ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.2928.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 2928/2020-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci zástavního věřitele J. K. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ondřejem Sovákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Švédská č. 107/39, proti zástavnímu dlužníku BLUE CAMPANULA s. r. o. „v likvidaci“ se sídlem ve Velké Dobré, Berounská č. 318, IČO 28174721, zastoupenému JUDr. Jindřichem Vališem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, o soudní prodej zástavy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 55/2017, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2019 č. j. 14 Co 130/2019-121, takto:
Dovolání zástavního dlužníka se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze dne 24. 5. 2019 č. j. 14 Co 130/2019-121 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. Při obdobné právní úpravě řízení o soudním prodeji zástavy v ustanoveních §200y – §200z a o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2010 sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, uveřejněné pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3973/2009 nebo již ve vztahu k právní úpravě řízení o soudním prodeji zástavy obsažené v ustanoveních §353a – 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (ve znění pozdějších předpisů), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4421/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2155/2016 a v nich vyjádřený právní názor, že v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto) a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo doloženo zástavní právo k zástavě a jím zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo, jinak se prostor pro uplatnění neplatnosti smluv vytvoří až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy, bude-li zástavním věřitelem podán návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuční návrh)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž soudy vycházely při posuzování podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy, předestírá-li vlastní skutkové závěry (že „žádná směnka ani v kopii nebyla předložena k zástavní smlouvě a nikdy žádnou směnku“ neviděl) a namítá-li jiné vady řízení (že odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu „je provedeno nedostatečně“ a že odvolací soud se v něm nevypořádal s námitkami a důkazy dovolatele uvedenými v jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně), k nimž lze podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédnout (jsou-li vskutku dány) jen tehdy, je-li dovolání přípustné].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 114/06, podle nichž je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 68/16).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 11. 2020
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu