Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.12.2020, sp. zn. 26 Cdo 2603/2020 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2603.2020.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2603.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 2603/2020-139 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce města Hodonín , se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 53/1, IČO 00284891, proti žalovanému A. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská 1349/2B, o zaplacení částky 178 168 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 287/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. května 2020, č. j. 38 Co 6/2020-108, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud v Hodoníně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 9. 2019, č. j. 5 C 287/2018-87, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 178 168 Kč spolu s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku a o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 5. 2020, č. j. 38 Co 6/2020-108, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že mezi účastníky byl nájemní smlouvou ze dne 22. 6. 2004 založen nájemní vztah k bytu, který v období od srpna 2015 do května 2018, za které žalobce požaduje dlužné nájemné a úhradu služeb za plnění spojená s užíváním bytu, trval. Na povinnost žalovaného zaplatit žalobci požadované plnění za uvedené období nemá vliv řízení probíhající u soudu prvního stupně pod sp. zn. 5 C 158/2012, v němž se žalovaný domáhá, aby žalobci byla uložena povinnost uzavřít s ním kupní smlouvu o převodu bytové jednotky, neboť i kdyby v něm žalovaný nakonec uspěl, k přechodu vlastnického práva (a tím případně k zániku nájmu) by došlo až vkladem vydaného rozsudku do katastru nemovitostí, nikoli zpětně. Dovolání žalovaného proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jeno. s. ř.“, neboť otázka nastolená k dovolacímu přezkumu (zda soudní řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy o převodu bytové jednotky mezi nájemcem a pronajímatelem má vliv na trvání nájemního vztahu mezi nimi) byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a rozhodnutí odvolacího soudu je s ustáleným řešením v souladu. Co se otázky soudního řízení o nahrazení projevu vůle týče, Nejvyšší soud judikoval, že pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení (§161 odst. 3 o. s. ř.), že účinkem rozsudku ukládajícího prohlášení vůle je nahrazení projevu vůle žalovaného a že rozsudek ukládající povinnost uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že dnem právní moci rozsudku je smlouva uzavřena (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016. sp. zn. 29 Cdo 3542/2014, a sp. zn. 29 Cdo 3845/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004). V rozsudku ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 26 Cdo 813/2005, Nejvyšší soud judikoval, že i v nájemních vztazích se uplatní obecný důvod zániku závazku splynutím práva s povinností v jedné osobě podle §584 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a že tudíž právo nájmu bytu může zaniknout i splynutím podle citovaného ustanovení, přičemž tento závěr je aplikovatelný i za nové právní úpravy (srov. §1993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). V projednávané věci odvolací soud z uvedených závěrů vycházel, jestliže dovodil, že v období trvajícím od srpna 2015 do května 2018, kdy žalovaný jako nájemce neplatil nájemné a úhradu za služby, nájemní vztah nezanikl (žádným ze zákonem předpokládaných způsobů) a že k zániku nájemního vztahu (splynutím) v případě nahrazení vůle žalobce soudním rozhodnutím, kdy by se žalovaný domohl uzavření kupní smlouvy, by došlo po právní moci vydaného rozhodnutí jeho vkladem do katastru nemovitostí s účinky ex nunc [srov. §11 odst. 1 písm. a) a §14 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)], a to za stavu, kdy by nájemní poměr ještě trval (nezanikl na základě výpovědi žalobce ze dne 23. 1. 2019). Protože není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. 12. 2020 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/09/2020
Spisová značka:26 Cdo 2603/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2603.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nájem bytu
Převod vlastnictví
Dotčené předpisy:§161 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:03/08/2021
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV.ÚS 724/21
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12