ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.1921.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 1921/2019-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobců: a) M. V. , narozený dne XY, bytem XY, b) K. V. , narozená dne XY, bytem XY, proti žalovanému: P. L. , advokát se sídlem náměstí XY, o ochranu osobnosti a úhradu škody při odmítnutí pomoci, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 270/2017, o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č. j. 21 Co 24/2019-142, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2019, č. j. 21 Co 24/2019-142, potvrdil usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 11. 2018, č. j. 13 C 270/2017-114, kterým bylo rozhodnuto o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce a) včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku připouští §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem a netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli žalobce nebyl soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, je z rozhodovací činnosti dovolacímu soudu známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, ve kterých požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo imateriální újmy, aniž by byl schopen srozumitelně zformulovat titul, na jehož základě peněžitou náhradu požaduje, a omezuje se většinou na tvrzení o trestné činnosti osob označených v podání. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě nedůvodnými žalobami pak žalobce podává opravné prostředky včetně dovolání, které jsou opět vesměs zjevně bezúspěšné. Závěr, že takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a sudičské, učinil Ústavní soud (srov. usnesení ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08) i Nejvyšší soud (např. usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016).
Dovolací soud z uvedených důvodů ustáleně dovozuje, že žalobce si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost byla opakovaně sdělována v jiných paralelně probíhajících řízeních, v nichž byl mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3039/2019, nebo ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3457/2019). Na tyto výzvy žalobce reaguje zpravidla dalšími opravnými prostředky či žádostmi o ustanovení bezplatného zástupce, aniž by sám učinil cokoliv ke splnění zákonem stanovené procesní podmínky dovolacího řízení. Výzvy soudu s poučením o procesních důsledcích se tak dlouhodobě míjejí účinkem a nevedou k cíli občanského soudního řízení, jímž je rychlá a účinná ochrana práv účastníků, jíž má být dosaženo předvídatelným postupem soudu v součinnosti s účastníky řízení (§6 o. s. ř.); srov. též druhou větu tohoto ustanovení, podle níž ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Důsledné dodržování poučovací povinnosti soudu vůči účastníku řízení je tak v tomto zcela specifickém případě v konečném důsledku bezvýsledné, neboť je ze strany dovolatele zneužíváno. Nelze proto očekávat, že v nyní projednávané věci by výzva soudu, aby dovolatel odstranil nedostatek povinného zastoupení pro dovolací řízení, vedla k jinému výsledku, a není tedy nutné ji výslovně činit.
Ústavnost tohoto procesního postupu dovolacího soudu je aprobována i Ústavním soudem, který v usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu v obecné rovině předestřel: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ Konkrétně ve vztahu k dovolateli v této věci tak postupoval Ústavní soud v jiných jeho věcech například v usneseních ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 443/20, a ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 3671/19.
Dovolací soud uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení dovolatele nejsou splněny podmínky pro pokračování v dovolacím řízení, a proto řízení o dovolání žalobce podle §241b odst. 2 o․ s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 5. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu