ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.4325.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 4325/2019-453
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobce: P. B. , narozený XY, bytem XY, proti žalované: M. M. , bytem XY, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 50 C 37/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 2013, č. j. 1 Co 326/2013-237, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 10. 2013, č. j. 1 Co 326/2013-237, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 8. 2013, č. j. 50 C 37/2012-204, jímž bylo zastaveno řízení ve věci samé pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, a současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudního poplatku z podaného dovolání. Tyto žádosti byly pravomocně zamítnuty usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 7. 2018, č. j. 50 C 37/2012-436, ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2019, č. j. 3 Co 135/2018-446.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Žalobce není v dovolacím řízení právně zastoupený, sám právnické vzdělání nemá a jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení již byla pravomocně zamítnuta. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Žalobce si přitom podmínky povinného zastoupení musí být vědom, neboť byl již mnohokrát v různých řízeních poučen o následcích neodstranění takové vady, a to ostatně i v tomto řízení (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 7. 2016, č. j. 50 C 37/2012-381, byť bylo vydáno ještě v době před pravomocným rozhodnutím o žádosti žalobce o ustanovení zástupce). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. a řízení zastavil.
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němuž podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 1. 2020
JUDr. Martina Vršanská
pověřená členka senátu