ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.912.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 912/2020-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Tichou v právní věci žalobce: P. B., narozený XY, bytem XY, proti žalované: S. J., bytem XY, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu a o zaplacení 515 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 18/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. 12. 2019, č. j. 22 Co 361/2019-62, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 2. 12. 2019, č. j. 22 Co 361/2019-62, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 11. 2019, č. j. 7 C 18/2018-57, jímž bylo pro nedostatek povinného právního zastoupení advokátem zastaveno řízení o dovolání žalobce (§241b odst. 3 o. s. ř.) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 2. 2019, č. j. 27 Co 53/2019-37, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Žalobce není v dovolacím řízení právně zastoupen, vlastní právnické vzdělání nedoložil. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatku povinného právního zastoupení (§241b odst. 3 věta druhá o. s. ř.), jehož smyslem je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Nejvyšším soudem a teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek odstranit, jsou vůči dovolateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě zastavení dovolacího řízení. V posuzované věci se však dovolatel na dovolací soud obrací opakovaně, přičemž byl již mnohokrát poučen o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozorněn na následky spojené s neodstraněním tohoto nedostatku (např. ve věci sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, sp. zn. 25 Cdo 338/2019, sp. zn. 25 Cdo 231/2019, ale i v tomto řízení usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 4. 2019, č. j. 7 C 18/2018-45, jež se týkalo předchozího dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 2. 2019, č. j. 27 Co 53/2019-37). Byl-li již seznámen se zákonnou podmínkou být v dovolacím řízení zastoupen advokátem, není třeba, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému dovolateli v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech (navíc právě z tohoto důvodu bylo předchozí dovolací řízení v této věci napadeným rozhodnutím odvolacího soudu zastaveno). Jestliže lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat odvolateli zásadu, že na Nejvyšší soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18).
Žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Vzhledem k tomu, že nedostatek povinného zastoupení dovolatele, který nemá právnické vzdělání, je nedostatkem podmínky řízení na straně účastníka, a tento nedostatek nebyl odstraněn, postupoval Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě dovolací soud dovolatele k zaplacení soudního poplatku již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních v žalobě, ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2020
JUDr. Hana Tichá
pověřená členka senátu