ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.1407.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 1407/2020-335
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně: Z. S. , narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Hanou Rámešovou, advokátkou se sídlem Skácelova 2792/34, Brno, proti žalované: Nemocnice Ivančice, příspěvková organizace , se sídlem Široká 390/16, Ivančice, IČO 00225827, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 416/8, Brno, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha, IČO 47116617, o náhradu újmy na zdraví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 14 C 117/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, č. j. 44 Co 282/2017-296, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2019, č. j. 44 Co 282/2017-296, jímž byl změněn mezitímní rozsudek Okresního soudu Brno
-venkov ze dne 21. 2. 2017, č. j. 14 C 117/2013-200, v části výroku týkajícím se základu nároku na bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti tak, že se žaloba zamítá; odvolací soud tak rozhodl poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 24. 1. 2018, č. j. 44 Co 282/2017-219, jímž prvostupňové rozhodnutí ve shora uvedeném rozsahu potvrdil, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2019, č. j. 25 Cdo 3386/2018-250, jenž jeho závěr o zaviněném porušení povinnosti ze strany žalované shledal předčasným, a tudíž nesprávným.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl, neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolatelka pouze cituje část ustanovení §237 o. s. ř., tj. že věc má být posouzena jinak, aniž by konkrétně rozvedla, v čem je tento důvod přípustnosti naplněn. Přitom z konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že k projednání dovolání pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části) nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14), nevymezuje-li dovolání konkrétním způsobem podmínku přípustnosti dovolání. Dovolací soud přitom není oprávněn si ji vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019). Z judikatury Ústavního soudu se pak podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Schází-li totiž v dovolání účastníka vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, jakož i důvodu dovolání (§237 až 238a, §241a odst. 1 o. s. ř.), není Nejvyšší soud oprávněn dovolání věcně přezkoumat, jinak by porušil ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18). Potřebný údaj nelze dovodit ani z dalšího obsahu dovolání, které navíc nevymezuje dovolací důvod způsobem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř., protože žalovaná neoznačuje právní otázku, kterou měl odvolací soud posoudit nesprávně. Její námitky směřují výlučně proti skutkovému stavu, jak jej zjistil odvolací soud v návaznosti na soud prvního stupně (způsobilým dovolacím důvodem je však pouze nesprávné právní posouzení věci - §241a odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu