ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.640.2020.1
sp. zn. 23 Cdo 640/2020-365
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce P. Ch. , nar. XY, s trvalým pobytem v XY, se sídlem v XY, IČO XY, proti žalovanému J. Š. , narozenému XY, s trvalým pobytem v XY, o zaplacení částky 6 809 Kč s příslušenstvím a o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 30 Ro 2215/2003, o „odvolání“ žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2005, č. j. 29 Co 121/2005, 29 Co 122/2005-162, takto:
Řízení o „odvolání“ žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2005, č. j. 29 Co 121/2005, 29 Co 122/2005-162, se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2005, č. j. 29 Co 121, 29 Co 122/2005-162, rozhodl o námitce podjatosti soudní tajemnice vznesené žalobcem tak, že soudní tajemnice Okresního soudu v Mělníku R. Č. není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 30 Ro 2215/2003, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 12. 2004, č. j. 30 Ro 2215/2003-100, a potvrdil usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 1. 2005, č. j. 30 Ro 2215/2003-139.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal žalobce opravný prostředek označený jako „odvolání“, jímž jej napadá v rozsahu, v němž Krajský soud v Praze „rozhodoval
v I. stupni“.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řízení o podání žalobce, které podle svého obsahu i výslovného označení lze považovat za „odvolání“ proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2005, č. j. 29 Co 121, 29 Co 122/2005-162, jímž žalobce předmětné rozhodnutí napadá v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudní tajemnice Okresního soudu v Mělníku R. Č. (srov. §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“), musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §10a,
§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §16 odst. 1 věta první o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. např. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodl-li Krajský soud v Praze o návrhu na vyloučení soudní tajemnice Okresního soudu v Mělníku, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází. Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání (ani dovolání) proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem 112). Řízení o odvolání proti tomuto rozhodnutí zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 85, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 139, ročník 2002).
Protože zde není – jak bylo výše uvedeno - soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2005, č. j. 29 Co 121/2005, 29 Co 122/2005-162, v části, jíž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudní tajemnice R. Č., Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalobce zastavil (§243c odst. 1, §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Obdobně je nutno zastavit i řízení o „odvolání“ proti dalším výrokům usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 4.2005, č. j. 29 Co 121/2005, 29 Co 122/2005/162.
Podle §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.
O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně.
Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských a vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání, nýbrž dovolání, občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
K rozhodnutí o zastavení „odvolacího“ řízení pro nedostatek funkční příslušnosti je příslušný Nejvyšší soud, jemuž svědčí ta skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001, či ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2383/2006).
Pouze pro úplnost pak Nejvyšší soud podotýká, že pokud žalobce zamýšlel svým podáním jako dovoláním napadnout usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2005, č. j. 29 Co 121, 122/2005-162, v části, kterou bylo odmítnuto odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 12. 2004, č. j. 30 Ro 2215/2003-100, a potvrzeno usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 1. 2005, č. j. 30 Ro 2215/2003-139, bylo by nutné je odmítnout jako nepřípustné (srov. §237 a násl. o. s. ř.).
O nákladech tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť řízení není doposud skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2020
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu