ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.4189.2019.1
sp. zn. 22 Cdo 4189/2019-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. S. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, proti žalovanému J. S. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Erikem Orletem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 645/2, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 324/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 8. 2019, č. j. 69 Co 200/2019-113, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 8. 2019, č. j. 69 Co 200/2019-113, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 3. 2019, č. j. 16 C 324/2018-90, zastavil řízení o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím s tím, že se jednalo o finanční prostředky v jejím výlučném vlastnictví, které v době trvání společného jmění účastníků vynaložila na nemovitost ve výlučném vlastnictví žalovaného. Společné jmění účastníků řízení zaniklo 30. 9. 2015, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2015, č. j. 21 C 160/2015-114, kterým bylo rozvedeno jejich manželství. Společné jmění bylo vypořádáno na základě usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2018, č. j. 27 C 250/2016-275, jímž soud schválil uzavřený smír. Jelikož v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů nebylo možné vypořádat částku 200 000 Kč představující výlučné finanční prostředky žalobkyně vynaložené na výlučný majetek žalovaného, požaduje žalobkyně zaplacení těchto finančních prostředků v nyní probíhajícím řízení.
Soud prvního stupně vyšel z toho, že u Okresního soudu v Olomouci bylo vedeno pod sp. zn. 27 C 250/2016 řízení o vypořádání společného jmění účastníků řízení. V rámci tohoto řízení žalobkyně uplatnila nejen nároky plynoucí ze společného jmění, ale i požadavek na zaplacení 200 000 Kč představujících výlučné finanční prostředky žalobkyně vynaložené na výlučný majetek žalovaného. Z usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2018, č. j. 27 C 250/2016-275, nalézací soud dovodil, že soud schválil smír týkající se vypořádání zaniklého společného jmění, přičemž tímto smírem byly vypořádány veškeré nároky ze zaniklého společného jmění a účastníci se zavázali nevznášet vůči sobě žádné další nároky. Nárok žalobkyně na zaplacení 200 000 Kč nebyl v tomto řízení vyloučen k samostatnému projednání a v tomto rozsahu ani nebyla vzata žaloba zpět. Z toho plyne, že účastníci řízení považovali veškeré nároky vznesené v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 250/2016 (tedy i požadavek žalobkyně na zaplacení 200 000 Kč) za vypořádané. Uzavřel, že domáhá-li se žalobkyně v nyní probíhajícím řízení opětovně zaplacení této částky, jde ve smyslu §159a odst. 4 o. s. ř. o totožný nárok, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto, jenž se týká stejného předmětu řízení a týchž osob. Z tohoto důvodu soud prvního stupně řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 23. 8. 2019, č. j. 69 Co 200/2019-113, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje.
Odvolací soud uvedl, že předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů mohou být jen součásti zákonného majetkového společenství a dále zápočty a vnosy týkající se výhradně majetku ve společném jmění manželů. Předmětem takového řízení nemůže být nárok jednoho z manželů na vypořádání jeho výlučných finančních prostředků vynaložených na výlučný majetek druhého z manželů. Předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 250/2016 proto bylo výhradně vypořádání společného jmění manželů, a nikoliv jiný právní vztah. Soudem schválený smír v řízení o vypořádání společného jmění manželů, v jehož rámci nebyl uplatněn nárok z jiného právního vztahu, zakládá překážku věci pravomocně skončené jen pro další řízení o vypořádání společného jmění manželů. Domáhá-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení 200 000 Kč s tím, že se jedná o její výlučné finanční prostředky vynaložené v průběhu trvání manželství na výlučný majetek žalovaného, netvoří schválený soudní smír v řízení o vypořádání společného jmění manželů překážku věci rozsouzené pro nyní projednávanou věc. Z těchto důvodů odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí je založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1962/2013, podle kterého smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení; vždy však z něj musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které byly předmětem řízení. Předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 250/2016 bylo vypořádání společného jmění účastníků řízení, ale i požadavek žalobkyně na zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím. Nárok žalobkyně na zaplacení 200 000 Kč nebyl vyloučen do samostatného řízení ani nebylo řízení co do této částky zastaveno. Tento požadavek byl zohledněn v rámci uzavřeného smíru, jelikož žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyně částku ve výši 500 000 Kč.
Bylo-li o požadavku žalobkyně na zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím již rozhodnuto v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 250/2016, zakládá toto rozhodnutí v projednávané věci překážku věci rozsouzené, a proto by mělo být nyní probíhající řízení ve smyslu §104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se řízení zastavuje.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Dovolání žalovaného považuje za vnitřně rozporné. Žalovaný opakovaně uznal, že žalobkyně vynaložila své výlučné finanční prostředky na jeho nemovitost. Na druhou stranu žalovaný v dovolání uvádí, že tyto finanční prostředky měly být použity na pořízení movitých věcí představujících vybavení nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, které tvořily součást společného jmění manželů a jež měly být vypořádány v rámci řízení o vypořádání společného jmění. V řízení však bylo prokázáno, že finanční prostředky byly investovány přímo do zhodnocení nemovitosti žalovaného (nikoliv na její vybavení), a proto nemohly být zohledněny v rámci uzavřeného smíru v řízení o vypořádání společného jmění účastníků řízení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Podle §159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
V usnesení ze dne 10. 5. 2006, sp. zn. 29 Cdo 1290/2004 (toto a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách dovolacího soudu – www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud formuloval závěr, že o stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob.
Projednávaná věc je založena na řešení právní otázky, zda o požadavku žalobkyně na zaplacení 200 000 Kč (s příslušenstvím) vynaložených na nemovitost ve výlučném vlastnictví žalovaného bylo již rozhodnuto v řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 250/2016, v rámci kterého soud schválil smír uzavřený účastníky řízení.
Podle §99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách.
Podle §99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.
Podle §99 odst. 3 o. s. ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5170/2007, přijal a odůvodnil závěr, že soudní smír může být uzavřen rovněž v řízení o vypořádání společného jmění manželů, přičemž soudním smírem mohou být vypořádány i jiné vzájemné nároky než pouze ty, které náleží do společného jmění manželů či jsou předmětem soudního řízení. Jinými slovy soudní smír může překročit i rámec předmětu daného řízení (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4605/2016). V usnesení ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 4125/2017, Nejvyšší soud vyložil, že schválením smíru se řízení končí, ledaže účastníci při jeho uzavření o části nebo základu nároku nebo o nároku, který nebyl předmětem řízení, dali jednoznačně najevo, že požadují, aby se v rozsahu, v jakém nebyl vyřešen smírem, dále o předmětu řízení jednalo a aby bylo o něm rozhodnuto. Z toho vyplývá, že nedali-li účastníci při uzavření smíru najevo a ani v samotném smíru výslovně nevyjádřili, že byl předmět řízení vyčerpán smírem pouze zčásti, je nutno mít za to, že žalobou uplatněný nárok byl smírem vypořádán zcela (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1481/2004).
V poměrech projednávané věci učinila žalobkyně předmětem řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 250/2016 také požadavek na zaplacení 200 000 Kč, jež měly představovat její výlučné finanční prostředky vynaložené na nemovitost ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalobkyně nevzala v této části žalobu zpět a žaloba nebyla v tomto rozsahu zamítnuta. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 9. 2018, č. j. 27 C 250/2016-275, schválil smír uzavřený účastníky řízení. Účastníci řízení nedali při uzavření smíru najevo, a ani v samotném smíru výslovně nevyjádřili, že byl předmět řízení vyčerpán smírem pouze zčásti. Proto je nutno mít za to, že žalobou uplatněný nárok (tedy i požadavek žalobkyně na zaplacení 200 000 Kč) v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 250/2016 byl smírem vypořádán zcela.
Je nutné podotknout, že pro posouzení věci není rozhodné tvrzení žalovaného o tom, jakým způsobem byly vynaloženy finanční prostředky žalobkyně. Podstatné pro rozhodnutí ve věci je, že žalobkyně požadovala zaplacení těchto finanční prostředků již v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 250/2016. I v případě, že by finanční prostředky byly použity přímo na zhodnocení nemovitosti žalovaného, a proto k těmto finančním prostředkům nemohlo být přihlédnuto při vypořádání společného jmění manželů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2027/2010), byl tento nárok vypořádán soudním smírem. Jak již totiž bylo uvedeno, v případě řízení o vypořádání společného jmění manželů mohou být v rámci uzavřeného smíru vypořádány i jiné vzájemné nároky než ty, které náleží do společného jmění manželů.
Jelikož o požadavku žalobkyně na zaplacení 200 000 Kč již bylo pravomocně rozhodnuto v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 250/2016, nemůže být totožná věc v nyní probíhajícím řízení projednávána podle §159a odst. 4 o. s. ř. znovu.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že řízení o vypořádání společného jmění účastníků vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 27 C 250/2016 nezakládá v nyní projednávané věci překážku věci rozsouzené, je jeho rozhodnutí založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolání je tak podle §237 o. s. ř. přípustné, a protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., je důvodné. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §243d písm. b) o. s. ř., usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil.
V rámci dalšího řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 6. 2020
Mgr. David Havlík
předseda senátu