ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3341.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3341/2020-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce V. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Českobrodská 1174, proti žalovanému hlavnímu městu Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, o zaplacení 898.200 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 17/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2019, č. j. 54 Co 335/2019-219, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 11. 2019, č. j. 54 Co 335/2019-219, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 13. 5. 2019, č. j. 11 C 17/2017-169, jímž zamítl žalobu na zaplacení částky 898.200 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Předně je třeba zdůraznit, že dovolatel zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek (namítá nesprávnost skutkových zjištění ohledně stavu a předání pozemku, který byl předmětem nájemní smlouvy, obsahu nájemní smlouvy, nesouhlasí ani s hodnocením provedeného dokazování soudem) a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují žádný nesoulad a odpovídají obsahu spisu.
Námitkou, že soudy bez odůvodnění pominuly důkazy, které navrhoval, a neprovedly je, vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadami, a uplatňuje tak rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.). Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že soudy provedly všechny důkazy významné pro právní posouzení věci a svůj postup při dokazování řádně odůvodnily.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu zpochybnil dovolatel správnost výkladu ujednání o smluvní pokutě v nájemní smlouvě učiněného odvolacím soudem. Pro tuto otázku však dovolání není přípustné, neboť odvolací soud ji posoudil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
Platnost smlouvy o nájmu (a obsah ujednání v ní obsažených) je třeba s ohledem na dobu jejího uzavření (rok 2009) posuzovat podle předcházejících předpisů, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“).
Otázka výkladu smluv podle §35 obč. zák. je v právní teorii i v soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky téhož soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 649/2006, ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4119/2007) ustálená. Neurčitost může být odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Přednost má přitom výklad upřednostňující platnost smlouvy, neboť opačný závěr by byl v rozporu s principy právního státu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4831/2010, či nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Odvolací soud při výkladu obsahu smlouvy o nájmu tato uvedená výkladová pravidla respektoval. S ohledem na ujednání účastníků o smluvní pokutě dospěl k závěru, že žalobci jako pronajímateli nevznikl nárok na její zaplacení. Smluvní pokuta zajišťovala povinnost žalovaného vrátit pozemky bez závad, které může odstranit (bezodkladně) žalovaný. Žalobce však smluvní pokutu požadoval za jednání, které nemůže být jednostranně a bezodkladně odstraněno žalovaným a nespadá tak pod skutkovou podstatu ujednání o smluvní pokutě. Zdůraznil také, že porušil-li žalovaný svým jednáním vlastnické právo žalobce, není nástrojem jeho ochrany sjednaná smluvní pokuta, avšak jiné nároky na ochranu svého vlastnického práva v projednávané věci neuplatnil.
Dovolatel vztáhl vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - 238a o. s. ř.) i k posouzení otázek prodlení s řádným předáním díla, neoprávněnosti stavby, vadného plnění a účelu smluvní pokuty. Na těchto otázkách však napadené rozhodnutí nespočívá.
Dovolatel sice napadl dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), navíc by ani nebylo přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 12. 2020
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu