné povaze činnosti odvolacího soudu a je patrné, že nebránilo dovolatelce v uplatnění jejích práv – srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Protože dovolání žalované není – jak vyplývá z výše uvedeného – přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 12. 2020
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu