ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1598.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 1598/2020-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatelky D. K. , bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 4, K dolům 1924/42, za účasti X.C. , se sídlem XY, IČO XY, o jmenování členů orgánů společnosti, o žalobě pro zmatečnost podané navrhovatelkou proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2014, č. j. 78 Cm 192/2013-170, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 16/2014, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2017, č. j. 11 Cmo 58/2017-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelka napadla žalobou pro zmatečnost usnesení ze dne 13. října 2014, č. j. 78 Cm 192/2013-170, jímž Městský soud v Praze (soud prvního stupně) zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu, kterým se domáhala jmenování členů orgánů společnosti X.C., a rozhodl o nákladech řízení účastnic. Současně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 12. srpna 2016, č. j. 4 Co 61/2015-32, potvrdil usnesení ze dne 11. března 2015, č. j. 26 Cm 16/2014-11, jímž jí soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.). Dovolání navrhovatelky proti citovanému usnesení odvolacího soudu pak odmítl Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací usnesením ze dne 28. března 2017, sp. zn. 27 Cdo 627/2017.
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 15. května 2017, č. j. 26 Cm 16/2014-70, vyzval navrhovatelku k zaplacení soudního poplatku z žaloby pro zmatečnost; současně ji poučil o následcích nevyhovění této výzvě. Na tuto výzvu reagovala další žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 15. června 2017, č. j. 26 Cm 16/2014-78, zastavil řízení (pro nezaplacení soudního poplatku z žaloby pro zmatečnost) a rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání navrhovatelky odvolací soud usnesením ze dne 26. října 2017, č. j. 11 Cmo 58/2017-85, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Dovolání navrhovatelky (dovolatelky) proti posledně uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. a ve znění účinném od 30. září 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“).
Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení z 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014, z 28. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 2476/2016, z 26. září 2017, sp. zn. 33 Cdo 609/2017, a z 22. února 2019, sp. zn. 32 Cdo 4665/2018) se ustálila v názoru, že nová žádost o osvobození od soudních poplatků, podaná po vydání rozhodnutí, jímž předchozí žádosti nebylo vyhověno, nesmí zůstat opomenuta. Rozhodnout o ní je však soud povinen jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. V opačném případě postačí, jestliže se soud s takovou žádostí vypořádá v odůvodnění usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
V posuzovaném případě soud prvního stupně nerozhodl o další dovolatelčině žádosti o osvobození od soudních poplatků a nezabýval se jí ani při rozhodování o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost. Vadu řízení, jíž tím způsobil, však napravil odvolací soud, který se s uvedenou žádostí vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení. Je přitom nerozhodné, že jeho úvaha v tomto směru (snad) není zcela přiléhavá. Podstatné je, že v předmětné žádosti neuvedla dovolatelka žádné nové (dříve neuplatněné) okolnosti vztahující se k posouzení podané žaloby pro zmatečnost jako zřejmě bezúspěšné, tj. okolnosti, jež by mohly vést k odlišnému rozhodnutí o požadované poplatkové úlevě, než jak o ní bylo rozhodnuto na podkladě její původní (neúspěšné) žádosti (k tomu viz v podrobnostech shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu z 28. března 2017, sp. zn. 27 Cdo 627/2017). Při takto přetrvávající zřejmé bezúspěšnosti žaloby pro zmatečnost tudíž nebylo zapotřebí zvlášť rozhodovat o další její žádosti o osvobození od soudních poplatků, nýbrž postačovalo, aby se s dotčenou žádostí vypořádal soud v rámci rozhodování o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z žaloby pro zmatečnost; tomuto požadavku bylo v poměrech souzené věci vyhověno a nic na tom nemění, že s další takovouto žádostí o poplatkovou úlevu se vypořádal až soud odvolací. V uvedených souvislostech zbývá již jen dodat, že předestřené závěry lze obdobně vztáhnout i na její opakovanou žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů (k tomu srov. opět usnesení Nejvyššího soudu z 22. února 2019, sp. zn. 32 Cdo 4665/2018).
Poukazovala-li dovolatelka v dovolání rovněž na usnesení Nejvyššího soudu z 8. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 3841/2008, a ze 14. března 2017, sp. zn. 20 Cdo 472/2017, nelze opomenout, že tímto způsobem se ve skutečnosti domáhala nápravy případných pochybení soudů nižších stupňů při rozhodování o jejích původních žádostech o poplatkovou úlevu a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Přehlédla však, že v současné fázi řízení již nelze rozhodnutí obou soudů o uvedených žádostech přezkoumávat. Navíc nelze ztratit ze zřetele, že s dotčenými rozhodnutími se dovolací soud již vypořádal (v rámci rozhodování o dovolání proti usnesení odvolacího soudu z 12. srpna 2016, č. j. 4 Co 61/2015-32) v usnesení z 28. března 2017, sp. zn. 27 Cdo 627/2017. Na tam vyslovené závěry, jimiž byla otázka opodstatněnosti dovolatelčiných původních žádostí závazně vyřešena, lze pro stručnost odkázat.
Dovolatelka konečně vyjádřila v dovolání rovněž přesvědčení, že v dovolacím řízení je namístě vyřešit i otázku procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena, totiž otázku, zda v rámci posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. (příp. podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.) je třeba rozlišovat „mezi majetkem fyzické osoby a majetkem spravovaným správcem dědictví vykonávajícím správu dědictví pro dědice“ . Na vyřešení takto postavené otázky však napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl věcně zabývat.
Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 7. 2020
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu