ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.1949.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 1949/2020-381
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: M. D. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem Pražská 140, Příbram, proti žalovanému: Středočeský kraj , IČO 70891095, se sídlem krajského úřadu Zborovská 81/11, Praha 5, o 883.860 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 112/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2019, č. j. 20 Co 388/2019-347, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 17. 10. 2019, č. j. 10 C 112/2016-338, zastavil řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 20 Co 158/2019-295, a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Žalobce nezaplatil ve stanovené patnáctidenní lhůtě soudní poplatek z dovolání, ačkoliv byl k jeho zaplacení vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 9. 2019, č. j. 10 C 112/2016-323, doručeným jeho zástupci 25. 9. 2019.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 16. 12. 2019, č. j. 20 Co 388/2019-347, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla správně doručována pouze zástupci žalobce, advokátovi s tzv. generální plnou mocí. Žalobce ve stanovené lhůtě poplatek z dovolání nezaplatil, a protože k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží, bylo řízení důvodně zastaveno.
Žalobce v dovolání proti usnesení odvolacího soudu připouští, že soudní poplatek z dovolání zaplatil až dne 4. 11. 2019, tedy po doručení rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení; stalo se tak proto, že výzvu k zaplacení poplatku, kterou mu přeposlal jeho zástupce e-mailovou poštou, neobdržel pro poruchu počítače vyvolanou „v důsledku bouří a prudkého větru i častých výpadků el. proudu nebo přepětí v síti“. Dovolatel se cítí procesně poškozen, neboť nezaplacení poplatku nezavinil, stalo se tak vyšší mocí, kterou nemohl ovlivnit. Dosavadní judikatura takový případ neřešila a výklad zákona odvolacím soudem je v rozporu zejména s §1 o. s. ř., proto navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby bylo pokračováno v řízení o dovolání ve věci samé.
Žalovaný ve vyjádření označil argumentaci dovolatele o poškození počítače za nepodloženou a účelovou, vedenou nejspíše snahou omluvit pochybení v komunikaci zainteresovaných osob či aktuální nedostatek finančních prostředků k zaplacení poplatku. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., není však podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen “zákon o soudních poplatcích"), nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu, která zejména v otázkách osvobození od soudních poplatků dovozuje, že žádost o osvobození lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, publikované pod č. 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stejně tak není možné přihlížet ani k zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě soudu, ať byla příčina propadnutí této procesní lhůty jakákoliv. Podstatu a smysl této poměrně striktní právní úpravy vystihl Ústavní soud v usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2021/19, jímž odmítl pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnost směřující proti citovanému rozhodnutí dovolacího soudu. Zdůraznil, že znění §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je ústavně konformní, a zastavení řízení v případě marného uplynutí soudcovské lhůty v délce alespoň 15 dnů není nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu [§4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích]. Poplatníkům v zásadě nic nebrání, aby svou poplatkovou povinnost řádně splnili již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jejich pasivity (srov. např. usnesení ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1334/18, či ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18). Logickým důsledkem této koncepce je i právní závěr, že o osvobození od soudních poplatků je nutno požádat nejpozději do uplynutí lhůty určené k zaplacení soudního poplatku. Takový požadavek neklade nepřiměřené nároky na účastníky řízení, a má-li se prosadit zákonodárcem zamýšlená "nepřekročitelnost" lhůty k úhradě soudního poplatku, představuje současně jediné možné řešení, neboť v opačném případě by každé nepravomocné rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku bylo možno "zvrátit" podáním (třeba i zjevně bezúspěšné) žádosti o osvobození od soudních poplatků, po jejímž vyřízení by účastníkovi musela být stanovena nová lhůta, čímž by byl fakticky popřen smysl stávající právní úpravy. Uvedené závěry týkající se placení soudních poplatků za žalobu se uplatní i u poplatků za opravné prostředky (odvolání, dovolání).
V posuzované věci podal žalobce dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek, a učinil tak až poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení pro marné uplynutí lhůty stanovené ve výzvě soudu prvního stupně. Důvody, pro které dovolatel nestihl zaplatit poplatek tak, aby odvrátil přímo ze zákona plynoucí nepříznivý procesní důsledek, nejsou významné, ostatně popis událostí dovolatelem, byť by byl důkazně podložen, nenaplňuje podmínky působení vyšší moci, neboť je otázkou domluvy advokáta s klientem, jakým způsobem zabezpečí vzájemnou komunikaci tak, aby fungovala způsobem, který eliminuje nepříznivé dopady uplynutí procesních lhůt.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu