ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.4206.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 4206/2019-348
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Existencialia s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Kusého 533/8, identifikační číslo osoby 25608363, zastoupené JUDr. Věrou Chandryckou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Slezská 2033/11, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby 00006947, o zaplacení částky 247 808 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 70/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2019, č. j. 68 Co 427/2018-311, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 567,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Věry Chandrycké, advokátky se sídlem v Praze 2, Slezská 2033/11.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala zaplacení 247 808 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě ušlého zisku za měsíce říjen až prosinec r. 2012. Škoda měla žalobkyni vzniknout tím, že žalovaná neplatně odstoupila od smlouvy o dílo, čímž znemožnila žalobkyni dokončit závazek spočívající ve zpracování netříděných archivačních dokumentů, jež byly uloženy v archivu žalované.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 19. 6. 2018, č. j. 18 C 70/2013-226, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 163 920 Kč s příslušenstvím (výrok I), v rozsahu 83 888 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), rozhodl o nákladech řízení (výrok III) a uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice státem vynaložené náhrady řízení (výroky IV a V).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jen co do lhůty k plnění, jinak v tomto výroku rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 69 774 Kč s příslušenstvím, a ve zbylém rozsahu výrok II rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu), částečně změnil výroky IV a V rozsudku soudu prvního stupně (výrok IV rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že svým dopisem ze dne 31. 8. 2012 označeným jako „ukončení objednávky“ žalovaná neplatně odstoupila od smlouvy o dílo; v příčinné souvislosti s tím ušel žalobkyni zisk, který by při běžném chodu událostí mohla v měsících říjnu až prosinci r. 2012 očekávat. V případě „ukončení objednávky“ se podle odvolacího soudu nejednalo o oznámení o zániku závazku jeho splněním, jak v řízení tvrdila žalovaná, a to i z toho důvodu, že ani k 30. 9. 2012 nebyly archivační práce prováděné žalobkyní dokončeny.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.", odmítl jako nepřípustné.
K dovolání žalované podala žalobkyně vyjádření.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelkou formulovaná otázka, zda je namístě právní jednání učiněné v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, posuzovat podle jeho obsahu a nikoliv podle označení, resp. zda bylo namístě dopis označený jako „ukončení objednávky“ posuzovat podle jeho obsahu jako oznámení o zániku závazku v důsledku jeho splnění, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže, neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. Podle té je nutno jazykové vyjádření právního úkonu vyložit prostředky jazykovými, logickými a systematickými. Soudy přitom posoudí také skutečnou vůli stran; vždy se však musí brát náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3404/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4119/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2069/2017). V projednávané věci odvolací soud dospěl (ve svém kasačním usnesení ze dne 6. 11. 2017, č. j. 68 Co 364/2017-180, na které napadené rozhodnutí výslovně odkazuje) k závěru, že dopisem ze dne 31. 8. 2012 nazvaným „ukončení objednávky“ žalovaná odstoupila od smlouvy o dílo, aniž k takovému právnímu úkonu byl smluvený či zákonný důvod, nejen na základě jeho jazykového označení, ale také s ohledem na obsah této listiny, formulaci předmětu díla ve smlouvě, svědecké výpovědi a další provedené důkazy. Požadavkům shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu tak odvolací soud proto dostál.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá ani otázka, zda mohou být dány předpoklady odpovědnosti za škodu údajně vzniklou porušením povinnosti ze smlouvy o dílo, když dílo bylo zcela splněno, protiplnění uhrazeno, a předmět smlouvy o dílo byl tudíž zcela vyčerpán. Skutečnost, že dílo bylo splněno, ze skutkových zjištění odvolacího soudu neplyne. Odvolací soud naopak v napadeném rozhodnutí výslovně uvedl, že archivační práce žalobkyně k rozhodnému datu (tj. ke dni 30. 9. 2012) dokončeny nebyly. Dovolatelka tak konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a její námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zda lze existenci ušlého zisku zhotovitele dovozovat čistě hypoteticky bez vazby na smlouvu o dílo, pokud ze smlouvy o dílo již zhotovitel nemohl žádný zisk obdržet, neboť i touto otázkou dovolatelka ve skutečnosti pouze zpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu, že dílo ke dni 30. 9. 2012 nebylo dokončeno. Takovou námitkou však přípustnost dovolání vymezit, jak nastíněno shora, nelze.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání vymezený dovolatelkou tak, že se rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, posoudil Nejvyšší soud s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu