ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.934.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 934/2020-309
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobců a) V. K. , narozeného dne XY, bytem XY, a b) L. N. J. (dříve K.), narozené dne XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Michalem Hledíkem, advokátem se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše č. 317/24, proti žalovaným 1) P. R. , narozenému dne XY, bytem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Janem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, a 2) Dražby EU s. r. o. se sídlem v Černilově č. 396, IČO 28776836, o nepřípustnost prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 18/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. července 2019, č. j. 20 Co 70,71/2019-258, takto:
I. Žalobkyni b) se přiznává osvobození od soudního poplatku za dovolání.
II. Dovolání žalobců se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019, č. j. 20 Co 70,71/2019-258, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Napadají-li žalobci rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, přehlížejí, že výrokem I. byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III., IV., V. zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno, a podané dovolání ve vztahu k těmto výrokům žádné důvody neobsahuje, dovolání tak trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.), a proto muselo být odmítnuto.
Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výroky IV., V. a VI. rozsudku odvolacího soudu) není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a dovolání proti rozhodnutí o povinnosti zaplatit soudní poplatek (výrok III. rozsudku odvolacího soudu) není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř., a proto muselo být odmítnuto.
Dovolatelé v dovolání nezpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem, ale zpochybňují především skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází a na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že žalobkyně b) uzavřela úvěrovou smlouvu jako podnikatelka, finanční prostředky byly ze strany žalovaného 1) určeny k úhradě nákladů podnikání a dluhů z podnikání, tedy smlouva o úvěru je ve všech částech platným právním úkonem, že žalobci k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy uzavřeli zástavní smlouvu, která je rovněž platným právním úkonem a že žalovaný 1) disponuje vykonatelným titulem – notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti proti obligační dlužnici – žalobkyni b), který také splňuje požadavky zákona, a proto jsou splněny všechny podmínky k tomu, aby žalovaní mohli uzavřít smlouvu o nedobrovolné dražbě a aby mohla být tato dražba žalovaným 2) provedena; nesouhlasí s hodnocením důkazů, předestírají vlastní skutkové závěry [že „žalobkyně hodlala sjednaným úvěrem uhradit své závazky z předchozích spotřebitelských úvěrů – z kreditních karet, což také učinila, a nebylo jí nikdy řečeno, že se jedná o podnikatelský úvěr“, že „žalobce a) není účastníkem smlouvy o úvěru, je pouze ručitelem ze směnky a poskytovatelem zástavy“, „že ačkoliv žalobkyně b) v té době nepodnikala, nechala se přesvědčit, že úvěrová smlouva bude sepsána jako podnikatelský úvěr, úvěrová smlouva ani předsmluvní informace jí nebyla poskytnuta předem a neměla možnost o této smlouvě vyjednávat a konzultovat ji či si ji vůbec přečíst“, i „žalobce a) byl uveden v omyl a bez možnosti přečíst si podepisované listiny podepsal bianko směnku a zástavní smlouvu ke své ½ nemovitosti“], na nichž pak budují své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalobkyně uzavírala smlouvu o úvěru, zástavní smlouvu a smlouvu o splacení dluhu jako spotřebitel“).
Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1545/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolatelé v dovolání navrhli odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku odvolacího soudu. Lze poukázat na to, že Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Obdobně je nutno posoudit i návrh na odklad právní moci napadeného rozsudku. Návrhem dovolatelů na odklad právní moci a vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Při rozhodování o osvobození žalobkyně b) od soudního poplatku za dovolání Nejvyšší soud České republiky zvážil finanční, majetkové a sociální poměry žalobkyně b) a dospěl k závěru, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudního poplatku zcela. Žalobkyně b) je matkou tří dětí, samoživitelkou na mateřské dovolené, její partner a otec nejmladšího z dětí tragicky zahynul. Je závislá na dávkách státní sociální podpory, z nichž hradí náklady na život pro sebe a nezletilé děti, výživné na další dvě děti je hrazeno nepravidelně.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2020
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu