ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2809.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 2809/2020-797
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) T. R. , narozené XY, bytem ve XY, b) L. R. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované C-KODECAR, spol. s r. o. , IČO 25370774, se sídlem v Ostravě, Trocnovská 1088/2a, zastoupené Mgr. Janem Kubicou, advokátem se sídlem v Ostravě, Nad Porubkou 2355, o vydání osobního automobilu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 132/2009, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2020, č. j. 71 Co 112/2020-750, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 2. 2020, č. j. 25 C 132/2009-732, zastavil dovolací řízení zahájené dovoláním žalobců ze dne 28. 12. 2019 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání obou žalobců usnesením ze dne 28. 4. 2020, č. j. 71 Co 112/2020-750, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 1. 2014, č. j. 25 C 132/2009-273, zastavil řízení o žádosti žalobců o ustanovení zástupce (výrok I), zamítl žalobu na vydání osobního automobilu blíže specifikovaného v tomto rozsudku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 5. 2014, č. j. 8 Co 479/2014-314, odmítl odvolání obou žalobců (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 12. 2017, č. j. 22 Cdo 5296/2015-546, zastavil dovolací řízení o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2014, č. j. 8 Co 479/2014-314.
Odvolací soud uvedl, že o věci samé již bylo pravomocně rozhodnuto v roce 2014 a rovněž Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobců směřujícímu proti rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé zastavil. Žalobci však nadále napadají řádnými i mimořádnými opravnými prostředky četná další, výlučně procesní rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Předmětem tohoto odvolacího řízení bylo přezkoumání postupu a rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení předchozího řízení o dovolání žalobců, které bylo rovněž zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Žalobci spojují jakýkoliv přípis soudu s žádostmi o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, které odůvodňují obdobným způsobem. O těchto žádostech již bylo v průběhu řízení opakovaně rozhodováno jak soudem prvního stupně, tak následně odvolacím soudem, a to vždy zamítavým usnesením s poukazem na zneužívání tohoto procesního institutu ze strany žalobců, případně s ohledem na zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Proto odvolací soud již v usneseních ze dne 30. 10. 2018, č. j. 71 Co 335/2018-631 (bod 6), ze dne 30. 10. 2018, č. j. 71 Co 336/2018-632 (bod 6), ze dne 2. 4. 2019, č. j. 71 Co 110/2019-660 (bod 6), a ze dne 25. 9. 2019, č. j. 71 Co 320/2019-694 (bod 6), přisvědčil postupu soudu prvního stupně, který se dalšími obdobnými žádostmi žalobců o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů již nezabýval, neboť taková jednání je za dané procesní situace nutné vyhodnotit jako obstrukční.
Jelikož žalobci ani na základě výzvy Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2020, č. j. 25 C 132/2009-704, 25 C 132/2009-705, soudní poplatek za podané dovolání nezaplatili, potvrdil odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Mají za to, že „v tomto případě celého soudního řízení od samého počátku došlo k porušení našich zákonných ale i ústavních práv a to přímo s účelovým a vědomým zneužitím naší právní nevědomosti a dokonce s nadržováním protistraně.“ Žádají rovněž o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Podáním dovolání vznikla dovolatelům povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky č. 23 odst. 2 sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.
Jelikož dovolatelé nezaplatili soudní poplatek z dovolání ani poté, co k tomu byli vyzváni usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2020, č. j. 25 C 132/2009-704, 25 C 132/2009-705, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2020, č. j. 71 Co 112/2020-750, podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že u dovolatelů nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněném pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže (k tomu dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, toto a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách dovolacího soudu – www.nsoud.cz ).
V poměrech projednávané věci se z obsahu spisu podává, že samotné řízení o věci samé (vydání osobního automobilu) bylo pravomocně skončeno v roce 2014. Od té doby podali žalobci proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání (o kterém Nejvyšší soud pravomocně rozhodl usnesením ze dne 7. 12. 2017, č. j. 22 Cdo 5296/2015-546) a zároveň žádali opakovaně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. O těchto žádostech již bylo v průběhu řízení opakovaně rozhodováno jak soudem prvního stupně, tak následně odvolacím soudem, a to vždy zamítavým usnesením s poukazem na zneužívání tohoto procesního institutu ze strany žalobců, případně s ohledem na zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Rovněž proti těmto rozhodnutím podali žalobci celou řadu řádných i mimořádných opravných prostředků a opětovně žádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Dovolací soud má tak za nepochybné, že záměrem počínání žalobců není sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva (srov. §1 o. s. ř.), nýbrž pouze vyvolání procesních obtíží, ať již na straně soudů nebo účastníků řízení odlišných od žalobců.
Na základě shora uvedeného hodnotí dovolací soud jednání žalobců jako svévolné uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. V takové situaci nemohou žalobci ovšem očekávat, že podáváním žádostí o osvobození od soudních poplatků přenese soud veškeré náklady vznikající v důsledku jejich chování na stát nebo na jiné účastníky jimi svévolně vyvolávaných sporů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 272/2017, a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, dostupné na nalus.usoud.cz). Takové počínání lze pokládat za obstrukční a litigiózní (sudičské) - srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08. Již jen z těchto důvodů nelze žalobcům přiznat osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 o. s. ř.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2020
Mgr. David Havlík
předseda senátu