ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.4149.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 4149/2019-472
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce T. P., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem Na Příkopě 957/23, Praha 1, proti žalovanému F. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem Komunardů 1091/36, Praha 7, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 4/2015, o dovolání společnosti D., se sídlem XY, zastoupené Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem Bubenská 1477/1, Praha 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019, č. j. 22 Co 86/2019-427, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá po žalovaném omluvy za obvinění z privatizačního podvodu, vydírání a podílu na vraždě, která měl žalovaný o žalobci uvést v přípisu zaslaném Ministerstvu financí, Policii ČR a Městskému soudu v Praze ve směnečném řízení, vedeném pod sp. zn. 50 Cm 355/2013 mezi společností D. jako žalobcem a společností T., jako žalovaným (dále jen „řízení“).
Napadeným usnesením Městský soud v Praze k odvolání žalobce změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 4. 2019, č. j. 16 C 4/2015-399, kterým soud prvního stupně rozhodl o vstupu společnosti D., se sídlem XY (dále též jen „společnost“) do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, a vstup této společnosti do řízení nepřipustil.
Vyšel ze zjištění, že společnost D. oznámila dne 13. 11. 2018 soudu vstup do tohoto řízení na straně žalovaného s odůvodněním, že má zájem na výsledku sporu, neboť se hlásí k odpovědnosti za tvrzení, která žalobce přičítá žalovanému. Přípis, v němž byla tvrzení obsažena, byl soudu a dalším orgánům předložen na výslovný pokyn jednatele společnosti. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení §93 odst. 1 a 2 o. s. ř. vstup společnosti do řízení na stranu žalovaného připustil s tím, že žalovaný a společnost jsou zřejmě personálně propojeni, jejich zájmy mohou být identické či podobné, byť se lze stěží domnívat, že při rozhodování o věci samé může mít vedlejší účastník významnější vliv. Odvolací soud dospěl k opačnému závěru. Zdůraznil, že smyslem vedlejšího účastenství podle §93 odst. 1 o. s. ř. je pomoci zvítězit ve sporu některému z účastníků, neboť na jeho úspěchu má vedlejší účastník právní zájem. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka, tj. práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Pouhý "morální" nebo jiný "neprávní zájem" na výsledku řízení nepostačuje a je-li proti jeho vstupu vznesena námitka, pak má vedlejší účastník povinnost tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství strany, kterou hodlá podporovat. Odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, a ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 718/06. Tvrzení společnosti, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť za jednání žalovaného je odpovědnou ona, odporuje smyslu institutu vedlejšího účastenství, jímž je zájem na tom, aby vítězství podporovaného účastníka mělo pozitivní dopad do právní sféry vedlejšího účastníka. Případné není ani tvrzení společnosti, že zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného by mohlo zabránit dalším sporům mezi účastníky a společností. Ani morální hledisko není způsobilé obhájit důvodnost vstupu společnosti jako vedlejší účastnice do řízení. Odkaz společnosti na nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03, není případný, neboť nález se týkal vstupu vysoké školy do řízení na stranu žalovaných, bývalých studentů této školy, s cílem podpory hájení akademických práv a svobod, šlo tedy o zcela mimořádnou situaci s výjimečnými lidskoprávními rozměry. Nyní projednávaná věc taková kritéria nesplňuje. Tvrdí-li společnost, že v řízení může přispět důkazním materiálem a osvětlit sporné skutečnosti, lze takového účelu dosáhnout i jiným způsobem než vedlejším účastenstvím.
Usnesení odvolacího soudu napadla společnost D. dovoláním, jehož přípustnost dovozuje podle §237 o. s. ř. tím, že rozhodnutí je v rozporu s judikaturou, např. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1496/2018, neboť pomíjí, že případný úspěch žalovaného ve sporu by se projevil v právní sféře společnosti pozitivně. Pokud by bylo v tomto řízení pravomocně rozhodnuto, že žalovaný není odpovědný za jednání, které učinil na základě zmocnění společnosti, protože za jednání odpovídá sama společnost, mohla by tím společnost argumentovat ve směnečném řízení za účelem vyvrácení jedné z námitek společnosti T. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se potvrzuje rozhodnutí soudu prvního stupně o připuštění jejího vstupu do řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., avšak není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §93 o. s. ř. se jako vedlejší účastník může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku (odst. 1). Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh (odst. 2).
Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 605-609). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2829/2008 a ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, uveřejněném pod č. 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k závěru, že právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení, do něhož vstupuje, není dán ani jeho případným finančním (majetkovým) zájmem na výsledku řízení (srov. k tomu i shora citovaný právní názor komentářové literatury). Právní zájem z povahy věci musí být chápán jako zájem na výsledku řízení, který se v právních poměrech vedlejšího účastníka projeví pozitivně, a to bezprostředně, přičemž tvrzení k posouzení jeho existence musí poskytnout vedlejší účastník.
Odvolací soud při hodnocení odůvodněnosti vstupu společnosti do tohoto řízení vyšel ze zásad, vyjádřených ve shora citované literatuře i judikatuře, a správně poukázal na to, že snaha společnosti podpořit tvrzení žalovaného, že za zásah do osobnostních práv žalobce je odpovědná sama společnost, by mohla vést jedině k negativnímu dopadu do sféry společnosti. Žádný konkrétní pozitivní vliv na právní postavení společnosti pro případ vítězství žalovaného v tomto sporu společnost srozumitelně nevymezila (ze zmínky o vlivu rozhodnutí v této věci na možnost argumentace společnosti ve směnečném řízení vedeném mezi společností a dalším subjektem nelze v tomto směru nic dovodit). Morální zájem na řízení, který lze jako motiv pro vstup do řízení připustit jen zcela výjimečně (jako například ve věci, posuzované Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 553/03), dovolací soud neshledává ani v postavení či vzájemných vztazích účastníků tohoto řízení, stejně tak nenalézá v předmětu řízení morální či lidskoprávní přesah, pro nějž by bylo namístě umožnit společnosti vstup do řízení. Zákon samozřejmě nebrání tomu, aby třetí osoba poskytovala účastníkovi řízení morální, finanční příp. i jinou podporu, právní zájem na výsledku řízení ve smyslu §93 odst. 1 o. s. ř. jí to však nezakládá.
Ze shora uvedeného vyplývá, že při řešení dovoláním vymezené otázky přípustnosti vstupu vedlejšího účastníka do řízení se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Proto dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 1. 2020
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu