ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1401.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 1401/2020-370
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Keramika – NEJ s.r.o. , se sídlem v Kladně, Švermov, 28. října 166, PSČ 273 09, IČO 28891911, zastoupené Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Hajnova 40/0, PSČ 272 01, proti žalované HANEKA CZ s.r.o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Klíše, Masarykova 180/169, PSČ 400 01, IČO 27317749, zastoupené JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, PSČ 415 01, o zaplacení částky 181 838 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 29 C 326/2015, o „odvolání“ žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 8. 2019, č. j. 17 Co 6/2019-313, takto:
Řízení o „odvolání“ žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 8. 2019, č. j. 17 Co 6/2019-313, se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. 17 Co 6/2019-313, opravil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2019, č. j. 17 Co 6/2019-301, ve výroku tak, že na místo slov „ve výrocích I., III. a IV.“ se vkládají slova „ve výrocích II., III. a IV.“. V poučení uvedl, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná podáním ze dne 22. 10. 2019 označeným jako odvolání, které směřovala Vrchnímu soudu v Praze. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Po poučení soudem prvního stupně setrvala žalovaná na tom, že předmětné podání je odvoláním.
Podle §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.
O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně.
Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských a vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání, nýbrž dovolání, občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalovaná „odvolání“ přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
K rozhodnutí o zastavení „odvolacího“ řízení pro nedostatek funkční příslušnosti je příslušný Nejvyšší soud, jemuž svědčí ta skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001, či ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2383/2006).
Pro úplnost lze dodat, že i kdyby bylo možné podání žalované obsahově posoudit jako dovolání, bylo by nezbytné je odmítnout, neboť nebyly vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř.
O nákladech tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2020
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu