ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1654.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 1654/2020-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, IČO 00025429, o 5.770.000 Kč a 80.000 Kč, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 64/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2020, č. j. 62 Co 79/2020-96, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) napadeným usnesením ze dne 24. 3. 2020, č. j. 62 Co 79/2020-96, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 11. 11. 2019, č. j. 28 C 64/2016-86, kterým byla odmítnuto podání žalobce ze dne 19. 10. 2018, doručené soudu prvního stupně dne 24. 10. 2018, a rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, avšak do dovolání vtělil žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je
-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §241b odst. 3 věty třetí o. s. ř. nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v §241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.
Podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle §241b odst. 3 věty třetí, ačkoliv se nezdařilo odstranit nedostatek podmínky uvedené v §241, rozhodne o zastavení dovolacího řízení pro nesplnění této podmínky dovolací soud.
Dovolacímu soudu je ze své činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání (včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k osobě žalobce např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016.
Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od žalobce. Takový zneužívající procesní postup žalobce však ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení §41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Dovolatel tak není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem a netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání, přičemž k jeho návrhu na ustanovení zástupce se nepřihlíží. Ačkoli žalobce nebyl soudem prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, dovolací soud ustáleně dovozuje, že žalobce si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost musí být známa nejen z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl žalobce mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018), ale i z řízení v této věci v rámci předchozích dovolacích řízení (viz výzva soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2017, č. j. 28 C 64/2016-34).
Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu předestřel: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Dovolací soud uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení nejsou splněny podmínky pro pokračování v dovolacím řízení, a proto řízení o dovolání žalobce zastavil.
Žalobce do dovolání vtělil „požadavek na odkladný účinek“, tedy žádost podle §243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení. Jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání nebo pro zastavení dovolacího řízení, nemůže být o dovolání věcně rozhodnuto a není „projednatelný“ ani akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti nebo právní moci napadeného usnesení. Důvody, pro něž byl takový návrh podán, se v takovém případě není třeba zabývat (srov. bod 34. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 7. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu