ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.4181.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 4181/2019-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce J. B. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem v Praze, Senovážné náměstí č. 1464/6, proti žalované S. Ch. , narozené dne XY bytem XY, zastoupené Mgr. Robertem Nachtmanem, advokátem se sídlem v Praze, Klapkova č. 545/11, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 72/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2018, č. j. 21 Co 144/2018-139, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Roberta Nachtmana, advokáta se sídlem v Praze, Klapkova č. 545/11.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018, č. j. 21 Co 144/2018-139, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť dovolatel ve svém dovolání, v němž namítá rozpor napadeného rozhodnutí s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, ohledně tvrzení pod bodem IX. dovolání, že za původní žalobkyni (procesní předchůdkyni žalobce) uzavřela darovací smlouvu na základě plné moci její zástupkyně, která byla ve střetu zájmů, odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, která jsou pro posuzovanou věc zcela nepřiléhavá, jelikož skutkově neodpovídají projednávané věci, a z dovolání ani není patrno, od jakých právních závěrů z dovolatelkou citovaných rozhodnutí se podle jejího názoru odvolací soud odchýlil. Odvolací soud ostatně uzavřel, že nemá za to, že žalovaná jednala proti vůli původní žalobkyně, což podložil zjištěním, že původní žalobkyně pořídila závěť ve prospěch nynější žalované (která jako zástupkyně za původní žalobkyni uzavřela darovací smlouvu, a posléze se stala procesní nástupnicí původní žalované).
V části (bod VII. a X. dovolání), v níž dovolatel rozporuje závěr odvolacího soudu, že plná moc obsahovala i zmocnění k uzavření darovací smlouvy k předmětné bytové jednotce, zpochybňuje tím skutková zjištění odvolacího soudu [srov. ustálený závěr dovolacího soudu, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran, jde o skutkové zjištění (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 33 Cdo 932/2017)] a předestírá vlastní hodnocení skutkového stavu, na němž buduje své odlišné právní posouzení (že žalovaná překročila své zástupčí oprávnění), trpí dovolání v tomto rozsahu vadou, neboť je v něm uplatňován jiný dovolací důvod než ten, uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., podle nějž lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud je vázán zjištěným skutkovým stavem a v dovolacím řízení jej nelze úspěšně zpochybnit.
Namítá-li dále dovolatel (bod VIII. dovolání), že při darování předmětné bytové jednotky bylo porušeno předkupní právo třetí osoby, nevymezuje ve vztahu k této námitce, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za splněný. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Kromě toho lze konstatovat, jak to obdobně uvedl již odvolací soud, že dovolatel znovu opakuje námitky, se kterými se vypořádal již soud prvního stupně, přičemž dovolatel vůbec nereflektuje argumenty, kterými se soudy s tvrzeným porušením předkupního práva vypořádaly, když soudy vyložily, že ani porušení předkupního práva třetí osoby by bez dalšího nezpůsobovalo neplatnost darovací smlouvy, soudy nadto měly na základě provedených důkazů za to, že zastupitelstvo Městské části Praha 9 rozhodlo o nevyužití svého předkupního práva.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu